Domácí lékař: Choroby zaživadel

Dyspepsie. Katar žaludeční prudký a vleklý. Vřed žaludeční. Rakovina žaludeční. Katar střevní prudký a vleklý.

Jménem „zažívadla“ rozumíme obyčejně žaludek a střeva, ač k zažívadlům patří celá řada jiných útrob a sice všecky orgány, které ku zažívání přispívají, jako játra, mikter, slinné žlázy aj.

Než chceme v této kapitole říditi se zakořenělým již zvykem a budeme hovořiti pouze o chorobách žaludku a střev. Choroby zažívadel náležejí k nejobyčejnějším a nejčastějším poruchám zdraví.

Promluvíme především o chorobách žaludečních. Z nejrozšířenějších chorob tohoto orgánu je tzv. dyspepsie (nestravnost).

Nemocní dyspepsií stiženi trpívají přerůznými příznaky porušeného trávení. Chuť k jídlu bývá někdy dobrá, jindy naprosto žádná. Jindy jeví se jen nechuť k určitým pokrmům. Právě tak rozmanité bývají i potíže při zažívání. Někdy cítí nemocní v žaludku zvláštní tíhu a plnost, řidčeji dostaví se docela zvracení. Často pozorujeme, že podobní nemocní bez obtíží stráví a snesou potravy, jež platí všeobecně za těžko stravitelné, za to jiných pokrmů, z pravidla lehko stravitelných nesnesou, ba zvrací je. K těmto potížím žaludečním družívají se příznaky se strany střev: tu zácpa, tu průjem.

Takových dyspepsií sezná lékař veliké množství a všech možných odstínů. Než při všech vždy nalézati lze jednu rozhodující okolnost: jak šťáva žaludeční, tak i stěny žaludeční jsou naprosto beze vší závady, jsou úplně zdravé. Veškeré tyto příznaky vyvolány jsou onemocněním nikoli žaludku, ale čivů. Říkává se, že nejjistěji možno rozpoznati takovou nervosní dyspepsii dle toho, že nemocní podobní trpí poruchami i v čivstvu ostatním, že jsou „nervosní“. Než zdá se nám, že kdo tak soudí, často se mýlí. Jednak není vyloučeno, že nervosní člověk může skutečně býti stižen i chorobou žaludeční, jednak nezřídka celá jeho „nervosita“ spočívá jen v této dyspepsii. Je tedy vodítko toto naprosto nespolehlivé. Jediný důkaz, že běží o nervosní dyspepsii, jest několikráte opakované vyšetření šťávy žaludeční, vyšetření žaludku a uvážení, že příznaky nemocnými uváděné nehodí se pod obraz příznaků provázejících jiná závažná onemocnění žaludeční. Jest jasno, že podobné rozpoznání může učiniti jen lékař.

Neměli by proto nemocní „žaludkem“ léčiti se na vlastní pěst, dle rad známých neb insertů novinářských, neměli by bez odborné porady jezditi po lázních, v nichž žaludek se léčí. Vždyť toto onemocnění vyléčí se ne léčením žaludku, ale léčením čivů. Dyspepsii byla as mnohá ta těžká choroba žaludeční vytrubovaná různými vodními proroky do světa. To jsou ty vodou a těžkou selskou stravou Kneippovou vyléčené „choroby žaludeční“, rakoviny, které lékaři opustili jako nevyléčitelné“ atd.

Jiná skupina případů jsou tzv. dyspepsie podružné. Celá řada chorob provázena bývá příznaky od žaludku, ba mnohdy jen a jen tyto příznaky vstupují do popředí a zakrývají onemocnění vlastní. Lékař setká se přečasto s podobným úkazem. Tak např. lidé chudokrevní naříkají nezřídka jen na potíže se žaludkem: nechutenství, špatné trávení, říhání, zácpu aj. Jiných příznaků nemají. Když však lékař vyšetří nemocného, shledá, že stižen jest chudokrevností. Jiný nemocný pozoruje na sobě rovněž celou řadu chorobných příznaků od žaludku. Lékař však shledá, že žaludek je zdráv a chorý že trpí zánětem ledvin. Též tuberkulosa plic, tyfus střevní, dna a jiné choroby počínávají často jen potížemi žaludečními.

