.jpg)
Chůze je rytmický pohyb dolních končetin, který zásluhou dlouhého cviku provádíme již automaticky, takže není ani třeba mysliti na chůzi a vůlí svojí každý ten pohyb všech jednotlivých svalů vyvolávati, kterých je potřeba k provedení pohybů chůze. Abychom mechanismus chůze do všech podrobností sledovati mohli, musili bychom se zabrati do samých počátků chůze lidské. Lékaři sledujíce, jak se dítě učí choditi a rozebírajíce pomocí okamžikových fotografií každou fasu pohybu toho vědí do podrobna, která část těla jaký pohyb v prostoru provádí a mohou pevně stanoviti, které části těla vykonávají při tom pohyb aktivní a které jaksi trpně neseny jsou při tom. Aktivní úkol přináleží v převaze končetinám dolním.
Do podrobností nelze se tu pouštěti, neboť tato stránka otázky vzhledem k studiu poruch chůze méně nás zajímá a také by rozsah této stati nad míru vzrostl.
Že ráz chůze závisí na mnohých činitelích, je obecně známo. Velikost těla, pohlaví, stáří, síla svalová, cvik, tedy povolání, dále činitelé zevní, jimiž na pohyb a jeho rychlost lze působiti (např. společnost, hudba atd.), dále všeliké popudy duševní (spěch, zármutek atd.) i vliv jedů – toť jsou činitelé, kteří na ráz chůze mají nepopíratelný vliv. Jsou o tom celé knihy psány – my se tu zastavovati nemůžeme. Čím přesněji badá člověk po povaze zjevů všelikých, tím podrobnější je jeho vědění. Badatel vymyslil všeliké pomůcky ke studiu chůze. Sem patří např. odograf Mareyův, přístroj to sledující ráz chůze. Otisky chodidel obarvených na stuze papíru (tzv. pelmatogrammy a ichnogrammy) také valně přispěly ku poznání chůze normální i některých jejích zvláštností při jistých chorobách.
Pro zdraví lidské má chůze dosah dosud nedoceněný v kruzích širších. Chůze je nejjednodušší, nejpřirozenější a každému člověku zadarmo přístupný pohyb. Bez dostatečného pohybu nelze zdraví zachovati.
Co se odchylek chůze týká, mám na mysli nikoli ony zvláštnosti, jež vyplývají z povahy člověka a jeho dlouhého zvyku, např. různosti tempa, svěžest nebo znavenost chůze, dále některé nezpůsoby, např. chůze klátivá, špičkami k sobě atd., nýbrž jen ony změny, které vyplývají z chorobných příčin.
I tu je však veliká různost. Někdo má např. na spodině prstu nějakého puchýř způsobený tlakem obuvi nebo kuří oko. Již bude z této nepatrné příčiny chůze jeho odchylka – bude se varovati energetického našlápnutí, aby se tlak nezvýšil a bolestivost chorého místa nestupňovala. Jindy má nemocný po zlámanině nebo po zhojeném zánětu kyčelního kloubu jednu končetinu kratší, což dodává chůzi rázu tak význačného, že každý jazyk nalezl pro tu zvláštnost vhodné slovo už v době, kde nebylo ještě lékařů, kteří by byli odchylku analyzovali. Říkáme tomu kulhání. Jindy potkáme člověka jdoucího nejistě, s těží jen rovnováhu udržujícího, jehož chůze činí dojem, jako by do člověka toho brzy z té, brzy z oné strany někdo strkal. Vrávorá – jsa opilý.
To jsou věci vesměs známé.
Méně povědomy jsou širším kruhům – a kvůli tomu píšeme tuto stať – poruchy chůze, vyskytující se u všelikých chorob. Aspoň není známo laikům, co ta která odchylka v každém jednotlivém případě znamená, jak si ji vysvětliti. Výzkum předmětu tohoto v badavém našem věku tak pokročil, že lze na první pohled poznati pokročilé úbytě míchy, což od lékařů naučili se poznávati, aspoň ve velkých městech, kde se případy takové hojněji vyskytují, už i bystřejší laikové. Ovšem lékař pozná tu chorobu i jiné už v samých počátcích, kde ještě nikdo na nemocném žádné choroby neznamená a kde nemocný sám postřehuje na sobě prozatím jen změny tak nepatrné, že je přečasto, k veliké své škodě podceňuje, kdežto by včasným léčením aspoň na dlouhá léta oddálil vážnější poruchy neduhu, jenž jej pak činí ubohým mrzákem závislým na soucitné duši, která ho vodí.
