Covid skončil, covidismus zůstal. Jak dlouho zůstanou hlavy národa v písku?

Hluboké ticho o nejhlubší krizi lidských práv, demokracie, medicíny, školství, vědy, práva, médií, ekonomiky a politiky vypovídá o nemocné, degenerující společnosti                                                                                                 

Na dnešní tiskové konferenci „Velké covidové mlčení“ prolomili odborníci z řady oborů ostudné a nebezpečné ticho, které zavládlo napříč společností po skončení nejhlubší společenské a politické krize od roku 1989. Deset zkušených profesionálů z řad lékařů, vědců, psychologů, pedagogů, právníků, novinářů, ekonomů a podnikatelů z Čech, Moravy i Slezska přineslo fakta i osobní svědectví z oblastí nejvíc zasažených nezvládnutou covidovou krizí. Videozáznam z tiskové konference se stopáží jednotlivých vystoupení je zde: https://www.youtube.com/live/Pa117tOCmV0?feature=share, další záznamy, prezentace řečníků a videa jsou v příloze na konci tiskové zprávy.

Tisková konference tak poprvé nastínila komplexní celospolečenský obraz těžkých následků covidové krize, jimž budeme čelit po dlouhou dobu, a to zejména v kombinaci s dopady dalších souvisejících krizí. Navzdory tomu, že šlo o nejhlubší společenský a politický propad od roku 1989, neexistuje politická ani společenská vůle k reflexi a poučení a tak získání odolnosti k dalším krizím. Od nejvyšších politiků přes úřady, vědce, lékaře až po běžné občany zcela převládá přístup: „Covid skončil, zapomeňme!“

V těchto dnech jsou tomu tři roky od chvíle, kdy onemocněl covidem první občan ČR. Zároveň uplynul rok od konce nezákonné diskriminace milionů neočkovaných lidí i hrozby povinného očkování profesních skupin a také od přijetí kontroverzního pandemického zákona. A je tomu rok, co válka na Ukrajině zcela vytlačila předchozí státní “boj s covidem”. Tento časový rámec je tak neopominutelnou příležitostí k reflexi.   

Naprosté selhání politických a intelektuálních elit lze dokumentovat bezpočtem konkrétních příkladů, o nichž lidé vědí, a přesto mlčí. Za všechny uveďme jen tři - manipulaci veřejnosti    strachem, kterou rozpoutávali politici, vědci, novináři a dokonce i lékaři v čele s prezidentem České lékařské komory. Selhala dokonce primární zdravotní péče, praktičtí lékaři až na čestné výjimky zavřeli ordinace a “léčili telefonem”. K dalším neomluvitelným selháním patří obětování dětí strachu dospělých. Izolace, šikana ve školách, všeobecná přetvářka dospělých, “distanční vyučování” a vzrůst digitální závislosti se těžce odrazily na duševnim zdraví dětí. Dokládá to prudký vzestup závažných psychických problémů včetně depresí a sebevražd. Jako třetí příklad fatálního selhání zmiňme ignoranci platných zákonů včetně Ústavy reprezentanty státu, de facto konec právního státu.

Na tiskové konferenci připomněla matematička, finanční poradkyně a matka tří dospívajících dětí Darina Kocsisová svými deníkovými záznamy absurditu doby, kdy úřední nařízení bránila lidem ve smysluplném a zdravém životě a miliony lidí bez „covidpasu“ žily jako méněcenní občané. Lékařka Jana Gandalovičová přinesla fakta o velkém množství lidí trpících nežádoucími účinky očkování a o úmrtích dosud zcela zdravých lidí. Na tiskovce dostali prostor i lidé postižení očkováním. Matematik a statistik Tomáš Fürst ukázal státní manipulaci se zdravotnickými daty a jejich zamlčování i cenzuru, což zcela znemožnilo odbornou diskusi o covidu. Referoval také o selhání vědy a vědců. Psycholog a psychoterapeut Filip Jadlovec vypovídal o velkém nárůstu dětských duševních poruch, depresivních stavů, sebepoškozování, sebevražd a poruch pohlavní identity i o tom, jak stát a dospělí vydali děti napospas internetu.

