Domácí lékař 1902: Citlivost. Cit

Každá živoucí bytost jest obdařena od přírody zvláštním ústrojím více nebo méně dokonalým, které ji spojuje ze zevním světem a zároveň řídí a v souladu udržuje veškeré úkony životní. Citlivost a pohyblivost je základní vlastností živé organické hmoty. V čem vlastně záležejí, nepoví vám ani chemie ani žádná filosofie. My víme, že co žije, to cítí a že pohybuje se a žije podle toho, jak a co cítí. Rostlina cítí a žije svým způsobem – právě jako prvok neb amoeba nebo nálevník pouhému oku sotva viditelný. Čím je tvor dokonaleji do přírody utvářený, tím složitější je jeho ústrojí citné čili čivné (nervové). Skladba soustavy nervové u člověka obšírněji vylíčena ve článku o skladbě těla lidského a jeho úkonech, na který zde poukazuji.

Bohaté sítě nervových vlákének rozvětvují se v každém ústrojí těla a někde splývají v silnější vlákna jako bílé nitky každému patrná. Vidíme, že všechny tyto nervy souvisí s míchou a mozkem. Bližším zkoumáním dokázáno, že jisté popudy nebo dojmy procházejí nervy jen jistým, vždy určitým směrem. Nervy citné přivádějí změny pocitu od obvodu těla, od kůže neb ústrojí směrem dostředivým k míše a touto zpět do mozku. Některé citné nervy na hlavě přivádějí pocity krátkou cestou přímo do mozku. V koře mozkové pak děje se tajuplný pochod uvědomění pocitu.

Jiný druh nervů opět slouží k převádění popudů hybných od ústředí mozkového na obvod k různým svalům a ústrojím. Slouží k vykonávání pohybů vůli podrobených i bezděčných.

V jednom čivu silném kupř. jako nit může býti na sta vlákének čivních vodicích různým směrem různé popudy a pocity.

Co se týče nervů citných, slouží k uvědomění různých pocitů a je pro každý hlavní druh pocitu zvláštní druh citných nervů se zvláštním ústrojím nervová vlákna ukončujícím, jež slouží vnímání pouze jistých dráždidel.

Ode dávna rozeznáváme patero smyslů člověka, zrak, sluch, čich, chuť a hmat. Oko slouží ku vnímání bezpočetných a různých dojmů světelných a barevných, proto také citný nerv oční má velmi složité zakončení v sítnici oka lidského. Podobně i nerv sluchový má báječně složité ústrojí ve vnitřním uchu.

Za to ostatní smyslová ústrojí jsou velmi jednoduchá, následkem kratší stupnice pocitů čichu, chuti a hmatu. Nerv čichový rozvětvuje se pouze ve sliznici, horní části dutiny nosní, nerv pak chuťový pouze ve sliznici jazyka a hltanu.

Neurčité je sídlo nejhlavnějšího smyslu člověka – hmatu, správněji citu. Nervy citné jsou totiž v každém ústrojí, nejhojněji ovšem v kůži, která se vyznačuje proto největší citlivostí.

Citné nervy slouží sprostředkování následujících pocitů: bolesti, tepla, hmatu (dotyku a tlaku) pohybů samovolných (aktivních), pohybů násilných (pasivních), změn polohy údů, tíže a odporu čili síly a konečně pocitů celkových a tělesných jako je hlad, žízeň, rozkoš pohlavní, nucení na stolici a na moč, porod, ospalost, únava apod. Aby někdo vytčené pocity cítil, je zapotřebí, aby byly zdrávy a neporušeny veškeré součásti čivního vedení, tj. zakončení nervu v ústrojí odvodovém, nerv sám v celém průběhu až do míchy a konečně mícha i mozek. Kdyby bylo vedení pocitu na cestě až do kory mozkové někde chorobou nervu nebo míchy přerušeno, nemůže se pocit uvědomiti. Rovněž tak při neporušeném vedení necítil by nic člověk mající nemocnou koru mozkovou. Co se týče pocitu bolesti viz. bolest.

Člověk žije stále v ústředí a v poměrech, kde se stále dráždí citné nervy budící pocit tepla, dotyku, pohybů, tíže atd., ale uvědomuje si či lépe řečeno obrací pozornost jen k proměnám náhlým a nezvyklým. Dráždidlem nervovým mohou býti veškeré formy energie a sil přírodních, tlak, nízká či vysoká teplota, elektřina, vlivy chemické atd. Celý chaos těchto různých vlivů na tělo udržován je v jistých hranicích regulační činnosti celé soustavy čivní, čímž je zdravotní stav tělesný do jisté míry chráněn před poškozením.

