.jpg)
Bedlivému čtenáři našeho spisu zajisté neušlo, že promluvili jsme o nemocech, které přivodí řemesla, ve zvláštním článku (viz. Choroby živností). Je vskutku nezbytno obě ty skupiny od sebe rozeznávati. Při jedné třeba jistých sil, jisté práce svalové; látky, které řemeslník vzdělává, působí určitým škodlivým vlivem na ústrojí pracujícího atd. Ve druhou skupinu neduhů z povolání zahrnujeme škodliviny, které nese s sebou povolání, i řadíme sem neduhy: 1. žactva, vůbec navštěvovatelů škol, 2. učenců, 3. umělců, 4. úředníků, 5. obchodníků, 6. vojáků atd.
I. Život žáka a studentů. Stát zavedl zkoušky dospělosti a připouští pouze ony jednotlivce, kteří v nich obstáli, k dalším studiím za účelem dosažení jisté existence. Proto musí každý, kdo nechce býti řemeslníkem, chopiti se záhy studií a započíti s pilným učením se dosti brzy, aby prošel v jistém věku předepsaným počtem tříd. Nával k různým úřadům přiměl vládu, aby zvýšila své požadavky, aby zostřila zkoušky a tím nával onen seslabila. O ty, kteří na půl cestě duševně nebo tělesně vysíleni padli a stali se břemenem rodiny neb obce, stát ovšem se nestará, protože nepřejal žádných povinností k těmto ubožákům.
Prohlédněme řady těch, kteří brali svá studia vážně a odbyvše předepsané školy, stanou se zralými k zastávání toho neb onoho úřadu! Kolik mezi nimi nalezneme osob bledých, krátkozrakých nebo vůbec chorobných, neduživých, křivě rostlých, kolik postav plížících se jako stíny? Veliký počet úředníků, učitelů atd., vůbec osob zastávajících nějakou funkci podobnou, trpí chorobami. Ačkoliv mnozí z nich chorobu, kterou si do života přinesli, uhnali si sami nerozumným životem studentským, nelze přece popříti, že někteří, zvláště oni, kteří netěšili se od počátku zdraví železnému, podléhají dříve nebo později neduhům svým a nejsouce schopni další práce, stávají se záhy invalidy. Faktum toto poučilo státy, že nešetření pravidel zdravotnictví a nehovění požadavkům přirozenosti příkře se mstí; počínají tedy zahýbati na cesty prospěšnější, jak zřejmo ze všelikých oprav ve školství, které zavádějí se ve státech pokročilejších.
Massa vědomostí, které musí ovládati mladý muž, aby je při svém povolání opět z větší části zapomenul, přetěžuje, a pěstí jenom paměť na újmu ostatních schopností, zvláště rozumu; kdo chce dostáti svým povinnostem, je takřka nucen nedostatkem času zanedbávati tělesný pohyb a pěstění těla. Sedí skloněn nad knihami a psaním. Chce-li požadavkům zdraví svého hověti, jest mu ráno časně vstávati a pozdě do večera pracovat – ovšem je-li poctivý nebo není-li právě geniální. Že naše vychování gymnasiální jest jednostranné, počínají uznávati i ti, kteří dosud byli slepí. Tvrdí se, že vychovává nervosní mládež slabých svalů, bez energie, chabé chůze, že probouzí předčasný pud pohlavní, vede ku bledé hubenosti, úzkým hrudím a slabému zraku, způsobuje chudokrevnost a bolení hlavy, kterýmžto zjevům podléhají zvláště ti, kteří byli vždy premianti. Truchlivá to odměna za píli a práci! Nejchuravější jsou právě ti, kteří byli třídě vzorem a nejdůkladněji znali řecké a římské hrdiny, jakož i spartskou gymnastiku. Jiní zase v návštěvě hospod vidí nejvyšší požitek, anticipují ve všem, milují ženy a tabák, spoléhají na své železné zdraví, ale záhy podléhají vysílení. Z těch málokterý činí pokroky v povolání. Na štěstí podařilo se přes odpor několika úzkostlivců proraziti s tělocvikem, který však zaujme přece jednak sám sebou, jinak únavou po něm se dostavující jistý počet hodin, který lze pak nahraditi jenom večer, aby učiněno bylo zadost požadavkům školy. Vysilující tělocvik není však pro osoby nervosní, chudokrevné atd. nijak prospěšný, jak někteří mají za to, protože zpravidla ukládá všem stejnou úlohu, bez zřetele na jich zvláštnosti. Ostatně má i jiné nevýhody, jež však neplatí všude (špatné tělocvičny atd.). Omezení požadavků, které chtějí z každého žáka vypěstovati filologa, a stlačení požadavků těch na správnou míru, aby každý musil uměti jen to, čeho by mohl při budoucím svém odborném povolání s prospěchem upotřebiti, dostatek volného času k tělesnému pohybu, odstranění každé jednostranné činnosti mozkové, při které zanedbává se svalstvo, šetření očí (dobře tištěné knihy, práce za dne!), šetření plic (zdravé, vzdušné třídy!) a šetření ducha (pěstěním rozumu bez přetěžování paměti) – toť jsou všeobecné požadavky rozumné školní diaetetiky pro vyšší třídy škol středních. Mnoho bylo by lze o věci té pověděti, neboť přečetné jsou zdravotní požadavky školy vztahující se k učebnám, lavicím, vyučování, prázdni atd., atd., ač nelze popříti, že u věci té dobou novější mnohé učiněny byly kroky k lepšímu a mnohý blahodárný obrat dlužno zaznamenati. Hojně se o věci té psalo u nás i jinde a ujaly se slova všecky obory, kterých se to týká, mezi nimiž slovo nejkompetentnější náleží lékaři. Doufejme, že zavedením školních lékařů hygiena školní i u nás rychlejší kroky učiní.
