.jpg?s3=1)
Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank
Neexistuje jediný opravdu protržně smýšlející ekonom, který by odsuzoval elektromobilitu jako takovou. Nebo jakoukoli jinou technologickou změnu.
To, co protržní ekonomové zhusta kritizují, není elektromobilita či kterákoli technologická změna sama o sobě, ale jejich umělé zvýhodňování ze strany státu, v podobě třeba dotací či daňových úlev.
Proč?
Protože – jak v praxi doložil krach socialistického centrálního plánování – znalosti, vědomosti a informace jsou v každé lidské společnosti rozptýlené. Bravurně to vykládají klasici dějin ekonomického myšlení Hayek či Mises.
Rozptýlení znalostí a informací stojí v pozadí okřídleného „víc hlav víc ví“. Dotačně a daňově nepokřivený cenový mechanismus, tedy volný trh a cena, kterou generuje, je pak tím nejlepším signálem, vyjadřujícím co vlastně tedy oněch „více hlav ví“.
Kolik je to hlav?
Miliony. Desítky milionů. Stovky milionu. Miliardy.
Proti nim je třeba veškeré úřednictvo Bruselu, jakkoli třeba i nestvůrně početné, jen kapkou v moři. Úředník od stolu nikdy nemůže disponovat tolika znalostmi, kolik jich do ceny zahrnuje volný trh.
Ani trh ale není neomylný.
Další klasik ekonomického myšlení Kahneman podává nesčetné důkazy, jak nás naše vlastní mysl šálí. Jak činíme zlá rozhodnutí, i když v danou chvíli míníme, že jsou ta nejlepší. Jak podléháme módám a davům. My jsme trh.
Od toho jsme tu ale opět my. Od toho je tu opět volný trh. Jsme poučitelní. Volný trh mnohem spíše a účinněji než úředník a stát špatná rozhodnutí potrestá. Ztrátou. Krachem.
Kdysi jsem se dalšího slovutného ekonoma Stiglitze tázal, kde – když kritizuje trh pro jeho selhání – bere jistotu, že úředník neselhává též. „Dobrá otázka,“ odvětil. Co jiného mu zbývalo.
Neexistuje kloudná odpověď. Protože i Stiglitz ví, že „míň hlav ví míň“. A úředníků bude vždy méně než investorů a dalších tržních aktérů. Pokud se tedy nevrátíme do socialismu toho ražení, jež zakazuje i burzy, akcie a soukromé vlastnictví.
A protože je úředníků méně, zpravidla budou selhávat více, tedy častěji než trhy. Míň hlav míň ví.
Kdo poukazuje na selhání trhu, měl by o to silněji poukazovat na selhání státu. Trh i stát, to jsou zkrátka „jen lidi“. A jejich omylná mysl.
Komunisté a etatisté zbožšťují stát, tržní dogmatici zase trh. Vzývají jejich neomylnost. Ve skutečnosti jde o to, identifikovat toho, kdo se mýlí méně. Tedy zpravidla trh.
Proto když volný trh určí jako vítěze elektromobilitu, bude to výhra pro celé lidstvo mnohem spíše, než pokud ji – jak se o to nyní snaží Evropská komise – za vítěze označí úřednictvo. Nejen označí, ale k vítězství dotlačí. Dotacemi a daňovými úlevami, na dluh budoucích generací.
Z toho má protržní ekonom obavu. Co když elektromobilita představuje slepou vývojovou uličku, jejímž umělým prosazováním promrháme značné celospolečenské bohatství, a dokonce zamezíme rozvoji nějaké další, perspektivnější alternativy?
Ať se zkrátka elektromobilita prosadí sama. Pokud nejde o slepou uličku, určitě se jí to podaří!
Socialisté a etatisté ale podsouvají, že kritici elektromobility ji vesměs apriori kritizují jako slabou technologii. Že jsou zmanipulovaní fosilní lobby nebo Ruskem.
Proč takové sugerování?
Protože ze všeho fosilního se socialisté a etatisté rozhodli zbudovat vlajkovou loď při jejich torpédování trhu, jejž viní z kolosálního selhání. Klimatickou změnu chtějí „přišít“ právě volnému trhu a jeho zhoubnému působení. Po ruce mají těžko vyvratitelný koncept negativních externalit. Ty skutečně trh nemusí vždy umět účinně internalizovat. Je to jeden z jeho nedostatků.
Ale je to hned argument pro vyzdvihování úředníka nad trhem? Pro vyzdvihování socialismu?
Nikoli. Ale socialisté a etatisté se jej takovým snaží učinit. A docela si jim to zatím daří. Ostatně, mnohdy na to vsadili i své kariéry.
Možný finální triumf elektromobility by pro socialisty a etatisty byl obrovským ideologickým požehnáním. A musí pro něj udělat vše, včetně zlovolné dehonestace zastánců tržní cesty.
Mohli by pak, při triumfu elektromobility, argumentovat, že „napravili fatálně pomýlený trh“, který už se nikdy nesmí znovu dostat tak mocně ke slovu, aby mohl vést do záhuby celou planetu.
Byla by to odplata za kolaps centrálního plánování v minulém století. A potvrzení, že tehdejší socialismus byl jen zle „zprocesovaný“ a že teď ten nový socialismus už jistě zbudujeme lépe. Mnohem lépe.
O klima vlastně nakonec ani moc nejde…
Fiala v zadlužení překonal Babiše, už rok před volbami
Nominální nárůst státního dluhu za dosavadní dobu vládnutí Fialova kabinetu už překonal nárůst dluhu za celou dobu vládnutí Babišova kabinetu, vyplývá z údajů, které zveřejnilo ministerstvo financí.
