Domácí lékař 1903: Baráky. Doeckerův barák

V nejkrajnějším prostoru pravého křídla paláce ústředního na výstavišti v Praze, při východu v tu stranu, kde dříve stával Kokořín, maličko před otevřením mezinárodní výstavy lékárnické bylo úplně prázdno. V tom z rána předposlední den před zahájením přišlo několik dělníků v modrých bluzách. Mluvili mezi sebou divným německým nářečím, ač mnoho řeči nenadělali a více hleděli si práce. Během nemnoha hodin sestavili (lépe řečeno stáhli a sešroubovali) značný počet obdélných desek, jednak celistvých, jednak otvory pro okna opatřených v souměrnou budovu: Doeckerův barák pro nemocné. Jednotlivé desky, pokryté plechem, natřeným šedozelenou fermeží, spjaty pomocí šroubů a háčků, utvořily tu úhledné stavení s půdorysem majícím podobu dlouhého obdélníku. Budova měla dvě křídla, mezi nimiž rozkládá se partie střední s kuchyní a koupelnou. Z předu, ze zadu a pak z obou křídel měl barák vchody, lze tedy se čtyř stran do místnosti vstupovati. Nad okny i ve střeše jsou průchody pro ventilaci.

Nejdůležitějšími částmi baráku jsou ovšem spodina a střecha. Stropu nemá. Místo něho slouží střecha s tzv. výparníkem, menší stříškou, která nasedá na hřbet střechy veliké a okénky kolmo postavenými umožňuje přístup vzduchu zvenčí. Střecha má chrániti obyvatele baráku před nečasem, deštěm atd., je tedy z materiálu vodě neprostupného, a přesahuje široce zevní stěny baráku; na okraji jest opatřena okapem. Podlaha z prken ohoblovaných a voskovaných spočívá na trámech, které se pokládají v terénu rovném a suchém na samu zemi, v půdě vlhké (nebo v zimě) na vrstvu kamení (nejlépe cementovanou). Můžeť splodina vlhká, znečištěná zárodky chorob, býti zdrojem nebezpečí pro obyvatelstvo takového útulku. Jako při obyčejných stavebních, tak i při barácích a zvláště tu největší zřetel sluší věnovati půdě.

Obě křídla baráku chovají po 12 postelích s příslušenstvím kromě ostatního nářadí nutného vůbec pro každé obydlí lidské (stolky, věšáky, stolice, umyvadla, plivátka atd.). Neschází ani několik zrcadel. Ve dlouhých stranách obou křídel nalézá se dostatečný počet oken, takže místnosti jsou světlé. Protože postaráno i o potřebné množství průchodů ku větrání, je nitro baráku vzdušné. Aby skýtal barák obyvatelům svým ovzduší čisté i při dosti velkém počtu nemocných, jejichžto výměšky a výpary vzduch vydatně mohou znečistit, je vskutku nevyhnutelno co možná velké množství oken a okének. Aby při nevlídném počasí při nutném větrání netrpěli nemocní zimou, umístěny ventilační průduchy výše a dají se libovolně zavírati a otvírati. O dostatek světla a vzduchu je tedy postaráno.

Barák dá se rychle rozložiti, přenésti a sestaviti znova na místě potřebném; tím ovšem vyhovuje dobře svému účelu: aby byl hned pohotově, kdykoli a kdekoli by ho bylo třeba.

Kdo by myslil, že člověčenstvo dospělo k rozřešení takového problému, tj. přístřeší pro nemocné, raněné, dělnictvo, vojsko, chudinu atd. již dávno, mýlil by se. Ačkoli obyvatelé naší zeměkoule rvou se mezi sebou již od dob nejstarších, pokud jen sahá paměť, spadá zařízení baráků teprve do století minulého. A přece zdá se tak jednoduchou myšlénka, poříditi již v době klidu a míru takové útulky, aby jich mohlo býti hned užito k ochraně těch, kteří útulku potřebují, v době naléhavé potřeby, v době války nebo nákazy – jinými slovy: připraviti v čas z materiálu vhodného stěny; budovy není pak už nesnadno dovézti je na místo potřebné a zde je sestaviti. Kterak lze jinak zbudovati najednou v liduprázdné pustině, kde není ani stromku, ani terénu příhodného, asyl pro člověka, není-li po ruce vhodný materiál? A je-li i dříví, kamene atd. hojnost pohotově, co drahého času se zmaří a kolik dělného lidu třeba, aby zbudováno bylo v době nejkratší podobné útočiště pro trpící a umdlené.

