Dá se zachránit původní populace pstruhů?

Vědci z Ústavu biologie obratlovců AV ČR ve spolupráci s Českým rybářským svazem a Správou Krkonošského národního parku zkoumali ve vybraných lokalitách Krkonošského národního parku genetické struktury populací pstruha obecného potočního. Výsledky studie ukazují, že by se měl co nejméně uměle vysazovat, protože tzv. „divoké“ populace této ryby jsou spíše ojedinělé.                                                             

Pstruh obecný potoční patří k významným původním druhům českých horských a podhorských toků a již v minulosti byl ceněnou rybou, která přitahovala pozornost člověka. Rovněž v současné době neuniká pozornosti lidí a patří mezi nejvyhledávanější druhy sportovních rybářů. 

Obr. Přírodní koryto krkonošského potoka

Rybí predátoři

Pstruzi z našich vod mizí v důsledku nesmyslné ochrany predátorů (kormorán velký, vydra říční a volavka popelavá). Například vydra spořádá denně jeden kilogram ryb, to je v průměru 5 pstruhů, kormorán denně spolyká 0,5 - 0,8 kg ryb denně. K větším ztrátám vlivem působení rybích predátorů dochází na pstruhových vodách v průběhu zimních měsíců, kdy dojde k zamrznutí chovných rybníků, které představují pro predátory nejvýznamnější potravní základnu, a ti se pak přesunují na dosud nezamrzlé lokality. Statisícová migrující hejna kormoránů, která křižují Evropou jsou schopna během krátké doby prakticky vyrybnit napadené lokality. Nejvíce ohrožené jsou ryby vyskytující se v tocích s nízkou úkrytovou kapacitou a také vysazené ryby. Predátoři patří do přírody, ale musí se držet na uzdě. Nemůžeme je pustit do extenzivního chovu ryb. To nejde. Ať si žijí na nějakém území, ale musí to mít své hranice. I přemnožená labuť, která je býložravec, škodí rybářství. Na rybníku se ryby na zimu uloží do loží a labutě je tahají, dosáhnou zobáky na dno, rozeženou je a ty ryby pak uhynou. Ve snaze o zvýšení úlovku se doplňkově vysazují pstruzi z líhní do volných vod. Pstruzi se kvůli tomu i převážejí z místa na místo, a proto je nyní většina populací v České republice namíchaná z různých populací z odlišných povodí. Původní „divoké“ populace jsou tudíž velmi vzácné.                                                                                                 

Výzkum divoké populace pstruhů                                                                                                         

Cílem výzkumu, který se na dvanácti lokalitách Krkonošského národního parku uskutečnil v letech 2018 a 2019, bylo nalézt původní populace pstruha obecného potočního. Vědci nejprve ryby odlovili a pak jim odebrali genetický materiál, který následně podrobili molekulární analýze. „Zjistili jsme, že pouze čtyři z dvanácti populací pstruhů mezi sebou vykazuje genetickou odlišnost,“ říká Pavel Jurajda, vedoucí pracoviště ekologie ryb Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR. Jednalo se o lokality položené ve vyšších nadmořských výškách, které jsou méně ovlivněny člověkem, jde o Klínový potok, Jizerku, Úpu v Obřím dole a Jelení potok. Podle vědců je nutné tato místa chránit. „Ve většině České republiky je to jedno, tam už jsou pstruzi namíchaní. Ale v oblastech s původními druhy by se pstruzi jednak neměli uměle dosazovat a neměly by se tam dělat například ani rybí přechody. Tyto populace jsou samoudržitelné a jejich genetický materiál velmi cenný,“ vysvětlil Jurajda.                          

Aktivity spojené s vysazováním nových násad a volba zdrojové populace by měly být důkladně promyšleny a aplikovány pouze v případech, kdyby došlo k silnému poklesu početnosti divoké populace. V České republice je pouze pár míst v Beskydech a v Jeseníkách kde se vysazují ryby pocházející z daného místa.

Obr. Na mapě jsou červeně vyznačeny lokality s výskytem původních populací pstruha

Kontrola čistoty vody   

Nejkvalitnější kontrolory pitné vody používají vodárny v Káraném, Podolí i Želivce. V akváriích plují pstruzi duhoví, ke kterým proudí voda přímo z nádrží určených pro hlavní město. Citlivé ryby jako živý indikátor kontrolují a chrání obyvatele před nebezpečím otravy pitné vody. Dvě stovky pstruhů duhových bezpečně reagují na nežádoucí látky. Pstruzi byli vybráni jako nejcitlivější organismus k toxikantům ve vodním prostředí. Chování ryb přitom nepřetržitě monitorují kamery, které při jejich úhynu zalarmují obsluhu.  Mladí pstruzi ve stáří do půl roku kontrolují vodu rok. Potom ztrácejí citlivost na toxické látky, tak nastupují nové ryby a cyklus se opakuje. S využíváním pstruhů začali ve vodárně v Podolí už před 36 lety.

Jaromír a Věra Hamplovi, foto Pavel Jurajda, Ústav biologie obratlovců AV ČR (2.9.2020)

Obr malý: Pstruh z Jeleního potoka v Krkonoších