Komentář Lukáše Kovandy
Dvě čínské státní banky, Industrial and Commercial Bank of China (ICBC) a Bank of China, pozastavují dolarové financování ruského surovinového vývozu a částečně také financování tohoto vývozu v čínské měně. Zprávu přináší agentura Bloomberg. ICBC je vůbec největší bankou na světě podle objemu aktiv. Bank of China je pak čtvrtou největší globální bankou. Pozastavení financování vývozu ruských surovin znamená značné zhoršení exportních možností Ruska nejen na čínském trhu, který je pro něj klíčový. Prostřednictvím příjmů i z tohoto expertu přitom Rusko z velké části financuje třeba právě svoji probíhající invazi na Ukrajině.
Je pravděpodobné, že ke kroku zmíněných čínských bank se přidají i další tamní velké bankovní domy. Postoj, který nově zastávají přední čínské státní banky, je nepříjemným signálem pro Moskvu. Čína totiž dává zřetelně najevo, že její vztah k Rusku nepřesáhne rámec běžného byznysového vztahu. Nelze už vůbec hovořit o jakkoli těsném strategickém partnerství. Čína tak jedná částečně v reakci na zavedení nových sankcí Západu vůči Rusku. Má ovšem také své ekonomické zájmy na Ukrajině, které je atraktivní svojí polohou „na prahu“ EU. Čína dále dlouhodobě klade důraz na zachování územní celistvosti. Nemůže tak už z povahy věci nijak hlasitě tleskat separatistickým tendencím na východě Ukrajiny, neboť se sama musí separatismus na svém území, třeba ten tchaj-wanský, tlumit, ne podněcovat.
Lze předpokládat, že čínský tlak na Rusko se bude stupňovat. Rusko tak bude v důsledku o to silněji tlačeno k tomu, aby buď Ukrajinu dobylo „Blitzkriegem“, anebo aby usedlo s Ukrajinou k jednacímu stolu.
Svým způsobem ale už nyní Čína v postoji vůči Rusku zachází dokonce dále než sám Západ, zejména pak některé jeho země v čele s Německem. Západ totiž ze svých sankcí zatím vyjímá ty cílící na ruský energetický sektor. Čína, resp. její státní banky svým zásahem na ruskou energetiku míří, neboť podstatnou část ruského surovinového vývozu představuje zemní plyn a ropa.
Pozastavení financování ruského vývozu ze strany největších čínských státních bank ale může být jen dočasné. Zvláště právě kvůli tomu, že Západ zatím ruský energetický sektor nesankcionuje. Čína ovšem tímto vysílá zřetelný signál, že pokud Západ bude nakonec ruskou energetiku sankcionovat výrazněji, Čína s ním bude i v přitvrzení postoje vůči Rusku držet krok.
Rusko je klíčovým dodavatelem energií Číně, třeba právě plynu, avšak ruská váha na světovém ekonomickém kolbišti je mnohem nižší než váha Západu. Ten je hlavním odběratelem čínského vývozu a kontroluje přístup k mezinárodnímu dolarovému systému. Největší čínské státní banky, včetně dvou výše jmenovaných, proto jednají plně v souladu se sankcemi, které již dříve Spojené státy uplatnily vůči Íránu, Severní Koreji, a dokonce vůči vůdčím politickým představitelům v Hong Kongu. Čínské banky tak paradoxně uplatňují sankce vůči představitelům čínského režimu v Hong Kongu. Nechtějí totiž přijít o přístup k dolarovému clearingovému systému. Pak by totiž ztratily podstatnou část svého mezinárodního byznysu.
Částečně i pod vlivem sankcí Západu dnes čínský prezident Si Ťin-pching apeloval na ruského prezidenta Vladimira Putina, aby Rusko začalo s Ukrajinou jednat. Kreml poté oznámil, že je připravený vyslat svoji delegaci do běloruské metropole Minsku, kde by se měla jednání s ukrajinskými představiteli uskutečnit.
Omezení financování surovinového obchodu s Ruskem zavádějí také některé západní banky, jako je bankovní skupina ING nebo Rabobank.
