Domácí lékař 1903: Nápoje umělé studené a teplé, Maceška, Magnesia

O jednotlivých druzích nápojů pojednáváme ve zvláštních článcích. Zde chceme promluviti o jejich významu pro zdraví konsumentů. Počet umělých nápojů studených a teplých je nepřehledný; v různých zemích připravují se rozmanité nápoje, všude však rozšířeny jsou a hojněji se pojí zvláště pivo, pálenka, víno, káva, čaj, čokoláda a limonáda.

Dobrý zdravý nápoj má býti roztokem snadno ztravitelných látek beze všech škodlivých příměsí a s dostatečným množstvím vody, aby bylo lze nápojem uhasiti žízeň. Zároveň je žádoucí, aby nápoj v přiměřené dávce byl neškodný. Vlastní a nejdůležitější úkol nápoje jest ukojiti žízeň: ostatní vlastnosti jsou podřízeny a slouží jen ku zlepšení chuti, vůně, barvy nebo ke všelikým lékařským účelům, např. povzbuzení neb upokojení nervstva, k odstranění dráždidel atd. Jediný přirozený, zdravý, nápoj je čerstvá voda, ale u všech téměř národů byla voda zatlačena nápoji uměle připravovanými. Oni národové kulturní, u nichž voda ustoupila nápojům umělým a kteří nejvíce takovýchto přípravků spotřebují, odcizili se nejvíce přirozenosti a zároveň stali se vzdálenějšími ideálnímu zdraví. Zasluhuje však pozornosti ta okolnost, že i kmen méně civilizovaný znenáhla odstupuje od čisté vody a hledá ukojení žízně v připravovaných nápojích, zvláště v lihovinách, kterým se nejsnáze přivyká a nejtíže odvyká. Snaha zpříjemniti si život co nejvíce, třeba to vybočovalo z hranic normálností, učinila nápoje lihové velmi oblíbenými. Příjemný účinek jich brzy zmizí, snažíme se co nejdříve opět ve stav takový se uvésti, takže zvykáme velmi záhy a snadno.

Nápoje umělé lze roztříditi ve dvě skupiny. Do prvé náležejí nápoje získané nálevem, odvarem, extrakcí nebo pouhým rozpuštěním (káva, čaj, čokoláda, limonáda), ve druhou řadíme kvašením vzniklé tekutiny (víno, pálenka, pivo, vůbec lihoviny). Nápoje jsou buď úplně tekuté a čiré, anebo chovají součástky nerozpuštěné, pročež vypadají více méně kalné. Všecky čiré, zbarvené nebo bezbarvé nápoje nazývá lid všeobecným jménem voda; tak mluví se např. o malinové vodě. Nápoje rostlinné nazývají se thé (čaje), jsou-li nálevem neb odvarem; nakyslé nápoje slují limonády.

Studené nápoje neměli bychom nikdy píti hltavě, ve velikých doušcích, a lihovinám neměli bychom vůbec přivykati, nýbrž radno jich jenom někdy, výjimkou, jako léku užívati. I při kávě, čokoládě a čaji je zapotřebí střídmosti, hojného pohybu a vydatného dýchání; jinak způsobují po čase slabé trávení a chabost výměny látek; při časté horké kávě podléhají mladé dívky trudovitosti obličeje, kdežto při střídmém pití čaje kůže bývá čistá. Stejně jako se zneužívá piva a lihovin vůbec, přehání se také pití limonád; příliš mnoho nakyslých nápojů zřeďuje krev, seslabuje trávení a způsobuje bledost tváří. Jenom osoby krevnaté, živé, nebo nervosně rozčilené naleznou v nápoji nakyslém ukojení, ač ani tu není radno zvykati si na to. I sodovky v létě se pije příliš mnoho, ač to je vždy menší neštěstí, než mnoho piva.

Také není prospěšno zvykati si na některé thé, např. heřmánkové, bezové, lipové atd., neboť záhy se organismus otupí, účinek jejich je pak nespolehlivý a v případu potřeby selže. Jakmile zvykneme si na nějaký nápoj, znamená to tolik, jako bychom řekli, že ho pijeme příliš mnoho.