Bylo by záhodno, aby se doba školní povinnosti od 6. nebo 8. až do 14. roku podrobila přísné diaetetické kontrole lékařů, neboť reforma je tu v zájmu zdraví celých generací nezbytna. Z chorob, které si děcko ze školy odnáší, sluší uvésti: nenáhlé zkřivení páteře, kongesci hlavy se všemi následky (choroby očí, bolení hlavy, krvácení z nosu), dále krátkozrakost, choroby výživy, zvláště chudokrevnost, bledničku, prsní neduhy, dítek po rodičích k tomu náchylných. Proti těmto škodlivým vlivům školním u dětí mezi 6. až 14. rokem musí rozumná diaetetika domácí pracovati ze všech sil např. přiměřenou diaetou a hovíc oněm potřebám, které jsou ve škole omezovány, nebo zanedbávány. Tak budiž postaráno o vydatné dýchání na čerstvém vzduchu, o pohyby svalové v oněch skupinách a držení těla onoho rázu, který byl zanedbán sezením ve škole nebo skláněním se nad prací v lavicích. Doma sluší dále šetřiti zraku; oči třeba cvičiti do dálky, čtení a psaní při světle umělém budiž dle možnosti omezeno. Doba mimoškolní budiž pravidelně rozdělena a ztrávena zábavou, prací a jídlem. Spánek budiž pravidelný při časném vstávání beze všeho škodlivého ponocování. Zdraví dítěte budiž bedlivě pozorováno a jakmile objevila se některá známka, z nižto bylo by lze souditi na škodlivý vliv školy, zvláště nastalo-li při ní bolení hlavy, nebo katar a kašel, zvýšená činnost srdeční, porušené trávení bez chyby diaetní, dále zpozorovali-li jsme nápadnou bledost nebo nezvyklou rudost obličeje neb uší, hubenost, zmalátnělost, netečnost, nervosnost, neklidný spánek, ubývání duševních schopností, např. paměti, chápavosti atd., budiž okamžitě zakročeno. Ať nastala kterákoli ze zmíněných známek, musí rodiče co nejdříve povolati zkušeného lékaře.
Jakých ohledů zasluhuje tělocvik mládeže, viz. ve čl. Tělocvik.
Jinoch, který dospívá, musí zachovávati jisté povinnosti k sobě samému, aby vyspěl ve zdravého, silného muže pro příští své povolání. Při práci i zábavě musí se přidržovati zásad zdravovědy, které jsou hlavně tyto:
1. Denní dobu rozděliž si na hodiny školní, zábavu a hodiny práce domácí. Pozdě do noci nikdy nepracuj, aniž hned po jídle. Časných hodin ranních užívej ke cvičení paměti, rozumu a pracím písemním; v zimě i v létě záhy vstávej a nechoď pozdě spáti. Večer možno se zabývati pouze rekapitulováním nových dojmů beze zbytečného unavování oka při světle.
2. Zábava nesmí záležeti v sezení a četbě, nýbrž v pohybu a pobytu na čerstvém vzduchu. Žák může choditi, jezditi, vykonávati domácí práce a cvičiti oko v patření do dálky. Tělesné úpravy dlužno tím více se varovati, čím větší a těžší práce duševní předcházela nebo nastává.
3. Tělocvik je pro každého zdravého gymnasistu blahodárný tělesný úkon, který však nesmí býti přeháněn. Není třeba, aby vyhledával čest v odvážných bravurních výkonech, kteréž nechť přenechá osobám, jež nepracují mozkem. V dobách větší práce duševní nebo značnější únavy třeba prováděti tělocvik v míře velmi skrovné. Ačkoli fysický výcvik je velmi blahodárný, učí nás zkušenost, že úsilná činnost mozková a těžší gymnastika dobře se nesnášejí. Každý může ze své vlastní zkušenosti potvrditi, že přílišná práce svalová s duševním namaháním vede k nepříjemnému pocitu tělesnému, způsobuje často nechuť k jídlu a zůstavuje chvění déle trvající; mimo to je člověk i pro příští práci duševně chabý a těžkopádný. Proto je také málo vhodné, když mladý člověk, který cítí se při práci v pokoji znaveným, vyskočí, uchopí se těžkých činek, provádí vydatné pohyby svalstva hrudníku a z hluboka oddychuje, opět k práci zasedá. Chceme-li cvičiti paže ve zvedání činek apod., radno dříve zvolna 10 až 12 minut přecházeti po pokoji a p o vykonaném tělocviku netřeba opět okamžité duševní práce se chápati. Každý náhlý přechod seslabuje. Za přiměřený pohyb pilnému studentu může sloužiti šerm, plování, bruslení, jízda na kole atd.
4. Ve stejné míře, jak jsme duševně činni, máme i střídmě žíti. Nejezme nikdy příliš mnoho; pokrmy buďtež živné, ne těžké, ale vždy pravidelné. Zvláště měla by se mládež varovati těžkého ležáku, po němž duch otupuje, mysl zleniví a tělo k rozmařilostem je náchylno. Zároveň varuj se styků, které jsou mnohdy beztoho školními nařízeními zakázány; při nich utrácejí se peníze i zdraví, dobré mravy, síla duše a čas. Při kouření budiž každý student střídmý. Lépe celý život nekouřiti! Co se ušetří peněz! Aspoň před 20. rokem neměl by nikdo počínati. Dle zásad morálky měl by nanejvýš každý začít s tabákem teprve tenkráte, když si naň vydělá a když může si jej sám zaplatiti. Otec, který svému šestnáctiletému synu dává doutníky, mohl by mu opatřiti a vydržovati stejným právem i milenku.
