Náročná práce pod hladinou, ztráta orientace v nepřehledném prostoru, kontaminace špinavou vodou, podchlazení nebo dekompresní nemoc, to jsou rizika, se kterými musí uchazeč o pozici hasič - potápěč počítat. Jak dlouho vydrží potápěč pod vodou? Jak se dorozumívají v nepřehledných vodách? Jaká pomůcka je pro svědka důležitá pro určení přesného místa potopení? A co zachrání život samotnému potápěči, když vše selže?
Zásahy pod vodní hladinou dnes nejsou ničím výjimečným a potápěči tak musí neustále obnovovat a zdokonalovat svou dovednost a vychovávat nováčky, kterých je dost, ale velké množství jich neprojde úvodními testy nebo kurzy.
Že práce hasičského potápěče není nijak jednoduchá, ukazuje i náročný proces, kterým musí uchazeč, jež se o specializaci potápěče uchází, splnit. Především musí projít specifickou lékařskou prohlídkou, splnit plavecké testy a úspěšně absolvovat úvodní potápěčský kurz. Ale ani pak není zcela jisté, zda tuto funkci zvládne. Mnohdy se totiž až pod hladinou při ostrém zásahu ukáže, že jeho psychické dispozice nejsou dostačující. „Někdy i po třech letech potápěč zjistí, že tato práce pro něj není vhodná. Práce pod hladinou a samotné potápění je velice náročné na psychiku. Výcviky, které potápěči absolvují, jsou zaměřené na krizové situace, ale reálný dopad na psychiku skutečných událostí musí každý potápěč vyhodnotit sám,“ říká potápěčský instruktor ppor. Marek Schober. I z tohoto důvodu začaly potápěčské skupiny více spolupracovat také s psychologickou službou HZS ČR.
Když hasič projde náročnými zdravotními testy, je automaticky zařazen do základního odborného kurzu jako uchazeč, kde si vyzkouší ponory v bazénu a nádechové potápění tak, aby se seznámil a vyzkoušel si diskomfort toho, že je pod hladinou.
Potápěči se rozdělují do tři kvalifikačních skupin:
I. stupeň -- nováček, který absolvoval základní odborný kurz,
II. stupeň -- absolvent kurzu, který už může pracovat u zásahu, ale má jistá omezení (např. nesmí zatím vykonávat práce pod ledem apod.),
III. stupeň -- potápěč, který může provádět ponory pod hloubku 40 m a pod uzavřenou hladinou,
Teprve když se může prokázat více potápěčskými ponory a pod hladinou stráví minimálně stanovenou dobu v určitých hloubkách, může být zařazen do pokročilých kurzů. Potápěč s nejvyšší kvalifikací instruktora potápění u HZS ČR pak na základě minimálně čtyřleté praxe a více než 100 hodin, které strávil pod vodou, může zasahovat i v hloubce větší než je 40 m, aniž by měl přímý výstup k hladině.
K jakým událostem jsou hasiči-potápěči volaní?
Hasičský záchranný sbor ČR v současnosti může nasadit celkem 70 potápěčů. Ti jsou rozčleněni do potápěčských skupin v Praze, Jihočeském kraji, Olomouci, Pardubicích, Hradci Králové a Hlučíně.
Potápěčské skupiny jsou neustále v pohotovosti a připraveny s plnou výstrojí vyrazit k přivolaným událostem. Zasahují zejména při záchraně osob z vody, na vodních plochách a tocích vyhledávají utonulé, vyzvedávají utopené předměty, vozidla nebo lodě, likvidují následky kontaminace vod nebezpečnými látkami a zasahující hasiči jsou ve dne i v noci schopni pod vodou provádět technické manipulační práce (např. řezání, pálení, montáže, vyprošťování).
Potápěči, ale zachraňuji také životy, vždy záleží na rychlosti dojezdu na místo, ale hlavně přesnosti určení místa od svědků. To je mnohdy klíčové. „Pamatuji si na případ, kdy jsme velice rychle dojeli na místo zásahu, kde jsme měli hlášený potopený automobil. Posádka vozu byla v tzv. vzduchové kapse, což jim i nám zajistilo důležitý čas pro záchranu. Po příjezdu jsme rychle vyhledali automobil pod vodou a posádku vytáhli na břeh a oživili. V podobných situacích je důležitý svědek, který nám čas urychlí tím, že ukáže na přesné místo potopení. Pokud pátráme na ploše i jen o 50 metrů vedle, snižuje to možnost záchrany,“ řekl ppor. Marek Schober.
Na přesné určení místa existuje pomůcka, díky které si svědci mohou zapamatovat místo potopení. „Člověk si musí uvědomit, kde stojí a co je na opačném břehu. To jsou dva body, které se nehnou a pak lze určit místo potopení a odhadnout co nejpřesněji vzdálenost ode mě a místa potopení,“ vysvětlil Marek Schober.