Nápad tak prostý, jednoduchý, jaký diktuje zdánlivě pouhý rozum, potřeboval 18. století, aby uzrál a vtělil se ve tvar jenom poněkud snesitelný.

Slovo barák objevuje se snad téměř ve všech evropských jazycích; český barák stal se i jménem rodovým a vedl k utvoření slova označujícího jistou vesnickou kastu (baráčníci), znamená původně dřevěnou chalupu, chatu či chatrč s doškovou střechou; staroruské slovo baraš znamená stanaře (kdo se zabývá výrobou stanů); Francouzové mají slovo la baraque, polní chýše, bouda na trhu; Španělové nazývají selskou nebo polní chatu la barraca, též vlaština zná analogické výrazy la baracca, barák stan, bouda, a il baracchiere, kramář. Rozumí se, že i Němci vypůjčili si starý ten výraz a nazývají chatrč, barák die Barake, Baracke. Angličanů, sluje barrack polní chýše, barrckss kasárna (z toho barrakmaster, důstojník v kasárnách, barrackyard, dvůr kasární), a má společný původ (ze středolatinského barra, rybářská nebo vojenská chýže), která nasvědčuje ctihodnému stáří slova toho. Počátky praktického toho zařízení – ovšem počátky velice nedokonalé a primitivní – sluší hledati v minulém století. Již v druhé polovici minulého století a pak za válek, které byly vedeny na počátku věku XIX., budovány baráky, do nichž nemocní a ranění dopravováni. Již za války sedmileté poukazoval Baldinger na výhody, které plynou z toho, rozptýlí-li se nemocní a ranění pomocí plukovních lazaretů co nejvíce. „Jenom nehromaditi raněné na jednom místě“, volá tento bystrý lékař. V pruském reglementu, určeném pro polní lazarety a vydaném r. 1787, doporučuje se zřizovati pro raněné kůlny prkenné. R. 1788 byly za turecké války se svolením císaře Josefa II. zhotoveny ve Vídni 24 baráky a poslány s příslušným lazaretním zařízením do Slavonie. Ride píše, že již Angličané v Západní Indii a v Kanadě užívali baráků za útulek vojenských čet. R. 1805 – 1815 sloužily baráky, tenkráte ještě nikoli přenosné, za lazarety v míře rozsáhlejší. V pruském Královci zbudován r. 1807 barákový lazaret; v letech 1813 – 1814 zařízen podobný barák pro nemocné ve Frankfurtě nad Mohanem. V krymské válce dali Angličané zbudovati lazaret pro 2500 – 5000 postelí určený. Rozkládal se na asijském břehu Dardanell, 9 mil od jižního ústí tohoto průlivu, a nesl jméno Renkioijský hospital, podle blízké vsi Renkioi. Lazaret tento skládal se z jednotlivých dřevěných baráků, které byly zhotoveny v Anglii a které dal pak proslulý hygienik Parkes sestaviti na vhodném místě, načež ujal se sám vedení lazaretu, který tu blahodárně sloužil až do ukončení války r. 1855. Osvědčil prý se znamenitě. V memoárech proslulého ruského chirurga N. J. Pirogova dočítáme se mnohých zajímavých zpráv o barácích, jichž užíval Pirogov hojně a s prospěchem. Životopisci jeho kladou mu to za nemalou zásluhu. Za severoamerické války, tak zvané rebelské, r. 1862 – 1865 počalo se baráků užívati v rozsahu tak velikém, že povstaly celé barákové lazarety, hlavně zásluhou generálního štábního lékaře Barnesa. Roku 1866 za nešťastné války Rakouska s Pruskem také se užívalo baráků. Při okupaci Bosny a Hercegoviny v letech 1878 – 1879 osvědčily se baráky hojně. Za války francouzsko-německé r. 1870 – 1871 stavěny baráky buďto jednotlivě nebo ve skupinách. Tak povstávaly lazarety, v nichž přechováváni nesčíslní francouzští zajatci. Právě tenkráte ukázala se potřeba míti úplné baráky pohotově, aby v rozhodném okamžiku mohly býti dopraveny, kde jich nutno. Také ruskoturecká válka (1876 – 1878) poučila státy o důležitosti přenosných baráků. Za této války u jedné granátnické divise z tisíce onemocnělo 967 vojínů. Jeden ruský sbor čítal během tří neděl 14 000 tyfem nemocných vojínů. Za takových poměrů, kde nákaza tyfu zuřila měrou tak hroznou, musela se armáda státi zhoubou všeho obyvatelstva, s nímž přišla ve styk. Jenom baráky vhodně zařízenými a včas na hojných místech v dostatečném počtu k disposici, při dostatku lékařské pomoci, ošetřovatelů, léků i potravin může se obmeziti a potlačiti nesmírné nebezpečí, plynoucí z nákazy velikých armád.

