.jpg)
Čaj stal se poslední dobou nápojem u nás velmi populárním. Rusové ode dávna srkají jej několikráte denně ze svých „stakanů“ (sklenic) a jejich „samovary“ pronikly v nedlouhé době celou civilizovanou Evropu. Čaj zajímá lékaře, zajímá chemika, zajímá lékárníka, zajímá přírodopisce a každý z těchto odborníků pohlíží naň se svého stanoviska. Lékařsky vyjádřeno je čaj nálevem (infusum) zvláštním způsobem připravených listů čínského čajovníka, rostliny to v Číně domorodé, která pěstuje se v Žapansku, Koreji, na Javě a Ceylonu a jinde. Kultura vypěstovala více druhů (Thea viridis, Bohea, stricta).
V Evropě stýkáme se s čajem jako nápojem již od 17. století, kdežto v Číně a Japanu již před mnohými stoletími byl oblíben. Pouze za obchodní čajové saisony 1877 – 1878 obnášel vývoz čaje z Číny 215 milionů anglických liber, z kteréhožto množství připadá na Anglii 160 milionů, na Austrálii 17 milionů, na Ameriku 36 milionů a na evropskou pevninu 2 miliony. Žapansko má svoje hlavní čajové tržiště v Americe, Java v Anglii a Holandsku. Produkce vzrostla za posledních 10 – 15 let více nežli čtvernásobně.
Čajovník je stejně jako tabák jedovatá rostlina. Přes to staly se jeho kopíčkovité, krátktostopečnaté listy zbožím velmi hledaným, které zajisté schází v málokteré domácnosti. Dříve, nežli přejde čaj do obchodu, bývá buď z části, nebo úplně jedu zbaven. Je tudíž černý a zelený čaj zvláštním přípravkem listů. Zelený čaj obsahuje více jedu, nežli černý. Oba druhy náležejí jedné a téže rostlině, ale připravují se různým způsobem. V Evropě užívá se hlavně černého čaje, který připravuje se kvašením a pražením, jež opakuje se několikráte, načež se teprve listy svinují. Jako surová káva postrádá příjemné vůně, tak i čaj, pokud nebyl podroben svrchu uvedené manipulaci, nemá oné zvláštní vůně a nabývá jí teprve pražením, jímž vyvíjí se ona aromatická látka.
K zeleným druhům čaje náleží imperial, gunpowder, hayson, young-hayson, hayson-skin, tonkay, sulos, pučong a singlo, který jest nejobyčejnější. K černým čajům počítáme pekoe, sučong, kongo a bohea.
Kdo chce se blíže poučiti o pravosti a dobrotě čaje, nechť přečte si pěkný článek Bedřicha Niederle (ve Světozoru, V. ročník 1899) aj.
Od užívání zeleného čaje zrazujeme čtenáře co nejrozhodněji. Kdo mu přivykl, brzy pozná škodlivé jeho účinky. Proto budeme se zabývati výhradně čajem černým.
Nejlepší a také nejdražší druh je pekoe. Jest vonný, stříbrošedý. Vedle ozdobných, podlouhlých listů obsahuje též bílé, zřetelné květy; listy pokryty jsou hebkým, hedvábným pýřím, odkudž má jméno. Pekoe znamená v čínském jazyku „bílé chmýří“ nebo „mléčný vlas“. V Anglii mísí se s kongem nebo sučongem, aby nabyl příjemnější chuti. Totéž děje se i v Německu. Nálev čistého pekoe má po jisté době krásně zlatožlutou barvu. Slabší, ale ještě dobrý druh je sučong, který má širší lístky. Kongo je šedočerné a čaj z něho připravený je temnější, hnědší.
Žádná látka neporušuje se tak hojně a v tak rozsáhlé míře, jako čaj. Evropané jsou v tom mistři; od nich naučili se této šalbě Číňané. Tak bývá často dvakráte porušován: jednak cizími listy, jinak různými barvami. To děje se poprvé v Číně, podruhé v Evropě. Existují továrny, v nichž se čaj z hotelů, kaváren a z kuchyní větších domácností zakoupený pomocí katechuové pryskyřice a gummy preparuje a znova uvádí do obchodu.
Obyčejná zkouška na pravost čaje je takováto: Čerstvý nálev dáme ve sklenici vychladnouti. Utvoří-li se na povrchu tekutiny jemný povlak, který hraje duhovými barvami, a nemění-li se barva její do červena, nakapeme-li do ní něco kyseliny sírové, možno považovati čaj za pravý.
Mnohý čaj bývá uměle zbarven. Dáme-li jej do láhve s vodou a necháme-li jej změknouti, zbarví se po některém třepání láhví voda špinavě. Berlínská modř a indigo jest oblíbeným barvivem čaje v Číně. Kdo chce se přesně o dobrotě čaje přesvědčiti, nechť použije zkoušky na popel. Určité odvážené množství čaje, např. 100 centigrammů vsypeme do porcelánové misky nebo tyglíku rovněž přesně odváženého a zahříváme obé nad plamenem líhovým nebo plynovým. Z čaje zbývá jen popel. Když nádobka vychladla, zvážíme ji i s popelem opět. Tak zvíme, co váží popel. Dobrý, neporušený čaj nezůstavuje nikdy více nežli 5-6 procent popelu, kdežto špatné druhy poskytují obyčejně 30 – 40 procent.
Hospodyně chybují velmi často ve přípravě čaje a nápoj pozbývá pak i příjemné vůně i lahodné chuti.
