Cizímu za víc, sobě levněji. Finanční úřady jdou po chybách firem v takzvaných převodních cenách, lépe sytí státní kasu. Polovina firem chybuje z neznalosti

Zaplatit konzultantům za marketingové poradenství více, než jaké jsou taxy na trhu. Nechat si platit neobvyklé peníze za softwarovou licenci nebo například za využívání ochranné známky. Anebo si naopak neobvykle levně půjčit peníze od sesterské společnosti. To vše ovlivňuje výši daňového základu firem, a právě tyto věci Finanční správa kontroluje ve velkém. Chyby z nevědomosti u takzvaných převodních cen totiž dělá množství firem a jejich potírání dokáže doplnit státní kasu efektivněji než například kontroly cesťáků.

Podle informací Finanční správy bylo v loňském roce provedeno 570 daňových šetření právě v oblasti převodních cen. A že ve firmách našly víc prohřešků než v minulosti, ukazuje největší zvýšení základu daně o 5,8 miliardy i snížení daňové ztráty o 1,2 miliardy za poslední tři roky. V přepočtu na kontrolovanou firmu došlo k doměření daně v průměrné hodnotě 1,2 milionu. Neznamená to však, že by se více podvádělo. Podle Martiny Nekvindové, specialistky na převodní ceny z poradenské společnosti RSM, je nejčastější chybování z nevědomosti.

„Hlavní problém je v tom, že spousta pochybení v oblasti převodních cen vzniká nevědomě. Firmy si uvnitř skupiny často nastaví převodní ceny podle svého nejlepšího svědomí a nedojde jim, že existují pravidla, kterých se musí držet,“ zmiňuje Martina Nekvindová. „Bohužel realita je taková, že řešení, které nám přijde selsky správné, nemusí absolutně odpovídat správnému nastavení podle platné legislativy. Majitelé více firem nebo korporátních skupin mají tendenci argumentovat, že je přeci jedno, za kolik si ve skupině nebo mezi firmami poskytnou nějakou službu nebo prodají zboží, protože to mají ‚z kapsy do kapsy‘. Ale z daňového hlediska a hlediska převodních cen to tak není a Finanční správa má tendenci klepat přes prsty každým rokem silněji.“

Kontroly Finanční správy zároveň nemíří jen na velké skupiny s vlastníky v zahraničí. Přestože právě v jejich případě mohou podle Martiny Nekvindové vznikat objemově největší škody, Finanční správa se pravidelně zaměřuje i na domácí skupiny firem. Často stačí, aby měly jednoho vlastníka a jedna od druhé čerpaly služby nebo spolu obchodovaly. Nebo měla firma například svoji slovenskou pobočku.

„V rámci daňové kontroly vždy probíhá identifikace takzvaných spojených osob a kontrola vzájemných vztahů. A to ve velkém detailu – řeší se nejen kapitálová struktura, ale také vzájemné propojení členů statutárních orgánů. Následně se posuzují transakce mezi spojenými a nespojenými osobami,“ zmiňuje Martina Nekvindová. „Že se jedná výhradně o spletité nadnárodní struktury, je bohužel mýtus, kvůli kterému se správné nastavení převodních cen dlouhodobě podceňuje.“

Nejvíce se chybuje v nacenění času manažerů a poradců nebo vnitroskupinových půjčkách. Kontrol bude pravděpodobně více i letos

Míst, kde může firma chybovat, je celá řada. Nejvíce problematické oblasti jsou poskytování nebo přijímání manažerských služeb nebo například marketingového poradenství. Problematické může být i sdílení nehmotných aktiv: například podezřelý přeprodej licencí na technická řešení nebo licencování ochranných známek mezi členy jedné skupiny.

Prostor pro chybu také zvětšují poslední turbulentní roky, kdy celá řada služeb vlivem inflace zdražila. Firmy však mohou držet starší fixní ceny, které dnes již neodpovídají tržní realitě. A „naběhnout“ si mohou také při poskytování vnitroskupinového financování. I to totiž musí být v souladu s aktuálními úrokovými sazbami.

