Chce-li někdo čistit skvrny, a to nejen mastné, ale i ostatní druhy, nestačí, aby si jen přečetl návod, jak se který druh skvrn čistí. Musí vědět, co který textilní materiál snese, a musí také znát nejdůležitější vlastnosti čisticích prostředků. Ani to ještě nestačí; kromě toho se musí ozbrojit trpělivostí, nesahat hned k energicky působícím čisticím prostředkům, lze-li dojíti k výsledku také prostředky mírnějšími, i když za delší dobu. K čištění je zapotřebí nejen času, ale i místa. Nejprve je třeba připravit si všechny pomůcky a pak teprve začneme pracovat klidně, bez chvatu a bedlivě pozorujeme, co se při čištění děje.
Nejsnáze a s nejmenším riskem pro látku se čistí skvrny mastné, které pouštějí benzinem nebo trilenem. Výhodou těchto pro látky bezpečných organických rozpouštědel je, že se snadno vypařují, nezanechávají tedy na látce zbytky, a proto skvrna při správném čištění může zmizet beze stopy. Líh – také organické rozpouštědlo – má tutéž výhodu. Ojediněle se však může stát, že se s látek, zvláště u pestrého hedvábí, uvolní některé barvy. Další organické rozpouštědlo – aceton – vyžaduje zvláštní opatrnost; nejenže s některých umělých vláken uvolňuje barvy, ale nabobtnává až rozpouští i jeden druh umělých vláken (acetátové hedvábí). S acetonem tedy pracujeme, jen když je toho nezbytně třeba, a při tom bezpodmínečně vždy vyzkoušíme, jak se rozpouštědlo k čištění látce (i k jednotlivým ozdobným nitím na látce, které na příklad tvoří proužky) chová.
Vodné roztoky lučebnin a různých látek, kterých používáme k čištění, mají velmi různé vlastnosti, nás však zajímají kromě čisticí účinnosti hlavně dvě: jak působí na pevnost textilií a jak působí na barvu textilií. Působení na pevnost záleží hlavně na druhu textilního vlákna – můžeme tedy podle toho napřed odhadnout, které čisticí prostředky jsou nebezpečné pro čištěný druh textilie. Na příklad alkalické prostředky (soda, čpavek), nezávadné pro bavlnu, mohou působit na umělá vlákna buničinová a zřejmě poškodit přírodní hedvábí a vlnu. Působení na barvu záleží hlavně na druhu barviva, jehož se k barvení (nebo k protiskování) textilie použilo. Používáme-li vodných roztoků, mějme na paměti, že barvám nejméně škodí slabé roztoky kyseliny octové, pak samotná voda, pak roztoky saponátů; slabě alkalické roztoky mýdlové mohou uvolňovat již několik druhů barev (barva „pouští“), zřejmě alkalické roztoky (sody, mýdlového prášku se sodou, koncentrovaný čpavek) působí na barvy ještě více. Nejenergičtěji působí na barvy bělicí prostředky, které jsou dvojího druhu: kyslíkaté (na příklad peroxid vodíku), které bělí (tj. rozrušují barvu) účinkem uvolňovaného kyslíku, a redukční (na příklad hydrosulfit – známý odbarvovač), které bělí tím, že kyslík barvivu odnímají. Bělicí prostředky působí na barviva vázaná na vlákna velmi různě. Jeden bělicí prostředek některá barviva ruší ihned, jiná pomalu, na některá nepůsobí vůbec. Záleží ovšem při tom na koncentraci prostředku, na teplotě roztoku i na době působení. Bělicích schopností těchto prostředků využíváme k vybělení barevné skvrny (od inkoustu, ovoce aj.), když jsme již vyčerpali všechny mírnější prostředky. Na bílých látkách se bělí celkem snadno, na barevných však je to spojeno s velkým risikem. Mohou zde nastat dva případy: buď se barevná skvrna bílí snadno a barva látky je stálá vůči bělicímu prostředku – pak lze skvrnu bělením odstranit; anebo je barva látky vůči bělicímu prostředku nestálá – pak bělit nelze, neboť by bělením na barevné látce vznikla nová skvrna – světlá. Na neštěstí bývá tento případ velmi častý.