Někdy hlásí se obtíže od žaludku tehdy, když zachváceny jsou chorobou některé jiné břišní útroby. Tak např. zácpě a zlaté žíle přečasto nemocní naříkají na žaludek. Mnohá choroba jaterní rovněž hlásí se potížemi žaludečními. To shledáme někdy i při kaméncích žlučových; nemocný klade bolest do žaludku a úporné zvracení, těžkosti a říhání tím více ho v tom utvrzují. Též katar měchýře močového ohlásí se mnohdy příznaky žaludečními. Obecně známy jsou potíže žaludeční na počátku těhotenství; tak mnohá mladá paní (hůře, je-li to dívka!) vyhledává lékaře pro úporné těžkosti od žaludku a dozví se, že žaludek je zdráv, než příčinu že třeba hledati jinde…! Někteří lékaři počítají mezi takovéto druhotné dyspepsie také obtíže žaludeční, které se vyskytují při otravě nikotinem (tabákem) a lihem. Než není tomu tak. Zde nejde z pravidla o pouhou dyspepsii, tedy o chorobné příznaky bez skutečného onemocnění žaludku, nýbrž o potíže vzešlé z onemocnění žaludku vyvolaného nemírným pitím lihovin a kouřením.

Z tohoto rejstříku postihne každý, jak klamati se může často ten, kdo domnívá se, že si jen „trochu pokazil žaludek“. Zdánlivě nepatrné onemocnění může míti vážný dosah. Proto každý, kdo delší dobu trpí potížemi žaludečními, měl by se poradit se svým lékařem a dáti se důkladně prohlédnouti. Různé prostředky žaludeční, kapky, balsamy a thé, tu lidovým podáním, tu novinami doporučované, výsledku žádného míti nemohou, když neléči se především choroba základní. Rozpoznati však chorobu tu je pouze v moci umění lékařského.

Prudký (akutní) katar žaludeční je choroba neméně častá. Příčinu jeho třeba hledati nezřídka v nestřídmosti nemocného. Obtížení žaludku různými a mnohými těžko stravitelnými pokrmy, výstřednosti v pití lihovin, nemírné kouření – to vše může vyvolati katar žaludeční. Jindy shledáme, že zaviněn byl katar ten požitím zkažených potravin. Zejména to bývají různé lahůdky, ryby nakládané i čerstvé, zboží uzenářské, jaternice aj. V řidčích případech nalézáme, že vznikl katar po požití jiných otravných látek. Někteří lékaři domnívají se, že příznaky od žaludku při chorobách nakažlivých rovněž mají svůj původ v kataru žaludečním. Než možno, že běží též jen o pouhou dyspepsii.

Jak se podobný katar žaludeční jeví? Prvním příznakem bývá naprosté nechutenství, ba odpor proti jídlům, takže namnoze pouhý pohled na jídlo budí v nemocném nejen nechuť, než docela kormoucení. Toto zvedání, jak lidé říkají, těžkosti od žaludku, říhání a krkání bývá rovněž příznak téměř stálý. V ústech se dostavuje ošklivá chuť, slinění. Duševní nálada bývá z míry pokleslá a nezřídka dostavují se závratě a mdloby. Trvá-li choroba déle, dostaví se z pravidla zácpa, jež potíže nemocného ještě zvyšuje. Žaludek bývá bolestivý, ohmatáme-li jej a krajina žaludeční nadmuta. Choroba končívá se vydatným zvracením, po kterém z pravidla dříve či později dostaví se úleva. Než někdy setrvají látky, jež vyvolávají chorobu, mnoho dnů v žaludku a působí veliké potíže.

Co se léčení týče, první a hlavní lék jest – hlad! První pravidlo zní: nejísti. Stačí časem pouze toto opatření, aby choroba byla vyléčena. Jindy však přes to potíže trvají, a zvracení – přes všecky těžkosti – se nedostavuje. V takových případech doporučuje se prostředek radikální a spolehlivý: vypláchnutí žaludku. Je-li současně s katarem sdružena zácpa, radno podati projímadlo. Mimochodem podotýkáme, že projímadlo často záhy všechny příznaky choroby odstraní – patrně as tím, že závadné hmoty ze žaludku dopraví se do střeva a odtud ven.

