Domácí lékař 1903: Nymfomanie, Oběšení, Jak přispěti oběšeným ku pomoci, Nucení na stolici

Nymfomanie

Pojem tím nevyrozumívá se dnes už samostatná porucha duševní, zvláštní nemoc, nýbrž je to příznak, který může po jistou dobu vystupovati v popředí rozmanitých chorob. Nymfomanie je neodolatelné a neukojitelné dychtění ženy po souloži.

Nejen duševní choroby provázívá zajímavý tento příznak, ale objevuje se i při některých poruchách čistě tělesných, při nichž duch nijak není porušen, vyjma ovšem ve směru tohoto silného dychtění. Tak např. při podráždění sliznic příslušných roupy čili srnicemi, které nejednou vnikají u ženy z konečníku do pochvy a tu v sliznici rozvětvené nervstvo pohlavní dráždí. Tento druh zván byl nymphomania helminthica (z řeckého helminthes = červi).

Většina případů této poruchy spadá však na vrub chorob nervových a duševních. Z oněch hlavně úbytě v jistém období (počátečném) tímto projevem se prozrazují; žena taká by mohla býti podezřívána z chlípnosti, kdežto ve skutečnosti podléhá stavu z míchy choré vycházejícímu. Že nymfomanie provází i vysychání mozku, je také lékařům známo. I otravy některé nymfomanii způsobují. Mírnější stupně zovou se „erotické“ povahy, těžší nazývají se nymfomanie, též hysteromanie, metromanie, andromanie; obdobný stav u mužů sluje satyriasa.

Jak se projevuje stav tento? Nejmírnější způsob prozrazuje se u dívek a žen vdaných co koketerie, které před tím u nich nebylo, strojivost, záliba v dvojsmyslných řečích, četbě kluzkých románů a oplzlé literatury vůbec, podezříváním jiných žen z chlípnosti, tisknutím rukou mužů se zvláštním důrazem, jich lehtáním, otíráním se o těla mužská apod. Těžší případy vyznačují se tím, že žena taková přímo vyzývá muže k souloži, sahá na pohlavní ústrojí jich, pronáší oplzlé řeči, píše takové dopisy, provádí onanii před svědky atd.

Není snadno vyznati se v případech takových, které často pro kolisi s veřejnou mravopočestností přicházejí do rukou úřadů. Někdy nebývá obtíží lékaři věc správně oceniti, když byl vyšetřil nemocnou. Jindy běží však jen o výsledek špatného chování, vliv špatné společnosti, mravní zkázu a někdy dokonce o náhodné dopadení ženy pohlavně prudké, ačkoli už to je zjevem odchylným. Normou je žena pohlavně mírná a zdrženlivá, passivní. Nejlépe bude, když obecenstvo podobné případy nebude lehkovážně posuzovati a odsuzovati a ponechá rozhodnutí o zjevu podobném lékaři.

Oběšení

Účinek provazce kolem krku obtočeného je dvojí: zabraňuje tlakem svým odtok krve z hlavy, což má vzápětí omámení; za druhé stlačuje dychadla, překáží volnému přístupu vzduchu do plic, a přivodí udušení. Omámení dostavuje se rychle. Smrt oběšením je proto nejbezbolestnější a nejméně trapná. Oběšenci, které podařilo se opět k životu přivésti, jednomyslně udávají, že bez bolesti pozbyli vědomí. Z pocitů posledních uvádějí oheň a blesky před očima a zvláštní zvuky v uších; nastává tudíž před dušením bezvědomí. Zabránění odtoku krve z mozku je příčinou samovolného výtoku moče, chámu a výkalů u mužů, hlenu u žen bezprostředně před skutečnou smrtí.

Mrtvoly oběšených zůstávají dlouho teplé a ohebné, a na jejich krku pozorujeme krví podlitý pruh – brázdu od provazce smyčky. Kde tyto známky scházejí a kde nelze zjistiti ani stopy samotoku, nutno míti za to, že byl člověk oběšen již co mrtvola, tj. že zemřel nebo jiným způsobem byl usmrcen a pak oběšen.