I tak lze říct právě to, že Čína vůči Rusku zaujímá vlastně razantnější postoj než Západ. Západ se zdráhá sankcionovat ruský energetický sektor, jelikož zejména Evropa je na něm značně závislá. Z důvodu energetické transformace EU a německé energetické přeměny – Energiewende – je pro Evropu ruský plyn vysoce důležitý. Při omezení jeho dodávek hrozí celé Evropě další výrazná inflační vlna, jež by zřejmě přinesla sociální otřesy a také nutnost opětovně zprovoznit odstavované jaderné a uhelné elektrárny. Ty jsou vypínány právě v souvislosti se zelenou a energetickou transformací EU, která je ambicióznější než podobná opatření jinde ve světě.
Svým způsobem je tak Německo, hlavní hybatel energetické transformace EU, nyní nejdůležitějším spojencem Putinova režimu mimo země bývalého Sovětského svazu typu Běloruska nebo Kazachstánu. Německo totiž nejvehementněji z klíčových ekonomik Západu momentálně brzdí snahy sankcionovat Putinův režim tvrdším způsobem, například ostřižením od mezinárodního platebního systému SWIFT. Po dnešku lze říct, že dokonce právě i Čína už vystupuje proti Rusku rázněji než Německo.
Akcie Sberbank dnes rostou o 17 %, Putin jí pomůže a má z čeho
Lidé v Česku se o své úspory bát nemusí, je ale prozíravé si je převést do jiné banky, takové, jež není sankcionována.
Akcie ruské Sberbank dnes na burze v Moskvě posilují o bezmála 17 procent. Její akcie těží z toho, že sankce Západu vůči Rusku jsou nakonec slabší, než investoři po celém světě čekali. Lidé v ČR se nemusí obávat o své úspory v tuzemské divizi Sberbank. Do částky v přepočtu 100 tisíc eur jsou jejich úspory tak jako tak ze zákona pojištěny. Je ovšem krajně nepravděpodobné, že by lidé v ČR přicházeli o úspory, jestliže jich ve Sberbank mají i v přepočtu nad 100 tisíc eur.
Pro Sberbank jsou ale bolestivé zvláště sankce, které na ni včera uvalilo americké ministerstvo financí. Znemožňují jí totiž přístup do finančního systému USA, který je nejvýznamnější na světě. Konkrétně dané sankce znamenají, že všechny americké finanční instituce musí do 26. března 2022 zrušit veškeré své účty, které u Sberbanky a jejích 25 příslušných divizí mají, a musí zároveň odmítat všechny budoucí transakce.
To ale neznamená, že jsou bezprostředně ohroženy úspory klientů Sberbanky kdekoli na světě. Klienti Sberbanky u nás i v jiných zemích, kde působí, se ale pochopitelně intenzivně snaží své úspory převést do jiné banky, neboť správně vnímají zvýšené riziko. To je však zatím spíše výhledové. Pod tímto náporem vznikají technické problémy, které dnes odpoledne vedly k uzavření poboček spadajících pod Sberbanku v České republice. Z hlediska klientů je prozíravé převést si své prostředky do jiné banky, než je Sberbank, na druhé straně není třeba podléhat panice. Sberbank je mezinárodně působící institucí, pro niž je reputace vším. Banka, která se netěší elementární důvěře, ztrácí klienty, přestává být bankou a může okamžitě „zavřít krám“.
Fungující banky ovšem tvoří pilíř režimu ruského prezidenta Vladimira Putina. Ten zatím disponuje prostředky na pomoc bankám zasaženým sankcemi ve vrchovaté míře. Devizové rezervy ruské centrální banky činí zhruba 630 miliard dolarů. Rusko navíc vykazuje rekordní přebytky běžného účtu své platební bilance a má menší dluh než kterákoli země EU. To vše znamená, že má zatím dostatečný polštář na to, aby pomohlo svým bankám, nejen Sberbank, dopady sankcí ustát. Putin proto dnes přednostně přispěchává se státní pomocí právě bankám, opět nejen Sberbank. I to investory vede k tomu, že se vrací k jejím akciím a ty tak po včerejším mohutném pádu dnes citelně rostou, o uvedených 17 procent.