Nemyslete však, že je jen jedna choroba nervová, jež změny chůze způsobuje. Vedle úbytí míchy je jich celá řada. Tu vskutku jenom lékař může se vyznati v tom, oč běží a poznav podstatu choroby, včasné léčení zavésti. Tzv. „tabes spasmodique“, dále Parkinsonova nemoc, Littleova nemoc, o nichž na příslušných místech poučení bližší přinášíme, jsou z obyčejných poruch chůze vedle úbytí míchy.
Bohužel se zpravidla už mnoho činiti nedá, když je chůze tak změněna, že nemocný nemůže sám choditi, ačkoli v nejnovější době zvláštním výcvikem naučí se i při úbytích míchy nemocný znova samostatně choditi, kdežto před lety býval tímto směrem úplně bez pomoci. Výslovně to podotýkáme proto, aby každý nemocný, jakmile na sobě pozoruje sebe nepatrnější poruchy chůze, např. pouhou nejistotu nebo vrávorání při chůzi tmavým pokojem, ihned vyhledával pomoc. K průpravné informaci, co jsme tu pověděli, stačí.
I když však neběží o nemoc nervovou, budiž ihned vyhledána pomoc chirurgova, pozoruje-li matka, že děcko ráno trochu napadá, což může během dne vymizeti. Zde lze vskutku včasnou pomocí předejíti těžké zmrzačení.
Chvění
Chvění známo je jako jemný a rychle se opakující (asi 4 až 10krát v sekundě) pohyb svalový. Zdravý člověk dostává chvění svalové po velké námaze, vysílení, po rozčilení a silném pohnutí mysli, chvěje se zimou, strachem, má-li zimnici, v jistém období horečky apod. Chvění může býti následek chronické otravy některými jedy, alkoholem, tabákem, olovem, rtutí atd. Známo, jak se pijákům třesou ruce, nohy a jazyk. Chvění může býti příznakem některé choroby nervové, jako hysterie, nemoci Basedowovy, zánětu v mozku neb míše apod.
Chvojka
Byla jeden čas zvláště na venku smutně proslulá rostlina, neboť bylo jí zneužíváno dosti hojně k neblahému zločinu – odhánění plodu. Pochybení, nerozvážlivost děvčete až po uši zamilovaného a lehkomyslnost mladíka byly první kapitolou truchlivé historie, která nejednou končívala ve veřejích trestnice a mnohdy – co z obého je horší pro pobloudilou duši? – i za tichými vrátky hřbitova. Kdyby rozumný člověk trochu pošetilému a trochu lehkovážnému děvčeti vysvětlil, co počíná berouc útočiště k otravě před hanbou světskou, která je vlastně z pravidla jen dočasná a v očích spravedlivého člověka neveliká, snad by se mnohá mladá nerozvážlivá duše zachránila před těžkou nemocí, ba i smrtí, nebo vězením.
A přece jsem v celé české populární literatuře nečetl dosud řádky o této neblahé rostlině, jako by bylo nestoudno varovati v čas a jako by bylo lépe udržovati lid v nevědomosti. Právě tak mlčí se v rodině a na veřejnosti o pudu pohlavním a přece tolik nešťastníků pyká neprozřetelnost svoji chorobami i smrtí, byli by ušli, kdyby byli bývali poučeni.
Jsme proto přesvědčeni, že není bezdůvodno širším kruhům při každé příležitosti uváděti na mysl, co zdraví člověka ohrožuje i za poměrů normálních i za zvláštních stavů tělesných, ve kterých se dosti zhusta provádějí činy nedovolené a zdraví lidské nejvýš ohrožující.
Na štěstí se v době novější nevyskytují tak často otravy chvojkou, jako dříve. Také je možno, že mnohá otrava zůstane utajena, skončila-li šťastně, ačkoli je chvojka velmi potměšilá bylina a mnohdy v pramalých dávkách osudně působí.