Ředitel základní a mateřské školy Petr Vrána popsal trvající mlčení ministerstva školství, škol i rodičů o dopadech covidové krize, diskriminace či nepřiznaných veřejných lží na děti a jejich duševní vývoj i učení. Publicista, moderátor a lektor Petr Bohuš popsal manipulaci médií v covidové době i po ní a nastínil, jak zachovat pluralitu názorů a naplnit roli alternativních médií. Gabriela Sedláčková, manažerka Společnost pro obranu svobody projevu, svědčila o cenzuře na internetu a obtížích při snaze domoci se spravedlnosti u provozovatelů neprůhledných globálních komunikačních sítí. Ekonom, analytik trhů a investor Robert Vlášek vysvětlil, jak bylo za covidové krize odstartováno rekordní zadlužování státu i obrovský deficit státního rozpočtu a jaké vlivy stojí za dnešní rekordní inflací. Trenér, kouč a podnikatel Pavel Macek přinesl svědectví o tom, jak úřední nařízení bránila lidem ve zdravém životním stylu a tím v posilování přirozené imunity a jak uzavřením tělocvičen utrpěla jeho firma velké finanční ztráty.

Podivuhodně zamčená ústa o covidu a jeho následcích se týkají především politiků (ministr zdravotnictví Vlastimil Válek už od podzimu zcela ignoruje výzvy lékařů), vědců i lékařů. A co je zvlášť zarážející - až na výjimky mlčí i novináři, kteří by měli závažná a státem skrývaná fakta osvětlovat. Mlčení o covidové krizi je ovšem součástí mlčení a mlžení o řadě zásadních veřejných témat, která představují velká společenská rizika. Zmíněné společenské autority se k nim přestaly vyjadřovat. Přenechaly tak volný prostor lidským domněnkám a skutečným dezinformátorům. Namísto vedení veřejné diskuse pak tyto bývalé autority prosazují a podporují cenzuru nepohodlné nezávislé publicistiky. 

V uplynulých třech letech jsme prožili bezprecedentní popření hodnot listopadu 1989, které patřily k pilířům západní civilizace – lidské důstojnosti a lidských práv, rovnosti občanů před zákonem, svobody přesvědčení a projevu, vzájemné slušnosti, demokratické diskuse, právního státu, respektu k odborným faktům a svobody ve vědeckém zkoumání. Prožili jsme znovu zastrašování lidí ideovou manipulací, nadvládu jedné pravdy, mocenské potlačování svobodné vůle občanů a cenzuru státu nepohodlných faktů a názorů. 

Přitom to byl především stát, jehož zástupci od vrcholných politiků a úředníků přes loajální akademiky až po veřejnoprávní média mystifikoval a klamal veřejnost od počátku až do konce covidové krize. Na jejím začátku stálo ujišťování ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha, že obyčejná chřipka je nebezpečnější než covid. Následovaly klíčové oficiální dezinformace státu o tom, že očkování brání nákaze i šíření covidu. A až donedávna tvrdil ministr zdravotnictví Vlastimil Válek, že vakcíny jsou jediným prostředkem, jak se uchránit před smrtí či vážným onemocněním. Přitom ve všech těchto a dalších případech závažných informací ze strany státu skutečnost sama či oficiální státní údaje zakrátko usvědčily politiky a úřady ze lží.

Mlčení a mlžení politiků, úřadů a dalších reprezentantů státu a medicíny tváří v tvář stále zjevnějším faktům o covidu a očkování na straně jedné a hlubokým následkům státem nezvládnuté situace na straně druhé je neúnosné. Za celé tři roky měl jen jeden politik, senátor Michael Canov, dost soudnosti, morálních kvalit a odvahy k veřejné omluvě občanům za šikanu, porušování zákonů a selhání státu. Mlčení vlády Petra Fialy je bez výjimky úplné, přičemž ministr zdravotnictví Vlastimil Válek po celý loňský rok vytrvale, veřejně a bez následků lhal o očkování. Mystifikoval veřejnost  a média tváří v tvář faktům ze zdrojů ministerstva zdravotnictví a hrál mrtvého brouka vůči oprávněným kritickým hlasům odborníků i zákonem podepřeným žádostem o zveřejnění zdravotních dat.  

Nejedná se ale pouze o  absenci omluvy a vyvození důsledků z morálních, vědeckých a právních selhání,  ale i o konkrétní problémy tisíců lidí, kteří po očkování utrpěli zdravotní újmu a mnohdy se jim nedostává náležité léčby, natož odškodnění. Vedle toho přibývá dokladů o zhoršujícím se zdravotním stavu populace, což se projevuje například výrazně zvýšenou spotřebou antibiotik a stejně jako v mnoha jiných zemích hrozivě narůstající nadúmrtností (v ČR o 23% (6), aniž by někdo vážně zkoumal příčinu těchto jevů. 