5. Diaetetický program denní pro žáky vyšších tříd měl by se říditi zásadami takovýmito: V zimě v létě vstávej časně! Umyj se studenou vodou, vypij v malých doušcích větší sklenici čerstvé vody, procházej se čtvrt hodiny po pokoji nebo venku na vzduchu, v zimě lépe v mírně vytopené jizbě! Lačný započni svou práci! Pak teprve pojez v kruhu rodiny snídaní; na to kráčej zvolna do školy! Ze školy ubírej se rovněž volně domů, vyčkej oběda při lehčí četbě nebo méně namáhavém zaměstnání! Po obědě mnoho nepracuj! Oběd budiž vždy odbýván nejméně hodinu před odpolední školou. V rodinách, kde se obědvá teprve ve 4 hodiny, postačí studentu druhá, střídmá snídaně. Po škole jdi za léta se vykoupat, načež doma posvač, nebo poobědvej, žádají-li toho poměry domácí! Po jídle opět se projdi venku na čerstvém vzduchu, ať je zima či léto! Doba ta může býti věnována i šermu, tělocviku, bruslení apod. Ovšem musí od oběda uplynouti nejméně 2 hodiny, nežli lze započíti s vydatnější prací svalovou. Nejlépe je navštěvovati tělocvičnu ve středu a v sobotu odpoledne, kdy se na středních školách nevyučuje a kdy tedy duch nemusí tolik pracovati. Doby před večeří, která nesmí nikdy padnouti po 8. hodině, budiž užito k duševní práci domácí. K večeři nehodí se maso, vejce, brambory a vůbec pokrmy tíže ztravitelné a kořeněné, aniž čaj, pivo aj. nápoje dráždivé, nýbrž polévky, nebo chléb s máslem. Po večeři není radno pracovati myslí; spíše doporučuje se mládeži, aby ztrávila večer ve veselém kruhu rodinném, vyprávěla nebo poslouchala a o půl jedenácté šla spát. Nemůže býti ke škodě, vypráví-li student večer své rodině o svých dojmech a nových vědomostech. Cvičí se tak hravě paměť a výmluvnost. Nic nezůstává tak trvale a jasně v paměti uchováno, jak to, co vysvětlovali jsme naslouchajícím. I logické myšlení touto cestou dokonale se vyvíjí. Kde rodina nehodí se k takovému účelu, mělo by se scházeti několik spolužáků. Po takových večerech uléhá pak jinoch v mravné náladě ku spánku.
II. Duševní práce. U osob zabývajících se vědeckou prací je škodliva hlavně výhradní činnost mozková a stálé namáhání očí. Mužové toho druhu mnoho sedí a zanedbávají pohyb zapomínajíce, že plíce potřebují vzduchu, jako tělo pohybu. Následky takového povolání jsou: návaly krve do mozku a do očí, chabý oběh krevní v plicích a jatrech, zleněná výměna látek, slabé trávení, špatná tvorba krve, zlatá žíla, náchylnost k nastuzení a nervosnost, při kleslé činnosti a živosti organismu, bušení srdce, krátkozrakost nebo slabozrakost, bolení hlavy atd. Obyčejná nálada duše a těla u osob pracujících hlavou (též u umělců) je chorobná nervosní rozdrážděnost, která stojí as uprostřed mezi zdravím a nemocí a representuje umělý temperament, v němž lenost a činnost se druží, v němž náhle se střídá vzpružení a zemdlenost, kde rytmus života neustále kolísá, brzy bouří, brzy klesá; jednotlivé funkce nebo harmonie tělesných výkonů je porušena, ačkoli nevede porušení to k žádným vážným příznakům. Mnohdy prahne zemdlené tělo po klidu, kdežto mozek touží po dráždidlech; každý dojem jenom poněkud živější stupňuje se ve skutečnou bolest.
I ve sféře duševní panuje týž nepravidelný chod; beze vší zřejmé příčiny střídá se tu napětí a ochablost, radost a mrzutost. Fantazie rozptyluje se v obrazech temných. Všem takovýmto zjevům podléhají hlavně tací vědci, kteří nemají příležitosti přerušovati občas činnost svoji pracemi, jichž se krev i svalstvo zúčastňuje (profesoři, učitelé, kazatelé atd.), nebo tací odborníci, kteří jsou povoláním svým nuceni více se pohybovati (lékaři neb advokáti atd.). Rovněž podléhají chorobným těm příznakům osoby, jimž je den příliš krátký, kteří prodlužují svou mozkovou činnost až do noci, aby pak spánku, přirozenému života regulatoru, nepodlehli, zaplašují jej vzrušujícími pokrmy a nápoji, kávou, vínem, tabákem, obýváním očí apod., jen aby získali hodně času k mozkové práci, aby mohli se zahloubati do svých myšlének, aneb aby život uhájili, když povolání jejich nezaručuje jim bezstarostný život. Lidé tací jsou zároveň učenci a nevědomci, nemajíce ponětí o vlastních podmínkám života. Tak vlekou se životem, jsouce stíhání utrpením, o jehož příčinách nikdy nepřemýšlejí a kterých tudíž neseznali.
Žádný dělník ducha, ať je již filosofem, badatelem či spisovatelem, nikdy nesmí zapomínati na dva důležité léky proti škodlivinám těžkého svého povolání: vzduch a pohyb. Nespustí-li jich se zřetele a věnuje-li jim mimo svou pracovnu jistou dobu denní, může zůstati zdráv a dlouho být živ. Proto měl by denně několik hodin dýchati čerstvý vzduch, měl by větrati svoji pracovnu několikráte denně, aby sprostil se dýmu tabákového, kouře z kamen a výparů těla, měl by si zvyknouti na střídání činnosti duševní a tělesné a přerušovati sezení u stolu krátkými procházkami, při nichž lze též přemýšleti. Nejméně dvakráte za den vyjdi ze bran města! Zvolna přivykají lidé tohoto druhu nehygienickému způsobu života v té míře, že znenáhla ovládne je předsudek, jakoby nesnesli vycházek. Zasedají pak večer ke stolu, tráví u něho dlouhé večery i noci, domnívajíce se, že jsou právě večer a v noci k práci nejčilejší.
