Chrchle jsou při všech chorobách sliznice dychadel (hrtanu, průdušnice, průdušek, plic), při nichž kašleme, velmi důležitý úkaz ku posouzení neduhu a stadia jeho. U jednotlivých chorob pojednáváme proto také o vzhledu chrchlů. Na tomto místě chceme se zmíniti o hlavních a význačných rysech chrchlů. Bývají různě zbarveny nebo bezbarvy, řídké i husté, bublinkami vzduchu prostoupené i bez nich, průhledné i zkalené – dle rázu choroby a období jejího. Dříve, kdy neměli lékaři tolik pomůcek k poznávání neduhů, nalézali ve vzhledu chrchlů mnohou pomůcku k diagnose. Dnes ovšem počínáme si přesněji.
Trvá-li prudký katar bronchiální několik dnů, stává se sputum sklovitým, vazkým a těžko se odkašlává. Obsahuje něco málo buněk z krve. V příznivém, normálním průběhu této nemoci je chrchel po nějaké době neprůhledný, žlutý a snadno se odkašlává. Při kruposním zánětu plic jsou chrchle z počátku zpěněné, bílé a vazké, později žlutavé, pak rezavé nebo jasně červené. Drobnohledem nalézáme v nich mnoho rudých krvinek, obyčejně již rozpadlých (sputum cruentum, ferruginosum). Dříve nepanoval o chrchlech souchotinářů správný názor, protože se posuzovaly jen dle vzhledu svého pouhým okem. Nyní, když má lékař po ruce drobnohled, jsou vědomosti jeho ovšem spolehlivější. Shledává pak ve sputech zbytky tkaně, krystaly, vlákna pružná atd.; zvláště nález tuberkulosních bacilů v chrchlech je důležitý pro poznání choroby.
K němu třeba při vyšetřování chrchlů vždy zřetel bráti. Kde podařilo se bacily ty zjistiti, je nepopíratelno, že člověk, jehož chrchle jsme vyšetřovali, má tuberkulosu plic. Tak podaří se mnohdy rozpoznati nemoc tu dosti záhy, kde se může ještě s úspěchem léčiti, pokud fysikálním vyšetřením hrudníka (perkussí a auskultací) nic ještě nalézti nemůžeme. Methoda ku vyšetřování sput na tuberkulosní bacilly byla nyní tak zjednodušena, že ji může prováděti každý lékař, má-li jen po ruce potřebné reagencie a nástroje. Je k tomu třeba jenom docela skrovného laboratoria, jaké nalézáme v nemocnicích. Vyšetřování ovšem vyžaduje jistý čas a proto není rozumno obecenstvo, které žádá od lékaře, jenž je mnoho zaměstnán, aby se zabýval vyšetřováním sput. Jaká je tato methoda, která zakládá se na barvení bacillů, do podrobna uváděti nebudeme – nemělo by to smyslu pro širší okruhy. Mimo to dovede nalézti mikroby ty drobnohledem jenom člověk, který je s mikroskopickou technikou dobře obeznámen. Třeba k tomu silných čoček, cviku a zručnosti.
Od jakživa snažili se lidé chrchle vypuzovati, napodobujíce v tom přírodu, která kašlem odstraňuje výměšek ten z útrob. Zkušenost ukázala, že celá řada léků má tu vlastnost, že vypuzuje chrchle zvláště z plic, tj. mění je tak, že se jich organismus kašlem snadno zbaví. Z nich proslula nejvíce mezi lidem tzv. thé pro prsa. Pojmem „léky pro prsa“ nebo také „léky proti kašli“ označuje obecenstvo mnohé léky domácí i přípravky lékárnické, které jednak zmírňují v hrtanu, jinak „uvolňují“ vazký, tuhý hlen, tj. přispívají ke snazšímu odkašlávání. Se stanoviska vědeckého mohou to býti pouze takové léky, které jakýmkoli způsobem podporují vyměšování sliznice v kterékoli části dychadel, tj. v hrtanu, průdušnici, průduškách atd. Nachlazením způsobený katar, který zastihuje dychadla (prsní katar), končívá obyčejně hojnějším vyměšováním hlenu ze sliznice, kdežto v prvém stadiu kataru bývá vyměšování potlačeno a sliznice dychadel je zarudlá, suchá, horká a proti vzduchu citlivá.