Vládní a mediální dehonestace a posléze umlčování cenzurou několika čestných a statečných odborníků, kteří přinášeli o covidu, očkování a masových restrikcích kritická fakta a námitky, zapůsobila. Výsledkem je velký bobřík mlčení lékařské a vědecké obce a dalších “elit”, které ani po odeznění covidu nenacházejí odvahu přiznat omyly. 

Hluboké české mlčení je v kontrastu s praskáním covidových ledů v některých západních zemích. Německá mainstreamová média se zabývají podvody Pfizeru. V Británii skončilo očkování. Zítra, 1. března, začne soud s Pfizerem. Ministr zdravotnictví státu Florida varuje před riziky mRNA vakcin a píše ředitelům FDA a CDC, aby jejich jednání bylo transparentní a správně tato rizika komunikovali. Idaho má na stole návrh zákona, kterým by se stalo podání mRNA vakciny proti covidu přestupkem.

Na jedné straně pod tlakem faktů praská krunýř mlčení o covidu, na druhé straně skrytě zesilují snahy o centralizovanou nadvládu nad globální populací. Zcela mimo zájem oficiálních médií probíhá například snaha o globální převzetí moci Světovou zdravotnickou organizací (WHO) ve formě Pandemické smlouvy a dále dodatků k existujícímu Mezinárodnímu zdravotnímu řádu (IHR). V těchto dnech má proběhnout sepsání konceptu Pandemické smlouvy, která po podepsání členskými státy dává WHO, tedy v zásadě soukromému subjektu, svrchovanost nad legislativami států. WHO by mohla dle svého uvážení vyhlašovat pandemie a diktovat státům pravidla pro lockdowny, restrikce, povinné očkování atd. Navrhované dodatky k IHR staví WHO do role globální autority, jejíž vyjádření nemají být brána jen jako doporučení, ale byla by právně závazná.

Tyto snahy jsou ospravedlňovány hesly jako „jednotný a zodpovědný přístup ke globálním výzvám“, ve skutečnosti ale znamenají pokus o světový převrat. Je nepřípustné, že toto vyjednávání probíhá za zavřenými dveřmi a veřejnost o něm není informována.

RNDr. Jan Piňos, mluvčí Iniciativy 21, řekl:

„Nemoc covid-19 odešla z veřejné scény téměř tak rychle jako přišla. Zůstala po ní však nebezpečnější chronická nemoc – hluboké mlčení o celospolečenském selhání, na němž se nejvíc podíleli politici, vědci, lékaři a novináři, tedy “elity národa”. Namísto snahy poučit se z nejhlubší krize zdraví, svobody a demokracie od roku 1989 převládlo ve státě kolektivní zastrčení hlav do písku. Ostudné a hlavně nebezpečné mlčení zasahující všechny části společnosti nelze chápat jinak než jako znak degenerující společnosti.

Za mlčením o pádu na dno ve sféře lidských práv, demokracie, medicíny, školství, vědy, práva, médií, ekonomiky a politiky stojí kolektivní špatné svědomí, strach, nejistota, neochota přiznat omyly, chuť užít si, dokud to ještě jde či naopak ekonomické starosti z přežití, máslo na hlavě politiků a jejich poslušnost vůči globálnímu ekonomickému Stroji nebo finanční zisky nadnárodních koncernů. Všeobecné mlčení a mlžení “autorit” o  ovidové krizi je součástí podstatně širšího mlčení a mlžení o dalších globálně nebezpečných problémech. Právě selhání autorit napomáhá různým domněnkám a šíření skutečných dezinformací.

Zásadním omylem ignorantského přístupu ke covidové krizi je to, že nejde o nic, co patří minulosti. Globální mocenské síly a procesy, které stály za covidovou aférou, jsou po třech letech silnější. Získaly důležitou informaci, že jejich expanzi nebude stát naprostá většina lidí v cestě.  Pokud se lidé z covidové krize nepoučí, neprohlédnou past zastrašování, manipulace a ovládání, můžeme se brzo „těšit“ na covid 2.0.  Lidé se mění téměř vždy jen tlakem v krizích, snad jim ta příští těžší už konečně otevře oči, uši i ústa.“

RNDr. Darina Kocsisová, Ph.D, finanční poradkyně, řekla:

„Poslední měsíce roku 2021 jsem nemohla jít na koncert ani jiná vystoupení vlastních dětí, nemohla jsem jít do bazénu, cvičit jógu, s dcerou na brusle, do divadla. Děti často nemohly do školy, byť byly zdravé. Nemohla jsem jít s kamarádkami do restaurace, syn nemohl se spolužáky do hospody, nemohli jsme jít s rodinou lyžovat, na horách do hotelu. Syn nemohl jít na veletrh vysokých škol, já ke kadeřnici.
Byli jsme zdraví a nemohli jsme. Divné bylo, že jiní mohli všechno, i když zdravě nevypadali. A divné bylo, že lidé, kteří tohle všechno díky očkování proti covidu dělat mohli, covidem onemocněli, někdy museli být i hospitalizovaní, měli těžké průběhy nemoci, někteří umírali. Co se za tím skrývá?”

