Podobně jako u lidí, také u čolků jsou jedinci, kteří rychleji „spalují“, co snědí. Individuální odlišnosti v rychlosti metabolismu nyní potvrdili vědci z Ústavu biologie obratlovců AV ČR. Zjistili, že čolci s rychlejším „spalováním“ jsou pohybově aktivnější a mají větší šanci sehnat potravu i partnera. Tato výhoda ale platí jen v prostředí s dostatkem zdrojů. Navíc má i své záporné stránky – například větší riziko odhalení predátory. Výzkum otiskl časopis Frontiers in Ecology and Evolution.
Čolek obecný, čolek horský nebo ropucha obecná. Ještě před pár desítkami let naprosto běžní obyvatelé českých lesů, okolí říček a tůní, a to i v blízkosti měst. Dnes jsou čím dál větší vzácností a je otázka, nakolik se jim podaří přizpůsobit se globálním klimatickým změnám. Jejich možnosti adaptace dlouhodobě studuje tým Lumíra Gvoždíka na pracovišti Ústavu biologie obratlovců AV ČR ve Studenci na Vysočině.
Tlustí budou hubení, hubení budou studení
Jedním z klíčových znaků, na který se u obojživelníků vědci zaměřují, je tzv. standardní metabolismus. Ten totiž zásadně ovlivňuje jejich schopnost přežít za určitých podmínek a úspěšně se rozmnožovat. K určení rychlosti metabolismu se používá mj. metoda zvaná respirometrie. Při ní se sleduje spotřeba kyslíku jak u živočichů dýchajících vzdušný kyslík (dospělí čolci), tak u organismů ve stádiích, v nichž přijímají kyslík rozpuštěný ve vodě (larvy). Získaná data odborníci dále analyzují a srovnávají.
„S použitím moderních statistických přístupů jsme prokázali, že v populaci čolků jsou jedinci s rychlejším metabolismem aktivnější, a naopak ti s pomalejším metabolismem jsou zároveň méně aktivní, čímž jsme konečně potvrdili jeden ze základních předpokladů modelu energetického řízení organismu,“ komentuje výsledky jedinečného výzkumu vedoucí skupiny Lumír Gvoždík.
Pokud je ale v prostředí málo zdrojů potravy, je výhodnější metabolismus pomalejší, takový, který šetří energii. Tedy, jak Lumír Gvožík připomíná staré přísloví „tlustí budou hubení, hubení budou studení“.