Bolestí jest upozorněn člověk na hrubé změny ústrojí a nucen hledati pomoci. Je-li příliš horko a normální teplota tělesná stoupá, roztáhnou se krevní cévy v kůži vlivem nervů krevnatost jednotlivých ústrojí řídicích a kůže následkem toho zčervená a vyzařuje více tepla do okolí. Zároveň i potní žlázy více potu odměšují a ten odpařováním také teploty ubírá. Naopak vlivem zimy stáhnou se cévy kožní a krev se hromadí ve vnitřních ústrojích.

Když pracuje mnoho některý sval a potřebuje proto více výživných látek, má oběh krevní hojnější a srdce usilovněji pracuje. Když se vyčerpají výživné látky, ochabuje sval, dostaví se pocit únavy a člověk nechtě musí přestati pracovati. Má-li krev sama málo výživných látek a ze žaludku ani střev nové nepřicházejí, ozve se pocit hladu a žízně, který se požitím potravy a nápoje ukojí.

Má-li krev málo kyslíku, zprostředkují opět zvláštní citné nervy rychlejší dýchání a nedostatek se vyrovná.

Je-li měchýř plný moče, konečník plný výkalů, měchýřky semenné plné chámu, chová-li děloha zralý plod, jsou to vždy citné nervy, které sprostředkují upravení normálních poměrů a rovnováhy.

Citlivost vůbec a ve svých jednotlivých odrůdách či jakostech zvláště bývá často chorobně změněna. Buď je zvýšena, nebo snížena.

a) Citlivost chorobně zvýšená čili hyperaesthesie.

Některý člověk může míti celou čivní soustavu dráždivější či citlivější a to buď jen za jistých poměrů, v jisté chorobě nebo stále po celý život. Zvýšená dráždivost celé čivní soustavy pozoruje se při mnohých chorobách nervových, mozkových a duševních, kupř. u neurastenie, hysterie, padoucnice, novotvarech a zánětech mozku a míchy. Dále bývá zvýšená citlivost či dráždivost nervová u různých chorob celkových jako u těžké chudokrevnosti, při hostci, úplavici cukrové, příjici aj., dále po těžkých vysilujících chorobách a zvláště po otravách alkoholem, nikotinem, arsenem, olovem apod.

Je-li někdo zvláště citlivý, duševně vznětlivý, takže z nepatrných podnětů u něho objevují se úkazy, tělesné nebo duševní činnosti nepřiměřeně silné (říkáme v lékařství na malý podnět velká reakce), musíme pátrati po příčině této zvýšené citlivosti, zdali běží o nerovnou chorobu získanou nebo zděděnou či o nějakou chorobu zaviňující oslabení celého tělesného ústrojí a tudíž i mozku, který je následkem různých nemocí i chorobně dráždivý. Objevuje-li se taková nápadná dráždivost u dítěte, je třeba v čas zavolati lékaře, aby se dokázala příčina její. Vždyť je třeba dokázati, není-li u dítěte nemoc horečnatá, zánět ucha, nosu, vada srdeční, hlísty, posunčina, padoucnice, hysterie, zánět mozkových blan, onanie nebo konečně nepožívá-li dítě lihovin (piva, vína atd.). Někdy se musí příčina chorobné dráždivosti hledati v nepřiměřené výživě, vysílení nebo v nerovnosti rodičů neb jich alkoholismu. U některých dětí vyvíjí se předčasně zvýšená citlivost pohlaví a tu třeba, aby rodiče dobrý pozor dávali a dítě chránili předčasného rozčilování pohlavního a studenými koupelemi otužili. Výchova a životospráva má v takovém případě těžké úkoly, které, když se zanedbají, bývají příčinou těžších nervových nemocí. Když se objevuje chorobně zvýšená dráždivost pohlavní u starších osob, bývá vždy příznakem vážnější nervové choroby.

Vedle zvýšené citlivosti celé nervové soustavy objevuje se zvýšená citlivost pouze v některém ústrojí nebo pouze v některém okrsku citného nervu, a to buď pro všechny druhy pocitu neb jen pro některé jeho druhy. V tom ohledu mohou se u osob hysterických a nervosních vyskytovati nejrůznější obrazy poruch citlivosti. Jeden druh citlivosti nebo jeden okrsek nervový může jeviti zvýšení, jiný opět snížení až zánik citlivosti a obraz může se bez patrných příčin měniti a na témže místě mohou se rozmanité poměry objeviti.

Některý nemocný na určitém místě až po jistou hranici cítí každé dotknutí jako bolest. Takové místo hyperaesthetické dá se přísně ohraničiti a lékař může určiti, kterému okrsku nervovému odpovídá.