Začátečníkovi v čištění skvrn je možno dát několik rad: nechť se zaučí na zcela jednoduchých případech – na skvrnách od mastnot, dehtu, pryskyřice, u nichž se vystačí s organickými rozpouštědly; s vodnými roztoky ať začne na látkách nebarevných, pak teprve ať přejde na vlněné a polovlněné látky s hrubší vazbou a tmavých barev. Teprve po nabytí větších zkušeností může své umění zkusit i u pracích látek barevných a se vzorkem, u stálobarevných vlněných látek světlých a pestrých barev. Čištění skvrn vodnými roztoky na těžkém pravém hedvábí (např. na taftu) a bělení barevných skvrn na barevných látkách nechť se raději vůbec vyhne.
Nejen začátečníkům, ale i pokročilým v odstraňování skvrn vznikají často po čištění na látkách „mapy“. Vznikají především na hladkých látkách dosti již ušpiněných a jsou tím zřetelnější, čím jsou látky světlejší a hustší. „Mapy“ vznikají jak při použití těkavých organických rozpouštědel, tak při použití vodných roztoků. Čistí-li se benzinem nebo trilenem, rozpouštědlo sice skvrnu rychle rozpouští, ale vznikající roztok se rychle rozpíjí do stran, na okraji odnáší většinu mastnoty i lehkou špínu, takže po vyschnutí vzniká nevzhledný ostře ohraničený okraj – „mapa“. Stejně to probíhá i při čištění vodnými roztoky; protože se však rozpíjejí zvolna a odpařují se pomaleji, nebývá po uschnutí skvrny „mapa“ tak ostře ohraničená. Vzniku „map“ lze zabránit dvojím způsobem: především se musí okolí skvrny důkladně za sucha ostřejším kartáčem vykartáčovat, aby se s povrchu látky odstranily prach a špína, kterou lze vykartáčovat; za druhé se nesmí nechat rozpouštěná skvrna dlouho rozpíjet, nýbrž musí se proklepávat do savé podložky. Přesný pracovní postup je popsán dále. „Mapy“ též vznikají, používá-li se nadbytku čisticí kapaliny; navykněme si proto pracovat jen s malým množstvím.
Je-li oděv, na němž se mají čistit skvrny příliš zašpiněn, je risiko vzniku „map“ značné. Doporučuje se proto dát oděv do chemické čistírny a pak zbývající skvrny dočistit. Je-li skvrn na oděvu mnoho a je-li nutno čistit je vhodnými roztoky, je lépe oděv nejdříve čistit „za mokra“. Většina skvrn při tom obyčejně pustí a zabývající se již vyčistí snadno.
Další připomínka se týká „stárnutí“ skvrn. Čím jsou skvrny starší, tím více se na látkách „ustalují“ a tím hůře se čistí. Hlavně to platí o skvrnách barevných. Proto vidíme-li skvrnu vzniknout, vyčistěme ji ihned anebo co nejdříve, aby se „neustálila“.
Skvrny můžeme rozdělit do tří skupin:
a) skvrny rozpouštějící se ústrojnými rozpouštědly (benzinem, trilenem, lihem, acetonem),
b) skvrny pouštějící vodnými roztoky (samy vznikaly od barevného vodného roztoku – kávy, čaje, vína, ovocné šťávy, inkoustu),
c) skvrny rozplavující se mýdlem nebo saponátem.
Toto hrubé rozdělení, jež ovšem nevystihuje podstatu všech skvrn, může začátečníkovi usnadnit výběr čisticího prostředku. Nebude se pak na příklad snažit vyčistit skvrnu od vína, kávy, inkoustu aj. benzinem, když tyto skvrny vznikly z barevných vodných roztoků a neobsahují nic, co by benzin rozpouštěl. Tyto skvrny se tedy musí čistit zase jen nějakým vodným roztokem.