Za Fialovy vlády narostl dluh od konce roku 2021 do konce letošního září o 884 miliard, na historicky rekordních 3334 miliard korun. Za celou dobu Babišovy vlády, tedy od konce roku 2017 do konce roku 2021, to bylo o 828 miliard korun. Za necelé tři roky vládnutí Fialova kabinetu se dluh zvýšil více než za celé čtyři roky Babišovy vlády.
Fialova vláda bude historicky první, za jejíhož působení vzroste státní dluh o více než bilion korun. Jen částečně je tento výsledek odrazem mimořádné inflace uplynulých let, která „nafoukla“ ceny obecně, tedy i dluh. U větší část odráží údaj k zadlužování za Fialovy vlády to, že se tomuto kabinetu nepodařilo snížit strukturální schodek státního rozpočtu, ať už škrty na straně výdajové nebo posílením strany příjmové.
Pohonné hmoty v Česku pokračující ve zdražování
Na dohled je však jejich zlevnění, pokud se tedy nevyostří situace na Blízkém východě
Paliva v Česku druhý týden po sobě zdražují. Průměrná cena benzinu stoupla za posledních sedm dní o 34 haléřů na 35,65 koruny za litr. Nafta za stejnou dobu zdražila o 43 haléřů na průměrných 34,18 Kč za litr. Ceny pohonných hmot se tak vrátily na úroveň, kde byly zhruba před měsícem.
V příštích sedmi dnech ale růst cen pohonných hmot zmírní, ba přejde do stagnace. Vzestup cen by tak měl činit maximálně deset haléřů na litr, jak v případě benzínu, tak nafty. Důvodem je výrazný pokles cen ropy Brent, více než osmiprocentní, k němuž došlo v posledních deseti dnech. Dopad tohoto poklesu do cen pohonných hmot bude zčásti tlumit pokračující oslabování koruny vůči dolaru, takže výsledkem celkově bude právě onen mírný růst. Který by pak v dalším týdnu měl přejit do poklesu cen u čerpacích stanic.
Ve prospěch dalšího poklesu cen ropy promlouvají i trvalejší, strukturální pohyby, jež signalizují nadcházející „věk elektřiny“, jak o něm ve své nové prognóze referuje Mezinárodní agentura pro energetiku. Obchodníci s ropou jsou svědky převisu nabídky nad poptávkou, kterou tlumí nejen technologické posuny vstříc elektrifikaci, například v případě rozmachu elektromobility v Číně, ale také samotný slabší výkon globální ekonomiky, kterou zásadně zpomaluje nedostatečný růst opět Číny, ale i potíže řady západních ekonomik v čele s Německem.
Američtí producenti ropy z břidličných písků přitom nyní chrlí více ropy než Blízký východ. Kartel OPEC a jeho spojenci v čele s Ruskem by však na svém zasedání 1. prosince chtěli ukončit své stávající opatření v podobě škrtů v těžbě. Je ovšem otázkou, zda jim to situace na trhu dovolí. Tradiční těžaři by tím vytvořili další tlak na pokles cen ropy, kterou jsou schopni těžit při nižších nákladech než jejich američtí konkurenti, i tak však visí otazník nad tím, zda by tento jejich postup opravdu vedl k zamýšlenému, tedy k získání dostatečné části tržního podílu právě na úkor břidličných těžařů v USA.
Pro české motoristy z toho všeho plyne potěšující zpráva, že pokud nedojde ke geopolitické eskalaci, zejména mezi Íránem a Izraelem, ceny pohonných hmot by od první poloviny listopadu mohly opět nastoupit zřetelně sestupný trend.
Přechod na elektromobilitu může v českém autoprůmyslu připravit o práci 75 000 lidí, varuje Mezinárodní měnový fond ve své nové studii
Přechod na elektromobilitu, který nyní probíhá v EU, zvláště ohrožuje ekonomiky střední a východní Evropy, včetně Česka. Kromě něj také třeba Slovensko či Maďarsko. S přechodem na elektromobilitu totiž souvisí nyní stále akutnější hrozba výraznějšího nárůstu podílu čínských elektrovozů na trhu EU. Pokud by k takovému nárůstu došlo, v Česku v příštích pěti letech přijde v autoprůmyslu o práci přibližně 75 000 lidí, plyne z nové studie Mezinárodního měnového fondu (viz https://www.imf.org/en/Publications/WP/Issues/2024/10/11/Europes-Shift-to-EVs-Amid-Intensifying-Global-Competition-556285).
Ztráta tržního podílu evropských výrobců na automobilovém trhu EU by totiž mohla znamenat trvalý pokles poptávky po vozech, na jejichž výrobě jsou nyní poměrně vysoce závislé právě zmíněné ekonomiky střední a východní Evropy.
Studie MMF analyzuje vývoj v rámci scénáře, kdy by během následujících pěti let došlo k navýšení čínského podílu na trhu EU o patnáct procentních bodů v porovnání se situací v letech 2016 až 2019. Podíl čínských vozů na trhu EU by tak nakonec činil 16,3 procenta.
Nejhůře zasaženo by v tomto scénáři bylo v rámci EU Slovensko, kde by o práci v autoprůmyslu přišla 2,6 procenta celkového ekonomicky aktivního obyvatelstva. V Maďarsku by to bylo 1,7 procenta, v Česku pak pod 1,5 procenta (viz graf MMF níže). Český procentuální údaj odpovídá v absolutním vyjádření zhruba 75 000 lidí.
Studie MMF ale také pracuje s dalšími dvěma scénáři, v nichž by byl uvedený „šok z elektromobility“ tlumen buď ochranářskými opatřeními EU, například v podobě navýšených cel na automobilový dovoz z Číny, nebo prostřednictvím přesunu výrobních závodů čínských automobilek do EU, včetně do uvedených zemí střední a východní Evropy. (18.10.2024)