Usušené konečky větví chvojky (Juniperus Sabina), zovoucí se Summitates Sabinae, nesou husté listy s podlouhlou žlázou olejovou na spodině. Tyto listy jsou zelené, žlabicovité, pokud jsou mladé, a špičaté, jsou-li starší. Mají zvláštní silnou nepříjemně balzamickou vůni a jsou chutí protivně kořenité, příkré.
Rostlina sama je strom nebo keř rostoucí ve střední a jižní Evropě a místy v zahradách pěstovaný, úhledný, vždy zelený.
Této byliny užíváno bylo zvláště dříve hojně k odhánění plodu. Odvar nebo nálev v některých krajích, požit-li v hojném množství, vyvozuje krvácení do různých útrob, také z rodidel a tím i potracení. Jenom že malé dávky z pravidla toho účinku nemají, velké pak vyvodí zhusta nejen potracení, ale i smrť nebo nastane sice smrť, nikoli však potrat. Kromě toho působí jed ten tak nejistě a nestejně, že učenci podnes nemohli stanoviti dávky tohoto jedovatého prostředku, který dříve i k léčivým účelům sloužil, ani nemohou přesně říci, jak působí. Jedni tvrdí, že potrat nastává stahováním svalových vláken matky, jiní vidí příčinu potratu v krvácení mezi vejcem a stěnou děložní; tím prý se lůžko odloupne a plod zbavený výživy odejde. Jenom že – opakujeme – často nastane sice smrtná otrava, ale plod v děloze zůstává neodehnaný.
Jak se jeví tato otrava? Již malé dávky způsobují bolesti žaludeční, hojné močení nebo nucení na moč. Větší dávka vyvozuje známky prudkého zánětu žaludku a střev (průjmy, vrhnutí), nezřídka krvavou moč, což poukazuje na těžké porušení ledvin, v těžších případech křeče a smrť v hlubokém bezvědomí. Smrť nastává ve 24 hodinách; dříve někdy však teprve až 4. – 5. den.
Otrava se pozná dle charakteristického zápachu vydávených hmot a ovšem i drobnohledným a lučebním rozborem obsahu zaživadel, bylo li např. požito trochu prášku chvojkového. Průběh otravy nastínili jsme velmi stručně. Jsou odchylky. Stalo se, že užila žena jedna 2 lžíce oleje a přece potrat nenastal, kdežto jindy už malé množství prášku, kterého se v Anglii užívá i proti hlístům (škrkavkám) jako domácího prostředku, vedlo k otravě.
Účinná látka ve chvojce je olej chvojkový (Oleum Sabinae), jehož je ve větévkách chvojkových 1 ½ - 3 procenta. Vysýcháním vytrácí se tento olej a droga stává se méně účinnou. Dle některých badatelů působí prý tu také glykosid pinipikrin, což není však jisto. V tomto oleji jest obsažen zvláštní alkohol sabinol (50 – 55 %).
Olej chvojkový (silice) působí na kůži prudce dráždivě. Tato zrudne po potření a naskakující puchýře, jejichž obsah zhnisá. Vnitřně vyvozuje olej prudké bolesti, krvavé dávení, někdy průjmy a v těžších případech hluboké bezvědomí, jež za chroptivého dýchání vede k smrti. Někdy se pozorují i křeče, jako při strnutí.
Patrno, že po takových zkušenostech s chvojkou ztratila bylina všecku důvěru co lék, ač jí tu a tam při bezčmýrnosti nebo proti hlístům užíváno bylo. Chceme-li působiti proti střevním cizopasníkům, máme lepší léky, jež jsou poměrně neškodné a při bezměrnosti bude lékař pátrati po příčině zjevu a základní chorobu přiměřeně léčiti, načež po vyhojení nebo zlepšení choroby perioda dostaví se sama – bez jedu. To je také jeden zbytek starých dob, kde za každou cenu (i za cenu porušení zdraví otravou) chtívali násilím vyvoditi fysiologické úkony, neohlížejíce se na to, že přirozenost vypustivši některý úkon z programu sama se chrání před horšími následky.
Další hesla naleznete na tomto webu pod odkazem Zdraví/Domácí lékař
.jpg?s3=1)
