Domácí lékař 1902: Arsenik (otrušík) jako lék sílící a krášlící. Jedlíci arseniku

Arsenik, v řeči chemiků kyselina arsenová, náleží, jak známo, k nejsilnějším leptavým jedům. Příznaky otravy arsenikem upomínají na choleru. Protože se arsenik těžce v žaludku rozpouští, nalézá lékař pitvající neb ošetřující otráveného v žaludku nebo ve vydávených hmotách zrnéčka tohoto jedu. Ačkoli mnozí děsí se již při pouhém zaslechnutí slova „jed“, jsou přece četní lidé, kteří uvykli používati arsenik v určité době v dávkách odměřených, poznenáhla stoupajících. Nepatrné dávky jedu toho, ve krátkých mezidobích požité, mají účinek zcela jiný, nežli jiné jedy kovů. Máť uvádění nepatrných, častěji však se opakujících dávek jedovatých kovů a jich sloučenin u člověka za následek počasnou, chronickou otravu, čehož u arseniku zřídka shledáváme; arsenik má naopak za těchto poměrů účinek posilující a oživující. Jak se to děje, dosud dopodrobna nevíme. Tváře jen kvetou, energie stoupá a vytrvalost v práci svalové se zvětšuje. Zvláštní tato vlastnost arseniku jest příčinou, že obyvatelé hor zvykají si na časté, menší dávky, při čemž cítí se volnými, jest jim lehce, snášejí snadno námahu a únavy nedoznávají. Při stupňování dávek, které jest nutné, protože posilující účinek jedu seslabuje a otupuje se po delším podávání, dlužno jednati obezřetně, neboť zkušenost učí, že v některých případech, když dávka příliš značně stoupla, nastala otrava tak silná, jakoby všecky předešlé dávky účinkovaly. Ostatně zdá se, že jsou různí lidé vůči jedu tomu nestejně choulostivi. V rakouských Alpách (Tyrolsku, Štýrsku a Salcpurku) užívá se ho velmi hojně, kdežto nesetkáváme se s ním naprosto v Bavorsku a Švýcarech. Jedlíci arseniku jsou květoucí, sliční a silní lidé, náležejí však pravidelně nižším třídám (průvodčí, nosiči, hajní, podloudníci, polesní, pacholci apod.). Lidé takoví jedí arsenik, aby si zjednali „lehký dech“, jak se vyjadřují. Také ženy, zvláště ony, které nosí břemena do hor, berou arsenik, ale v menším množství, nežli muži; počínají 18. rokem a ve zdraví, čilosti, vytrvalosti a síle dosahují vysokého věku. Jsou známy silné jedlice arseniku, které dožily se věku 75-78 roků.

Muži tvrdí ze zkušenosti, že požívání arseniku chrání před onemocněním, udržuje při zdraví a síle, dodává tváři svěžího vzezření a činí dýchání při slézání hor lehkým. První účinek arseniku jest lehké pálení v žaludku; hlavní vliv jeví se však teprve po delší době vytrvalostí při trampotách, snadnějším dýcháním, přibýváním na váze, kvetoucím vzhledem, oblými formami, hladkou a měkkou kůží. Horalé požívají jej vždy před nastoupením obtížnější cesty s chlebem nebo se slaninou. Chrání se však brzy potom pití. Požívají arsenik (podle jména „hidri“) před úplňkem, jednou až dvakráte za týden, řidčeji ob den nebo denně. Malými dávkami (7,0 mg – 1,5 cg) počínají, načež stupňují dávku opatrně teprve tenkráte, když se nedostaví účinek, takže teprve po několika letech dostupují k 18-35 cg.

Arsenik požívá se však hojně též jako prostředek krášlící. Tak stal se v Paříži nejen u dam polosvěta, ale i v nejvznešenějších salonech obyčejným toaletním prostředkem, takže arsenikové prášky odvážené v lékárnách zdomácněly i v boudoirech dam. Jak mohla by marnivá dáma pohrdati prostředkem, který ženám z hor tak výtečně prospívá, třeba by jméno jeho bylo ještě děsnějším?

Je nepopíratelno, že arsenik činí kůži hladkou, čistou a bílou a dodává tělu kulatých tvarů. Na štěstí nepodlehly naše ženy, jichž šťávy a mravy jsou čisté, nepřirozenému tomuto zvyku a nesnaží se zevnějšek svůj činiti krásnějším – přispěním arseniku. Ani čeští horalé nepodlehli tomuto zlozvyku – a jsou přece zdrávi, silni a dožijí se i vysokého věku. Místy bohužel podlehli nepříteli stejně nebezpečnému, ba možno říci zákeřničtějšímu – pálence, která činí v krátce z bujarých mužů vyzáblé ubožáky.

Jistý lékař podává svědectví o tom, že může člověk zvyknouti jedu v jisté době tak, že snese dávky, které by u jiného měly v zápětí neodvolatelně smrt. V jeho přítomnosti snědl jistý muž 28 cg arseniku na jednou a druhého dne 33 cg. Zároveň požíval s neobyčejnou chutí všecka jídla, nepil líhových nápojů a odešel třetího dne v úplném zdraví, ujišťuje lékaře, že takové množství požije třikráte až čtyřikráte týdně. Je známo, že dávka 12-18 cg za jistých okolností je smrtná. I když požito bylo větší množství jedu, účinkuje vždy malá část, protože většina arseniku bývá odstraněna dávením a průjmem. Jedlíci arseniku požívají však takové množství jedu, že nastala by jistě u nezvyklých otrava a smrt, a přece drží se zvyku svého po mnoho let. Tschudi vypravuje, že jistý muž požil za 30 let 700 g arseniku, kterýmžto množstvím bylo by možno usmrtiti 2000 lidí. Takového zvyku horalé zřídka kdy se vzdávají a po otci dědí jej syn. Ostatně není nikterak nápadným zjevem, že zvířecí ústrojí poznenáhlu zvyká si na velké dávky jedů narkotických z rostlinstva. Tabák, opium, hašiš, muchomůrka je toho dokladem. Podivuhodno, že něco podobného je možno též u tohoto jedu kovového.

