Domácí lékař: Hysterie

Srov. Hypochondrie. Neurasthenie. Hypnosa. Padoucí nemoc

Hysterií nazýváme zvláštní chronickou chorobu nervovou, která se vedle stálých duševních změn vyznačuje přechodnými změnami v oboru činnosti jednotlivých nervů, kteréžto změny pouze následkem vlivů duševních povstávají a mizejí.

Za hysterické považují se obyčejně ty osoby, které bývají povahy a nálady velmi nestálé, přepjaté, plné vrtochů a které si stěžují bez patrných a dokazatelných příčin na různé bolesti a obtíže, lehce upadají v mdloby, křeče, smích i pláč a ve chvilce opět mají opačnou náladu.

Hysterické osoby mají příliš citlivou a dráždivou nervovou soustavu. Následkem této veliké dráždivosti mění se u nich z nepatrných popudů nálada, a poněvadž se nedovedou ovládati, upadají lehce v extrémy zlostí, vášně, radosti i zármutku. Ve vášnivém rozčilení tak je změněna jejich činnost mozková, že pouhé nápady, představy, obavy mají za následek skutečné změny citlivosti neb hybnosti, déle trvající. V rozčilení totiž může se u nich objeviti bezcitnost některého místa na těle nebo naopak silné bolesti, dále křeče v jednom údu nebo v celém těle nebo konečně i ochrnutí některých svalů nebo oslabení zraku, chuti aj. V jiném rozčilení zase tyto změny rázem mizejí. Příznaky hysterie jsou tak pestré, mnohotvaré a měnivé, že se typický obraz této choroby ani nedá sestrojiti a je těžko vysvětliti její podstatu.

U člověka hysterického mají duševní stavy (myšlenky, počitky, vzpomínky, nucené i volné představy) přehnaný vliv na výkony některých ústrojí tělesných a vůbec na činnost jednotlivých nervů.

Normální člověk následkem leknutí může býti chvíli strnulý, srdce mu přestane tlouci a jde po něm mráz; hysterický pak následkem téhož leknutí muže upadnouti ve stav strnulosti, který trvá více hodin i dní, může ztratiti citlivost po celém těle a může dostati déle trvající ochrnutí končetin. Normální člověk v rozčilení se třese, rychle dýchá, zajíká se, někdy vrhne a u hysterického dostaví se již křeče, mdloby, bolesti dlouho trvající, on ztrácí hlas úplně a vrhnutí u něho může trvati mnoho dní i neděl. Zdravý člověk při vzpomínce na přetrpěnou žalost málo kdy uroní slzu, ale hysterický při pouhé vzpomínce na příkoří, jež ho potkalo, nebo na žalostný obraz ihned hrozně pláče, rozčiluje se, prožívá takřka celou událost, cítí vše znova a není k upokojení. Pouhá představa vyvolá u něho záchvat pravých bolestí, které sám potom utišiti nedovede. Je proti nim sláb, ani nemá vůli, aby si uvědomil silně, že to není pravda, věří jim sám a vykládá si jich původ všelijak, obviňuje své okolí a vlastní tělo, myslí, že je ten neb onen ústroj nemocný a tak klesá hlouběji a hlouběji, až se stane otrokem své choroby. Kdyby někdo pochyboval o jeho utrpení, hledí ho přesvědčiti přehnanými stesky a upotřebuje pak i přetvářky (simulace) a jiných prostředků, aby vzbudil pro svou osobu soustrast neb aspoň zájem okolí.

Dříve považovala se hysterie za nemoc výlučně ženskou, poněvadž myslili, že hysterické podráždění nervové vychází u žen z ústrojí pohlavních, různých chorob dělohy, neukojené touhy pohlavní apod. Dnes jsou názory o hysterii jiné, poněvadž stejné hysterické příznaky pozorují se i u mužů a pak jsou hysterické ženy, jichž pohlavní ústrojí nijak netrpí. Dále panuje názor, že hysterie jest chorobou pouze lepších, bohatších tříd a že ji zaviňuje pouze přepjatost a zchoulostivělost, chudý člověk že nemůže býti hysterickým.