Součástky pravého čaje jsou: tříslovina, silice, gumma, bílkovina a zvláštní alkaloid, thein, který jest obsažen také v kávě, kole a kakau, jest bohat na dusík, slabě hořce chutná a ve vodě je rozpustný. Jest to krystalinický prášek. Je totožný s koffeinem a byl zkoušen i jako lék (proti migréně a neuralgiím). Odchází močí jako močovina.
Každý pravý čaj musí obsahovati thein. Dáme-li něco čajového listí do hodinkového sklíčka, kteréž přikryjeme kouskem papíru, a zahříváme-li je na horkých kamnech, až čaj zhnědne, ukládají se na listech a papíru lesklé, bílé krystalky; tj. alkaloid thein, který nepravému čaji schází. – Účinek čaje nezávisí jen na theinu, ale i na silici; prvý čajový nálev obsahuje více theinu a silice, pozdější pak více třísloviny a gummy, pro kteréžto součásti ovšem čaj nepijeme.
O prospěchu a škodlivosti pití čaje mluvilo i psalo se již příliš mnoho. Přeháněly obě strany; čaj nezasluhuje ani přehnané chvály, ani zuřivé hany. Mírné množství nepříliš slabého čaje právě tak, jako dobrá černá káva, nemůže úplně zdravým lidem škoditi. Ovšem lidé s nervy jakkoli chorými mají se ho varovati. Podobně každý, kdo pozoruje po šálku čaje neobvyklou podrážděnost. Před spaním neradno čaj píti, zvláště osoby nezvyklé čaji nechť pijí jej jen mezi dnem.
Horká voda, která se ve mnohých rodinách každého večera pod názvem „čaj“ srká, nebo špatný, laciný, porušovaný čaj, který vyskytuje se ve mnohých domácnostech, ovšem seslabuje, ba pozvolna otravuje. Zelený čaj jest pro naše poměry příliš škodlivý. Mírné množství dobrého čaje je dráždidlo, které osvěžuje a po vydatném obědě povzbuzuje trávení, jež stává se čilejším. Není radno píti čaj na lačný žaludek, nýbrž nutno vždy při čaji jísti, aby k činnosti povzbuzený žaludek měl co tráviti a čivy jeho aby přílišným drážděním nebyly otupovány.
Také osoby, které nepijí čaje denně, pozorují zřejmě jeho účinek. Zelený čaj způsobuje as hodinu po požití nervosní rozčilení, které se ohlašuje chvěním svalstva, zíváním a pocitem napjetí v krajině žaludeční; i oběh krve jest v nepořádku. Dostavujeť se bušení srdce, neklid a nespavost. Jako následek podráždění vzniká značná ochablost. Černý čaj způsobuje příjemné, delší dobu trvající zvýšení životní energie a zrychlení tepu; kůže je teplejší; člověk se potí. Podrážděním mozku stoupá činnost duševní.
Každý člověk, který málo jí nebo požívá špatnou stravu rostlinnou a po každém šálku čaje podlehne rozčilení a zbledne, měl by upustit od pití čaje, protože se proň nehodí. Mluvíme-li o účinku čaje, nesmíme pouštěti ze zřetele, jsou-li lidé naň zvyklí. Čaj je dráždidlo a kdo se naň uvykne, necítí jeho účinků. Pijáku čaje děje se jako kuřákovi. Oba nepociťují nepříjemných stránek svého návyku. Cítí však, že jsou ochablí, že nemají k ničemu chuti, že schází jim jisté dráždidlo, jakmile nemají svého obvyklého nápoje. Lidé pijí čaj z téhož důvodu, pro který kuřáci kouří – aby předešli pocit zemdlelosti a ochablosti, který by se dostavil ihned, když by nevyhověli svému zvyku. Otupování ústrojí vůči dráždidlu činí však nevyhnutelným sesilování dráždidla, aby docíleno bylo téhož účinku. Kuřák hledá stále silnější tabák, piják čaje stále silnější čaj. Dostoupilo-li podráždění po požití nejsilnějšího nálevu své výše, béře arrak, rum, cognac, víno apod. k čaji, chtěje líhem docíliti toho, čeho již čajem nedosáhl. Čím silnější musí býti dráždidlo, aby přemohlo ochablost, tím větší dostavuje se otupění, když dráždidlo přestalo působiti, nebo selhalo z jiných příčin.
Kdo chce užíti příjemného a blahodárného účinku černého čaje, musí jej píti jenom zřídka. Pak nebude mu třeba, aby užíval silnějšího dráždidla. Jemu může býti čaj lékem v takových případech, kde jde o to mírně zvýšiti energii čivstva a krve (po lehkém ochlazení, únavě po cestě apod.). Čím slabší je čaj, tím spíše je záhodno požívati při něm tučné pokrmy. Osoby, jež nepřivykly pití čaje, mohou ho užívati jako léku, trpí-li chabostí svalstva, střev a s ní spojenou nepravidelnou stolicí, mimo to při každém porušení trávení, které ohlašuje se ošklivostí, bolestí hlavy a průjmem. Hypochondři a osoby hysterické pociťují sice po požití čaje chvilkový příjemný stav a ulehčení, později jest jim však tím nevolněji. Lidé stíženi hostcem a dnou mohou jej píti již spíše, protože čaj povzbuzuje činnost kůže. Kdo pije kávu, která mu nedělá dobře, s dobrou se potáže, zamění-li kávu čajem, který není příliš silný a horký. Při tom radno požívati tučné pokrmy. Obyvatelům horkých krajů škodí silný čaj méně, protože se mnoho potí. Tak je tomu např. v Rusku, kde se pije čaj stále, jako v Mnichově pivo.
Více na tomto webu pod odkazem Zdraví/Domácí lékař
.jpg?s3=1)