Kdo pracuje mnoho hlavou, nesnese ovšem namáhavé práce tělesné a není schopen těžších výkonů svalových. V té příčině většinou se chybuje. Lidé lichvaří časem, aby neztratili ani chvilky „zbytečně“, vyjdou si na procházku a chodí rychle až do únavy, aby se občerstvili i pro doby příští, zatím však nikterak se neosvěžili, spíše se unavivše anebo nastudivše. Obyčejně bývá jim pak nevolno a duch jejich je znavenější, nežli před tím. Počínání takové vzdoruje všem pravidlům zdravotnictví a může míti v zápětí jenom následky, které jsme jmenovali, k nimž se pak ještě přidruží nechuť k čerstvému vzduchu i pohybu a zimomřivost. Nejlépe předejdeme škodlivé vlivy tohoto povolání, uvykneme-li co možná záhy, pokud jsme neschoulostivěli a nestali se nervosními, pravidelným procházkám na čerstvém vzduchu a naučíme-li se chvílemi přerušovati duševní práci. Při procházce dlužno hluboce dýchati. Dále třeba přivykati každému počasí, mýti se ve studené vodě, v létě se koupati ve vodě studené, v zimě v teplé. Nejdůležitější heslo je práce v pravý čas. Tím nemyslíme ovšem pozdní večer a noc; je sice noční klid ulic a domů ovšem lákavý pro myslitele, ale není jím zdravý; rozumný člověk najde, chce-li jen, v přiměřeném obydlí klid i ve dne, z rána. Je to sebeklam, myslíme-li, že v půlnoci lze nejlépe mysliti. Mozek žádá si v tu dobu spánku a musí konečně ochuravěti, nutíme-li jej k práci v době, kdy má právo na odpočinek. Jenom obrazotvornost je večer čilejší ale je naší povinností držeti na uzdě fantasii, aby představami svými nevedla nás k předloženým činům. V žádnou dobu není mozek tak silný, čilý, jasný, klidný a práce schopný, jako po procitnutí z rána, ovšem povstali-li jsme hned s lože. To je pravý čas k přemítání a kdo je z rána tupý a o půl noci bystrý, vnutil mozku svému abnormální chorobný zvyk, ale získal tak nervosnost, která se prozrazuje ranní ochablostí a jež je následkem nočního bdění a práce.
Všichni vynikající učenci, vyjímaje muže nevšední organické houževnatosti (např. Arago, Alexander von Humboldt), byli neduživci, kteří záhy zemřeli. Leibnitz, který z neznalosti přirozených podmínek tělesných chtěl se připraviti o spánek, byl stále nemocen. Ke zdravému vzduchu, dennímu pohybu a vhodné práci nutno však připojiti ještě přiměřenou diaetu. Myslitel, který mnoho sedí, nechť požívá živných, ale snadno ztravitelných pokrmů; živných proto, že mozková činnost má v zápětí stejně intensivní spotřebu látek, kterou třeba nahraditi z krve látkami plastickými – ztravitelných proto, že osoby neustále sedící mívají obyčejně lenivé úkony tělesné, jimž nerado ukládati těžší práci. Čím více práce vyžaduje povolání naše od mozku, tím opatrnějším třeba býti, aby ve funkcích jednotlivých orgánů nenastala žádná porucha. Nutno se střežiti třeba řídkých, ale namáhavých pohybů svalových a přibývá-li choulostivosti kůže, třeba ji často vzduchem a čerstvým prádlem, jakož i koupáním osvěžovati. Žádná nadýmající jídla! Netrpme zácpy! Hlavně sluší chlad, nohoum teplo. Žádné pohlavní výstřednosti, žádné lihoviny! Jimi by se stav ochablosti dráždivé jenom stupňoval.
Odborníci, kteří pracují s optickými přístroji, musí se varovati paprsků slunečních, nesmějí po upotřebení mikroskopů nebo teleskopů psáti, čísti a pohlížeti do jasného světla. Spíše radno dopřáti na chvíli zraku odpočinek. Nejlépe zmírní se podráždění sítnice pohlížením na zelené plochy, např. při procházce do luk, do polí, zahrad atd.
III. Život umělců. Povolání umělců spojeno jest jednak s týmiž škodlivými následky, jako stav předcházející (např. u malířů, řezbářů, sochařů, u nichž vedle toho ještě ohrožuje plíce jemný prach), jinak nebezpečno je tím, že vznětlivou mysl rozohňuje a svádí k výstřednostem, jinak také tím, že tělo umělými vášněmi a náhlým střídáním temperatury vystavuje rozmanitým tělesným i duševním rozruchám.
Život umělců stal se takřka pořekadlem a vyrozumívá se jím život nepravidelný, neuspořádaný, jenž honí se za požitky a nenávidí občanské formy života. Umělec ignoruje úmyslně meze, jež prostý rozum ukládá člověku, který chce zachovati zdraví tělesné a duševní.
O umělcích, kteří jsou nuceni při svém povolání stále seděti, lze pověděti ovšem jenom to, co uvedeno bylo ve stati předcházející, ve které pojednávali jsme vůbec o osobách duševně činných. Vedle toho však existuje veliký počet umělců, herci, zpěváci, tanečníci, equilibristé, kteří vystaveni jsou celé řadě škodlivin a nehod, které někdy celé dráze životní náhlý, neblahý konec učiní. Nehledíme tu k nastuzení, jemuž umělci toho druhu velmi snadno v průvanu jeviště a kostýmech divadelních bývají vystaveni a které zvláště hlasu je nebezpečno, ba nechceme tu ani mluviti o nezřízeném životě, při němž není míry v požitcích, v pití, kouření, hýření a při němž střídá se mnohdy nejrozmanitější přebytek s hladem a nouzí zaviněnou – vše to pusťme z mysli a povšimněme si zatím jediného vážného fakta: Umělci trpívají zhusta hypochondrií a choromyslností. Možno sice míti za to, že hlavní vliv spadá tu na nezřízený život, který pudí k vášním a zavádí představy k předsudkům a konečně otupuje všechny jemnější schopnosti duševní, přes to však slušno hledati příčinu častých těchto neduhů v hlubších momentech života fysického i morálního.