Pomůcky, které si k čištění skvrn opatříme, jsou tyto:
kapátko (od očních kapek), kterým nanášíme kapaliny; jedno by mělo být pro organická rozpouštědla, jedno pro vodné roztoky;
dřívko na konci omotané chomáčkem vaty; opatrněji se jím nanášejí kapaliny. Pro každý čisticí prostředek dáme čistou vatu;
kartáček k čištění; může to být speciální detašovací kartáček, ale vhodný je i odložený zubní kartáček rovně zastřihnutý; jeden má být pro organická rozpouštědla, druhý pro vodné roztoky;
kostice, kterou však může nahradit plochý nůž, obrácená lžička, seříznuté ploché dřívko; slouží k propracovávání tvrdých skvrn organickými rozpouštědly;
kožený polštář k protloukání kapalin do podložené pijavé látky; polštář se zhotoví z kůže jelenice 30 x 30 cm, kterou rozprostřeme na stole, doprostřed dáme velký chomáč vaty nebo různé odstřižky flanelu, rohy přitáhneme k sobě, zatočíme, až vznikne tvrdší kulatý polštář velký jako pěst; pevně jej podvážeme tenčím provázkem. Také polštáře mají být dva, jeden pro čištění „za sucha“, druhý pro čištění „za mokra“. Protloukací polštář může nahradit do tvrdého uzlu stočená utěrka;
houba – mořská nebo umělá, k navlhčování látek, k stírání pěny atd.;
utěrky k čištění, k vysoušení, k podkládání jako savá podložka aj. Smočeným cípem utěrky lze nahradit kapátko k nanášení nebo kartáček k čištění.
V domácnosti můžeme používat k čištění skvrn těchto prostředků:
1. Acetonu – ústrojného rozpouštědla rozpouštějícího skvrny od laků na nehty a od některých laků průmyslových a skvrny od mastnot. Rozpouští některé umělé hmoty a některá umělá vlákna (acetátové hedvábí). Je hořlavý. Mísí se s lihem, s benzinem, s trilenem i s vodou.
2. Benzinu – rozpouští všechny přírodní tuky a oleje i oleje strojní. Je velmi hořlavý, jeho páry jsou výbušné. Mísí se s trilenem, s acetonem, ne však s obyčejným lihem.
3. „Burnusu“. Je to obchodná název alkalického enzymatického přípravku k namáčení prádla. Lze ho používat k čištění skvrn od krve. Protože je alkalický, lze ho požívat na barevných látkách až po přezkoušení, zda jej barva látky snáší.
4. Čpavku (amoniaku) – rozpouští některé pryskyřice, poněkud rozpouští i starší mastnoty, podporuje účinek mýdel, rozpouští skvrny od mléka. Většinou vrací barvu látkám, jestliže se barevný odstín změnil působením silnější kyseliny. Otupuje (neutralizuje) kyseliny, koncentrovaný působí na některé barvy a uvolňuje je (barva „pouští“); koncentrovaný působí i na vlnu a hedvábí, snižuje jejich pevnost a u bílého zboží způsobuje žloutnutí (někdy lze zežloutnutí napravit silnější octem). Protože je snadno těkavý, nezanechává na látkách zbytky. Může se ho používat ve směsi s lihem („čpavkový líh“).
5. Glycerinu – teplý rozpouští některá barviva, zvláště barviva anilinových inkoustů, inkoustových tužek, razítkových barev apod. Mísí se s vodou a s lihem.
6. Kyseliny citronové (tvoří průhledné krystaly nebo bílý prášek, je-li mletá). Rozpouští skvrny od barevného ovoce, čerstvé skvrny od červeného vína, čerstvé skvrny od rzi. Nahradit ji můžeme šťávou z citronu.
7. Kyseliny octové – v domácnosti používáme jejího slabého roztoku – octa (většinou 8%), který však bývá přibarvován na žluto; pro čištění je lepší světlý ocet nepřibarvovaný, kterého se užívá ke konservování zeleniny. Protože je kyselina octová těkavá, nezanechává na látkách po vypaření zbytky. Octem oživujeme barvy zašlé praním, ustalujeme jím nestálé barvy, otupujeme zbytky čpavku.
8. Kyseliny šťavelové (oxalové, lidově „jetelové“) – bílé krystalky ve vodě (zvláště teplé) i v lihu rozpustné. Kyselina šťavelová je jedovatá. Rozpouští skvrny od obyčejného inkoustu, rzi a některých barev. Zaschne-li její roztok na látce (zvláště na bavlněné, lněné, z umělého hedvábí buničinového), zkoncentruje se a látku rozruší; i nedostatečně vyprané zbytky kyseliny mohou po uschnutí, zvláště však při žehlení, poškodit látky. Použijeme-li kyseliny šťavelové k čištění skvrn, musíme látku po čištění nejen důkladně vyprat vodou, ale pro jistotu čištěné místo přetřít zředěným čpavkem, aby se eventuální zbytky kyseliny otupily. Někdy se místo kyseliny šťavelové používá mírněji působivé šťavelové soli („jetelové soli“).