Každý rozumný člověk měl by dáti přednost čisté, čerstvé vodě přede všemi umělými nápoji. Kdo tvrdí, že při pivě nebo víně po leta nepil vody, přiznává se k pošetilosti, která se vždy na zdraví mstí. Každá lihovina, i ušlechtilé, aristokratické víno, pijeme-li ji denně, stává se škodlivou; ovšem je na místě v krajinách, kde je špatná voda, kde se víno daří, a kde lze obdržeti lehké, neporušené víno, Při tom nutno je píti střídmě, při náležité práci a pohybu. Lihoviny mají a smějí býti jenom lékem k osvěžení; kdo se otupil jednou, potřebuje stále větších dávek, cítí se záhy vysíleným a ochablým.

Macoška či maceška Koření srdečné nebo bylina psotníková (trojičná)

Nebude asi nikoho, kdo by neznal velice oblíbené a v zahradách našich hojně pěstované macošky (Viola tricolor L.). Rostlina ta (divoce na polích rostoucích varieta malokvětá) ode dávna platila za lék, zvláště pak se o ní trvdilo, že „čistí krev“ (při rozmanitých osutinách např. u dětí). Officielní jméno její jest Herba Jaceae, což znamená rostlinu celou. Z ní připravuje se thé, které povzbuzuje vyměšování moči a potu a dodává moči zvláštního zápachu (po kočkách). Příliš mnoho tohoto thé vyvodí dávení a průjmy. Bylina obsahuje něco málo violinu, zvláštní to hořké a příkře chutnající látky, která právě způsobuje dávení a průjmy, kyselinu salicylovou, dále violakvercitrin, vinnan hořečnatý atd. Z macešky lze připraviti nálev neb odvar; tento je zeleně zbarven. Také lze jí užívati v prášku. Tak užívalo se směsi: Prášku z macešky 5 ½ grammu, prášku z fenyklu 2 grammy, mléčného cukru 5 grammy. Lék tento podáván dětem, a sice denně třikráte na špičku nože do mléka. Někde užívá se i šťávy vytlačené z čerstvých bylin. Odvaru maceškového užívalo se také zevně. (Patnáct grammů macošky s 270 grammy vody vaří se, aby odvaru bylo 180 grammů; hotové thé sloužilo k omývání vyrážky). Také dívky s nečistou pletí rády uchylovaly se k maceškovému thé, jež pily a kterým i osutinu čistily (?).

Někde je zvykem mýti tímto odvarem vlasatou část hlavy, když vlasy následkem puchýřků vypadávají.

Magnesia Uhličitan hořečnatý

V četných rodinách užívá se časem magnesie jakožto prostředku domácího, ač přemnohý pacient, který se k léku tomuto uchyluje, zná ji někdy jen podle jména. Magnesia je sloučenina prvku hořčíku (Magnesium) s kyslíkem, jest to tedy kysličník hořečnatý, který jakožto zásada slučuje se s kyselinami a tvoří s nimi nové látky (soli). Pálená čili kalcinovaná magnesia jest čistý kysličník a připravuje se žíháním z uhličitanu. Odtud její jméno. Obecenstvo kupuje ji velmi zhusta v lékárnách, znajíc prospěšný účinek tohoto léku na pálení žáhy. Magnesia totiž s kyselinami se slučuje. Šedesát centigrammů až 1 ¼ grammu rozmíchá se ve vodě a vypije se. Taková dávka může se užíti při pálení žáhy (žaludečních kyselinách) několikráte denně; každý však zemitého tohoto léku nesnese.

Uhličitan hořečnatý (Magnesia carbonica) účinkuje taktéž proti kyselinám žaludečním. Pouští totiž kyselinu hliničitou a pohlcuje kyseliny jiné, mocnější, které se v žaludku vyskytly (kyselina octová, mléčná atd.). Tohoto léku užívá se ve stejném množství a takovým způsobem, jako magnesie pálené. V novější době však slouží k témuž účelu umělá voda minerální, která chová dvojuhličitan horečnatý. Týž výrobek osvědčuje se nejen proti pálení žáhy, nýbrž i při zkaženém žaludku, proti větrům, kolice apod. Není drahý a může si jej snadno opatřiti i méně majetný pacient.

Směs dvou dílů uhličitanu hořečnatého a jednoho dílu prášku rebarborového je dobrý domácí lék pro děti, který účinkuje při pálení žáhy a zácpě. Vždy za 4 hodiny nechť podá se děcku půl kávové lžičky této směsi.

Jiná sloučenina téhož prvku hořčíku, který v magnesii nalézáme, je sůl hořká čili epsomit (sal amarum, sůl Zaječická apod.).