Ve smyslu národohospodářském považujeme za práci každou vědomou činnost člověka, která jest podnikána k ukojení lidských potřeb určitými zevními prostředky. Děliti tuto práci můžeme s několika hledisek: Podle obsahu, rozeznáváme práci hmotnou a duševní, podle toho, zdali k výkonu práce jest třeba činnosti manuelní nebo duševní. Toto rozdělení nemůže však nikdy býti zcela přesné. Nejenže k práci duševní musí velmi často přistupovati i činnost hmotná (práce kresliče, spisovatele) v úzkém slova smyslu, ale zvláště ke každé práci hmotné jest nutně zapotřebí činnosti duševní (ani dělník, přehazující hromadu písku, nemůže konati tuto práci naprosto bezmyšlenkovitě). Práce duševní může býti buď výrobní (činnost podnikatelská), nebo se může týkati technického vedení (činnost továrního ředitele). Práci hmotnou možno ještě děliti s hlediska, zdali jde o práci vycvičenou nebo nevycvičenou, podle toho, vyžaduje-li práce delšího nebo kratšího, případně vůbec žádného výcviku, a také podle toho, ke které práci hmotné jest třeba více nebo méně duševní činnosti.
Podle výsledku práce můžeme rozeznávati: 1. práci ochrannou, jež slouží k tomu, aby výsledky lidské činnosti nepřišly nazmar a aby tedy statky hospodářské byly chráněny. Bez této ochrany měly by tyto statky daleko menší cenu. V dnešním životě tuto práci vykonává zpravidla stát, který svými zákony, soudnictvím a policií chrání statky; 2. práci okupační, jež směruje k získání statků, které dosud byly ve volné přírodě, nejsouce ve vlastnictví žádné osoby; 3. prvotnou práci výrobní, která se snaží dobývati ze země nové statky (hornictví, zemědělství); 4. práci vynálezce, která objevuje nové možnosti k ukojení lidských potřeb; 5. práci průmyslovou, která upravuje statky do takové formy, aby jich lidé mohli dobře používati; 6. práci osobní (osobní služby nebo výkony), při níž osoby podřízené jsou používány k výkonům, jež by jinak musil konati ten, kdo je najal.
Jako zvláštní hledisko může býti otázka, zdali vykonaná práce jest produktivní nebo neproduktivní. Spor mezi národohospodáři o tuto otázku byl rozřešen tak, že dnešní národohosp. věda uznává za produktivní každou práci, která směřuje přímo i nepřímo k zachování a k rozmnožení statků. Produktivní prací jest proto nejen činnost zedníka, který staví budovu, ale i práce architekta, který nakreslil plány, a právě tak i činnost mistra, který dělníka vyučil a činnost učitele a profesora, který vzdělal a vychoval architekta. (Podle přednášek prof. dra Mildschuha v Praze, 1930).
Foto: zaujimavysvet.sk