Zvýšená citlivost některého místa může míti příčinu v zánětu nervu, zánětu ústrojí, úrazu, změnách okolí a konečně ve změnách míchy nebo mozku, poněvadž každé podráždění v průběhu celého nervu promítáme vždy jen na konce jeho. Místo, které nemocného bolí, nemusí totiž býti vždy chorobně změněno. Někde ohlašuje se citlivost některých útrob jen tehdy, když jsou sídlem změn chorobných. Tak kupř. pohyb srdce, plic, střev, jater, kloubů, svalů za obyčejných poměrů necítíme, ale okamžitě ucítíme jejich jsoucnost, když jsou zaníceny neb utrpí úraz. Zub a kosti na pohled bezcitné mrtvé hmoty v případě zánětu jsou zdrojem hrozných bolestí. Některá místa na těle jsou hojněji nervy obdařena a tím i jejich citlivost poměrně větší kupř. v obličeji, kol úst, nosu, oči, prsních bradavek, na prstech, ústrojích pohlavních a kolem otvoru řitního. Menší citlivost je na zádech a trupu.

Bolestivé body jsou taková přísně ohraničená místa na těle (kupř. na čele, u nosu, u boltce ušního, v krajině srdeční, u podbřišku, na trnech obratlových, která u jistých nervových chorob jsou zvláště při tlaku bolestiva, takže se dá mírným tlakem na nerv povrchně ležící vzbuditi záchvat neuralgických bolestí: někdy dá se vyvolati i záchvat křečí padoucích neb hysterických. Často nemocní místa taková zvláště citlivá dobře znají a vystříhají se každého sebemenšího jich podráždění. Nález bodů bolestivých má pro posouzení nemoce veliký význam. Zvýšená citlivost kmenů nervových v jámě nadklíčkové, podpažní, loketní, v ohbí stehenním, v zákolení a na lýtku ukazuje ku počínajícímu zánětu nervů, který bývá buď původu toxického tj. z otravy alkoholem, olovem apod. nebo následek tuberkulosy, chřipky, příjice, úplavice, cukrové, zkornatění cév a jiných nemocí.

Citlivost a rozpoznávací přesnost jednotlivých smyslových nervových ústrojí u každého člověka může býti jiná, při čemž rozhoduje vedle zdravotního stavu zvyk a cvik dotyčných nervů. Zrak, sluch, čich, chuť i hmat cvičením se bystří k veliké dokonalost. Jsou však nemoc, kde ušní neb oční nervy jsou tak citlivé, že každý dojem zvukový či zrakový dráždí bolestně. Zvýšená citlivost zraková bývá při různých zánětech oka, při horečce, překrvení mozku, předráždění pohlavním, nervose, migréně apod. Kdo cítí, že ho oči bolí při práci, čtení a psaní, že ho dívání unavuje aneb že ho světlo dráždí a oslňuje – nemá pracovati, nemá oči namáhati, nýbrž popřáti jim klidu a odstraniti dříve příčinu zvýšené dráždivosti.

Pocit hladu nebo žízně může býti u některých chorob nervových a zejména při úplavici cukrové chorobně zvýšen v neukojitelný hlad (žravost, lat. bulimie) neb neukojitelnou žízeň. Citlivost žaludku může býti zvýšena následkem různých chorob žaludečních, katarů, vředu žaludečního, nádorů tlačicích žaludek, žlučních kaménků, zánětu ledvin, dělohy, střev, pobřišnice atd. Zvýšená citlivostv nitřních orgánů vůbec může míti nejrůznější příčiny a nelze o nich všeobecná pravidla stanoviti.

Člověk cítí někdy v kůži, svalech, kostech, útrobách zvláštní pocity, kterými se dává název brnění (říkají někteří též mravenčení), pálení, bolestné mrazení, umrtvení, svědění, lehtání, štípání, sevření apod. Někteří nervosní nemocní, zvláště hysterií trpící, mívají pocit, jako by jim koule vystupovala z břicha neb žaludku nahoru do krku, kteří trpí úbytěmi míchy (tabes) mívají pocity, jako by je sevřel v pasu nebo jako by chodili po plsti apod.

Všechny tyto choroby citlivosti nazvané pocity či paraesthesie bývají příznakem vážnějších chorob nervových. Lékař musí vždy zkoumati, do jaké míry jsou příznakem skutečné choroby a do jaké míry jsou výsledkem nesprávného vnímání pocitů, hypochondrických představ a stesků neurastenických. V případě, že lékař nenajde příčinu těchto paraesthesií ve skutečné nějaké chorobě, nelze odmítnouti ani nedbati stesků nemocného, nýbrž je třeba na ně míti ohled a léčení se nevzdávati, poněvadž se musí počítati s duševními vlivy a stavy nemocného. Čím více se obrací pozornost k jednomu místu na těle, tím více jaksi stoupá jeho citlivost a nepatrné pocity představami se zvětšují do míry nepřirozené. Uzdravení, třeba i náhlé, nastává v podobných případech, když se nám podaří upoutati pozornost nemocného k jinému předmětu.

b) Citlivost chorobně snížená.