Vleklý (chronický) katar žaludku je rovněž dosti častá choroba. Pod názvem tento patří celá řada skutečných katarálních onemocnění žaludku, jichž poznání je možné jedině lékaři, a sice na základě vyšetření šťávy žaludeční. Velmi často bývá zaměňována prostá dyspepsie s katarem žaludečním. Záměna ta bývá velmi nepříjemná pro nemocného, ježto příznaky dyspeptické za léčení obvyklého při kataru žaludečním rostou. Vůbec třeba poznamenati, že je tato kapitola nemocí žaludečních velmi složitá a těžká. Poznati, oč běží, bývá nejednou i lékaři oříškem diagnostickým. Z té příčiny již neradili bychom nikomu, aby se pokoušel sám na sobě učiniti rozpoznání choroby, když toto jest i pro lékaře obtížno.

Vleklý katar žaludku vznikává někdy z častého kataru prudkého. Po častějších výstřednostech v jídle a pití dostaví se stálé třeba méně prudké příznaky rázu svrchu popsaného. Příznaky ty trvají ustavičně s malým snad polevami; než jsou stále stejného rázu – na rozdíl od dyspepsie, kde často nastává úplný klid, pokud se týče příznaků chorobných a ráz příznaků žaludečních bývá velice měnivý.

Někdy vzniká katar vleklý na základě různých otrav, z nichž nejdůležitější a nejčastější jest otrava z nesmírného požívání lihovin. Otravy kovy, olovem apod., rovněž bývají sledovány katarem žaludečním. Též některé choroby jater, při nichž jest omezen oběh v žíle vratné, převádějící žilnou krev ze žaludku a střev do jater bývají sledovány katarem žaludečním. Jindy dostaví se jistý druh kataru žaludečního, aniž je příčina jeho jasna.

Vůbec možno říci, že jest veliká rozmanitost co do příznaků při katarech žaludečních. Vysvětlíme si to tím, že pod jméno to zahrnuje se celá řada různých onemocnění.

Je těžko v populárním dílu narýsovati veškeré příznaky tzv. vleklého kataru žaludečního. Jsou to po většině – jak již uvedeno – příznaky kataru prudkého než poněkud mírnější. Než dle rázu choroby dostavují se příznaky zvláštní. Tak shledáváme pálení žáhy a tvrdošíjnou zácpu při jedněch, obtížné nadýmání, páchnoucí říhání a průjmy při druhých. Jednou snáší nemocný masitou stravu znamenitě, za to moučná jídla působí mu potíže nesmírné. Při jiných druzích kataru naopak nesnáší se maso. Nechutenství nebývá vždy význačný příznak vleklého kataru žaludečního. Naopak nalézáme případy, při nichž se dostaví tzv. sžíravý či vlčí hlad. V jiných naopak chuť k jídlu klesá nadmíru a nechutenství, ba odpor k jídlům je hlavní příznak a hlavní stížnost nemocných. Chceme podrobněji uvésti v rámci tohoto stručného pojednání jen jeden vleklý katar žaludeční, a sice katar pijáků lihovin.

U lidí těch potíže žaludeční největší bývají z rána a ráno též dostavuje se obyčejně zvracení. Po požití lihovin dařívá se jim zdánlivě lépe. Za dne vůbec nebývají jejich potíže vyznačeny až na chuť k jídlu. Z počátku choroby jevívá se zvýšená chuť na jídla pikantní a masitá. Než během choroby chuť ta se mění. Piják nabývá odporu k masu – ba chuť k jídlu vůbec bývá nepatrná. Vídáme, že podobní pijáci za celý den skorem ničeho nepožijí – vyjma lihoviny. Platí to jmenovitě o pijácích piva. Následky vzdálenější podobné výživy jsou velmi vážné a ba přímo zhoubné. Na místě tomto nemožno rozepisovati se o nich.

Při některých vleklých katarech žaludku bývá rozšíření žaludku a soudívalo se, že každé rozšíření žaludku sleduje z kataru žaludečního. Tomu tak není. Zmíníme se o tom, až pojednáme o rozšíření žaludku.

Co se týká výživy, nemocní při některých druzích choroby té rychle a nápadně chřadnou; jindy stav výživy je dobrý. Ohledáváním sliznice u osob, které zemřely, bylo zjištěno, že katar žaludeční postupuje všemi fasemi katarů vůbec a končívá jakýmsi druhem úbytí sliznice žaludeční. V takovém stavu pomoc bývá již velmi nesnadna.