Je známo, že lze koně s prospěchem krmiti arsenikem, aby nabyli vytrvalosti a síly v práci a hladkého, kulatého vzhledu. Koně mohou požíti neobyčejné množství arseniku beze škody. Jistý kůň ve zvěrolékařském ústavu štýrském obdržel na příklad v 23 dnech celkem 555 granů, tedy téměř 35 g arseniku. Počáteční dávky obnášely 30 cg, v posledních třech dnech pak bylo podáváno koni 50, 60 – 100 gramů. Zvíře bylo v té době nápadně veselé, ba dokonce bujné a slinné píštěle, které byly považovány za nezhojitelné a kvůli nimž podrobeno bylo nebezpečným experimentům, zhojily se znenáhla úplně, takže kůň odevzdán byl majiteli vyléčen.

Chceme-li si vysvětliti podivuhodný výsledek užívání arseniku u člověka, dlužno vyzkoumati jeho účinek na organismus. Případy, kde jisté děvče, chtějíc se usmrtiti, požívalo stále větších dávek jedu toho, při čemž vyhlíželo stále zdravěji a silněji, nyní pomíjíme. Při otravě otrušíkem klesá teplota těla a množství vydechnutého kysličníku uhličitého, což je důkazem, že se stává výměna látek volnější a že se zdržuje okysličování v organismu. To děje se i při malých dávkách, které neotravují, i je jasno, že vzrůstá síla, kteréž méně se spotřebuje, že jí přibývá, že se tuk nespaluje, nýbrž ukládá v těle, které stává se takto těžším a plnějším. Arsenik působí na nervstvo a jeho prostřednictvím uvolňuje výměnu látek. Jedlík arseniku ujde otravě požívaje malých dávek a stupňuje je opatrně, čímž žaludek zvyká si na silné dráždidlo a nezanítí se, právě tak jako pijáci zvyknou si na alkohol. Důležitým faktorem jest u horalů jejich neškodná, mírná a prostá diaeta (mléko a sýr), která žaludku nedráždí. Okolnosť, že u jedlíků arseniku nedostavují se ani po dlouhém požívání stoupajících dávek příznaky vleklé otravy, vysvětloval se tím, že berou jed výhradně v prášku, nikoli v roztoku a chrání se brzy potom píti, pročež účinek arseniku dostavuje se volněji, nežli u rozpuštěného jedu. Arsenik rozpouští se takto v žaludku velmi pozvolna a těžko, část jeho vždy obaluje se jídlem a prochází zažívadly nevstřebávajíc se. Výkaly koňů krmených arsenikem obsahují jed tento, neboť ptáci, kteří z nich vybírají zrnka ovsa, hynou. Kdyby jedlík arseniku požil stejné množství jedu rozpuštěného, otrávil by se. Neporušenost zdraví takových lidí vysvětluje se též metodou požívání. Již proslavený toxikolog Orfila dokázal svými pokusy, že veškerý nejedovatý, do těla uvedený arsenik vylučuje se z něho opět kůží a ledvinami v 10-14 dnech, což důležito je také se stanoviska soudního, neboť u otrávených, kteří žili déle, nežli čtrnácte dnů a pak zemřeli, nelze dokázati za jistých poměrů již ani stopu arseniku; když nyní horalé požívají arsenik před úplňkem, tedy během čtrnácti dnů, naskytuje se jim přece ve stejně dlouhé době, kdy arseniku neberou, perioda, ve které musí se tělo ledvinami a kůží jedu zbaviti, třeba v první periodě užívali arsenik dvakráte týdně neb ob den. Vylučování arseniku kůží vysvětluje nám také ten zjev, že lidé tací, nepodléhají svrabu, protože záložka svrabová, která do kůže vnikla, otráví se. Že horalé zdržují se stále na čerstvém horském vzduchu, přispívá taktéž vylučování jedu. Zvyk přechází z rodičů na děti, čímž tyto vlivu jedu nesnadno podléhají zdědivše po rodičích jedu zvyklých jistou vzdornosť. Paměti hodný zjev vypravuje se o obyvatelích krajiny Whitbecku v Anglii, kde jest arsenová voda, které užívá obyvatelstvo k pití i přípravě pokrmů. Domácím lidem voda ta neškodí, kdežto cizinci trpívají po delší dobu suchostí v jícnu a ústech. Přes to však těžko lze vysvětliti případ tento: Jistý vyšší úředník horní požíval denně po mnoho let 18-25 cg arseniku za tím účelem, aby uchránil se proti arsenovým parám v hutích. Týž muž nepodlehl nikdy otravě.

Jedlík arseniku zřídka dovede se vzdáti svého zvyku. Velmi rozšířené mínění, že upuštění od obyčeje toho mělo by za následek otravu, je mylné. V takových případech dostavuje se pouze porušené trávení, bolesti v krajině žaludeční, snad že žaludek postrádá jedu, na nějž byl si zvykl, slabosť svalová, lehká únava a duševní rozladění – vesměs stejné příznaky, jako u pijáků, jimž odejmeme líh.