Cukrovarství

Třtinový cukr. První zprávu o cukrové třtině přinesli do Evropy Řekové z výpravy Alexandra Makedonského do Indie kol r. 300 př. Kr. Není však jisté, zda v té době se v Indii již z c. třtiny vyráběl cukr. Po prvé se o třtinovém c. indickém dovídáme až z pramenů perských, kol r. 500 po Kr., kdy se Peršané obeznámili s jeho výrobou a sami pak se věnovali jeho rafinaci (podle všeho pochází od nich c. homole). V první pol. 7. stol. přinesli Arabové pěstění i zpracování c. třtiny do Egypta, tam se výroba t. c. velmi zdokonalila; podle egyptského způsobu se pracovalo až v Číně, jak dosvědčuje Marco Polo ve svém cestopisu. Vedle Egypta byla význačným producentem t. c. Sýrie. Poč. 8. století zavádějí Arabové cukrovarnictví do Španělska. Kol r. 996 se objevuje t. c. po prvé v Benátkách, ty se brzy stanou střediskem obchodu s třin. c. V Německu se objevuje t. c. kol roku 1200, o sto let později pak v Anglii. V Čechách se připomíná c. po prvé r. 1344. Tehdy je toliko vzácným lékem, hromadnějším spotřebním zbožím se stane až od 17. století. Koncem 15. století se stanoviště cukrovarnictví přesunuje na Madeiru a Kanárské ostrovy, v 16. století se dostává na první místo Amerika. Poč. 16. století vznikají rafinerie také v Evropě, nejprve v Nizozemí, poté v Německu. Až do 2. pol 18. století se užívá nezměněně staré výrobní a rafinační techniky egyptské. Teprve od té doby jsou pokroky a ty se v první pol. 19. století zrychlují. R. 1813 zavádí Howard vaření c. šťávy parou ve vakuu, r. 1834 filtrovací lis (kalolis), zlepš. r. 1853 Needhamem; r. 1846 vynalezl Rilieux odpařovací baterie (k úspoře tepla); poč. 80. let rychlolisy na vymačkání šťávy z třtiny.

Řepový cukr – že burák (obyčejná řepa) obsahuje cukr, zjistil již r. 1605 Olivier de Sarres; na možnost těžit jej odtud upozornil r. 1747 A. S. Marggraf . Pokusy ve větším rozsahu prováděl až M-ův žák Achard. Výtěžek cukru jen kol 3 %. Kontinentální uzávěra r. 1806 zavedená Napoleonem (zákaz obchodu s Anglií) dopomohla novému způsobu výroby c. k rychlejšímu rozšíření i k technickému zlepšování. R. 1830 zavádí Thierry mechanické krouhání řepy, poč. 60. let konstruuje F. Robert řezačku na řepu, r. 1864 zavedeno mechan. praní. R. 1818 se zavádějí hydraulické lisy. Vyluhování (maceraci) řízků za studena navrhl r. 1821 Dombasle, prakticky provedl první r. 1836 Pellet. R. 1846 koná F. Robert (v Židlochovickém cukrovaru) první pokusy s difusí, zdokonalil ji r. 1864 J. Robert. R. 1871 zkouší F. Urbánek zahřívání c. šťávy v difuseru, r. 1876 tento způsob zlepšuje. Saturaci (k odstranění vápna z c. šť.) navrhl r. 1811 Barruel kysl. uhlič., r. 1863 zavedl Perrier a Possoz dvojnásobnou saturaci; lepší způsob saturační zkoušel koncem 50. let H. Jelínek; r. 1896 trojnásobná saturace Karlíkova. K odkalení c. šťávy zavedl r. 1834 Howard kalolis, zlepšil r. 1853 Needham, r. 1863 žel. kalolis Daňkův; r. 1868 ceďák Dehnův, mechanické ceďáky bez tlaku sestrojili 1887 Breitfeld a Daněk. Odbarvování šťávy spodiem objevili r. 1812 Fiquier a Magnes, prakt. zavedl do c. r. 1815 Martineau. Odpařování a sváření c. šťávy zprvu nad přímým ohněm, r. 1813 Howard odpařování ve vakuu, v 40. letech opař. parním hadem, r. 1846 Rillieux odpař. baterie. Rafinace: r. 1854 sváření na zrno; roku 1871 probělování parou. Výrobu kostkového cukru zavedl J. Ch. Rad; k. c. se objevil po prvé r. 1855 na pařížské výstavě.