Vazký hojný hlen, který vyměšuje se ke konci choroby, plní větve průdušek, stěžuje dýchání, vzbuzuje pocit tlaku na prsou, dráždí ke chrchlání a kašlání, takže mimoděk pátráme po prostředcích, jimiž by se usnadnilo odkašlávání, odloučil hlen od sliznice a uvolnily průchody dychadel. Mnozí lidé trpí po celý život vinou povolání svého plicním katarem, který doprovázen je obtížemi při dýchání a při němž nemocní téměř neustále uchylují se k takovýmto prsním lékům; jimi pomáhají si zvláště ráno po probuzení od hlenu, který se v dychadlech nahromadí, dráždí je a ke kašli nutká. Léky takové mírní dráždění a kašel. Často je nutno povzbuzovati odkašlávání hlenu, který vzniká u osob, jež vdychovaly prach, jemná vlákna vlny, např. u mlynářů, kameníků, tkalců apod.; plíce těchto řemeslníků bývají neustále drážděny.
Léky chrchle vypuzující lze celkem zařaditi ve dvě skupiny. Jedny léky slouží k povzbuzení životní činnosti dychadel a různých úkonů jejich (např. vyměšování), nebo působí na oběh v plicích; z nich pouze malý počet jest obecenstvu přístupen. Jsou to součásti officinelních léčiv pro prsa. Druhé léky mírní podráždění, mají však někdy tu stinnou stránku, že nemocný necítě dráždění ke kašli, neodchrchlává dosti a výměšek tak v plících se hromadí, což je chyba. Proto i tu – ve věci zdánlivě tak nevinné není radno léčiti se bez lékaře.
Jde-li o to, povzbuditi činnost sliznic a odstraniti množství hlenu zde nahromaděného, užívá se ode dávna léků balzamických a silic, které jsou dosti účinny. Sem patří např. balsam kopaivový (vnitřně po několika kapkách užívaný). Také vdechování par tohoto balsámu ulehčuje vyměšování. Sem náležejí také jodid draselnatý, sodnatý a některé jiné léky, které jsou jedovaté a nesmějí bez lékařského předpisu býti užívány. Většina prostonárodních prostředků, kterých užívá se ke snazšímu odkašlávání, působí vlastně tak, že snižujíc podráždění povzbuzuje vyměšování sliznice.
Nejlepším a nejjednodušším prostředkem ke zmírnění podráždění je vždy vlhké teplo. Za tím účelem inhalují se páry nebo pije se větší množství horkých nápojů, které povzbuzují pocení („ženou na pot“). K nim přidávají se silice činnost sliznice povzbuzující nebo fenykl, anýz, koriandr. Slizovité hmoty, např. bonbony ajbišové nebo gummové mírní kašel a tiší pocit suchosti v krku. Také cukr ve formě bonbonů apod. napomáhá k odstranění hlenu. K takovýmto výrobkům přidává se několik kapek silice fenyklové neb anýzové, což však některým lidem (nervovými chorobami stiženým) nemůže sloužiti.
Dobrý prostředek k odkašlávání je dánský elixír pro prsa. Obsahuje Liquor ammoniae anisatus a lékořicovou šťávu (černý cukr) po stejných dílech a tří částí fenyklové vody. Lék ten béře se po lžičkách kávových.
Lieberovo thé dobře účinkuje. (Skládá se z kořene ajbišového a žabru čili lesního čistce) (Galeopsis).
Také u nás oficiální Species pectorales (prsní thé) dobře a spolehlivě působí. K odvaru přidává se obyčejně kandys nebo med.
Při kataru vleklém, který spojen je s velikým chrchláním, osvědčily se minerální vody s mlékem, např. kysibelka, kterou radno časně ráno a pozdě večer píti. Při tom mějme na paměti, že všecky tyto léky pranic nepomohou, když se při tom nedržíme náležitě diaety a nutné opatrnější životosprávy. V takových případech nutno se varovati studeného vzduchu, náhlých přechodů teploty, silného kouření, lihovin, zácpy a každé nestřídmosti vůbec. Třeba dýchati čerstvý, mírně vlhký a teplý vzduch. Pohyby dýchací musí býti mohutné, tak aby dýchání nedělo se povrchně, nýbrž z hluboka. Tak sesílíme plíce. Při tom nesmí se zapomenouti na náležitý pohyb a stravu, která musí býti živná, ale také stravitelná.
Mnozí nemocní cítí se z rána volnějšími, vypijí-li hodně vody a vykouří-li dýmku. Tu se hlen, který se přes noc v plicích nahromadil, hne a snáze odstraniti dá. Trpí-li nemocný při tomto prsním kataru tlakem na prsou, pícháním a bolestmi při vdechu, nesmí užívati žádných prsních léků, silic apod., nýbrž musí povolati lékaře, protože může tu jíti o vážnější onemocnění. Mnozí lidé, kteří trpí po delší dobu takovýmto zastaralým stavem, uvykli bráti časem lžíci salmiaku s lékořicovou šťávou ve vodě. To není dobře a není radno delší dobu bez přestávky tak činiti, neboť salmiak ruší trávení.