Již Hufeland povšiml si fakta tohoto a mínění jeho zasluhuje vskutku zmínky. Člověk, který z liché ctižádostivosti a touhy po sebeklamu stále na to myslí, aby se zdál něčím, čím není, podléhá znenáhla, aniž sám to pozoruje, zvláštnímu stavu, v němž normální zásady a jejich důsledky jsou zmateny a nespořádány; člověk takový přestává rozeznávati pravdu ode lži, ztrácí však zároveň harmonii těla i duše, zevního a vnitřního světa. Podobný pochod jde před se i v umělci: musí se při svých úlohách jeviti tím, čím není. Čím je přetvářka dokonalejší, tím lépe; má býti hrdinou, když je třeba od přirozenosti bázlivcem; jiní představují rozšafné muže a ve skutečnosti jsou pravý toho opak; hrají veselé, dětinsky nevinné, čilé bytosti, a pravý život jest jen strast, zármutek a vědomí vlastní viny; mají účinně hráti ničemy, a nitro jejich je poctivé, bodré, jsou čestni a srdeční. Řeč jejich tone ve zbožnosti a tvář má prozrazovati náboženské vzrušení a pokornou pobožnost, kdežto v nitru svém nevěří v Boha; mezi kolegy odehrává se na jevišti scéna vášnivé lásky, v obyčejném životě jsou třeba nejkrutější nepřátelé atd. Takovýchto rozporů nesnese duše, která je podrobena stejně jako tělo určitým organickým zákonům; zde koření hypochondrie četných slavných komiků, známá a statisticky zjištěná morbidita umělců, vnitřní i zevní rozervanost bytostí ovládaných smělými vášněmi. Tak děje se i básníkům, kteří ve svých dílech zbožňují cnost a krásu, v žití vlastním provádějí pak pravý opak. Vnucují se ve svět představ, jemuž nenáležejí a na který nemají práva, ztotožňují se časem s charaktery, které jsou jim v pravdě cizí. Odtud béře se nepravidelnost zevnějšku i nitra, mysli i ducha mnohých osob takových.
Co může jim hygienik poraditi?
Doporučí jim co nejnaléhavěji, aby při své umělecké produkci ve vlastním žití udržovali si nepřísnější pořádek, pravidelnost, mravnost, aby byli věrni zásadám, pravdě a cti, aby sami o sobě ponětí správného nabýti hleděli a mimo činnost básnickou podřizovali fantasii přísné nadvládě rozumu. Že se takto umělecký jich život se skutečným životem v rovnováze udrží, dokazují celé rodiny umělců, jichž členové drželi se těchto zásad a udrželi si svěžest, čilost a zdraví až do pozdního stáří.
Již Aristoteles praví: „Většina slavných mužů stůně melancholií“, kterou nutno považovati za chorobu nervovou, za onu chorobnou nervosní dráždivost, na niž jsme pomýšleli dříve a která prozrazuje se melancholickou náladou, jakmile rozdrážděnost přešla ze sféry tělesné na duševní a zachvátila mysl i cit. Duševně nadaný muž touží po znamenitém rozvoji a slávě a v boji s obtížemi a překážkami, které se mu staví před cílem v cestu, zapomíná na podmínky fysické přirozenosti, ústrojí jeho onemocní, citová sféra nabývá převahy, neklid, zápasy, sklamání, nespokojenost a všeliké i rozmanité ty meze života sociálního ztrpčují mu náladu a učiní ho záhy lhostejným a tupým vůči mnohému, co zdravého člověka občerství a rozveselí. Čím ideálnější je snažení naše, tím spíše propadá muž bažící po duševním rozvoji sklíčené náladě, která bývá pak ještě organicky podporována poruchami orgánů břišních, vzešlých třeba ze sedavého způsobu života. Ústroje, které u osob duševně pracujících nejspíše churaví, bývají tyto: mozek, žaludek, játra a ledviny, nehledě ani k očím a škodlivým následkům držení těla při práci, jež je nebezpečno hlavně hrudi a (u mladých) kostře. Konečně slušno ještě k tomu poukázati, že přílišně zvýšená citovost vede k vášním, které opět působí ničivě na organisaci těla i duše, beztoho neharmonickou a rozrušenou.
IV. Úřednictvo atd. Úředníci jsou pověstni svými neduživými, šedými, přísnými vráskami a churavým výrazem obličeje. Trpí všemi následky svého povolání, které, pokud je podobno životu osob duševně pracujících, týmiž chorobnými projevy se vyznačuje, které naznačili jsme ve stati druhé. K tomu ještě přistupuje u státníků rozmrzelost způsobená nezdarem, noční bdění, diplomatické starosti, znepokojující dojmy zaviněné intrikami u dvora a vlády, ctižádost, přetvářka atd., kteréžto momenty záhy přivodí nervosnost. Vedle toho trpí zase úředníci stálým sezením, nedostatečným dýcháním, jednostrannou skloněnou polohou těla, jednotvárnou unavující prací, námahou očí a mnohdy i křečí písařskou. Lidé toho druhu stiženi jsou téměř vesměs neduhy břišními, jak dokazuje šedá pleť tváří; hypochondrická rozmrzelost, nedůvěřivost, zlatá žíla, krátkozrakost, neduhy plic atd. nejsou také vzácným zjevem v těchto třídách společnosti lidské. Střídmost, tělesný pohyb, a čerstvý vzduch jsou tu jedině případny a lze tedy úředníku s dobrým svědomím doporučiti (na prázdniny nebo dovolenou) letní léčbu v tiché, krásné krajině horské, kde na čas nechť zapomenou na kancelář a všední starosti denní. I styk s veselými cizími lidmi může jim býti ku prospěchu. Čím více jest úředník zaměstnán, tím naléhavější je u něho potřeb klidu a odpočinku ve volné přírodě. Pro práci kancelářskou doporučujeme vysoká sedla, na nichž úředník z pola sedě z pola stoje pohodlně pracovati může a příliš ani prsou nenamáhá ani páteře neohýbá. Trvalé stání u pultu vede k zlaté žíle a unavuje páteř. Při křeči písařské radno užívati silných násadek. V despotických a bureaukratických státech, kde úředník jest pouhý nástroj vůle svého představeného, nemaje práva ptáti se po jeho morálních nebo nemorálních pohnutkách, kde zhusta musí jednati proti svému přesvědčení na cizí zodpovědnost, podléhá zhusta úřednictvo morální zkáze, která může vésti k neduhům tělesným i duševním, neřestem všelikým a zločinům.