Zkušenost nás učí, že hysterické příznaky objeviti se mohou u bohatších i chudých, u dětí i mužů dospělých a velký počet hysterických najde se právě mezi třídou dělnickou. Ovšem že může pouze lékař usouditi, které choroby jsou původu hysterického, které jsou simulované, a které patří k jiným vážným onemocněním. Neodborník si nesmí hned tak říci, že některý zjev chorobný u osoby přepjaté je známka hysterie, že se jen přetvařuje, že jí nic neschází apod. To může říci pouze znalec, když nemocnou osobu důkladně několikráte vyšetřil a když veškeré okolnosti vylučují změny jiného původu.

Budeme nyní líčiti: 1. příčiny hysterie. 2. Příznaky:

A. Duševní povahu hysterických.

B. Změny citlivosti a bolesti hysterického původu.

C. Křeče a obrny hysterického původu.

D. Záchvaty hysterické: a) malé, b) velké.

E. Duševní poruchy hysterické.

3. Poznávání hysterie.

4. Léčbu hysterie.

***

1. Příčiny hysterie.

Příčiny hysterie bývají vždy složité a nemůže se obviňovati nikdy jedna příčina, ale celá řada. Laik ty příčiny těžko poznává, obyčejně dává vinu příčině nejbližší, která nějaký záchvat přivodila a zapomíná, že by jinak záchvat hysterický nebyla vyvolala, kdyby jiné vlivy nebyly jí půdu připravily. Kupř.: Některá dívka z leknutí dostane křeče, které se pak často opakují. Leknutí samo nebylo by křeče vyvolalo, kdyby dívka ona nebyla před tím vůbec povahy dráždivé nebo citlivé z jiných příčin.

Půda, na které vzniká hysterie, jest právě povaha dráždivá čili citlivá a ta může býti buď zděděna či vrozena nebo různými chorobami získána.

Dědičnost hraje při hysterii hlavní úlohu. V každém případě, kde nalezneme známky svědčící povaze hysterické, nutno především pátrati po rodinných poměrech, nejeví-li se u rodičů neb dalších krevních příbuzných se strany otce nebo matky známky nějaké nervové nebo duševní choroby. U hysterie podaří se nám častěji, než se myslí, dokázati, že základ choroby je dědičný. Je-li matka hysterická, je více než pravdě podobno, že některé její dítě – pravím některé – bude také hysterické.

Po matce dědí chorobu více dcery, po otci synové.

V některých případech u rodičů hysterie nelze dokázati a dítě přece je hysterické, jindy dědí se po rodičích pouze náchylnost k vývoji různých chorob nerovových nebo duševních. Tak se stává, že v některých rodinách nacházíme velmi spletité poměry dědičnosti těchto chorob. Čtenář bude znáti zajisté rodiny, u nichž je málo členů, aby mu něco nescházelo. To jsou rodiny, jak říkáme dědičně zatížené, kde potomci trpí za hřích rodičů, zcela nevinně bývají napadány chorobami nervovými i duševními a přepouštějí pak ještě horší soustavu nervovou svým potomkům, zvláště když nedovedou se vyhnouti alkoholismu a příjici, které vždy poměry dědičnosti zhoršují. Stůjž zde příklad. Žena trpící od mládí hysterií vypravuje o poměrech dědičnosti toto:

„Můj otec byl velmi prchlivý člověk, rád pil a míval ob čas návaly krve ke hlavě, jeho bratr byl raněn mrtvicí. Děd se strany otcovy byl podivín, který svými vrtochy trápil rodinu velice. Bába byla mírné povahy, dobračka. Matka moje trpívala srdečními křečemi a padala často do mdlob; když se rozlobila, nechtěla se o nic starati, jen po lázních a doktořích jezdila. Její sestra zemřela srdeční vadou a druhá sestra mívá záchvaty migrény. Bratr téže je zdráv, ale jedno dítě je trochu slabomyslné.

O bábě se strany matčiny vypravují, že utekla od muže a žila s jiným. O dědu se nic neví.

