Desky zemské
O tom, kdy d. z. vznikly, se mínění rozchází; jisto však je, že o jednání před sněmy psaly se zápisy zejména o citaci jednotlivých stran, povolaných k soudu sněmovnímu, a když pak za Přemysla Otakara II. zemský sněm se přetvořil v zemský soud, a zápisy o sněmu činěné přetvořily se v zápisy o půhonech, vznikly tzv. desky půhonné, tabulae citationum. Do těch pak se zapisovaly i jiné úkony procesuální, což se dělo na složky po celých arších (dvojlistech) a na prázdná místa činily se i jiné zápisy o právech věcných, toho kterého statku se týkající. Tyto složky se pak dávaly do pevných desek svazovati. To byl asi počátek d. z., tím spíše, když se od r. 1320 vedle desek půhonných začaly psáti zvláštní desky trhové (libri contractum, tzv. Kaufquaterne), aby se do nich v pořádku chronologickém zapisovala před zemským soudem učiněná prohlášení stran prodejů, postupů, směn apod. větších statků dědičných, jejichž cena 100 kop převyšovala. Časem se arci psala taková přiznání předběžně i do desek půhonných a teprve v době zasedání zemského soudu přepisovala se do desek trhových. Kromě toho do desk půhonných a v starší době i krajských kladly se v této formě i nadále menší statky dědičné. Takovéto zanášení práv věcných do desk stalo se zanedlouho povinným. Vlastník statku mohl tedy právoplatně jím disponovati jen zápisem do desk a chtěl-li zabrániti tomu, aby po úmrtí jeho král nezasáhl statek jeho právem odúmrtí, musel svého prodávajícího přiměti k tomu, aby před zemským soudem učinil veřejné prohlášení o prodeji neb kupu, aby mohlo toto přiznání zaneseno býti do desek z. Teprve tímto zápisem bylo jednání takové pověřeno, utvrzeno a dokonáno. Podobně mohl se vlastník chrániti i proti nárokům třetích osob a tak se takový zápis do desk nestal jen formální, nýbrž obligatorní. Toto vkládání do desk bylo zejména provedeno s veškerou přísností i do všech důsledků zejména za Karla IV. Za panování jeho nastala i další reforma, že se totiž začaly psáti zvláštní d. zápisné (libri obligationum, pozdější Schuldverschreibungsquaterne), a to větší o zápisech na statky větší (pánů a vladyků) a knihy menší, do kterých zanášela se přiznání o zástavách menších statků dědičných aneb méně zámožných zemanů aj. svobodníků. První zpráva o knihách zápisných menších pochází z r. 1372 a pravděpodobně v tu dobu i větší knihy se již psaly. Ke konci XIV. století činil se pak rozdíl mezi deskami většími, ke kterým se počítaly d. trhové a větší zápisné, a deskami menšími, jež tvořily desky půhonné, menší zápisné a jiná příruční registra soudní. Rozdíl záležel jedině v jejich vedení. Větší psával místopísař král. Českého a dopsané měly býti uschovány v sakristii kostela Pražského v truhlicích na tři zámky schovaných a zapečetěných a byly přístupny jen v suché dny čtyřikráte do roka, kdy se zemský soud konal. Naproti tomu menší d. psal písař menší a zůstávaly přístupny napořád a do těch mohla právní jednání býti zanášena v úřadě nejv. písaře zemského kdykoliv, tedy i mimo suché dny. Úřad písaře zemského nalézal se na hradě Pražském, avšak před válkami husitskými přenesen do domu čp. 241-I v Jilské ulici nynější něm. technika. Nazýval se také v 15. st. U desek zemských. Větší desky zůstaly však na hradě Pražském a na počátku válek husitských z rozkazu cís. Zikmunda na Křivoklát převezeny, a když ten