Existují zvláštní stavy, při nichž představy, tužby a snahy člověka odchylují se od normy a naprosto se liší od obyčejných jeho náklonností. Někdy podmíněny jsou pomíjejícími, přirozenými pochody (např. v těhotenství), jindy způsobeny jsou odchylným, chorobným stavem samého nervstva. Vliv jejich na duši člověka bývá často velice mocný. Staří lékaři kladli velikou váhu na tyto chtíče domnívajíce se, že jsou to příznaky, jež poukazují ke skutečné potřebě organismu, a že jich ukojením přijde se přírodě vstříc, ba docílí se vyléčení. Nutno však bedlivě rozeznávati chtíče tělesné a duševní, které bývají obyčejně zaměňovány, čímž se význam celého pochodu ještě více zatemňuje.
Všecky tělesné chtíče vycházejí z odchylného stavu nervstva, zvláště však nervů hrudních a břišních a mohou nabýti rázu chorobného. Setkáváme se s nimi v těhotenství a pak zvláště při bledničce i vodnatelnosti. Dříve panovalo mínění, že takovýmto chtíčům v těhotenství neb u chorých třeba vyhovovati, protože odpíráním mohly by vzniknouti škodlivé následky. Čím více byla však otázka tato studována, tím jasněji dospělo se k poznání, že třeba považovati takové chtíče za nepříčetnost, což platí zvláště o těhotných. Při tom tělesné chtíče sdruží se s chtíči duševními, rovněž odchylnými a razí si cestu k projevům nezákonným. Lidé tací dopouštějí se jako by pudem neodolatelným hnáni rozmanitých zločinných skutků, krádeže, žhářství apod., za kteréž ve stavu normálním se stydí a nikdy by se jich nedopustili. I zákon povšiml si těchto fakt a pochybuje o příčetnosti a zodpovědnosti osob podlehnuvších – ať již při těhotenství, ať v chorobě – takovýmto chtíčům – stejně jako považuje narkotizované a opilé za nezodpovědné. Dnešní stav lékařství považuje i chtíče čistě fysické povahy za symptom fysických odchylek podmíněných ochuravěním nervů i vylučuje při tom každou organickou potřebu, kterou bylo by třeba ukojiti, má-li nastati opět stav dřívější.