9. Kyseliny vinné – tvoří průhledné krystalky nebo bílý prášek. Je o něco mírnější náhradou kyseliny citronové. Čistí na příklad čerstvé skvrny od červeného vína.
10. Lihu (alkoholu) – užívá se lihu buď čistého, nebo denaturovaného (k pálení), který však zanechává na látkách pach. Rozpouští skvrny od pryskyřice, lesní smoly, některých laků, skvrny od některých barevných látek (červeného inkoustu, inkoustové tužky). Uvolňuje někdy s barevného hedvábí barvu, proto se s ním musí zacházet opatrně.
11. Mýdla – pro čištění lze použít jakéhokoli nežíravého mýdla, tedy mýdla olivového (marseillské), mýdlových vloček, také mýdla toaletního a holicího. Nejlépe navlhčený kartáček otřeme o pevné mýdlo a hned čistíme. Mýdlo rozplavuje (emulguje) mastnoty, také však vyplavuje z látky práškovou špínu nebo zbytky barevných prášků.
12. „Odbarvovače“ – obchodní jméno pro práškový hydrosulfit (hydrosiřičitan) sodný. Používá se ho k „stahování“ barev s látek před přebarvováním v domácnostech. Je to vlastně redukční bělicí prostředek, nesmí se ho proto používat současně s peroxidem. Ruší čili „odbarvuje“ četná barviva přírodního původu (ze zeleniny, ovoce, ovocných šťáv). Zvláště energicky působí za horka. Odstraňuje též skvrny od jodové tinktury. Malá přísada čpavku brzdí poněkud jeho odbarvovací účinek.
13. Peroxydu vodíku (dříve nazývaného kysličník vodičitý“); v maloobchodě je jeho 3% roztok ve vodě. Je to okysličovací (oxidační) bělicí prostředek. Nesmí se kombinovat s redukčním prostředkem bělicím (na příklad „s odbarvovačem“), protože by se jejich účinky rušily. Čpavek jeho působení urychluje. Odstraňují se jím barevné skvrny.
14. „Persaponu“ – obchodní název pracího neutrálního saponátového přípravku. Zastupuje mýdlo, má-li se prát nebo čistit v nealkalickém prostředí. K jeho roztoku se může přidávat ocet, mají-li se současně ustalovat barvy prané látky.
15. Soli kuchyňské – pomáhá odstraňovat skvrny od krve a od ovoce.
16. Terpentinového oleje – organického rozpouštědla vyráběného ze vzácnějších pryskyřičných balsámů. Dnes je v obchodě jeho náhražka – „terpentinová náhražka“, obsahující hlavně benzin. Může se jí použít k čištění skvrn od asfaltu, dehtu, strojních mazadel.
17. Trilenu – obchodní název pro organické rozpouštědlo trichlorethylen. Je to rozpouštědlo nehořlavé. Jeho výpary ve větším množství způsobují nevolnost, bolení hlavy až mdloby podle citlivosti osoby. Je rozpustný v lihu a v benzinu. Rozpouští skvrny od mastnot, dehtu, některých pryskyřic aj.
18. Ustalovací soli fotografické; připravují se z ní ustalovací (fixační) lázně ve fotografii, je tedy v pracovně každého fotoamatéra. Čistí skvrny od jodu.
19. Zmizíku – označení přípravku k odstraňování hlavně inkoustových skvrn, také však jakýchkoli jiných skvrn barevných. Prodává se v obchodech s papírem. Skládá se ze dvou roztoků, z červeného a z bezbarvého. Roztoky se připraví z tabletek podle návodu, který je na krabičce přípravku. Zátky láhviček se skleněnými rourkami, jimiž se roztoky nanášejí, nesmějí se změnit, protože by se roztoky pokazily. Zmizík je kombinovaný bělicí přípravek, v němž červený roztok působí jako okysličovadlo, bezbarvý roztok jako redukční činidlo.