Pojmem thé pro prsa označujeme rozmanité směsi rostlin, které buď povzbuzují činnost sliznice, dychadel a kůže, buď mírní podráždění a přispívají k odstranění hlenu z plic při prsním kataru, kašli apod. Lid kupuje je bez rady lékařské a v lékárnách možno je obdržeti v prodeji volném. Každý stát, který má svou farmakopéou, jež udává takové prsní thé určitého složení, připouští ruční prodej podobných smíšenin. V některých městech těší se to či ono thé zvláštní oblibě, když doporučil je lékař a vícekrát se osvědčilo. Každá taková směs skládá se z rostlinných součástek, které jsou expectorantia tj. usnadňují odkašlávání. V Rakousku oficinální thé pro prsa obsahuje.
200 grammů listí ajbišového (slízového)
150 grammů sladkého dřeva
50 grammů kořene ajbišového a tolikéž ječných krup
5 grammů květů divizny
5 grammů květů slezu
5 grammů květů vlčího máku
5 grammů čínského anýzu čili badyánu
Jiné složení má prsní thé pruské, saské a německé. Takovýchto směsí jest mnoho. Obyčejné součástky takového thé bývají pak střídavě vedle látek, z nichž skládá se thé v Rakousku oficinální, ještě tyto: listy podbělu, fialkový kořen, bezový květ, fenykl, listy divizny, anýz, hrozinky, listy izopu, koření vláskové čili netík, svatojánský chléb a mnohé jiné.
Patrno, že mohou býti prsní thé skladby přerozmanité. Užívá se k nim snad všech částí různých rostlin: listů, květů, kořenů, plodů a semen atd. K připravenému thé možno přidati ještě cukr, kandys nebo med.
Industrie přispěla velice značně k rozhojnění léčiv pro prsa. Prodávají se pak rozmanité takové výrobky za ceny neobyčejně vysoké, k pravé ceně nepoměrné. Schneebergův fabrikat, který poctěn byl v Londýně a ve Vídni medailí, je pouhý syrup netíkový. „Švýcarská bylinná šťáva“, která vyhlašuje se za dobrý lék při chorobách hrtanu a plic, skládá se jen ze syrupu, pomerančových květů, odvaru nezralých oranžů a nějakého zeleného barviva. Lobethalova „Essence proti souchotinám“ je roztok kuchyňské soli a jistých látek, kterými bývá prodejná kuchyňská sůl znečištěna (Glauberova sůl, chlorid vápenatý a chlorid hořečnatý; stopy jodu). Burgleitnerova bylinná šťáva je bramborový škrob. Kochova „Zázračná šťáva“ je roztok cukru ve vodě s několika kapkami šťávy z ředkví. Stejné složení má Mayerův vratislavský dryák. Mothův „Prsní syrup“ skládá se ze syrupu ajbišového, výtažku buřiny čili jablečníku, medu octového z mořské cibule, vody hořkomandlové, fenyklové a Hofmanských kapek. Eggersův přípravek je čištěný med s malým množstvím fenyklové vody. Bock zjistil, že Morawitzův „Extrakt léčivých bylin“, kterému přičítala se zázračná léčivost při počínající tuberkulose a který prý připravuje se ze šedesáti bavorských alpských bylin, je čištěný med, stopy jedovatého extraktu z lilku sladkohořkého či potměchuti, z makovic a několika hořkých bylin. George v Épinalu vyrábí tzv. „pâte pectorale“. Je to gumma arabská, sladké dřevo, cukr, voda a trochu morfinu. Bylinné bonbony Kochovy skládají se z cukru, výtažků hořkých pomerančů a jakéhos fialového barviva. Beliotův „prsní prášek“ z Paříže je arabská klovatina, mléčný cukr a Seignettova sůl (vinan draselnatosodnatý). Jiné léky, kterých se užívá proti prsním chorobám, obsahují také sirník antimoničný (zlatou síru).
Celkem vzato, nevzbuzují důvěry všecky tyto prostředky dohromady. Zapomíná se stále na mocné činitele přírodní, čerstvý, zdravý čistý vzduch, léčení vodou, slunce, účinek minerálních vod. Každý chce hned léky a lékařům, kteří v novější době opustili mnohé jedovaté léky, málo se důvěřuje.