Jak léčiti nemoc tuto? Léčení je nestejné, dle toho, o který z jednotlivých druhů kataru běží, a řídí se dle nálezu při výzkumu šťávy žaludeční. Jednou doporučíme nemocným stravu masitou, jindy mléčnou i j. Než povšechně možno říci, že první snahou lékaře i nemocného musí býti odstraniti příčinu kataru. Z povšechných pravidel diaetetických platí, že třeba vystříhati se pikantních jídel a lihovin naprosto. Často bývá výsledkem korunováno léčení v lázních – Karlovy Vary, Mariánské Lázně.

Vřed žaludeční je dosti časté onemocnění. Choroba zaviněna zvředováním jisté části sliznice žaludeční. O tom, jak vřed podobný povstává, není dosud mínění ustáleno. Ve mnohých případech zaviněn jest as přímo úrazem. V počátcích nebývají příznaky vředu nijak zvláštní. Nemocní naříkávají na povšechné potíže žaludeční, aniž je zvláště charakterisují. Později bývá význačným příznakem bolestivost na mnoze velmi krutá, takže vídáme nemocné svíjeti se v bolestech. Bolesti sedí v určitém místě žaludku a vystřelují do zad, do páteře. Tlak na život z pravidla bolesti ty nápadně zvyšuje, takže nemocní chránívají se všeho šatu, který by na krajinu žaludeční tlačil. Jiným význačným příznakem bývá dávení, které se dostavuje často záhy po jídle. Velmi zhusta zvracejí nemocní krev a bývají ztráty krve tak význačné, že nemocní stávají se chudokrevnými.

Ve vzácných případech dokonce někdy vykrvácejí. Vůbec choroba tato je nebezpečná z mnohých příčin, z nichž uvádíme jen jednu – provalení se vředu do dutiny břišní, které je osudné. Vyléčení může nastati jen tím způsobem, že vřed se zahojí, zjizví. K tomu cíli třeba, aby dráždění bylo co možná nejmenší. Ježto vyměšování šťávy žaludeční, které nastane při každém požití pokrmu, působí na vřed také jako dráždidlo, patrno, že nejlepším prostředkem by byl důkladný půst. Málo kdo by však vydržel půst trvající více dní. Proto sahá se ku mírnějšímu způsobu a nařídí se klid v lůžku a skrovná mléčná diaeta. Mimo to doporučují se však obklady Preisnitzské nebo slatinné na krajinu žaludeční. Rovněž velmi dobrý účinek mívá pití mariansko-lázeňské křížovky neb některé karlovarské vody. Z příčin těch doporučuje se často nemocným pobyt v Mariánských Lázních neb Karlových Varech.

Rakovina žaludeční je velmi nebezpečná choroba. Nádory rakovinové nasedají buď na místě, kde je žaludek nejvydmutější, nebo na tzv. vrátníku (pyloru), kde počíná tenké střevo; zřídka volí sobě jiná místa. Později nádory ty se rozpadají, zvředovatí a pak – nebylo-li již dříve zakročeno chirurgicky – konec bývá blízký.

Obtíže vznikající při rakovině žaludeční nelišívají se valně od kataru žaludečního, hlavně z té příčiny, že při rakovině skorem bez výjimky dostavuje se i druhotný katar, jehož příznaky vystupují často do popředí. Zajímavý bývá zjev, že bolesti, často se dostavující při chorobě této, vzrůstají, když byl nemocný se najedl a mírní se, když je člověk lačen. Než nemožno ovšem jen z příznaku toho – není-li důvodů jiných – souditi na rakovinu žaludeční. Velmi častým zjevem bývá zvracení; nezřídka zvracívá se i krev, zvláště později. Průběh choroby bývá velmi různý, dle komplikací, které se nahodily.

Co se týče léčení, po dnes poměrně nejistější prostředek jest operace. Naděje na trvalé vyléčení je tím větší, čím dříve odhodlá se nemocný k operaci. Za nynějšího pokroku chirurgie nelze považovati operaci tu za těžší, než mnohou jinou, které už dávno přestali se nemocní obávati.