Můj bratr bohužel stal se pijákem a tulákem, byl talentovaný člověk, ale úplně se zkazil.

Má sestra vdaná jest úplně zdravá, nic jí neschází, muže má hodného, ale jedna její dcera je příliš nervosní stvoření.“

V tomto případě běží tedy o dědičné zatížení po otci i po matce. Jsou však případy, že rodiče byli zdrávi a děti přece onemocní. V tom případě třeba hledati známky dědičností v dalším krevním příbuzenstvu, poněvadž zárodek nemoci se nevyvíjí u každého člena rodiny.

Člověk pocházející z rodiny, kde se objevovaly různé choroby nervové nebo pijáctví, je dědičně náchylný k nervosám, nesnáší tak lehce útrapy života a snáze podléhá všem škodlivým vlivům, které člověk ze zdravé rodiny pocházející snáší beze všeho.

Slabost nervová může býti získána chorobami vyčerpávajícími síly tělesné, jako jsou: chudokrevnost, cukrovka, dlouhé kojení a častá těhotenství, vleklé katary střev a žaludku, záněty ledvin, dále nakažlivé nemoci, jako: tyfus, chřipka, zánět plic, příjice, difterie, rheumatismus kloubní apod.

Zdatnost tělesnou i duševní ve veliké míře podkopávají chronické otravy, jako alkoholismem, tabákem, morfiem, olovem, rtutí apod. Jakou vinu třeba přičítali nemocem pohlavním, je sporno. Jisto je, že hysterie velmi často se objevuje u žen trpících záněty dělohy a vaječníků, bělotokem apod. Nesmí se zapomenouti, že takové ženy trpí vedle toho více duševně, poněvadž se pro svou chorobu trápí, následkem stálých obtíží stávají se nervosními, bývají často bezdětné a v manželství cítí se nešťastnými. Podobně mají velikou vinu při vzniku hysterie duševní útrapy, zvláště dlouho trvající a tajné, které hluboko se vžírají v duši člověka, kupř.: častá příkoří, ústrky, hněvy, sklamané naděje, zhrzená láska, neštěstí rodinná, ztráty majetku apod., je pak jen malé příležitostné příčiny potřeba a choroba nervová vypukne.

Námahy tělesné, pohlavní výstřednosti a zdrželivost mají význam omezený.

Důležitější je věděti, že hysterie velice snadno vzniká u člověka, který již trpí jinou chorobou nervovou, kupř. záněty nervů, vysycháním míchy, neurastenií, padoucnicí, slabomyslnosti apod. Tím způsobem stává se obraz choroby ještě složitější, tak že lékaři činí často obtíže rozpoznati, co které chorobě patří. Z toho patrno, že rozumný laik pronášeti nebude úsudky z vědomostí čerpaných v „Domácím lékaři“, který přece nemůže podati více, nežli stručné poučení o nemoci a z laika lékaře neučiní.

Vznik hysterie podporuje převrácená výchova dětí. Děti mají se od malička otužovati tělesně i duševně, nemá se u nich vzbuzovati blouznění náboženské, nemají se strašiti, třeba je chrániti před rozčilováním pohlavním a před zvrácenými choutkami, vésti je k práci a sebezapírání a ne citlivůstkářství. Kde děti jsou rozmazlené od malička a kde tyranizují své okolí, sotva se naučili mluviti – tam lze očekávati věci horší.

Příznaky hysterické náhle se objevují obyčejně po nějakém úrazu nebo duševním rozčilení. Co se úrazu týče, nezáleží na jeho velikosti jako na leknutí a otřesu duševním, který jej provázel. Vliv duševní je zde hlavní činitel.

Tak vypukne často hysterie po nepatrném poranění při srážce vlaku, vypuknutí požáru, pádem s velocipedu, kousnutím psa neb koně, po hádce neb výprasku, po přestalém zemětřesení neb leknutí způsobeném úderem blesku apod.

