Soudní dvůr EU vynesl 27. února rozsudek, ve kterém potvrdil, že česká právní úprava zdanění společností, které mají místo skutečného vedení v ČR a statutární sídlo v jiném členském státě, je slučitelná s unijním právem.
Předmětem sporu ve věci C-405/18 AURES Holdings byla otázka, zda české orgány musí umožnit zahraniční společnosti, která do České republiky přesunula místo svého faktického vedení z jiného členského státu EU, uplatnit daňovou ztrátu vzniklou v minulosti v tomto jiném členském státě. Česká právní úprava takový přenos ztrát neumožňuje s ohledem na potřebu zachování rovnoměrného rozdělení zdaňovacích pravomocí mezi členskými státy a riziko dvojího uplatnění daňových ztrát. Soudní dvůr se s argumenty ČR plně ztotožnil a ve svém rozsudku potvrdil, že z unijního práva nevyplývá povinnost členského státu zohlednit tento druh daňových ztrát.
V řízení před Soudním dvorem zastupovala ČR Kancelář vládního zmocněnce Martina Smolka, která je součástí Ministerstva zahraničních věcí. (28.2.2020)