Putin je připravený zahájit jednání s Ukrajinou
Dnešní apel Číny zjevně zabral – otázkou je, zda byl rozhodnutím Číny, nebo zda si jej v Pekingu „objednal“ Putin, aby neztratil tvář.
Rusko je připraveno poslat svoji delegaci do Minsku, k jednání s Ukrajinou. Podle Kremlu jde o odpověď na prohlášení ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, že je připravený jednat o neutrálním postavení Ukrajiny.
Kreml ovšem může ve skutečnost reagovat hlavně na dnešní apel Číny, aby Rusko a Ukrajina usedly k vyjednávacímu stolu. Otázkou zůstává, zda si tento apel v Pekingu „objednal“ sám Putin, aby mohl z invaze začít vycouvávat, aniž úplně ztratí tvář. Nebo zda se Čína do situace vkládá ryze na základě vlastního rozhodnutí.
Slabé sankce Západu totiž dláždí cestu čínskému prezidentovi Si Ťin-pchingovi, aby se ujal potenciálně dobře propagandisticky využitelné role mírotvorce. Si se dříve během dneška telefonicky spojil s Putinem, aby jej právě vybídl k jednání s Ukrajinou. Rusko poté svůj postoj k jednání s Ukrajinou změkčilo.
To nepochybně může být průlom v dosavadní situaci. Znamená to, že Čína do ní vstupuje aktivněji, než se dosud mohlo zdát. Nejde-li o nějaký druh kouřové clony, značí apel čínského prezidenta dále to, že Putin s Pekingem nijak zvlášť koordinovaný není. Což znamená zase to, že Čínu, resp. její zájmy, mohl v rámci invaze na Ukrajinu v něčem zaskočit, či dokonce poškodit. To, že Putin zjevně vyčkával na konec olympijských her právě v Číně, než invazi zahájil, Pekingu evidentně nestačí, aby se konflikt na Ukrajině nezačal snažit korigovat.
Peking má na Ukrajině své ekonomické zájmy. Čína v žádné úzké alianci s Ruskem nepostupuje, například se nyní zdráhá odebírat ruskou ropu. Obává se, že na ni dopadnou sankce Západu. Rusko tedy zjevně není ochotna podpořit nad rámce běžného byznysového vztahu.
Pokud by Peking situaci na Ukrajině uměl řešit, a přispěl zásadně k jejímu zklidnění, význam Západu dále oslabí. Mnozí by takový vývoj interpretovali tak, že poměrně bezzubý zásah Západu vůči Rusku umožnil Číně sehrát roli země, která v těžké chvíli Ukrajině fakticky jako jediná vyšla na pomoc.
Jistě by si to pamatovala i sama Ukrajina. Čína by tak získala spojence doslova „před branami“ EU. Jistě, její pomoc Kyjevu nebude nezištná.
Z hlediska reakce Západu, a zvláště zemí typu Německa, je tak zatím ukrajinsko-ruský konflikt jedním velkým fiaskem, které nepříznivě poznamená význam a reputaci Západu ve světě v příštích letech a desetiletích.
Nynější sankce Rusko nepoloží, v posledních letech se na ně pečlivě připravovalo
Putinův režim ale může zničit odstřižení od SWIFT, proti tomu je však třeba Německo a zatím také USA.
Rusko dosud zvládá čelit sankcím Západu, neboť po řadu let systematicky snižuje své vystavení americkému dolaru. Dolarové rezervy Ruska činily loni jen 16 procent celkových devizových rezerv země. Přitom o čtyři roky dříve to bylo více než 40 procent. Jeden příklad za všechny: od vrcholu roku 2010 Rusko snížilo objem držených amerických dluhopisů o 98 procent.
Po léta vzrůstající izolovanost Ruska od dolaru nyní zmírňuje jeho zranitelnost vůči nejnovější sadě sankcí, kterou Západ uvedl v reakci na plnou invazi na Ukrajinu. Kreml tak alespoň po přechodnou dobu může ustát nejen nejnovější sadu sankcí, ale i sankce přísnější, pokud je tedy Západ zavede.