Jakým způsobem může úraz míti za následek dlouho trvající chorobu nervovou, dá se těžko vysvětliti. Hlavní příčinou bude jakési otřesení nervové soustavy (nervový shok), jež zanechává v mozku trvalejší změny. Tato otázka byla hlouběji studována od té doby, kdy se vyvinulo úrazové pojištění. Blíže o tom předmětu viz v pojednání o nervose po úrazu (neurosa traumatická). Objeví-li se po nějakém úrazu příznaky hysterické, mluvíme o „hysterii traumatické.“  Někdy vypukla hysterie po hypnotizování a pokusech spiritistických. U mnohých lidí hypnosa a jiná umění černokněžnická působí velmi rušivě na duševní život. Naproti tomu je známo, že osoby hysterické velmi snadno upadají ve spánek hypnotický a dají si různé věci namluviti či suggerovati. Vlastnosti té se užívá někdy s prospěchem k odstranění hysterických obtíží.

Nejčastěji se potkáváme s hysterií mezi 13. – 20. rokem. Před rokem 10. a po 40. roce je hysterie řídký zjev. Ženy trpí dvakrát i třikrát častěji než muži. Někdy se objevují příznaky hysterické, hlavně křeče u většího počtu lidí najednou, ve školách, klášteřích a podobných ústavech. Ve středověku bývaly dosti časté epidemie hysterický křečí v ženských klášteřích i mimo ně. Tenkrát se věřilo, že člověk může býti ďáblem posedlý, který jím zmítá a zlolajné zvuky z něho vyráží. Církevní soud mnoho hysterických dal upáliti jako čarodějnice, které styků s čertem vyhledávaly. O předmětu tom jest uveřejněna dlouhá řada spisů.

Děti ve škole „nakazily“ se jedno od druhého a dostávaly křeče škubavé, tančily, skákaly, bečely, tak že musila býti škola na dlouho zavřena, aby se neviděly.

Pohled na různé pohyby, zejména výstřední a nezpůsobné, svádí mnohé lidi slabší vůle k nápodobení. Tím způsobem se stává, že hysterie se šíří nápodobením.

2. Příznaky hysterie.

A. Duševní povaha hysterických.

Duševní povaha hysterických vyznačuje se nestálostí, protivami, výstředností, dráždivostí a zvýšeným sebecitem. Hysterické osoby mají zvláštní povahu vždy, i když jim scházejí ostatní příznaky, jako křeče, záchvaty bolestí apod. Hysterická žena je známý typ v životě i románech. Předem budiž vytknuto, že inteligence, rozum a chápavost u hysterie obyčejně netrpí a že hysterické osoby vyznamenávají se často velikou čilostí duševní, jeví zvláštní nadání umělecké v některém oboru i bystrou soudnost.

Veškeré jednání a myšlení hysterických má známku kolísavé nálady. Hysterické osoby jsou choulostivé, nestálé a nevrlé, nejsou s to udržeti rovnováhu. Přílišná dráždivost (či citlivost) duševní – podporuje náhlé převraty v náladě, cítění a jednání. Jednou jsou veselé a rozpustilé, rozplývající se v srdečnosti a lásce, chtějí obětovati lásce vše, a za krátký čas – snad za chvíli – upadají v náladu opačnou, cítění se úplně převrátí – jsou zlostné, uražené, nesvědomité, vyhánějí od sebe, koho láskou a dobrosrdečností obsypávali. Jsou plné vrtochů, výstředních nápadů, převrácených a nepochopitelných choutek. Každá výstřednost v jednání nutí střízlivého pozorovatele k úvaze, běží-li o příznak hysterické povahy.

Malá, nepatrná událost vznítí u nich oheň nadšení, zlosti, hněvu nebo pláče; přehánějí ve výrazech citových. Pro svoje dojmy a vzrušení volívají nejsilnější formy výrazu, jsou ihned hrozně uražené, na smrt polekané, nevýslovně trpí, jejich bolest je strašná a nesnesitelná, láska šílená. Lehce se nadchnou pro některé myšlenky národní dobročinné, náboženské a vůbec pro vše, co je nové, velké, časové a na čas zajímavé, ale při žádném jednání nejsou důsledné a vytrvalé. Jejich zápal a energie brzy ochabne.