MUDr. Jana Gandalovičová, kardioložka, řekla:

„Během krize s nemocí covid-19 byli lidi strašeni a zbavováni základních lidských práv řadou nesmyslných až absurdních opatření. Z onemocnění  covidem nás mělo spásně vyvést jen očkování všech novátorskými, nedostatečně otestovanými genetickými vakcínami.

Nyní zažíváme v přímém přenosu selhání této strategie. Všechny světové databáze sledování nežádoucích účinků konzistentně ukazují stejný trend. Jde o nebývalý nárůst hlášení velmi různorodých obtíží včetně závažných klinických stavů ohrožujících život a  odezření na úmrtí mnohdy u dosud zcela zdravých lidí. A to za situace, kdy zcela chybí vědecká diskuse, kdy studie proběhly zcela nestandardním způsobem, kdy světové regulační úřady zatajují a přepisují data, veskrze se brání jejich uveřejnění k nezávislému posouzení a mění definice, co je ještě očkování. O možných dlouhodobých nežádoucích účincích z podstaty krátkého používání genetických vakcín není známo nic, přesto jsou schváleny i pro nejmenší děti.”

RNDr. Tomáš Fürst, Ph.D., matematik a statistik, řekl:

„Všude se nadělala spousta řečí o tom, že prý jednadvacáté století bude stoletím dat. První ostrou zkouškou tohoto narativu byla coronavirová epidemie. Selhali jsme na celé čáře. Nejprve jsme zfušovali studii PREVAL, takže jsme se v kritickou chvíli nedozvěděli, jaká je skutečná smrtnost covidu. Potom jsme zcela ztratili soudnost a začali vymýšlet všemožná opatření – roušky, uzávěry škol a okresů, zákazy vycházení – aniž bychom se pokusili sehnat jediný datový bod, že některé z těchto opatření funguje. Celou katastrofu jsme dovršili hrubým nátlakem, aby se celá populace podvolila experimentální genové terapii, o jejíž účinnosti ve skutečnosti nevíme nic a jejíž nevyhovující bezpečností profil se usilovně snažíme zamést pod koberec. Padesát let medicíny založené na důkazech je v troskách.”

Mgr. Filip Jadlovec, psycholog, psychoterapeut a kouč, řekl:

„Všichni vidíme enormní nárůst depresivně úzkostných poruch u dětí, stejně tak závislost na internetu a sociálních sítích se stala běžnou součástí života. Zabývat bychom se měli i velkým nárůstem poruch pohlavní identity, která se přestala léčit a začala tolerovat. Ve školách se řeší daleko více případů šikany, které se kvůli uzavření škol neřešily a  řesunuly se do kyberprostoru. Děti mají stále problém s návratem do kolektivu. Jsou uzavřenější a úzkostnější. Všichni si zaslouží slyšet omluvu - hlavně proto, aby se utvrdily a zvědoměly, že to co se dělo, nebylo v pořádku. Děti potřebují zažít úlevu, že to není a nebylo jejich selhání.”

Mgr. Petr Vrána, ředitel ZŠ a MŠ v Troubkách, řekl:

„V uplynulých třech letech se školy staly institucemi, které zcela slepě převzaly a  v každodenní praxi aplikovaly mnohá diskriminační a segregační opatření Ministerstva zdravotnictví. V atmosféře všeobecného strachu bylo obětováno zdraví i přirozený vývoj našich dětí. Vznikly dvě kategorie občanů, ale i žáků a zaměstnanců škol. Školy se proměnily v testovací a v mnohých případech i očkovací centra, přijali jsme i zcela absurdní systém karantén. Byl zakázán zpěv a tělesná výchova. Odlišný názor nebyl tolerován, ze společnosti zmizel vzájemný respekt. Vládní politici, privilegovaní odborníci i  mainstreamová média bohužel dodnes pokračují ve stejném stylu komunikace pod heslem: „Stokrát opakovaná lež se stává pravdou.“

Mgr. Zuzana Candigliota, advokátka, řekla:

