Domácí lékař 1903: Světlo a světloléčba

Ve starších spisech lékařských pro lid byla důležitost světla pro zdraví dokládána upozorňováním na stonky hrachu, vzešlé ze semene v temnu, např. ve sklepě, což mělo mluviti ve prospěch světla. Víme dnes, že jsou také rostliny, jež milují stín, v němž se jim dobře daří, např. lašťovičník, kokost smrdutý a jiné. A máme výmluvnější důkazy, jak je tělu člověka třeba světla (rozuměj slunečního). Uvedu jen dva tři. Jsou lidé, kteří za zamračeného nebe jsou zasmušilí, v zimě, kdy se málo slunce ukáže, neveselí. Existují choroby, jež slunce samo dovede zhojiti, např. tuberkulosní zánět pobřišnice, kde pouhé ozařování chorého břicha sluncem v některých případech (u dětí) ke zhojení pochodu postačilo. A negativní důkaz prospěšnosti slunce je časté vyskytování se chorob v bytech temných, např. u dětí tzv. flykteny (viz zánět oka a zákal), pak častost tuberkulosy v nižších třídách, které obývají byty nejen vlhké a těsné, ale i temné. Máme však i přímé důkazy. Bakterie choroboplodné, bacily difterie a jiných chorob na slunci rychle hynou, v temnu zvláště při jistém stupni vlhkosti udrží se při životě.

Ale světlo jest nejen ničitel bakterií choroby plodících – ono přímo léčí choroby. Na tom poli v posledních letech stal se znamenitý pokrok skrze Prof. Finsena, jenž důmyslně odňal světlu slunečnímu paprsky tepelné, zachovav paprsky léčebně působící (pomocí zvláštních čoček a skel), čímž podařilo se mu úspěšně a trvale vyhojiti neduh kožní velice tvrdošíjný a vracející se (lupus).

Ostatně zásluhu úspěchů léčebných na jihu, při moři má z části také světlo sluneční, nejen čistý vzduch pobřežní a ostatní výhodní činitelé onoho věčně smavého a věčně jarního či letního podnebí.

Už těmito, přiznávám, stručnými (pro nedostatek místa) doklady vysvítá důležitost světla pro zdraví. Nechť to mají bohatí na mysli, že chorob, jež z chudiny pak i na zámožné přecházejí, lze se uvarovati jen pečovati o zdravé byty i chudým. Z části už tzv. cottagemi a dělnickými domky dle vzoru amerického učiněn na tom poli nějaký krok k lepšímu, ale velkoměstské brlohy chudiny dosud existují a měli by bohatí, když ne z krásného hnutí srdce, když ne z altruismu a humanity, aspoň ze sobectví všemi silami se zasaditi o assanaci chudoby.

Ve velkých městech leccos se činí proti pauperismu, ač není ještě všecko vykonáno – na venku děje se však dosud pramálo tím směrem.