K mnohým činům vede hysterické osoby jen snaha, aby se o nich mluvilo, aby na sebe upozornily a byly obdivovány, aby jim jiní záviděli. Kdo nemůže konati velké činy heroické obětavosti a lásky k bližnímu hledí na sebe aspoň upoutati pozornost nápadným účesem, šatem, chůzí, chováním ve společnosti apod. Ve společnosti hrají rády vynikající úlohy, bývají pyšné a pohrdají vším, co je všední a prosté. Za to se rády zajímají o skandální historky, klepy, napínavé a nervy rozčilující děje a romány. Každou událost zveličují a překrucují dle svých fantastických výmyslů vědomě, zlomyslně i nevědomě a tak se stávají zřídlem věčných nepokojů a hádek ve svém okolí.

Hysterická žena bývá kříž pro každou domácnost. Pro svoji osobu vyžaduje největších ohledů, je sobecká do krajnosti a sama nemá pro nikoho žádných ohledů, ona musí stále poroučeti a nikdo jí nic dobře neudělá, tyranisuje muže, přátele, služebnictvo až k zoufání. Naříká, že je odstrkovaná, pronásledovaná ode všech, že ji muž nemiluje, že by ji nechal zahynouti, že jí nedopřeje žádné radosti a jen sám užívá atd. Někdy je velmi pilná, najednou by vše chtěla míti hotové, hledí na každý prášek, jindy zase leží, ničeho si nevšimne, o děti se nestará a jen si dává sloužiti. Pro svou nesnášenlivost, hádavost, žárlivost a lkavost bývají hysterické osoby častí hosté u soudů. Hysterické ženy často utíkají od mužů, jen aby dokázaly, že ony trpějí nesnesitelně; také činí tak, že chtějí vzbuditi sensaci a trestati své nejbližší. V ohledu soudním je důležito věděti, jak hysterické osoby lhou. Buď pravdu přehánějí a převracejí, nebo si vymýšlejí úplně nové děje, které přiodějí fanatickým vypravováním a překvapujícími detaily. Známy jsou případy, jak hysterické ženy obvinily přivolané kněze nebo lékaře z násilí, a že se zúmyslně lehce poranily, aby ukázaly stopy útoku.

Někdy klamou lékaře předstíráním, že nemočí a nechodí na stranu po celé týdny – zatím chytře moč i stolici odstraňují.

Simulace čili přetváření se bývá velmi častým zjevem u hysterických. Ovšem že pouze lékař může rozhodovati, co je simulováno a co ne, častěji se křivdí v tom ohledu nemocným skutečným a proč by hysterická žena nemohla býti opravdu nemocna? Proto pozor, než se co prohlásí za simulaci! Dále je třeba věděti, že hysterické ženy jsou náchylny ke skutkům nepředloženým, přenáhleným. Okamžitý nápad, libovolný dojem nebo vzpomínka mění jejich úmysly. Čemu tvrdošíjně a svévolně odpíraly, najednou samy provedou, uprostřed zábavy přestanou a jdou pryč. Zítra se seberou a cestují po světě beze všeho cíle. Celý jejich život někdy skládá se ze samých skoků, nepředložených podniků, plánů, náběhů a lehkomyslných kousků.

Nestálost je hlavní znak hysterie.

Zvýšení citlivost v oboru tělesném i duševním bývá příčinou, že se hysterické cítějí stále nemocnými. Každá hysterická osoba bývá zároveň i hypochondrická.

Obracejí stále pozornost ke stavům vlastního těla, nepatrné obtíže zažívací nebo nepříjemné pocity tělesné vůbec dávají podnět k domnění, že trpí nejrůznějšími nemocemi a bolestmi, ve které se tak vmyslí a vžijí, že ani nevěří, že to není pravda. Choroba se stává středem veškerých zájmů nemocného, který se jí podává a nedovede vzpružiti své síly, aby proti ní bojoval. Příkazy lékařské provádí nedbale, hledá nové a nové léky, kapacity lékařské, až náhodou nějaký lék nebo lékař zvučného jména vzbudí zájem nemocného v takové míře, že mu věnuje veškerou důvěru a jako zázrakem se uzdraví.