vyhořel, uloženy na Karlově Týně. Poněvadž však ve válkách husitských statky prodávaly se před svědky a i jinak třeba listinami takováto jednání se potvrzovala, vydán byl nález r. 1437, že veškerá taková jednání mají podržeti svoji platnost, musí však býti do desk zemských dodatečně zapsána. A když v únoru roku 1437 zahájeny soudy zemské, začaly se psáti i desky zemské. Většina desk zemských převezena do Prahy a i s menšími deskami uloženy v úřadě desk zemských. R. 1440 byly však soudy opět zastaveny a teprve roku 1454 obnoveny a tím i vedení d. z. obnoveno. O vliv na vedení d. z. byly stálé spory mezi Pražským městem a stavy, které chtěly, aby d. z. vedeny byly na hradě a ony svůj vliv na úředníky desky vedoucí spíše uplatniti mohly. V těchto sporech velice vynikl tehdejší místopísař slavný Viktorin ze Všehrd, který byl trnem v oku šlechtě, poněvadž psal v díle o právech země české na základě desk, ujímaje se práv obyvatelstva nešlechtického. Král se však přiklonil na stranu šlechty a tím snaha Všehrdova vymaniti d. z. z vlivu panského, byla zmařena. Za krále Vladislava, právě když byl místopísařem Viktorin ze Všehrd, stalo se též na sněmu obecném usnesení k návrhu kraje Hradeckého, že všechny vklady v desky zemské, trhové neb zápisné, památné i půhonné, mají býti toliko česky psány a jenom majestáty a jiné listiny, kdyby byly latinsky neb německy sepsány, mají v původním jazyku vkládati se do knih. Když pak v červnu 1541 vznikl veliký požár a zničil větší část Malé strany, Hradčan i hradu Pražského, zničena i valná část d. z. V nejbližším sněmu r. 1541 usneseno postarati se o náhradu zničených desk, což se také dosti obezřetně stalo. Od času tohoto ve znovuzřízení desk až do doby Josefínské nestala se žádná změna na zevnějších formách deskového zřízení. Pouze r. 1543 stalo se opatření, aby bylo zabráněno podobné kalamitě. Zřízení d. z. stalo se později vzorem podobného knihovního zařízení i pro jiné země hlavně z toho důvodu, že ústav d. z. podporoval povznešení hypot. úvěru, a tak podle vzoru našeho zařizovány byly knihy poz. i v jiných zemích, ba i úředníci zdejší vysíláni byli za tím účelem na žádost dotčených zemí i mimo Čechy. O zdokonalení knihovního řízení největší zásluhy si získal tehdejší dv. rada českého senátu František Josef sv. pán Běšín, vážený pro velikou znalost zemského práva českého, za jehož vedení ustavila se komise k zdokonalení tohoto knihovního řízení, na základě těchto porad dokončil Běšín r. 1793 osnovu patentu o deskách zemských v Čechách a na Moravě, která pak jakožto společný zákon schválena a vyhlášena. Na základě tohoto zákona doplněného ještě deskovou instrukcí ze dne 5. VII. 1796 zřízena jest zvláštní vložka, do které zapsáni jsou na listu držebním držitel statku a na listu závad břemena váznoucí na statku. D. z. nabyly tím povahu knih pozemkových i hypotekárních, kterou i druhdy měly. Tím ovšem původní zásada menších knih, že toliko zápisem do desk, nyní zápisem do hlavní knihy, došla opětného uznání. Zemským zákonem z 15. XII. 1874 č. 92 pro Čechy, Moravu a Slezsko zák. z 2. VI. 1874 č. 97 upraveno vedení knih pozemk. tak, že o nemovitostech zanesených v zem. deskách vedou se poz. knihy, dříve desky zemské, u obvodového soudu I. instance, knihy poz. v obvodu měst, kde má sídlo sborový soud I. instance, ostatní knihy poz. okresní soud.