V. Život praktický (obchodníci, advokáti, lékaři atd.). Pravý opak uvedených stavů representuje stav praktických styků, v nějž dlužno zařaditi lékaře a advokáty, zvláště pak obchodníky a peněžníky, u nichž vyváží se vliv práce v kanceláři a u psacího stolu hojným, čilým pohybem, osvěžujícím stykem s obecenstvem a rozptylující rozmanitostí obchodu. Ve stavu tom nalézáme proto zvláště tenkráte, když jmění vzrostlo z malých počátků, nejčastěji muže silné a svěží, kteří překonali dobu komptoaristů a vyhnuli se jejím fysickým i morálním úskalím a v pozdější době mohou přenechati práci u stolů a v knihách svým pomocníkům. Za to nalézáme churavé nervosnější postavy ve velikých závodech domů spekulujících a s cizími díly světa se stýkajících, jakož i v komptoarech větších peněžníků. Příčina takové nervosy vězí v neustálém přemýšlení a spekulování, v rozčilujícím, napjatém naslouchání zprávám ze světa, bursy a obchodu, ve sledování kursů, politických převratů, diplomatických zápletek a událostí zámořských, zvl. válečných, ve stálém počítání, ve starostech o zisk a možnost úspěchu, v bázni před možnou ztrátou, v četných obchodech, které chef závodu pro důležitost sám projednává atd. U bankéřů bývají hlavním podnětem všeliké nervosnosti nepřetržité peněžní manipulace. Tu je velmi důležita vhodná diaeta beze všeho přepychu při stole i v životě. Málo vína a masa, neboť pokrmy tu vedou u osob náchylných ke dně a kamenům močovým. Kromě toho doporučujeme tomuto stavu co den procházku nebo projížďku. Nechť v létě každý rok nechají na čas všeho obchodu a sprostíce se všech svých starostí, nechť opustí město a uchýlí se na nějaký čas do venkovského zátiší, ve zdravou svěží přírodu, kde se nervstvo a oběh krve osvěží vzduchem, teplými lázněmi, mírnými procházkami a prostší stravou (poctivým mlékem atd.). V luxuriosních lázních nenalezli by stejně jako osoby duševně pracovavší (státníci, úředníci atd.) žádného občerstvení. Počítáme-li sem i lékaře hojně zaměstnané, kteří ve dne v noci, za každého počasí beze vší pravidelnosti musí bráti se za svým povoláním, pochopíme snadno, že jsou podrobeni přečetným škodlivým vlivům, kterých nedozná ani nejčilejší obchodník; chceme tu upozorniti jen na nebezpečí nákazy, nepravidelný spánek, hojnou příležitost k nachlazení, nedostatek klidu a odpočinku atd. Lékaře nikdo nešetří; on nesmí býti rozčilen při těžkých chorobách a obtížných operacích. Každý pochopí, jakého tu třeba napjetí vůle, vysilujícího a rozčilujícího. K tomu přistupuje vědomí veliké zodpovědnosti. Nechceme ani mluviti o všelikém zklamání a zápasech způsobených nesnášenlivostí, která ve stavu advokátů podivuhodným způsobem téměř nikdy se nevyskytuje, mezi lékaři však za všech dob a ve všech odstínech zřejmě se jeví, jevila a bude jeviti.
VI. Vojáci. Stav vojenský, který vystaven je za války největšímu a nejrozmanitějšímu nebezpečí, trpí i v životě posádkovém všelikými škodlivinami, které nesnášejí se s hygienou duše a těla a zaviněny bývají službou a nečinností. Proto bývá v posádkách, které rekrutují se vesměs z lidí silných a zdravých, poměrně více osob nemocných, nežli u civilního dělnictva – přes nejlepší výživu, všemožnou čistotu atd. Co se týká obtíží služby, sluší poznamenati, že dřívější zlořády, těsné soužití, špatné větrání, vlhké a temné byty atd., při nových stavbách kasáren z větší části se odstraňují. Naproti tomu trpívají vojáci disciplinární metodou otužování, která má sloužiti k tomu, aby se otupili proti každému počasí. Toto otužování však, děje-li se pod dozorem bezohledného komandanta, překročuje mnohdy meze přirozené, např. když mladí rekruti cvičí se několik hodin, lehce jsouce oděni, v bouři a dešti, když se zapotí a na to ve větru klidně státi musí, nebo za nesnesitelného vedra bez vody musí konati namáhavé pochody (jako r. 1903 v létě v Bosně), táboří-li čety vojenské kvůli výcviku na chladné, vlhké půdě podzimní, když voják na stráži za zimních nočních mrazů omrzne atd. atd. Vojenská služba působí svojí kázní, ovšem nutnou, na osoby inteligentní velmi škodlivě, ohrožujíc jejich nervstvo i mysl, vyskytne-li se surový útok na čest, nutno-li trpěti nadávky a bití, ve kterémžto ohledu hlavně pruští poddůstojníci nechvalně prosluli, leč i u nás příklady takové na cvičištích pozorujeme; obé jest ve mnohých armádách přísně zapovězeno, ale přes to děje se tak, protože stížnost, sice dovolená, přivodí pak útrapy ještě horší. Jaký div, že osoby jemnějšího ducha podléhají roztrpčenosti, desertují a sebevraždou končí. Záhubný účinek staré, surové execírky, která způsobovala ochromení kloubů, zkostnatění svalů a mnohdy, nešťastného vojáka na vždy učinila mrzákem, byla sice novým, modernějším výcvikem zatlačena, ale i tomu lze ještě se stanoviska hygienického všelicos vytýkati. Vředy na nohou zaviněné špatnou obuví dosud ještě se vyskytují, za to však záněty očí, svrab a podobné neduhy čistotou, kontrolou a lepšími místnostmi sice nevymizely, ale prořídly. Vojenské zdravotnictví činí pokroky – hlavně zásluhou a popudem dokonalých lékařů, jimž staří, nedokonale vzdělaní ranlékové docela již ustoupili. Humánnost počíná také v kruzích vojenských se ujímati. Garnisonní služba ohrožuje zdraví nejvýše ještě nastuzením, uhřátím a záněty z něho resultujícími, rheumatismem a chorobami žaludečními. Horší jsou již následky lenivosti a nedbalosti života garnisonního, tj. syphilis, kapavka atd., u důstojnictva hýření, nestřídmost, opilství, karban aj. Pokud budou vinou politických poměrů státní opatření v té příčině nedokonalá, lze působiti proti škodlivinám stavu vojenského pouze rozumným vychováváním jednotlivců.