Zcela od dolaru se však Rusko odstřihnout nemůže. Plyn nebo ropa se na světových trzích obchodují právě v americké měně. Ačkoli je pravdou, že část ruského ropného vývozu se nyní již obchoduje v eurech.
Rusku navíc hrají do karet momentální vysoké ceny ropy. Ty jsou zčásti důsledkem ruské ropné politiky poslední řady měsíců, která spočívá v omezování těžby tak, aby šla cena nahoru. Ropa se nyní prodává za více než sto dolarů za barel, nejdráže do roku 2014.
Vedle ropy se rekordně platí za velkoobchodní plyn. Ostatně evropská energetická krize posledních měsíců souvisí právě s dramatickým růstem cen plynu. Příjem z vývozu surovin je tak značný, že se Rusko nemusí zadlužovat. Nemusí tedy vydávat státní dluhopisy. I proto nové sankce Západu tolik nepocítí. Některé z nich se totiž zaměřují právě na trh s ruskými dluhopisy. Rusko je méně zadlužené než kterákoli země EU, což jej činí finančně odolnějším.
Sankce tak prakticky nemohou ve své nynější podobě vyvolat krizi ruské platební bilance, neboť Rusko má zejména díky výnosům z prodeje ropy a plynu své historicky rekordní devizové rezervy, v objemu 630 miliard dolarů (když prezident Vladimir Putin na přelomu milénia nastupoval do úřadu, činily rezervy jen 12 miliard dolarů). Rusko má významné finanční prostředky také ve svém státním fondu.
Běžný účet ruské platební bilance vykázal letos v lednu historicky rekordní úroveň 19 miliard dolarů, plyne z dat ruské centrální banky. To je více než dvojnásobná hodnota v porovnání se situací v lednu 2021. Což jen demonstruje, jak Rusku svědčí současné vysoké ceny ropy a plynu na světových trzích. Prospívá mu, že si na něm Evropa, odběratel 70 procent ruského plynu, vybudovala v rámci probíhající zelené transformace EU a německé Energiewende relativně vysokou závislost.
Ve zmíněném ruském státním fondu, jejž financují příjmy z ropy a který spravuje část ruských devizových rezerv, drží země majetek vyčíslitelný v přepočtu na více 170 miliard dolarů. Ovšem od června loňského roku v něm už není ani jediný dolar jako takový. I zde je evidentní důkladná a dlouhodobá snaha Kremlu odstřihnout se od dolaru a mírnit tak dopad nynějších sankcí.
Od roku 2020 je primární měnou, ve které Rusko fakturuje svůj vývoz do Číny, euro, a nikoli dolar. Podíl dolaru na ruském vývozu klesá obecněji. Z 69 procent v roce 2016 na 56 v první polovině roku loňského. Podíl eura se ze stejnou dobu zdvojnásobil na 28 procent.
Stávající sankce tak nemohou Rusko zabolet zdaleka tolik, jak by jej bolelo odstřižení od mezinárodního platebního systému SWIFT. Pro odstřižení Ruska od tohoto systému se včera vyslovil český prezident Miloš Zeman. Údajně se pro odstřižení vyslovuje třeba i britský premiér Boris Johnson. Proti je však Německo nebo Itálie. Spojené státy jsou rovněž proti odstřižení, ačkoli připouští, že zůstává ve hře jako další z možných sankcí.
Odstřižení Ruska od SWIFT by ale nebylo bezbolestné ani pro Západ, vrátilo by jako bumerang. Navíc by oslabilo roli dolaru ve světové ekonomice, neboť SWIFT do značné míry stojí a padá právě s americkou měnou. To jsou klíčové důvody, proč se Západ k odstřižení Ruska zatím nemá.
Co konkrétně znamená, že by se odstřižení vrátilo jako bumerang? Prakticky by Západ neměl, jak Rusku platit za dodávky ropy, a zejména plynu. Zhruba 35 procent plynu, jejž spotřebovává Evropa, pochází z Ruska. Rusko by odstřižení zabolelo ještě více, jelikož hned přes 70 procent svého plynu dodává Evropě. S odstřižením od SWIFT by tyto obchody do značné míry skončily.
Výpadek více než třetiny dodávek plynu znamená také citelné zdražení elektřiny, neboť její podstatná část se v Evropě právě z plynu vyrábí.