Jak dlouho potápěči pod hladinou vydrží a jak komunikují?
Pod hladinou se hasiči dorozumívají gesty. V případě, že jsou ale v nepřehledných vodách a velkých hloubkách, je zapotřebí také naváděčka neboli natažené lano. To slouží nejen k orientaci a určení jaká plocha byla pod hladinou již prohledána, ale také díky tomu jsou schopní si potápěči na dostatečnou vzdálenost předat zataháním za konec lana signály o tom, že se na jedné či druhé straně něco děje nebo že hledaný předmět byl nalezen. Lano může být pod hladinou nataženo až do vzdálenosti 50 metrů. Samotné vyzvedávání hledaných předmětů nebo dopravních prostředků probíhá pomocí zvedacích vaků. Z pod hladiny dokáží potápěči vylovit věci o váze až 10 tun.
Doba, po kterou je potápěč schopný vydržet pod hladinou, závisí na mnoha faktorech. Rozhodují zkušenosti potápěče, voda, ve které se potápí, činnost, kterou pod hladinou vykonává, spotřeba vzduchu, také ale, zda je v tekoucích nebo proudících vodách. Důležitá je také teplota vody. „I přesto, že se potápěč pod hladinu potápí v tzv. suchém obleku, kdy není v kontaktu s vodou a po celou dobu je v suchu, nezaručuje, že nedojde k jeho prochladnutí. Pak je nutné, aby se z vody vynořil,“ upřesnil Marek Schober. Průměrně ale vydrží potápěč pod hladinou přibližně hodinu. Pod hladinu se potápí z bezpečnostních důvodu vždy ve dvojici. A do jaké hloubky se hasiči ponoří? „V zásahových podmínkách je to o něco složitější. V našich podmínkách jde hlavně o přehrady, rybníky a řeky, kde se potápíme mnohdy v nulové viditelnosti a na dně hledáme někdy až miniaturní předměty. Ve cvičných podmínkách se snažíme potápět v místech, kde na sebe vidíme alespoň ve vzdálenosti dvou metrů. Hloubku vždy volíme větší než při běžných zásazích, tak, abychom byli lépe připraveni a nezasahovali jsme v podmínkách, na které nejsme zvyklí,“doplnil Marek Schober.
Jak je to s riziky pro samotné hasiče?
Pod hladinou na potápěče číhá mnoho rizik, nejen prochladnutí, zamrzlá plicní automatika, ztráta orientace v nepřehledném prostoru, ale také například riziko vzniku dekompresní nemoc. V rámci výcviků hasiči cvičí i tuto variantu krizové situace, a to pomocí hyperbarické komory. V případě, že se vlivem velké hloubky u potápěče objeví příznaky dekompresní nemoci, tak hyperbarická komora, do které je potápěč umístěn, pomůže s vyrovnáním tlaku, kterému potápěč čelil v dané hloubce a uleví jeho bolestem. Veliké riziko pro potápěče však je, že dekompresní nemoc se může projevit i několik dní zpětně. Do hyperbarické komory je potápěč umístěn na několik hodin, po kterých je v tzv. léčebném procesu. Nasazena mu je na obličej maska, díky které po nezbytně dlouhou dobu dýchá čistý kyslík.
Všem rizikům se však snaží potápěči předcházet výcviky a zdvojenou výstrojí, tak, aby v případě selhání výbavy pod hladinou měli k dispozici záložní.
Potápěčská výzbroj a výstroj:
Profesionální potápění není žádná snadná záležitost, to dokazuje i výbava potápěčů, která váží mezi 50 až 60 kilogramy. Vybavení potápěče vychází z tzv. technického potápění a zásady zdvojení daných prvků výbavy. Jako je zásobník dýchacího media v podobě tzv. dvojčat (dvě propojené tlakové láhve), dvě plicní automatiky, celoobličejová maska, rezervní polomaska, hlavní světlo, záložní světlo, nůž, řezák nebo kleště, kompenzátor vztlaku tzv. křídlo, ploutve, kompas, potápěčský počítač a samotný suchý oblek, jehož součástí je i termoprádlo a tzv. podoblek, který zaručuje při samotné ponoru tepelný komfort.
Společným vybavením jsou mimo jiné např. kabelová komunikace, zvedací vaky, detektor kovu, mono láhve tzv. stage na plnění vaků nebo jako dekompresní plyn, lezecký materiál a další.
V loňském roce zasahovali hasičští potápěči u celkem 204 událostí ve vodě a pod vodou. To ukazuje jak nepostradatelnou a důležitou funkcí potápěči u Hasičského záchranného sboru ČR zastávají. Mimo to ale hasiči-potápěči standardně slouží jako ostatní hasiči. (20.10.2024)