VII. Něco o přetížení v povolání. Mnohdy přepracují se lidé ve svém povolání jenom proto, aby mohli dostáti požadavkům přepychu a vyčerpávají tak veškerou svou životní sílu, která se stává obětí ctižádosti jejich, touhy po požitcích a požadavků rodinných. Všichni lidé, kteří děkují za své postavení spíše své píli, nežli štěstí, trpí sice následky přepracování, ale věc ještě se zhorší, přistoupí-li k tomu touha po okázalosti, požadavky nemírné a marnivé ženy, potřeby moderního života, který hledá jen požitky a chce oslňovati, obtíže velké rodiny a špatného hospodářství, nepostačí-li příjmy, které otci rodiny přináší jeho stav; tu nutno se ohlížeti ještě po jiném zdroji příjmů, má-li rodina míti vše, čeho potřebuje. Ale nová doba a všestranný její pokrok žádá neustále větší napínání sil a větší práci, při čemž na újmu zdraví ubývá sil tělesných i duševních, any síly všecky věnovány býti musí – ovšem jednostranně – povolání. Člověk takový ovšem podléhá pak nezdravému vlivu poměrů. Tak stal se muž v moderním životě jakýmsi sociálním orgánem, místo aby byl údem přírody, a byl vytržen takřka z říše přirozených pravidel. Opotřebuje-li se však orgán, trpí i stroj, vázne i celek a tak setkáváme se nyní s lidstvem zotročeným a seslabeným. Materiální práce byla rozdělena a tak připadla tomu práce hlavou, onomu perem, jinému opět jiným organem nebo jiným nástrojem, vždy však jednostranná a proto i nepřirozená. Tato jednotvárnost vysiluje a rozlaďuje tělo i duši. Člověk je v rozmanitém svém povolání nucen, aby pracoval nad své síly; nápravu přinese jenom sociální reforma. Dokud však reformy se nedočkáme, třeba každému doporučiti co nejdůtklivěji sebeochranu záležející v tom, že bude se snažiti i při práci sebe pilnější a naléhavější získati chvíli k oddechu, již ztráví klidem a mírným pohybem. Kdo je přepracován hlavou, pérem, štětcem a knihou, nesnáší žádné těžké unavující práce svalové, nesnáší nestřídmosti v jídle a pití a v pohlavní sféře – a přece k takovéto nestřídmosti téměř vždy značně je náchylen. Když lidé tací umdlevše ve svém unavujícím povolání pak štípají dříví, jak mnohdy se stává, aby chabé svalstvo osvěžili, nebo hodně jedí a pijí, aby spotřebu sil nahradili (domněle) také větším množstvím pokrmům, když větší rozdrážděnost pohlavní zaviněnou snad překrvením části míchy považují za pohlavní zdatnost a nic se neovládají, chtíčům svým zadost činí, zničí své zdraví ještě dříve. Dovolená, cestování nebo letní pobyt na venkově jest jim nutností – v době činnosti je tu však nejdůležitější diaetetické pravidlo – vystříhati se všech extremů a omezovati se ve všech požitcích. Také zde prospívá doháněti v době oddechu, tedy o prázdninách to, čeho v povolání byl nedostatek, tj. hojně se pohybovati, ale i ducha zaměstnávati, ovšem těmi směry, v nichž dříve v povolání byl zanedbáván. Byl-li dříve výhradně zaměstnáván rozum, budiž pěstována obrazotvornost zdárnou četbou básnickou. Osoby, které pracovaly fantasií, nechť béřou nyní také rozum do práce. Tímto způsobem ubráníme se rozladění mysli, jež má ovšem v zápětí i poruchy tělesné – tak předejdeme blaseovanost, egoismus, přesycenost a přepracování, jak je nalézáme jednak u mužů cifer a akt, jinak u básníků a umělců. Tajemství zdraví jest: všemožně dokonalá rovnováha v úkonech orgánů, ducha a mysli.