První krok, který by Evropa musela učinit, aby v takové situaci obstála, je dát k ledu Green Deal a své ambiciózní plány dosáhnout uhlíkové neutrality k roku 2050. Musela by se být ochotna naučit se žít v podmínkách alespoň občasného výpadku dodávek plynu či elektřiny firmám a domácnostem. Musela by být ochotna přijmout jejich masivní zdražení, vysoko nad rámec všeho, co jsme zažili v uplynulých měsících. Musela by být připravena na další kolo inflace, „válečné inflace“. Musela by být připravena tuto inflaci krotit citelným zvyšováním úrokových sazeb, jež by mohlo předlužené země typu Itálie, ale také třeba Francie dovést na pokraj bankrotu. Musela by být ochotna nakupovat mnohem více zkapalněného plynu v USA či Kataru. A také uvést zpět do provozu své odstavené jaderné, uhelné, ale třeba i mazutové elektrárny.
I pokud by to zvládla, je tu další zásadní problém. Utrpěl by dolar. SWIFT je na dolaru do značné míry postavený. Nejvíce SWIFTových transakcí probíhá právě v něm. S velkou, nicméně ilustrativní nadsázkou lze říci, že SWIFT je takový „Facebook pro banky a další finanční instituce“. Místo lajků si v něm posílají právě hlavně dolary. Podíl dolarových transakcí převyšuje 40 procent, v euru jich je bezmála 37 procent. Na čínskou měnu ovšem nezbývají ani tři procenta.
Čína by pochopitelně ráda měla svoji měnu zastoupenu mnohem výrazněji, stejně jako třeba Rusko. Jenže to není tak snadné. Důvodem je to samé, co z Facebooku učinilo globální sociální síť číslo jedna: síťový efekt. Na finanční transakci jsou třeba dva – prodávající a kupující. Stejně jako facebookový lajk také někdo dává a někdo jiný jej obdrží. Můžeme facebookovou komunikaci třeba tisíckrát nenávidět, ale protože ji využívají naši kamarádi, užíváme ji také. Čína nebo Rusko tako nemusí mít SWIFT zrovna v lásce, ale protože jej využívají jejich obchodní partneři – zdroj příjmu –, nemají jinou možnost.
Odstřižení od SWIFT by ale Rusko přinutilo vytvořit si vlastní „Facebook“. Vlastní mezinárodní platební systém. Ne že by se o to Rusko nepokoušelo, takový systém i existuje. Ale zatím chybí dostatečný impuls pro jeho rozvoj. Ten by mohlo zajistit právě to, pokud by Západ Rusko od SWIFT odstřihl. Pro Rusko by to zejména zpočátku byla pohroma. Ale tratily by také Spojené státy. Začal by se totiž s větší vervou než dosud rozvíjet mezinárodní platební systém, jenž obchází dolar.
Snížení světového významu dolaru znamená nutnost smířit se s tím, že už nebude tak privilegovanou měnou, jakou je nyní. Jeho postavení v globálních transakcích usnadňuje Spojeným státům zadlužování, protože náklady s ním spojené, třeba i inflační, mohou přenášet na jiné země, po celém světě. To je značná výhoda, ze které se žádný jiný ekonomický celek netěší, ani Evropa ne. Proto ostatně třeba i země typu Německa před pár lety volaly po zřízení evropské obdoby SWIFT.
Rusko, zdá se, počítá s tím, že jej Západ od SWIFT neodstřihne. I když by to byla pro Rusko katastrofa, Západ by to také zabolelo. Musel by se smířit s prudkým zdražováním, sociálními otřesy, nutností vzdát Green Deal a také se smířit s poklesem globálního významu dolaru.
Odstřižení od SWIFT a tím pádem od možnosti dodávat plyn Evropě je ruskou „Achillovou patou“. Má potenciál Rusko ekonomicky rozvrátit a zničit tak Putinův režim. Achilles v Kremlu ale zjevně vsází na to, že Západ své pohodlí, zelené vize a privilegia kvůli Ukrajině, a možná ještě jen její východní části, obětovat nebude. (25.2.2022)