Prudký katar střevní. Onemocnění to bývá velmi časté ve věku dětském jmenovitě u kojenců. Příčinou bývají látky otravné, které se dostanou spolu s potravou do žaludku a střeva. Mezi tyto látky otravné čítáme i bakterie a není možnost dost přísně nakázati čistotu a opatrnost při výživě kojenců. Tzv. „cumlíčky“, nedosti čisté láhve, z nichž děcku se pít podává – to vše a jiné příčiny bývá zdrojem nákazy a mnohdy i smrti. Nezřídka nevhodná potrava touž neblahou mocí působí. Stolice při kataru dětském bývají zelené, zapáchají kysele.

U dospělých vzniká katar střevní z podobných příčin, z nevhodné, zkažené potravy, nebo z látek jedovatých. Prudká projímadla rovněž vyvolají katar střevní. Některé druhy katarů střevních vyskytují se epidemicky za doby letní a zdá se, že jsou rázu nakažlivého. Někdy přidruží se katar střevní k některým jiným chorobám.

Katar střevní hlásí se zvýšeným nucením na stolici. Ve chvíli dostaví se pocit nucení, po stolici nastane krátká úleva a již znova hlásí se onen nepříjemný pocit. Stolice bývají řídké, s hlenem a druhdy i krví smíšené. Při tom bývá chuť k jídlu nepatrná, jazyk povleklý. Tím více soužívá nemocného žízeň. Břicho bývá nadmuté, bolestivé.

Dle místa, na němž katar se uhnízdil, rozeznáváme katary tenkého a tlustého střeva, pak katary konečníku.

Při katarech tenkého střeva bývají stolice zelenavé neb světle žluté, silně páchnoucí.

Při katarech tlustého střeva stolice bývá hlenovitá krví zabarvená a teprve druhdy po podání projímadel dostaví se tuhé lejno, které katarem bylo vyvoláno.

Při katarech konečníku nápadným a hlavním příznakem bývá ustavičné nucení na stolici, při čemž však odchází jen něco hlenu, občas krví zbarveného.

Co se léčení týče, doporučuje se u dětí vypláchnutí žaludku i střev tekutinou slabě desinfikující a zavedení přísné diaety. U dospělých neuškodí v počátcích kataru mírné projímadlo; řekli jsme, že povstává katar střevní nezřídka ze zácpy. Než i jinak radno co možno brzo odstraniti obsah střevní, ježto bývá původcem choroby. Proto osvědčují se i hluboké klystéry buď s čistou, nebo slabě desinfikující vodou. Strava má být co možná málo dráždivá, sliznaté polévky, čaj slabý, libové maso, suchary, voda s červeným vínem. Kromě toho podáváme některé léky, jmenovitě opium a tannin.

Vleklý (chronický) katar střevní povstává namnoze z kataru prudkého. Často bývá vyvolán nezdravými poměry v kasárnách a vězeních. Jindy družívá se ke katarům žaludečním. Někdy provází celkové choroby rozličného původu.

V mírnějších případech střídává se průjem se zácpou, ba občas shledáme i dosti dobrý stav zdravotní, ovšem sledovaný novými záchvaty chorobnými. Při tom stěžují si nemocní na plnost a nadmutost v nadbřišku, která dostavuje se v málo hodinách po nasycení. U takových mírných případů bývá stav tělesný dosti dobrý a nemocní stěžují si hlavně jen na různé potíže zažívací.

V těžkých případech dostavují se však průjmy časté vícekrát denně, potrava odchází střevem nezažita a lidé tací scházejí nadmíru na výživě.

Co se léčení týče, stačí někdy přesná diaeta. V jiných případech dobře poslouží masáž, obklady a výkony vodoléčitelské. Dobrému jménu těší se léčby v některých místech lázeňských, z nichž nejspíše osvědčují se Mariánské Lázně a Karlovy Vary. V celku možno říci, že při chronickém kataru střevním, tak jako při většině vleklých chorob, nejlépe se osvědčí léčba ve jmenovaných místech sdružená nejen s pitím dotyčných vod a diaetou, ale i s koupelemi a vodoléčitelstvím. Kdo nemůže léčení tomu se podrobiti, nechť snaží se léčiti pomocí diaety a vhodných, doma možných léčeb vodních.

Zdroj: Domácí lékař, lékařský rádce zdravých i chorých, Praha 1902

Další hesla naleznete na tomto webu pod odkazem Zdraví/Domácí lékař