Kromě těchto prostředků se může podle návodů na přípravcích používat i různých čisticích vodiček, kolíčků, čistidel, jež se prodávají v drogeriích, v obchodech s obuví nebo v obchodních domech. Universální prostředek k čištění všech druhů skvrn neprodávají ovšem nikde.
Důležité je, aby se používalo čisticích prostředků tak, jak je dále uvedeno. Nesmějí se spolu libovolně míchat, aby se „zesílil účinek“, protože by se tím naopak mohla jejich účinnost rušit; také by to mohlo být příčinou nových skvrn na čištěné látce. Při čištění můžeme postupovat takto:
1. Prohlédneme si látku se skvrnou a posoudíme, zda látka čištění snese. Těžké látky z pravého hedvábí prohlédneme proti světlu, u šatů prohlížíme zvláště části v podpaží (vliv potu) a na zádech (vliv slunce), nejsou-li tam světlá nebo přímo děravá místa. Podle toho rozhodneme, zda smíme čistit jen „za sucha“ benzinem nebo trilenem či zda můžeme použít i vodným roztoků. Neznáme-li původ skvrny, pokusíme se zhruba druh skvrny určit, abychom věděli, jak při čištění postupovat.
2. Okolí skvrny, pokud to látka snese, důkladně vykartáčujeme.
3. Místo se skvrnou podložíme složenou čistou utěrkou nebo přeloženým bílým pijavým nebo filtračním papírem, aby se mohl do podložky roztok skvrny vsáknout. Podložka musí být stále čistá, musí se proto během čištění vyměňovat nebo překládat, jinak je nebezpečí, že se bude prošlý roztok (zvláště je-li barevný) z promočené podložky na rub látky otiskovat.
4. Čistíme-li barevné látky, zkusíme u každého čisticího prostředku, s výjimkou benzinu, který je za všech okolností neškodný, zda a jak na barvu působí. Zkoušíme otíráním vatičkou, kterou jsme smočili v prostředku a poněkud vyždímali; zkoušíme stranou na záložce, záševku apod. Chceme-li u hedvábných látek použít acetonu, zkoušíme rovněž (zkouška na acetátové hedvábí).
5. Těkavého rozpouštědla (benzinu, trilenu, lihu, acetonu) nanášíme na skvrnu málo, aby se na látce příliš nerozteklo (vznikly by „mapy“). Pak skvrnu kartáčkem jemně proklepáváme. Je-li skvrna tvrdá (od laku), smočíme ji rozpustidlem a opatrně ji kosticí roztíráme a změklou seškrabáváme; pak znovu smočíme a proklepáváme kartáčkem. Potom hadříkem dobře namočeným do rozpouštědla místo zbylé po skvrně přetíráme a rychle přetíráme i kolem okrajů rozpité skvrny. Když vyměníme podložku, celé místo do ní protloukáme složenou utěrkou nebo koženým polštářkem. Zbývá-li ještě skvrna, čištění po vyprchání rozpouštědla (ne dříve) opakujeme. Zůstává-li menší „mapa“, navineme si utěrku kolem dlaně, trochu ji smočíme rozpustidlem a kraje „map“ přetíráme plochou dlaní s utěrkou delšími tahy, aby se ostré ohraničení „mapy“ do široka rozvedlo. Pak znova protloukáme do podložky.
6. Pracujeme-li s vodným roztokem, navlhčíme skvrnu i její blízké okolí houbou namočenou do vody. Pak přikápneme čisticí roztok a skvrnu proklepáváme kartáčem, až zmizí. Mokrou skvrnu důkladně protloukáme do podložky, kterou vyměňujeme. Pak místo propláchneme vodou pomocí houby (vyždímáme jen mírně, místo se nesmí příliš promáčet) a vymačkanou houbou nadbytek vody zase setřeme. Vlhkou houbou pak rozvádíme za mírného tlaku okraje skvrny. Na nové podložce znovu protloukáme. Nakonec si ovineme kolem dlaně mokrou utěrku a delšími tahy mokré místo přetíráme. Používáme-li různých čisticích vodných roztoků po sobě, pak po každém roztoku musíme čištěné místo proprat vodou pomocí houby, houbou vytřít a protlouci do podložky. Teprve pak se může nanášet další čisticí roztok. Čistí-li se kyselinou šťavelovou, musí se čištěné místo po propláchnutí vodou a vytření přetřít zředěným čpavkem, aby se zneškodnily eventuální poslední zbytky kyseliny šťavelové.