Ačkoli dějinný náčrt vývoje baráků podaný zde, dle Villareta, známého to vojenského hygienika, má za účel ukázati jen na velikou výhodnost přenosných baráků pro poraněné a nemocné a nečiní nároků na úplnost přece, myslím, vysvítá z něho docela jasně, jak učíme se chybami i při věcech takřka samozřejmých, a jak lidé zmoudřeli vždy teprve tehdy, když už bylo pozdě.

Protože převeliká většina občanů každého skoro státu jsou, byli nebo budou vojáky, a dále, protože baráky nejsou zařízení prospěšné jenom vojsku, nýbrž zvláště při rozsáhlých nákazách i všemu občanstvu, bude snad vhodno zabrousiti trochu do nauky o účelech a systémech baráků.

Baráky jsou stavení zbudovaná z lehkého materiálu, která vedle malých vedlejších místností chovají buď jednu nebo dvě v podélné ose postavené prostory. Slouží za útočiště vojska, dělnictva, nemocných anebo raněných. Účel jich je různý dle doby, zda ve válce či v míru mají sloužiti.

Za války slouží baráky vojenským oddílům ku přebývání, např. když na počátku války armáda je na pochodu, později také při obléhání pevností. Osvědčují se všude, kde třeba vojsko chrániti před škodami nevhodných a nezdravých obydlí, nebo kde delší táboření mužstva pod širým nebem za špatného počasí bez úhony zdraví je nemožné. Slouží i k oddělení a omezení nákazy při epidemických chorobách vypuknuvších v ležení, tak aby se nákaza z původního hnízda svého nešířila a nezanášela dál a dále.

V míru hodí se zařízení toto mužstvu na manévrech a při cvičení, není-li dostatek kasáren, nebo při náhlých sesíleních garnison. Dále aby se ulehčilo přeplněným nebo nedostatečným garnisonním lazaretům, nebo za účelem isolování epidemie.

Zejména osvědčily se baráky ve městech i na venkově k oddělení nemocí nakažlivých, při vypuknutí epidemie. Kromě nemocnice epidemické a pavilonů isolačních může míti zajisté každé větší město jeden nebo i více přenosných baráků, v nichž naleznou útočiště nemocní, pro které v nemocnici není už místa.

Poslední důležitý úkol baráku jest poskytovati útulek dělnictvu, které na některém vzdáleném místě ku práci se soustředilo a muselo by daleko putovati od stanoviska práce své, aby nalezlo přístřeší. Poblíže kanálu, spojujícího Severní moře s Východním, vznikly z takových dělnických baráků celé vesnice.

Nás ovšem zajímá především barák pro nemocné, stižené chorobami nakažlivými.

Když r. 1885 k popudu císařovny Augusty uspořádána výstava baráků, přiřknuta byla jednomyslně první cena baráku Doeckerovu. Tato konstrukce (nyní rozeznává se již několik typů) dá se snadno sestaviti a rozložiti, je lehká a snadno dá se převážeti z místa na místo, vzdoruje poškození a poskytuje dobrý útulek nemocným. Jiné systémy baráků jsou Tolletův, Gruberův aj.; rozmanitých modifikací je tu hojnost. Materiál je nejrozmanitější: dříví, kámen, plech atd.