„Ochranu práv a svobod občanů v době covidu bych nazvala špatným vtipem a právním středověkem. Soudního přezkumu zásahů do svých práv se člověk nedomohl. Buď z procesních důvodů, což bylo vykonstruování série záminek, proč se návrhem soudy „nemohly“, tedy spíš nechtěly zabývat. A když už se návrhem věcně zabývaly, tak zcela ignorovaly dosavadní pravidla pro soudní přezkum, jako je použití testu proporcionality nebo znalecké zkoumání odborných otázek, kterým samy soudy nerozuměly. Nepřiměřená pseudoochrana veřejného zdraví dostala přednost před základními lidskými právy. Dalším výsměchem byl příslib odškodňování újmy způsobené očkováním proti covidu, který odpovídá definici klamavých a agresivních obchodních praktik. Dosud Ministerstvo zdravotnictví neodškodnilo jediného poškozeného pod různými záminkami.

Mgr. Petr Bohuš, publicista, moderátor a lektor. řekl:

„Média od prvních okamžiků covidové doby přestala být hlídacím psem demokracie. Namísto toho chrání nařízení vládnoucího establishmentu, byť by byla pro občany a  společnost sebedestruktivnější, neoprávněná a nepodložená fakty, mnohdy bez vědeckých základů. Média zneužívají důvěru u většinové společnosti, která se obvykle řídí oficiálními názory a informacemi, přičemž netuší, že právě novináři mnohdy konají v  příkrém rozporu s veřejnými zájmy. Společnost ovládl strach a manipulace, propaganda, cenzura, psychologické operace a novinářský aktivismus. Autocenzura.

O to více je potřeba vyzdvihnout roli alternativních médií, která se přes různá úskalí a  nerovné podmínky snaží hledat pravdu a pomáhat i lidem, kteří dosud neprohlédli tuto nečestnou hru. Cílem alternativních médií musí být společný celoplošný televizní kanál, aby skutečné a potřebné informace mohly proniknout do každé domácnosti.”

Gabriela Sedláčková, manažerka Společnosti pro obranu svobody projevu, řekla:

„Člověk je od nepaměti hledačem pravdy a informací, o to víc v době coronavirové. Ta přinesla mnoho laických i odborných pohledů na věc, které zaplavily sociální sítě. A  oficiální sítě mazaly a blokovaly. To, co oficiální místa blokovala jako dezinformace, se mnohdy ukázalo být pravdou, a naopak to, co se prezentovalo jako jediná možná pravda, se často a brzo stalo reálně výmyslem. Chce-li ale někdo rozhodovat o tom, jaké informace jsou “závadné”, musí nést veřejnou odpovědnost za své omyly.

Společnost pro obranu svobody projevu vystupuje proti novým formám cenzury na sociálních sítích. Ve sběru případů cenzury na sociálních sítích máme už prokazatelných 107 příkladů neoprávněného smazání nemainstreamového příspěvku či profilu za komentář ke covidu. Ve skutečnosti byly takových jen v našem státě pravděpodobně tisíce. Dostane se dotyčným aspoň zpětně spravedlnosti?”

Bc. Robert Vlášek, analytik trhů a investor, řekl:

„Covid, respektive opatření s ním související zásadně negativním způsobem zasáhly ekonomiku. Expanzivní ekonomická politika státu nabrala na dynamice, podíl veřejného sektoru roste, deficity státního rozpočtu se zvýšily až na desetinásobek toho, na co jsme byli zvyklí v době před covidem.

Stát umí dobře a pružně zajistit deficit veřejných financí směrem nahoru, ale velmi nepružně směrem dolů. ´Příčinou krize je morální bída. Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek.´ Tomáš Baťa.“

Bc. Pavel Macek, kouč, trenér a podnikatel, řekl:

„Ekonomické následky covidové krize byly hrozivé. Dlouhodobé poškození zdraví, fyzického i duševního - nejen díky samotné nákaze, ale i "ochrannými" opatřeními” - je však ještě děsivější. To samé platí pro narušené mezilidské vztahy. Následky si poneseme roky.

Švýcarský psycholog Carl Gustav Jung napsal po druhé světové válce slavnou esej ´Po katastrofě´. Naše společnost potřebuje pro obnovení společenské smlouvy a katarzi podobnou (sebe)reflexi. Nedovolme, aby se podobné bezpečnostní divadlo opakovalo, jedno v jakých kulisách. Za všechny zavřené tělocvičny bych rád zdůraznil, že tělocvičny nebyly a nejsou problém, ale součást řešení.” (28.2.2023)