Novější dobou byl způsoben v pravém slova smyslu poplach s novou chorobou, které počalo se říkati přepracování či přetížení prací. Příznaky jeho shledávaly se u studentů, učitelů, úředníků atd., vůbec u osob, které pracují hlavou. Ačkoli nelze popříti, že existují případy nervos zaviněných jenom příliš hojnou prací, přece právem dí Thomayer, že ve mnohém ohledu je celé to přepracování hluchá fráse. Věru mnohý z těch, kteří obviňují přílišnou práci jakožto příčinu své choroby, měl by lépe zpytovati své svědomí a zajisté nalezl by tu nestřídmost v pití a hýření, onde výstřednosti pohlavní, jindy zase neduh zděděný, jemuž třeba přičítati chorobné zjevy, kterými trpí. Stalo se modou hledati v práci příčinu nervosy, hledati v práci podstatný podnět všelikých nemocí mozku, míchy a nervů – stejně jako bylo dříve modou hledati příčinu všemožných neduhů v nastuzení. V té příčině odkazujeme čtenáře, jehož věc ineressuje, k pozoruhodné, bystře a nepředpojatě psané studii Thomayerově, která uvádí střeštěné a přepjaté takové úsudky na pravou míru (O přetížení prací zvláště ve školách, v Praze 1890).
VIII. Soukromníci a pensisté. I bohatí soukromníci a úředníci na odpočinku podléhají mnohým škodlivinám, které koření v jich způsobu života, hlavně v honbě po požitcích, jak ji pozorujeme u zámožných soukromníků, a v neustálém klidu i úplné nečinnosti, jak se s ní setkáváme mezi pensionovanými osobnostmi. Zajisté pomýšlí každý, ať je již obchodníkem, úředníkem, umělcem nebo čímkoli, na doby budoucí, kdy bude moci odpočívati a užívati nerušeně života svého, hověti svým náklonnostem a bez práce klidně těšiti se z božího světa. Statistika dokazuje, že v těchto kruzích tzv. soukromníků čili rentierů, osob to, které mají své důchody, jakož i v kruzích pensionovaných úředníků je velmi mnoho churavců. Povrchním soudem mohli bychom příčinu tohoto fakta viděti v tom, že na odpočinek dáváni bývají obyčejně lidé starší nebo neduživí, kteří si tedy chorobu do nového stavu svého přinášejí. Tomu však není tak, ač něco i v tomto důvodu vězí. Známe však mladé soukromníky nebo mladé úředníky, kteří dáni byli na odpočinek, ač nejsou nemocni, z toho či onoho důvodu, který nás tu právě nezajímá. V novém způsobu života záhy však ochuraví a za příčinu třeba tu uváděti nečinnost. Zámožní privatierové naproti tomu zchoulostivují blahobytem a trpí dnou neb otylostí. Stali-li se lakomci, kteří ani sobě, ani jinému ničeho nedopřejí, ukládají tělu svému rozmanitá odříkání, nedopřávají si ani nejpotřebnějšího, což má opět škodlivý vliv na zdraví. I duše trpí u této kategorie hrabivostí, nedůvěrou a misantropií; i nervstvo všecko rozmanitým poruchám podléhá. U osob, které byly dány na trvalý odpočinek, které uvyknuvše pravidelné práci, náhle oddávají se úplné nečinnosti, pozorujeme mnohdy nápadné ubývání sil, čilosti a tělesných úkonů, jakoby organismus měl nyní v pensi čas na stonání. Ač mnohý z těch, kteří odstupují z veřejné činnosti, před touto katastrofou a při ní zakusil mnohé utrpení a často byl pokořen a uražen, ač mnohý vstupuje do pense s rozbolavělou duší, přece nutno hledati hlavní příčinu neduživosti pensistů, kteří za krásných letních dnů s rekonvalescenty a churavci plní naše veřejné sady a parky, v náhlé změně situace a životních obyčejů, v tomto klidu, který ostře kontrastuje s dřívější pílí a činností a který ústrojím stejně těžce bývá snášen, jako přesídlení do jiného podnebí. Osoby, které byly dosud veselé, čilé a zdravé, náhle scházejí a chřadnou, churaví, kdežto jiní, za těchž poměrů pensionovaní, naleznuvše si přiměřené nové zaměstnání, zůstávají čilými a silnými až do pozdního věku. Ostatně není to pouhá fráse, řekneme-li, že ústrojí musí míti čas, aby mohlo stonati. Osoby, které jsou od rána do večera zaměstnány, říkají, že jim na nemoc nezbývá času. Osoby, které v pensi ochuravěly, mnohdy samy tvrdí, že by byly zdravější, kdyby měly nějaké zaměstnání. Zajisté každý již pozoroval, kterak státníci, úředníci, obchodníci atd. rychle scházejí a rychle stárnou, jakmile upadli v úplnou nečinnost, a záhy stěžují si i na tělesné obtíže i duševní rozrušení, kterého dosud nikdy nepoznali. Nastal-li po úsilné činnosti trvalý klid, nemůže se duch rázem uklidniti a činnosti vzdáti, nýbrž podléhá reflexím, přemítá, badá o stavu své bytosti, pozoruje sama sebe. Náhle pociťuje cosi, čeho dříve neznal. Pomýšlíme-li na nemoc, nebývá nám dobře. Ale i organismus sám, dříve činnosti zvyklý, ochuraví nyní, když místo činů leniví: všecky škodliviny povolání dřívějšího, zdá se, teprvé nyní počínají působiti, každá slabost jeví se teprvé nyní, stejně jako pozorujeme únavu po tělocviku, plavání, bruslení, delší chůzi atd. teprve tenkráte, když jsme chvíli odpočívali. Pohyb udržuje vše v napjetí a činnosti, stejně jako činností orgán se udržuje.
Proto doporučujeme každému, kdo dán byl do pense a je zvyklý pravidelné práci, aby neoddával se, není-li nemocen, nutnému klidu, chce-li se zachovati, nýbrž aby podjal se nové, rovněž pravidelné činnosti, která musí se říditi dle jeho schopností a záliby a podobati se dřívějšímu jeho povolání. Tak možno se zachovati před rychlým chřadnutím a úpadkem sil, a duch, mysl i tělo zůstane svěží. Zákony zdravotní jsou stejné, jako zákony sociální. Nikdo bez práce nejí koláče.
.jpg?s3=1)