Nalezneme-li oběšence, třeba se pokusiti o to, aby byl opět k životu přiveden, ovšem nejsou-li tu zřejmé známky, že oběšenec je již mrtev. Snímání těla s provazu musí se díti opatrně, aby tělo nesřítilo se k zemi rázem; šat dlužno sejmouti okamžitě. Rychle třeba zavésti dýchání umělé.

Tyto umělé pohyby dýchací musí se déle v pravidelném rytmu, jako při hlubokém dýchání prováděti. Přihodily se případy, že ještě po jednohodinném takovémto počínání doměle mrtvý zase k sobě přišel. Podobné počínání osvědčuje se též při utopencích. Zároveň třeba přiložiti ke hlavě studené náčinky, nohy vložiti do horkého octa; též klystéry z teplé vody s octem přivedou někdy oběšence k životu. Tělo budiž důtklivě třeno; kromě toho radno je polévati studenou vodou a znovu třením osušovati. Také se kartáčují chodidla. Není-li oběšenec překrveného obličeje jako při mrtvici, nýbrž bledý spíše, je pouštění žilou, jak se dříve hojně provádělo, a polévání studenou vodou neprospěšno, ale umělé dýchání a prudce působící klystéry jsou tu na místě a vedle tření těla okamžitě budiž jich upotřebeno. Vzduch místnosti, kde oběšenec leží, musí býti dle možnosti chladný; také radno postarati se o důkladný průvan otevřením dveří a oken. Jakmile nastaly známky života, dlužno zřetel obrátiti k místu, kde provaz krk svíral, protože brázda ta otéká a záhy se zanítí. Stalo-li se tak, prospějí náčinky studené, ledové, které dlužno často opakovati. Do té doby zajisté přijde již lékař, který převezme pak další ošetřování a učiní, čeho je třeba, protože osoby oživené potřebují pak delší ještě dobu pečlivého opatření a pozorné léčeby.

Nucení na stolici

Právě jako od měchýře ohlašuje se obtížný příznak chorobného nucení na moč, vyskytuje se při některých chorobách zvl. konečníku tzv. nucení na stolici (tenesmus). Za poměrů normálních nastává po stolici příjemné ulehčení a nová pohnutka ke stolici teprve druhého dne obyčejně v touž dobu se ozývá. Při tomto chorobném nucení na stolici pozorujeme vedle plnosti a tíhy v životě, jež nutí člověka ke stolici, obyčejně bolesti, které ten který neduh, jenž k nucení vede, opovídají, a po stolici nenastává žádná úleva, nýbrž buďto hned nebo v krátké době nový tenesmus se ozývá. Jsou případy, kde je tenesmus stálý, proti nimž poměrně snesitelnější jsou choroby s tenesmem občasným. Stolice, jež při tom odchází, jak z povahy onemocnění tenesmus vyvolávajícího vyplývá samo, bývá obyčejně skrovná, z pravidla řídká, neb odchází jen hlen nebo jen krev, nebo neodchází nic – a přece trvá ono stálé, namáhavé nucení. Stává se, že jde takový chorý na stolici za den až třicetkráte i padesátkráte.

Nepokládáme za zbytečno podotknouti, že nucení na stolici, právě tak jako nucení na moč není žádná samostatná choroba, nýbrž příznak. Proto dlužno hned připojiti, kterých chorob je to příznak. Vedle úplavice (dysenterie), o níž promlouváme ve zvláštní stati, cholery a kataru i zánětu konečníku (proctitis) přichází tenesmus co úkaz stálý i při zlaté žíle, píštěli konečníku a rakovině konečníku. Proctitis může býti zaviněna třebas i kapavkou a zvláště tyto kapavkové proktitidy nucením na stolici se vyznačují.

Z pověděného vysvítá, že se nemocný, kterého postihl nepříjemný ten příznak, nemůže léčiti sám a že není léčení jediné pro všechny případy. Je-li nucení na stolici zaviněno hnisavým zánětem v sousedství konečníku (paraproktitis) nebo píštělí konečníkovou bude léčba chirurgova nezbytna, kdežto úplavice vhodnými klystery vyplachováním střeva zase lékař bude léčiti. Pro úlevu, kde není hned pomoci radikální, předepíše zavolaný lékař některý tišivý lék v supposituriu (čípku) nebo klyster z vařeného škrobu s přísadou takového léku.