Domácí lékař 1902: Potraviny, pochutiny

Třeba se jen podívati, jak děti rostou. Pochopíme hned účel potravy. S potravou přicházejí do těla látky, které slouží k výživě a mohutnění součástek těla lidského. To se skládá z drobných, pouhým okem neviditelných buněk různého tvaru a různý úkol majících, jež přijímajíce potravu rostou a rozmnožují se. Ale potrava má ještě jiný úkol. Poskytuje se jí buňkám možnost, aby pracovaly dle způsobu, jak jim jest určeno.

Podivuhodný je způsob, jakým potravu přijímáme a přeměňujeme v útrobách k  tomu ustanovených (zaživadlech) tak, aby úkolu svému (výživě těla) mohla sloužiti.

Z úst dostává se potrava do hltanu, odkudž jicnem přichází do žaludku, z něhož vstupuje do střev. Žaludkem počínaje vybírá si naše ústrojí z potravy vše, čeho může upotřebiti; nepotřebné látky (nestravitelné) odcházejí z těla se stolicí. Leccos s potravou přijímáme, co z těla, vykonavši v něm svůj úkol, neodchází stolicí, ale ledvinami (voda a v ní rozpuštěné látky), po případě i kůží i plícemi. Tekuté odpadky odcházejí ledvinami a kůží (potem), též co plyn (kůží a plícemi); též jedy veliké tak z těla se vypravují. Potraviny jsou tekuté a pevné. Tyto pokrmy, ony nápoje nazýváme. Vše dohromady sluje potrava.

Jest jí potřeba tělu našemu co den. Nedostane-li se jí tělu, když jest jí potřeba, ohlašuje se zvláštní touha po ní – hlad. Třeba-li nám vody, pociťujeme žízeň. Kdyby se delší dobu nedostávalo tělu pokrmu nebo kdyby ho měl nedostatek (méně, než-li potřebuje), chřadne (hubne). To znamená, že tělo nedostávajíc dostatek potravy béře z vlastního těla, kde má zásoby z dřívějších dob přebytku, např. spotřebuje především tuk vlastního těla pod kůží nahromaděný. Podobně je tomu při některých nemocech, kde buďto tělo nemůže dostávati potravu nebo nemůže ji pro všelijaké překážky proměňovati tak, aby přešla do těla, tj. stráviti.

Nemá-li tělo trvale potravy, hyne. Nedostatek nápoje je citelnější, neboť má-li tělo dosti vody, vydrží déle o hladu. Bez potravy však zhyne každý tvor živoucí, dříve nebo později, jistě. Potrava jest u různých národů velmi rozmanita. Jest úžasno, co všecko může člověku sloužiti za potravu. Předměty živé i mrtvé, ze živočišstva i rostlinstva, ba i z říše nerostné.

Učenci pátrali po složení potravin a zjistili, že všechny potraviny obsahují z látek k výživě některou z těchto tělu sloužících sloučenin (živin):

1. Bílkoviny. – 2. Tuky. – 3. Uhlovodany. – 4. Soli. – 5. Vodu.

Všecky tyto látky k výživě těla jsou nezbytny. Kdyby jich někdo delší dobu pohřešoval, onemocní. Některá potravina obsahuje všecky ty látky, jiná jen některé, jiná obsahuje převahou jednu z nich, ostatní jen v malém množství. Protože však třeba všech ku zdraví těla našeho, má se potrava tak skládati, aby chovala v náležitém poměru všecky tyto látky. Takové seskupení potravin v jisté úpravě, postupu a rozmanitosti slove strava.

Při některých stavech je třeba tak potravu tj. stravu upraviti (diaeta), aby převládaly v ní látky, kterých tělo nejvíce potřebuje, kdežto jiné, jež by byly na škodu, vylučuje. To ustanovuje lékař.

Příklad potraviny, která obsahuje nejvíce bílkoviny, podává nám maso. Tuk skoro čistý je máslo nebo sádlo. Uhlovodany v největším množství nalézáme v pečivu. (Čistý uhlovodan je např. cukr). Mnohá potravina obsahuje soli. Nejvíce ze všech solí potřebujeme sůl kuchyňskou, kterou proto některé pokrmy solíme. Vody dostává se nám i potravinami, z nichž některé, např. ovoce, obsahuje vody až 9/10 své váhy, ale poskytujeme ji tělu z pravidla nápojem (studničnou vodou).

Nejobyčejnější potraviny jsou maso, mléko, máslo, chléb, vejce, sýr, zelenina. Některé možno požívati tak, jak nám je příroda poskytuje, jiné strojíme více méně uměle, vaříme, pečeme atd. nebo mísíme s jinými potravinami.

Pohříchu vyplývají z potravy i všeliké choroby. Potraviny mohou býti zkažené a tu obsahují jedy, jež nás otravují. Nebo s potravou nějaký zárodek choroby do těla vnikl (cizopasník, např. svalovci s vepřovým masem, nebo tasemnice s masem uhrovitým). Nebo byla potravina úmyslně porušena látkami nezdravými, aby kupec více vyzískal. Také nestřídmostí, požívá-li se pokrmu více, nežli je třeba, choroby všeliké povstávají. Z jednostranné výživy jiné zase neduhy povstávají (dna, křivice).

Některé potraviny mohou přejíti přímo beze změny ze zažívacího ústrojí do těla, např. voda nebo soli, ovšem rozpuštěné ve vodě. Jiné však musí si ústrojí naše teprve přeměniti. To se děje v zažívacím ústrojí účinkem šťáv, jež se tu vyměšují z ústrojů, které zoveme žlázy. Již v ústech, kde část pokrmu za částí (sousta) zuby rozmělňujeme (žvýkáme), mísí se sousto se slinou, jež nerozpustné uhlovodany mění v rozpustné látky. V žaludku vyměšuje se ze stěn žaludeční šťáva, která je kyselá, protože obsahuje kyselinu solnou. Zde účinkem této šťávy obsahující též pepsin (schopný měnit bílkoviny v peptony) mění se bílkovina v látku strávení schopnou. V tenkém střevě vtéká do potraviny výměšek jater (žluč), jíž mění se mezi jiným tuky v mýdlo, a šťáva mikteru, kteráž na bílkoviny, dostává se tu potravě ještě ze stěny střevní všelikých šťáv, jež činí jednak potravu stravitelnější, jednak mají jiné úkoly.

Co se z potravy požité za přispění těchto pomůcek přeměniti mohlo tak, aby bylo způsobilé ke strávení, vssají stěny zažívacího ústrojí (střev) a přejde jako zažitina do  mizovodu, kterým přichází přímo do krve a s krví donáší se po těle, kde slouží buňkám k výživě, k výrobě tepla atd. Ostatek odchází z těla co nepotřebný odpadek. Zadrží-li se vlivem choroby, vyvozuje nemoc.

Vedle potravin požíváme ještě látky, které neobsahují živin nebo jen malé množství, za to však chovají součástky, jež na nás působí, příjemně nás vzněcujíce. Sem patří káva, čaj, čokoláda, lihoviny. Zoveme je pochutiny, poněvadž jsou nám po chuti. Patří k nim i koření, jež podává pokrmům, k nimž je přidáváme, příchuti.

Pochutiny mládeži nepřísluší, dospělí pak smějí jich jen střídmě požívati. při jistých chorobách pak vůbec nejsou dovoleny.

Více na tomto webu pod odkazem Zdraví/Domácí lékař