Chvojka

Byla jeden čas zvláště na venku smutně proslulá rostlina, neboť bylo jí zneužíváno dosti hojně k neblahému zločinu – odhánění plodu. Pochybení, nerozvážlivost děvčete až po uši zamilovaného a lehkomyslnost mladíka byly první kapitolou truchlivé historie, která nejednou končívala ve veřejích trestnice a mnohdy – co z obého je horší pro pobloudilou duši? – i za tichými vrátky hřbitova. Kdyby rozumný člověk trochu pošetilému a trochu lehkovážnému děvčeti vysvětlil, co počíná berouc útočiště k otravě před hanbou světskou, která je vlastně z pravidla jen dočasná a v očích spravedlivého člověka neveliká, snad by se mnohá mladá nerozvážlivá duše zachránila před těžkou nemocí, ba i smrtí, nebo vězením.

A přece jsem v celé české populární literatuře nečetl dosud řádky o této neblahé rostlině, jako by bylo nestoudno varovati v čas a jako by bylo lépe udržovati lid v nevědomosti. Právě tak mlčí se v rodině a na veřejnosti o pudu pohlavním a přece tolik nešťastníků pyká neprozřetelnost svoji chorobami i smrtí, byli by ušli, kdyby byli bývali poučeni.

Jsme proto přesvědčeni, že není bezdůvodno širším kruhům při každé příležitosti uváděti na mysl, co zdraví člověka ohrožuje i za poměrů normálních i za zvláštních stavů tělesných, ve kterých se dosti zhusta provádějí činy nedovolené a zdraví lidské nejvýš ohrožující.

Na štěstí se v době novější nevyskytují tak často otravy chvojkou, jako dříve. Také je možno, že mnohá otrava zůstane utajena, skončila-li šťastně, ačkoli je chvojka velmi potměšilá bylina a mnohdy v pramalých dávkách osudně působí.

Usušené konečky větví chvojky (Juniperus Sabina), zovoucí se Summitates Sabinae, nesou husté listy s podlouhlou žlázou olejovou na spodině. Tyto listy jsou zelené, žlabicovité, pokud jsou mladé, a špičaté, jsou-li starší. Mají zvláštní silnou nepříjemně balzamickou vůni a jsou chutí protivně kořenité, příkré.

Rostlina sama je strom nebo keř rostoucí ve střední a jižní Evropě a místy v zahradách pěstovaný, úhledný, vždy zelený.

Této byliny užíváno bylo zvláště dříve hojně k odhánění plodu. Odvar nebo nálev v některých krajích, požit-li v hojném množství, vyvozuje krvácení do různých útrob, také z rodidel a tím i potracení. Jenom že malé dávky z pravidla toho účinku nemají, velké pak vyvodí zhusta nejen potracení, ale i smrť nebo nastane sice smrť, nikoli však potrat. Kromě toho působí jed ten tak nejistě a nestejně, že učenci podnes nemohli stanoviti dávky tohoto jedovatého prostředku, který dříve i k léčivým účelům sloužil, ani nemohou přesně říci, jak působí. Jedni tvrdí, že potrat nastává stahováním svalových vláken matky, jiní vidí příčinu potratu v krvácení mezi vejcem a stěnou děložní; tím prý se lůžko odloupne a plod zbavený výživy odejde. Jenom že – opakujeme – často nastane sice smrtná otrava, ale plod v děloze zůstává neodehnaný.

Jak se jeví tato otrava? Již malé dávky způsobují bolesti žaludeční, hojné močení nebo nucení na moč. Větší dávka vyvozuje známky prudkého zánětu žaludku a střev (průjmy, vrhnutí), nezřídka krvavou moč, což poukazuje na těžké porušení ledvin, v těžších případech křeče a smrť v hlubokém bezvědomí. Smrť nastává ve 24 hodinách; dříve někdy však teprve až 4. – 5. den.

Otrava se pozná dle charakteristického zápachu vydávených hmot a ovšem i drobnohledným a lučebním rozborem obsahu zaživadel, bylo li např. požito trochu prášku chvojkového. Průběh otravy nastínili jsme velmi stručně. Jsou odchylky. Stalo se, že užila žena jedna 2 lžíce oleje a přece potrat nenastal, kdežto jindy už malé množství prášku, kterého se v Anglii užívá i proti hlístům (škrkavkám) jako domácího prostředku, vedlo k otravě.

Účinná látka ve chvojce je olej chvojkový (Oleum Sabinae), jehož je ve větévkách chvojkových 1 ½ - 3 procenta. Vysýcháním vytrácí se tento olej a droga stává se méně účinnou. Dle některých badatelů působí prý tu také glykosid pinipikrin, což není však jisto. V tomto oleji jest obsažen zvláštní alkohol sabinol (50 – 55 %).

Olej chvojkový (silice) působí na kůži prudce dráždivě. Tato zrudne po potření a naskakující puchýře, jejichž obsah zhnisá. Vnitřně vyvozuje olej prudké bolesti, krvavé dávení, někdy průjmy a v těžších případech hluboké bezvědomí, jež za chroptivého dýchání vede k smrti. Někdy se pozorují i křeče, jako při strnutí.

Patrno, že po takových zkušenostech s chvojkou ztratila bylina všecku důvěru co lék, ač jí tu a tam při bezčmýrnosti nebo proti hlístům užíváno bylo. Chceme-li působiti proti střevním cizopasníkům, máme lepší léky, jež jsou poměrně neškodné a při bezměrnosti bude lékař pátrati po příčině zjevu a základní chorobu přiměřeně léčiti, načež po vyhojení nebo zlepšení choroby perioda dostaví se sama – bez jedu. To je také jeden zbytek starých dob, kde za každou cenu (i za cenu porušení zdraví otravou) chtívali násilím vyvoditi fysiologické úkony, neohlížejíce se na to, že přirozenost vypustivši některý úkon z programu sama se chrání před horšími následky.