Typickou vlastností povahy hysterické je snadná sugestivnost. Osoba hysterická lehce podléhá vlivu mocného slova, které vychází od osoby všeobecně vážené, nebo působí na stránku citovou. Věci nadpozemské, náboženské, mystické a tajuplné budí u nich vždy větší zájem, lehce věří v zázračnou léčivou moc některých léků, míst posvátných, ostatků svatých apod. Hysterické ženy byly nejčastěji výstřední stoupenky sekt náboženských a do dnes bývají bigotní modlářky a pověrčivé až do krajností. Mnohé ženy vlivy náboženskými zázračně uzdravené byly hysterické. Jak lehce hysterické osoby nějakou nemoc dostanou, tak lehce ji vhodnou sugescí ztrácejí. Nemyslím zde ani na sugesci hypnotickou. Stačí někdy energické vyzvání lékaře a nemocná, kupř. která nemohla choditi, ihned chodí. Takový mocný vliv ovšem nemá každý lékař a ne vždycky. Někdy zaříkání nějaké baby a dryáčnické kapky lépe pomohou než celá věda lékařský. Dosud platí pravda, že i víra uzdravuje. Dodati ještě nutno, že hysterické osoby rády se oddávají snění, trvávají v náboženských povznešených náladách, dovedou se až 40 dní postiti a své tělo mučiti do nejvyššího vysílení.

Abnormálnost hysterické povahy může se stupňovati poznenáhlu v pravou chorobu duševní.

B. Změny citlivosti a bolesti hysterického původu.

Vedle zvláštní povahy právě líčené bývá snížení nebo zvýšení citlivosti některé části těla nejčastějším příznakem hysterie.

Když lékař vyšetřuje nemocného, jaká je jeho citlivost na těle, často najde u hysterického, že půl těla, ruka, noha nebo jen jistá část přesně omezená je bezcitná. Kůži možno někdy špendlíkem propíchnouti a nemocný necítí ani nejmenšího škrábnutí. Bezcitnost (anaesthesie) týká se někdy i sliznic v ústech, nosu, na spojivce oční, v hltanu a v pochvě.

Zajímavé je, že bývá někdy jen půlka úst, nosu atd. bezcitná.

O bezcitnosti často nemocný ani neví, zřídka se mu zdá, jako by ono místo bylo cizí, mrtvé. Lékař může bezcitné místo proudem faradickým učiniti citlivým nebo přiložením magnetu nebo nějakého kovu způsobiti, že změna citlivosti zmizí, ale objeví se na druhé půlce těla. Tento zjev převádění bezcitnosti s jedné poloviny těla nebo jedné končetiny na druhou nazvali francouzští lékařové, kteří nejvíce s hysterií se obírali, „transfert.“

Podobně jako bezcitnost může býti u hysterické osoby rozšířená a ohraničená zvýšená citlivost (hyperaesthesie). Tato má větší důležitost pro nemocného, neboť bývá na nepříjemný pocit záhy upozorněn a také si lékaři stěžuje.

Citlivost může býti po celém těle tak zvýšená, že se nemůže nemocný kůže ani dotknouti, když pak je citlivost i hlubších vrstev, svalů a kloubů zvýšena, nemůže se pro bolest ani hnouti. Nepříjemná je zvýšená citlivost sliznic, nosu, úst, hltanu, pochvy, dále žaludku, vaječníku, dělohy, varlat, plosky nohy a jiných ústrojů. Někdy kůže bývá bezcitná a hlubší vrstvy pod ní bolestivé. Známy jsou případy, že hysterické osoby necítily žádných bolestí, když si samy největší rány zúmyslně zadávaly nebo když jiní je mučili, pálili nebo řezali.

V průběhu hysterie objevují se velmi často bolesti v různých částech těla a bývají dle líčení a chování se nemocných skutečně hrozné a nesnesitelné. Ovšem, že mohou se prohlásiti za hysterické jen tehdy, když lékař nenajde žádnou změnu v bolestném dílu těla ani jinou vzdálenější příčinu.

