Domácí lékař 1903: Pěstování vlasů

Je to zájmem krásy i zdraví, hledíme-li zachovati vlasy, tuto přirozenou pokrývku lebky, až do stáří. Ošetřování vlasů záleží v tom, že chráníme je před vypadáváním a povzbuzujeme jejich vzrůst. Nejvýtečnějším prostředkem je tu vždycky čistota kůže na hlavě, kterou podporují se kožní výpary, předejdou se kožní nemoci a zamezí se, aby kořeny vlasů nedráždila kyselá usazenina z potu a rozkládající se tuky. Vlas o sobě není ústrojný díl organismu, který by s jeho cévstvem a nervstvem byl ve spojení, nýbrž právě jako nehty je výtvorem pokožky a nemá ani cév, ani čivů. Kdežto vlas sám je úplně necitlivý, malá jeho papilla, která je bohatá na nervy a cévy, velice je citliva, neboť onemocní a odumírá i vlivem pouhého drchání pevně spleteného vlasu.

Čistoty kůže na hlavě docílíme častějším, déle trvajícím a důkladným česáním i pilným omýváním hlavy. O mytí panují různé názory, zvláště pak o studené vodě, kterou někteří lékaři doporučují k mytí hlavy, jiní zavrhují. Zkušenost nás však učí, že je studená voda dobrý prostředek k povzbuzení vzrůstu vlasů, užíváme-li ji ráno a večer, na to kůži dobře osušíme a proti chladu ochráníme lehkou nějakou přikrývkou. Výjimka jest u nemoci rheumatických a některých jiných neduhů, kde neradíme k umývání hlavy užívati vody studené. Stává-li se však studenou vodou vlas suchým a tvrdým tj. tuku prostým, musíme mu přispěti malým množstvím pomády.

Výtečně vlasu prospívá potírání hlavy žloutkem, který se pak vlažnou vodou z vlasů odstraní a odloupnutá pokožka (lupy) jakož i prach pečlivě hustým hřebenem vyčeše. Pokud vlas po této manipulaci, kterou radno jednou týdně opakovati, neuschl, nosme lehkou čepičku.

Mnohé ženy a dívky zkazí si vlas tak, že valně prořídne a jednotlivé lysiny oku jsou patrny, jen tím, že je pevně splétají, natahují a v noci na papiloty natáčejí. Natržený záhonek vlasový snadno se zanítí, vlas vypadává a není již jiným nahrazen.

Místa, kde vlasy vypadaly, zoveme pleší čili lysinou. Pleš může se vyvinouti také u mladších lidí, neboť vyskytuje se také dědičně. Obyčejně bývá však z rozmanitých příčin získána později. Vedle chorob, které ústrojím v základech otřásají, např. tyfu, vysílení apod., může též šestinedělí, opar v hlavě, nervosní hlavy bolení, výstřednosti pohlavní, ale také trvalé duševní namáhání, skličující hnutí duševní, též změna podnebí apod. způsobiti vypadávání vlasů. Přirozenou formou ztráty vlasů jest lysost starců, kde výživa vlasů slábne, any nejjemnější cévy kůže odumírají a takto oběh krevní v kůži vázne, kde neustále přibývá slabostí a záhonky vlasové odumírají.

Nezanedbali-li jsme nutné péče, pokud se týče pilného, ale šetrného česání, omývání a čištění vlasů i vlasaté kůže na hlavě a nedopustili-li jsme se žádného z výše uvedených poklesků proti zdraví vlasů, které by mohly způsobiti odumření záhonků – a stávají-li se vlasy přes to suchými a tenkými, štěpí-li se, šedivějí-li a vypadávají, nutno užíti některých prostředků, kterými se záhonky vlasové oživují a ve své činnosti podporují; nevěřme však žádným prostředkům reklamy a insertů, nedejme se svésti ke koupi některého tajného léku, byť byl slib sebe lákavějšími a obrázky sebe svůdnějšími doprovázen. Prostředky takové obsahují často líh a všeliké kyselé součástky, které záhonek záhy vysílí, ba i olovo.

Všecky léky, „vzrůst vlasů povzbuzující“ jsou vesměs dráždidla, která vždycky působí škodlivě a urychlují odumírání záhonků, kde je příčinou vypadávání vlasů překrvení a podráždění kůže na hlavě, při čemž obyčejně vzniká svědění, tvoří se puchýřky a stroupky. Proto naprosto nelze připustiti nějaký universální lék, který by léčivě působil ve všech případech.