Desky dvorské
Později manské nebo lenní zvané, byly původně soudní protokoly, vedené při královském dvorském soudě a právních jednáních a řízeních, jež příslušela do právomoci tohoto soudu. Před tento soud náleželi v XIV. století zejména úředníci, služebníci královi i manové, rychtáři ze vsí a vůbec všichni, jež král před dvorského sudí odkázal. Když pak postupem času význam soudu dvorského se zmenšoval, pozbývaly i desky d. na svém významu a stávaly se deskami lenními, do nichž zanášely se pak záležitosti, jen statků lenních se týkající, tak jako se desky zemské omezovaly na záležitosti statků svobodných se týkající. Oboje desky z. i dv. byly vedeny úřadem d. z., čímž se vysvětluje po stránce formální tak značná podobnost. Nejstarší knihy dvorské se nám nezachovaly. Zachované nejstarší d. d. pocházejí z r. 1380 a r. 1383. Od té doby zachovaly se nám d. d. úplně, bylyť zachráněny při ohromném požáru r. 1541. Působnost d. d. byla ovšem daleko omezenější než d. z., do nichž byly zapisovány věci i listiny celé země se týkající, kdežto v d. d. zanášeny jen záležitosti poměry lenního se týkající. Tak byly do nich zanášeny jednání sporná i nesporná, královské a úřední předpisy, úřední zprávy, soudní nálezy i povolené různé smlouvy, svědecké výpovědi, formule manských přísah i přísah manských úředníků i dvorských, důležité okolnosti, týkající se dvorského lenního soudu, např. jeho obsazení atd. Ve stol. XIV. a XV. byly předmětem d. d. hlavně spory o přímá léna koruny české a provolání odúmrtí statků manských. Když však r. 1497 vzdal se král Vladislav II. práva k odúmrtím, klesl význam d. d. ještě více. V XV. a XVI. století vybavily se mnohé manské statky ze svazku lenního a osvobodily se. Když pak dekretem z 14./4. 1783 všechny zvláštní soudy byly zrušeny a místo nich ponechán pouze zemský soud a místní okresní soudy ustanoveny a pro česká manství zřízen zvláštní úřad lenní, vedeny byly d. dvorské či manské u tohoto úřadu. Nyní chovají se společně jako knihy o česko-něm. lénech společně s deskami u zemského soudu. Zápisy do nich přestaly zrušením svazku manského částečně nejprve zák. z 17./12. 1862 a úplně zák. z 12./5. 1869.
Desky krajské
Jako u soudu zemského, tak i u cúdách (soudech) krajských vedly se zápisy o svědectvích u něho učiněných, a to jak ve věcech sporných, tak i nesporných. Od které doby záznamy takové se vedly, není nám bezpečně známo. Jisto máme jedině, že již v dekretech Břetislavových, tedy r. 1039, o povinnosti, takové záznamy vésti, se děje zmínka. Určité zprávy o písařích krajských, záznamy takové vedoucích, máme teprve z doby Janovy. Pokud se týká poměru desk krajských k d. zemským, zdá se pravděpodobno, že d. kr. počítány byly k menším d. zemským a že jako do půhonných desk, kromě záznamů procesuálních, zanášela se do d. kr. i jiná právní jednání držitelů menších svobodných statků (zemanů a svobodníků) před úředníky krajskými předsevzatá. Následkem udělování imunit a jiných proměn v soudnictví předsevzatých tenčila se pravomoc soudů krajských, zápisy o statcích svobodných dály se vždy víc do desk pražských, jež se soudem zemským nabývaly rostoucí vážnosti a desky krajské pozbývaly svého dřívějšího významu. Časem ani písaři při nich nebyli ustanovování a vedení jejich svěřováno písařům městským. Po válkách husitských zaniklo pak soudnictví krajské vůbec, a tím i vedení d. kraj. vzalo za své. Na Moravě a na Opavsku z desek kraj. vyvinuly se časem zemské desky.
Pražský hrad, síně zemských desek, foto turistika.cz