Jsou lidé, kteří mají od přírody již soustavu nervovou tak otupělou či málo citlivou, že snesou beze zvláštního vzrušení silná dráždidla a že potřebují mnohem silnějších dojmů a popudů, než na ně pohybem odpoví. Někteří lidé snášejí bez nářků bolesti, které za stejných okolností jinými označovány jsou za nesnesitelné. Někteří snášejí bez všech obtíží velké rozdíly teploty, horka a zimy, úrazy, únavy, hladu a žízně. Nemůže se říci, že je u nich citlivost chorobně snížena, poněvadž každý člověk má svůj stupeň normální citlivosti, podle kterého musí ostatní lidé souditi.

Stane se však v průběhu některých chorob nervových i duševních, že je citlivost celé čivní soustavy neb jistých okrsků snížena, kupř. ve stavech duševní strnulosti při hysterii, po záchvatech padoucnice, při jistém druhu náhlé šílenosti (stuporu) a blbosti (demence). O bezcitnosti (anaesthesii) uměle vyvolané více pověděno v příslušné stati. Zde jest poukázati na sníženou citlivost, jež se vyskytuje následkem úrazu a zánětu nervů, míchy a porušením některých částí mozku. Přerušen-li nerv ve své souvislosti nějakým úrazem nebo byl-li zničen zánětem – pak z toho následuje, že část těla v jeho obor působnosti přidělená nutně musí býti bez citu a to na tak dlouho, dokud nerv nesroste. Když je citný nerv zničen (degenerován) v celém průběhu, pak ovšem zůstane obyčejně okrsek jím zásobený bez citu, tak jako sval se nemůže stahovati, když jeho nerv je zničen.

Ztráta citlivosti může se týkati všech nebo jen jistých druhů citlivosti. Někdo necítí na určitém místě ani bolest ani dotek, ani teplé, ani studené, někdo opět cítí sice dotek, ale nerozeznává teplé ani studené ani necítí bolest. Co se týče rozsahu míst bezcitných, může býti bezcitné jen malé ohraničené místo (kupř. jizva, místo po úrazu) nebo větší okrsek některého citného nervu v kůži, celá končetina nebo půl těla. U hysterických objevují se různé obrazy a složení míst bezcitných. Kupř. bezcitnost se dokáže pouze v pravé polovině obličeje jdoucí přesně do střední čáry čela, nosu, ústa a brady, dále v levé končetině horní jen na straně zevní a na trupu v podobě pásu jdoucím přes břicho a bedra a konečně na celé dolní končetině pravé až do půl lýtka. Vedle míst bezcitných může se objeviti i místo jevící citlivost zvýšenou. Změny citlivosti u hysterických dají se ovládati sugescí, přikládáním kovů, magnetu a elektrického proudu.

V těchto a podobných případech, jako u hysterie, nervosy po úrazu (traumatické neurosy), po uleknutí a tzv. shoku (otřesení) nervovém, objeví-li se místa bezcitná na těle, je původ bezcitnosti pouze utkvělá představa a žádná chorobná změna nervu. Obrazně bychom mohli říci, že dotyčná část kory mozkové, která přijímá zprávy o pocitech onoho místa, je strnulá a zprávy vědomí nesdílí.

Jsou choromyslní, kteří způsobují sobě nejtěžší poranění, rozdrásají si kůži a vydloubají si oči beze známky bolesti. Tak veliká může býti bezcitnost způsobená pouze duševním pochodem.

Jsou lidé, kteří dovedou se vpraviti v takový duševní stav (podobný spánku hypnotickému), že necítí ani bolestí, ani hladu, ani potřeb tělesných. Známi jsou fakirové indičtí, kteří se probodávají noži a jehlami, dají se položiti v truhly a zakopati na kolik měsíců do země. To jsou stavy duševní bezcitnosti, které si dostatečně vysvětliti nemůžeme.

Následkem krvácení do mozku, když raní někoho tzv. mrtvice, objevuje se s ochrnutím končetin i ztráta citlivosti v částech ochrnutých. Ale citlivost se obyčejně vrací, i když svalstvo zůstává trvale ochrnuto. Nery citné se nejdříve zotavují. Při jistých chorobách mozkových může nemocný ztratiti cit na jedné polovině těla, kdežto druhá polovina jest ochrnuta.

Léčení bezcitnosti je totožné s léčením základní choroby, kterou třeba především hledati a důkladně vyšetřiti.

Když se na místě bezcitném utvoří záněty, vředy a vyrážky, ovšem nutno tyto zvlášť léčiti.

Více na tomto webu pod odkazem Zdraví/Domácí lékař