Máme-li již pleš nebo nějaké lysé místo, které rádi bychom novým vzrůstem vlasů zakryli, třeba se dříve poohlédnouti po celkové nebo místní příčině a nežli použijeme nějakých léků, nutno zjednati si jistotu, možno-li záhonky dosud živé ze zdánlivé jich smrti probuditi. Lysé místo třeba prohlédnouti lupou, je-li na kůži zachováno ještě lehké nějaké chmýří; není-li ho již a leskne-li se kůže na onom místě, neprospějí všecky prostředky pranic, neboť záhonky vlasové již odumřely. Počet prostředků, které povzbuzují vzrůst vlasů, neb aspoň za tím účelem byly doporučeny, je velmi veliký.

Prospěšně působí denní kartáčování lysých míst. Je-li kůže velmi suchá a na temeni rozpraskaná, prospívá potírání mastěmi, a je-li úplně necitlivá, také opatrné použití lihovitých léků neb i jiných dráždidel. Při chmýří na hlavě, kde vlas stává se tenčím a kůže svědí, slupuje se a pálí nebo kde i při opatrném česání je velmi citlivá, osvědčují se nejlépe mírné prostředky, např. potírání žloutkem, omývání vlažným odvarem z proskurníku nebo z mandlových slupek; když pak kůže oschla, natře se slabě mandlovým olejem.

Ztráta vlasů může býti následkem choroby cel

kové, prudké (např. tyfu) nebo vleklé (všeobecné ochabnutí životních úkonů). I místní vlivy, které seslabují nebo ničí záhonek vlasový, mohou ztrátu vlasů přivoditi. Tak bývá tomu při zachlazení kůže na hlavě a při rozmanitých osutinách. Jsou to hlavně případy způsobené cizopasníky, plísněmi atd., které bují na vlasové části kůže, vnikají do kožních porů, rozrušují záhonky vlasové, odlučují pokožku a způsobují překrvení (mol, opar lysivý atd.).

K pěstění vlasů patří i občasné střihání, jimž povzbudí se valně vzrůst vlasů, takže stává se pak kštice velmi hustou. Střihání nesmí se však díti za chladného vzduchu, při rýmě a bolestech hlavy. Neopatrné stříhání vlasů, které dlouho rostly, může vésti k rýmě.

Ješitnost vedla k umělému barvení vlasů bílých, šedých a rudých. Přečasto bývají prostředky, jichž k tomu užívá ten či onen marnivec, příčinou vypadávání vlasů. Obyčejně užívá se k tomu roztoku pekelnému kaménku. Prodejné prostředky k umělému barvení vlasů obsahují buď olovo, lapis nebo vismut, železo nebo součástky rostlinné. Jak patrno, mohou býti zdraví dosti nebezpečny.

Aby se pleš zakryla, slouží vlásenky čili paruky, které v jisté době, jak dějiny učí, zatlačily i přirozenou kštici, stavše se odznakem důstojnictví. Pohlédneme-li nyní na obrazy a na portréty osob z té doby, žasneme nad pošetilostí tehdejšího vkusu, který byl umělůstkováním všeho druhu nechutně pokažen, takže vše přirozené znetvořováno bizarnostmi a karikováním. Dnešní paruky staly se rozšafnými zástupci vlasů, který podlehl hlodavému zubu času, rozmařilostem nebo chorobám. Vlásenky takové bývají tak obratně prováděny, že nelze ovšem poznati, má-li člověk vlasy přirozené, nebo nosí-li skutečně paruku.

Naskytá se nám otázka, jsou-li vlásenky, jak se nyní zhotovují a nosí, prospěšnými či škodlivými. Každá paruka je neškodná, užívá-li se jí skutečně jen za tím účelem, aby nahradila ztracený vlas, neboť lysá lebka snadno by zchoulostivěla nošením teplých čepiček.

Je-li tkanina vlásenky tak upravena, je-li tak řídká a porovitá, že nebrání výparkům kůže na hlavě a nezvyšuje-li zbytečně teplotu hlavy, může býti prohlášena i za prospěšnou. Směšné však i nepřípustné jsou malé vlásenky, které bývají na temeno přilepovány pomocí některého lepidla, jež snadno zkysne v letních měsících a pak dráždí kůže nemálo. Takové paruky jsou škodlivy a nezřídka způsobují osutiny. Vždy je lépe, může-li otužilý člověk svou pleš chladu beze škody vydati. Zbytky vlasů obyčejně pod vlásenkou odumírají a těžké, horké i husté paruky způsobují často oparu podobně osutiny na hlavě.