Chrysarobin rozšířil se v posledních 2 desetiletích zvláště v lékařství kožním do té míry, že jméno jeho proniklo i do širších kruhů, takže musí jej míti na zřeteli i popularisator lékařství.
Asi před 30 léty byla do Evropy z Brasilie přinesena pode jménem araroba hmota zemitá, žlutohnědá, bez chuti a bez zápachu, často zlomky kory nebo třískami pomíšena, z části krystalinická, která se získává ze štěrbin stromu motýlokvětého Andira Araroba, rostoucího v lesích Bahie (odtud sluje tato surovina také „pó di Bahia“). Hmota ta vyškrabuje se z mezer rozštípaného dříví a byla dříve pokládána za směs kyseliny chrysofanové s malým množstvím pryskyřice. Dalším bádáním bylo však zjištěno, že v arrobě jest obsažen chrysarobin dávající žluté krystalky, nerozpustné ve vodě, rozpustné v benzolu, chloroformu a z tohoto chrysarobinu povstává teprve jistými vlivy lučebními kyselina chrysofanová. Uvádíme úmyslně tyto podrobnosti, aby i laik seznal, jak nesnadno pokračovali učenci zkoumajíce léčiva, nežli poznali jich složení, povahu účinných součástek a jak jich s výhodou užiti.
Chrysarobin, čistý ten preparát našich lékáren, je lehký, krystalinický, zlatožlutý prášek. Není to ovšem žádná jednotná lučební sloučenina, nýbrž, jak drobnohledné ohledání ukazuje, směs aspoň 3 látek: 1. žlutých krystalků chrysarobinu, 2. jiných bezbarvých hlatí, které dosud nebyly určeny co do podstaty a 3. beztvarých tělísek (dle všeho pryskyřice).
Vliv této látky na kůži není nevinný. Praví se, že dělníci, kteří ararobu sbírají, trpívají zánětem spojivky, červení a zduřením obličeje. I u nemocných, kterým chrysarobin podán jako lék, vyvodil někdy podráždění kůže až i zánět a všeliké osutiny, nežity, takže nemůže lék ten nikdy svěřen býti obecenstvu. Svědění, nespavost, ba i mrazení, a někdy i horečka a zduření žláz v jednotlivých případech pozorované po chrysarobinu také zrazuje od lehkovážného sebeléčení chrysarobinem.
Chrysarobin barví pokožku a její výtvory: nehty a vlasy, purpurově hnědě, kteréžto zbarvení až po několika dnech mizí, přičemž se pokožka olupuje. Ale lék ten nezůstává jen na povrchu pokožky lpěti, nýbrž část vssaje ho kůže i přechází do krve, s touto koluje tělem a může na všeliké orgány působiti škodlivě; byloť pozorováno, že po zevním upotřebení chrysarobinu může dostaviti se bílkovina v moči, ba i krev v moči jako známka porušení ledvin. Také na žaludek i střeva působí chrysarobin dráždivě, vyvozuje v nich zánět.
Zvláště citlivá je kůže v obličeji a na místech vlasem nebo chlupy porostlých a proto se zrazuje na taková místa lék nanášeti. Zánět spojivky po chrysarobinu byl vysvětlován tím, že lék prsty byl přenešen z jiných míst těla do oka, je však také možno, že je to účinek vstřebaného chrysarobinu, kdežto u dělníků, kteří lék práškují a prosívají, spíše běží tu o přímý vliv dráždivého prášku, který jsa lehoučký zvedá se do vzduchu a zachycuje se na kůži a sliznici.
Dostal-li se chrysarobin do žaludku, vyvozují již pranepatrné dávky (setina grammu) bolesti žaludeční s vrhnutím a průjmy. To shledal jistý anglický lékař, který s látkami těmito prováděl pokusy sám na sobě. Při větších dávkách nezůstává při tom, ale přidržují se nahoře naznačené známky podráždění ledvin (bílkovina, krev v moči).
Někteří lékaři tvrdí, že léku tomu lze přivyknouti, takže i potření větší plochy kůže se snese. Jiní to popírají, i je tu jistě na místě opatrnost co největší.
Z těla odchází chrysarobin močí z části nezměněn, z části pozměněn jako kyselina chrysofanová.
Po tomto úvodu lze se blíže zmíniti o léčivých vlastnostech chrysarobinu, bez obavy, že by některý ze čtenářů chtěl jej bez rady lékařské na sobě samém zkoušeti.
Je jisto, že chrysarobin v lékařství kožním při některých neduzích dobře se osvědčil, zvláště při lupence (psoriase), oparu lysivém (herpes tonsurans) a jiných některých chorobách. Ještě v Evropě nebyl ani znám a už v Brasilii slynul pro dobré vlastnosti léčivé. Podává se jako roztok (v octu, glycerinu a jinak) neb i co mast, s kollodiem atd. Ovšem není při tvrdošíjné lupence někdy vyloučen opětný návrat choroby. Vysvětluje se pak účinek jeho tím, že jímá kyslík, který béře cizopasníku, jenž ho má k životu nezbytně zapotřebí a tak ho hubí a tím nemoc léčí.
K podobným účelům slouží anthrarobin, který se připravuje z alizarinu zahříváním se zinkovým práškem a čpavkem.
Anthrarobin je žlutobílý, hrubozrnný prášek rozpustný v glycerinu a líhu na roztok temně hnědožlutý. Zkoušena 10-20 % mast anthrarobinová při těchž chorobách, co chrysarobin, a shledáno, že sice účinkuje slaběji, že však nedráždí kůži a není jedovatý. V některých případech však selhal.