7. Čistí-li se skvrny na oděvech s choulostivou podšívkou, napářeme podšívku a mezi ni a čištěnou látku vsuneme tenké prkénko nebo kus tuhé lepenky obalené utěrkou (kromě této utěrky ovšem používáme ještě utěrky k podkládání skvrny).
Bělení skvrn
Při bělení skvrn, tj. když chemicky rušíme barvivo ve skvrně obsažené, musíme kromě toho vědět, jak kterého bělicího činidla používat:
Bělení skvrn peroxidem vodíku. Na tlustší bílé bavlněné a lněné látky můžeme nakápnout nezředěný 3% peroxid s kapkou čpavku, který bělení urychluje; může se pracovat podle potřeby i obráceně, totiž, že se látka čpavkem potře a teprve pak se nakápne peroxid vodíku. U jemných bílých tkanin z umělého i z pravého hedvábí a u bílých tkanin vlněných zřeďujeme peroxid vodou v poměru 1:1 a s kapkou čpavku nanášíme na skvrnu. Bělené místo nenahřívejme u kamen ani nad párou, nýbrž vystavme je účinkům světla, nejlépe tlumeného světla slunečního. Peroxidu, avšak zředěného vodou, můžeme použít i k bělení skvrn na látkách barevných, zjistíme-li zkouškou, že barva látky účinek peroxidu snese. Čím je peroxid zředěnější, tím je jeho bělicí účinek sice slabší, ale tím více je možností používat ho i u látek barevných. Mísíme na příklad jednu lžičku 3% peroxidu a jednu lžičku vody, nebo má-li být zředění ještě větší, jednu lžičku 3% peroxidu a dvě lžíce vody.
Bělení skvrn Odbarvovačem. Odbarvovače se smí použít jedině na látkách bílých, protože na barevných a pestře potištěných látkách je příliš veliké nebezpečí, že se barva látky poruší. Většina barevných skvrn se odbarvovačem odbarvuje – bělí rychle. Může se však i stát, že se působením odbarvovače jen změní odstín barvy u skvrny a na vzduchu se původní barva zase vrátí; u takových skvrn je zbytečné odbarvování opakovat. Odbarvovače můžeme používat v roztoku i přímo v prášku; prášek je vhodný na tlustší bílé bavlněné nebo lněné tkaniny: místo se skvrnou pokápneme horkou vodou, posypeme práškovým odbarvovačem, důkladně promneme a propláchneme v horké vodě. U bílého prádla, u něhož barevné skvrny praním nepustily, můžeme prádlo bělit v horkém roztoku odbarvovače.
Bělění skvrn Zmizíkem. Zmizíkem lze bělit jen na látkách nebarvených; pro barevné látky by bylo bělení zmizíkem příliš radikální a barva látky by to nesnesla. Skvrna se potře nejprve červeným roztokem, který se nechá chvíli působit (až začne na skvrně hnědnout). Pak se osuší látkou nebo pijavým papírem, pokápne vodou a znova osuší. Potom se přetře druhou, bezbarvou tekutinou, čímž zmizí hnědá skvrna po prvém roztoku i skvrna původní. Nezmizí-li skvrna úplně, propláchne se dvakrát vodou a osuší utěrkou a čištění se opakuje. Po bělení zmizíkem se musí bělené místo důkladně propláchnout vodou.
Bělení na světle. Zpravidla pro odstraňování barevných skvrn je bělení na světle málo účinné, ale může někdy pomoci, když byla skvrna předchozím čištěním z větší části již odstraněna a zbývá jen slabý barevný odstín. Skvrna se pokápne zředěným čpavkem a vystaví přímým slunečním paprskům, až vyschne; to se opakuje třikrát až pětkrát. Většinou lze toto bělení provádět i u světlých látek barevných, pokud snášejí účinek čpavku.
Inž. R. Farský, Naše domácnost, Nakladatelství Práce 1959