„V případě vnitroskupinových půjček by měly zpozornět zejména skupiny poskytující si úvěry za fixní úrokovou sazbu. S ohledem na dynamický vývoj základních úrokových sazeb by se totiž mohlo stát, že tyto fixní vnitroskupinové sazby budou rozdílné oproti základním mezibankovním sazbám, a tím pádem nebudou splňovat takzvaný princip tržního odstupu,“ vysvětluje Martina Nekvindová.

Že se trend kontrol letos nezmění, je podle Martiny Nekvindové fakt. Pro Finanční správu je totiž z pohledu snižování daňové ztráty kontrola převodních cen zároveň jednou z nejatraktivnějších cest. Přináší do rozpočtu výrazně více než poměrně pracné kontroly špatně zařazených dokladů, identifikace nedaňových nákladů či posuzovaní knih jízd. A s ohledem na nevědomost firem i velké množství hříšníků.

A pokud chtějí mít firmy letos vše v pořádku, měly by si pospíšit.
„Firmy by měly řešit převodní ceny spolu s podáním přiznání k dani z příjmů právnických osob. Zároveň nesmí zapomenout, že to často může být předmětem dotazování při auditu,“ zmiňuje Martina Nekvindová. „Klíčové je řešit převodní ceny ve chvíli, kdy si finanční manažeři a účetní dobře pomatují situaci loňského roku a dokáží snadno dohledat veškeré vstupy.“

Finanční kontrolou nemusí bez problému projít ani firmy, které mají vše nastavené správně. Převodní ceny totiž musí mít odpovídajícím způsobem evidované a popsané. Problém tak může nastat i po několika letech, kdy si – například vlivem odchodu klíčových zaměstnanců –již nikdo nepamatuje, podle jakých pravidel byly převodní ceny v uběhlých letech nastavené. A v takovém případě Finanční správa může doměřit daň na základě cen obvyklých na trhu.

INSIGHT: Co vymezuje transfer pricing

Převodní ceny (anglicky „transfer pricing“) definuje Zákona o daních z příjmů, §23 odst. 7. Jedná se o cenová pravidla používaná při obchodování mezi dvěma navzájem propojenými subjekty, spojenými osobami nebo osobami blízkými. Ve většině případů se však jedná o kapitálovou propojenost, kdy mateřská společnost fakturuje zboží a služby své dceřiné společnosti. Problematika převodních cen se nejčastěji řeší u větších a nadnárodních společností, vyskytuje se ale i v případě čistě tuzemských transakcí.

INSIGHT: Kolik firem chybuje?

Z firem, které se na RSM obrací s přesvědčením, že mají vše nastaveno správně, má celá polovina v nastavení menší či větší nedostatky. Klienti, kteří přicházejí v některé z fázi daňové kontroly, mají ve zhruba 70 % případů převodní ceny nastavené nevhodně. Z toho se dá usuzovat, že Finanční správa jde ve svých kontrolách na jisto, vyloženě podle podezřelých indikátorů. V takovém případě je již možné pouze minimalizovat dopady.

INSIGHT: Kde se chybuje nevědomky nejvíce?

Jsou to typicky úrokové sazby. Společnost si například před lety nastaví interní pravidlo, že se budou ve skupině poskytovat úvěry za 4 %. Pokud takový úvěr poskytne dnes, kdy jsou mnohem vyšší základní sazby PRIBOR a IRS, bude to už v rozporu s pravidly. To samé pak platí i u fixního nastavení odměny za poskytované služby nebo například ceny za prodej výrobků. Stává se, že historicky dojde ke kalkulaci cen za výrobky prodávané do skupiny na základě nákladů výrobce a uvažované marže, která je typická pro dobu vzniku tohoto pravidla. Pokud však tato cena zůstane fixní a neaktualizuje se, může dnes vlivem inflace a růstu vstupů, jako jsou materiály nebo mzdy pracovníků, na této fixní ceně výrobce reálně i prodělávat. Což samozřejmě neodpovídá tržním podmínkám. (13.5.2024)