Chrom pronikl ne sice sám, ale sloučeninami svými hluboko do průmyslu, takže hygienik musí se jím obírati. Největší důležitost pro nás má kyselina chromová a její soli.
Kyselina chromová tvoří hnědočervené krystaly na vzduchu se rozplývající, snadno ve vodě rozpustné na kapalinu hnědočervenou až žlutočervenou, která doznala v lékařství dosti hojného upotřebení jako leptadlo. Ze solí chromových zasluhuje zmínky žlutý chroman draselný a červený dvojchroman draselnatý, jakož i chroman olovnatý (chromová žluť) dávající příznaky otravy chromem i olovem.
Přišel-li roztok kyseliny chromové na neporušenou kůži, zbarví ji do žluta; zbarvené místo je suché a po čase odloučí se, neboť zbarvený povrch kůže (pokožka) odumře. Delší působení roztoku takového na kůži způsobuje, že odumírají prý potní žlázy v kůži, čím se vysvětluje dobrý účinek těchto roztoků při přílišném pocení (hyperidrosis), který však nanésti rádi přenecháme lékaři, neboť roztok ten mohl by se, nevhodně-li ho užito, vstřebati a otravu vyvoditi. Vstřebává se pak chrom rád z míst pokožky zbavených a ze sliznic. Otrav po poleptání vředů neb rakovin chromovou kyselinou přihodilo se už tolik, že podobné výkony by měli vždycky jen lékaři samotní prováděti.
Podivuhodný je účinek chromanů na dělnictvu, které s nimi pracuje neb je vyrábí. Z novější doby pochází zpráva o proděravění přepážky nosní; vředy v ústech, které jsou podobny příjičným, také na pyji a šourku, na stehnech, na rukou a nohou, které se nehojí, u dělnictva takového se pozorují. Též úporné vyrážky na kůži (lišeji nebo lupence podobné) provázejí tuto otravu.
Požit-li např. dvojchroman draselnatý vnitřně, dostaví se prudké příznaky zánětu žaludku a střeva, příznaky od ledvin a za hluboké skleslosti a bezvědomí může otrávený zajíti po několika hodinách. Obraz otravy té upomíná někdy na choleru. Trvá-li otrava několik dnů, pozoruje se již záhy žloutenka jakožto důkaz onemocnění jater (zvrhlosti). Již dávka 2 desetin grammu může ohroziti zdraví, ba život.
Vídeňský primář dr. J. Mader uveřejnil r. 1899 případ sebevražedné otravy dvojchromanem draselnatým. 16letý sazeč vzal v 9 hodin večer kus této soli zvící ořechu ve ¼ l vody. Za půl hodiny dostavily se žaludeční bolesti a dávení. Předepsána mu pálená magnesie. Pak se dostavilo několik stolic. Když se stav jeho nelepšil, naopak horšil, donesen do nemocnice. Zde dávil krev a hlen v dlouhé niti se táhnoucí. Při stolici odcházela tekutina hustá, z bílých vločků se skládající. V noci byl mu vypláchnut žaludek, při čemž odešly hmoty podobné oněm, které vydávil. Pak nastala skleslost a nemocný stěžoval si jen na silné bolesti v břiše. Pak dávení a průjmy ustaly a nemocnému se ulevilo. Spal dobře. Ráno nebylo po skleslosti ani stopy. Při naplněném měchýři neměl žádného nucení na moč. V moči byly nalezeny válce, důkaz to vážného porušení ledvin. Za týden byl zase zdráv.
Z novější doby pocházejí ještě jiné dva případy otravy chromem. Jednu zaznamenal německý lékař Hans von Baeyer r. 1901. Jistý muž vypil omylem asi dva doušky směsi dvojchromanu draselnatého, kyseliny sírové a síranu rtuťnatého, směsi to, která slouží k plnění indukčních aparátů elektrických. Nešlo tu tedy o otravu čistou. Dostavily se silné bolesti, vrhnutí, křeče v lýtkách, urychlený, nepravidelný, malý tep, v moči bílkovina. Smrt nastala po 6 dnech a pitvou se zjistilo silné poleptání úst, hltanu a jícnu, dále zánět ledvin a četné malé podlitiny na srdci.
Druhá otrava je zajímava tím, že běželo o malou dávku a přece došlo k závažné otravě. Případ ten uveřejnil dr. J. Pal v časopise „Wiener medizinische Wochenschrift“ r. 1902. 16letý chlapec požil za sebevražedným úmyslem kousek dvojchromanu draselnatého, ne větší, nežli bob. Vedle obvyklých příznaků žaludečních a střevních nadešla veliká skleslost a žloutenka; v moči byla nalezena bílkovina. Ještě po 14 dnech jevily se příznaky otravy; hoch ten nápadně mnoho močil a v moči byl cukr. Chlapec ten se však pozdravil.
Ale případy otravy solemi chromovými nekončívají vždy tak příznivě.
Chromové žluti užívá se jako barvy krycí. Otrav tímto barvivem je zaznamenána celá řada. Jeví se z nich veliká jedovatost této sloučeniny, která by měla býti jako všecky barvy olovnaté z užívání vyloučena. 2 děti požily dohromady 2 centigrammy chromové žluti. Přes to, že běželo tu o tak nepatrné množství jedu, zemřely obě, jedno 2. dne, druhé 5. den po otravě. Důležitá je hromadná otrava 13 osob v Pennsylvánii po požití těsta, k němuž bylo přidáno chromové žluti. Křeče při tom poukazovaly na účinek olova, kdežto vrhnutí upomínalo na účinek chromu. Přichází-li po delší dobu malé množství chromové žluti do organismu, vyvine se znenáhla řada příznaků jako při vleklé otravě olovem.
Vleklá otrava chromem (bez olova) není bezpečně známa. Co nahoře jako choroba živnosti, u dělnictva s chromem se stýkajícího, bylo popsáno, je účinek místní (leptání). Ovšem pokusně u zvířat byla taková otrava vyvolána a není nemožna u člověka. Proto je radno chromu a jeho sloučenin se varovati dle možnosti; není-li to možno, dlužno s ním zacházeti opatrně (dobrá ventilace v továrnách, čistota rukou, jísti se nesmí v prostorách prachem a parami chromovými prosycených). Léčení chromovou kyselinu a dvojchromanem draselnatým svěřeno budiž vždycky jen lékaři.