Bolesti vznikají obyčejně náhle tak jako dříve uvedené změny citlivosti, po nějakém rozčilení nebo úrazu, jejich trvání je různé – několik minut až několik dní – a mohou rovněž náhle zmizeti nebo vyskytnouti se opět na místě jiném. V tom ohledu žádná pravidelnost v průběhu není.

Často bývají hysterické osoby postiženy bolestmi hlavy, a sice cítí hroznou bolest na temeni jako by hřebík („favus hysterici“) vrážel do hlavy, někdy je bolest více v záhlaví a vystřeluje do zad a do očí, někdy opět bolí jedna polovina hlavy. Při tom obyčejně nemocné mívají závrať a nucení k vrhnutí. Migréna bývá častou průvodkyní hysterických a není snad jedné hysterické ženy, která by si nestěžovala na nějakou migrénu, ačkoli není každá bolest hlavy migrénou.

Dále trpívají hysterické osoby bolestmi v jednotlivých kloubech nejčastěji v koleně nebo kyčli. Kloubu nic neschází, ale nemocné nedají ani dotknouti se kůže, tak je to místo citlivé. Je-li bolest veliká, pozoruje se v okolí kloubu, že svaly jsou křečovitě stažené.

Když upoutáme pozornost nemocné na jiný předmět, necítí tak bolesti na dotyčném místě a může i hýbati končetinou. Časté jsou bolesti v zádech jen v určitém místě, podél žeber, v prsních žlázách, v jamce žaludeční, u srdce, v kosti bércové a kostrčné, „na straně“ v krajině jater nebo ledvin, v měchýři a děloze.

Hysterický nemocný často dostává záchvaty bolesti u srdce, které jsou provázeny úzkostí a tlučením srdce a těžkými dechem. Kolikrát volají v noci lékaře kvůli této chorobě. Můžeme říci, že to je zjev srdeční neurosy a že bývá srdeční vada vyloučena. Diagnosu činí vždy lékař po řádném a častějším vyšetření všech okolností.

Při hysterickém bolení žaludku či „křečích žaludečních“ pozoruje se často úporné zvracení až do úplného vysílení.

Někdy zase vrhnou hysterické ženy bez bolesti skoro po každém jídle a na výživě nijak nescházejí.

V průběhu hysterie dají se pravidelně dokázati změny citlivosti všech smyslových ústrojí.

Ostrost zraková trpí na jednom nebo na obou očích trvale nebo dočasně po záchvatech bolestí nebo po rozčilení, někdy i slepota se může objeviti. Nemocný špatně rozeznává barvy, modrá a zelená je u něho šedivá, někdy vidí v zorném poli stále skvrnu, někdy vidí dvojatě, šilhá následkem křeče některých očních svalů a někdy není schopen čísti, jak ho vše dráždí.

Jako zrak může trpěti i sluch, chuť a čich; může se pozorovati, že nemocný na jedno ucho nedoslýchá (při tom bývá i kůže na téže polovině hlavy nebo těla bezcitná) nebo že je sluch někdy nápadně bystrý. Chuť může býti následkem menší citlivosti sliznice dutiny ústní změněna tak, že vybírají nemocní jen ostře chutnající jídla nebo jim právě něco chutná, co se druhému oškliví. V tom ohledu mají hysterické osoby různé převrácené chutě. Čich může býti rovněž změněn – někdy otupen, jindy zostřen. Hysterickým je někdy vůně jistých květin protivná a naopak ostrý zápach „Asie foetidae“ příjemný. Léky proti hysterii bývaly dříve z nepříjemně páchnoucích látek sestavovány, jež prý byly nemocným hysterickým příjemné.

Co se týče dráždivosti pohlavní, nemůže se tvrditi, že by pud pohlavní u hysterie byl vždy zvýšen; často se najdou i povahy chladné.

Dokončení zítra.

Zdroj: Domácí lékař, lékařský rádce zdravých i chorých, Praha 1902.

Další hesla jsou pod odkazem Zdraví/Domácí lékař