Domácí lékař: Hysterie II

C. Křeče a obrny hysterického původu.

Není svalu v těle lidském, který by průběhem hysterie u někoho někdy netrpěl. Zjevy dráždění tj. křečového stahování obyčejné převládají. Považme, kolik je svalů vůli člověka podrobených a kolik svalů na vůli člověka nezávislých (srdce, žaludek, střeva, cévy) a představíme si, jak četné a pestré mohou býti chorobné zjevy sem spadající. Není možno veškeré formy uváděti, zmíníme se proto pouze o hlavních, počínaje od hlavy dolů.

Některý nemocný nemůže otevříti dobře oko pro křeč svěrače očního, jiný špatně vidí, má širokou neb úzkou zornici následkem křeče svalů nitroočních, jiný opět šilhá nebo má obě oči na jednu stranu skroucené křečí svalů okem hýbajících. Svaly na jedné polovině tváře mohou býti stažené, čímž nabývá nemocný šklebivého výrazu. Je-li ještě jazyk křečovitě vyplazen a na jednu stranu skroucen, bude výraz tváře zvláště odporný. Křeč žvýkačů působí, že má nemocný zuby zaťaté a nemůže ústa otevříti.

Někdo nemůže polykati, jakmile nejmenší sousto přijde do úst, dostane křeč svalů hltanových. Postihne-li křeč svaly hlasivky nemůže člověk dýchati a může se i zadusiti, naopak když tyto svaly ochrnou, nemůže dotyčný nemocný mluviti hlasitě – jen šeptá.

Bezhlasí hysterické (afonie) bývá velmi často pozorováno po některém rozčilení a mizívá opět náhle po jiném. Někdy nemůže nemocný ani sebe menšího zvuku ze sebe vypraviti, namahá se, aby mluvil, ale nejde mu to, je němý, nanejvýš dovede s velikým úsilím vysloviti první slabiku některého slova. Při tom však může dobře čísti i psáti, někdy i zpívati, pouze v řídkých případech jsou tyto výkony omezeny.

Němota hysterická (mutismus) může trvati i mnoho neděl a vzdorovati veškerému léčení. Nemocný učí se s mukou vyslovovati jednotlivé slabiky – až najednou při nějakém rozčilení nebo leknutí vzkřikne a mluví docela dobře.

Následkem zvláštní křeče svalů súčastněných při mluvě může se objevit koktání různého způsobu a sice buď trvalé, nebo jen v záchvatech. Od obyčejného koktání liší se nepravidelným a libovolným opakováním slabik, zajíkáním a tím, že dotyčný nemocný všelijak ústa kroutí, hází jazykem, překusuje a polyká, rychle dýchá a některou dobu dobře mluví. Někdy se střídá koktání s němotou a může trvati měsíce i léta.

Zvláštní je zjev křečovitého kašle, škytavky a kýchání, které mohou trvati náramně dlouho. Nemocný v pravidelném tempu vyráží ze sebe zvuky suchému kašli podobné, rychle vdechuje a vůbec různě dýchání provádí. Tyto zjevy zaviňuje křeč bránice.

Známý je hysterický příšerný pláč a smích, podmíněný křečí svalů dýchacích a zejména vlivy duševními.

Ochrne-li bránice, nemocný těžce dýchá pomocí břišních svalů.

Záchvaty dušnosti (asthma) mívají i jiné příčiny u hysterických. Některé osoby polykají vzduch a uměle ho zase s podivnými vdechy vyrážejí, stále říhají (aërophagie). I časté zívání se pozoruje.

Křeč jícnu má za následek, že nemocný nemůže jísti a někdy třeba ho krmiti uměle. Křeč žaludku pak působí dávení, které může býti spojeno s bolestmi, ač hysteričtí vrhnou i bez bolesti.

Křeč svalstva střevního zaviňuje jednou rychlé vyprazdňování střev – silné průjmy a hlučné kručení, po druhé až vrhnutí obsahu střevního obvráceným pohybem střev (antiperistaltikou). Je-li konečník křečovitě stažen, bude stolice zadržena, je-li staženo ústí měchýře močového, vyplývá z toho zadržení moče. Křečovité stažení pochvy bývá u žen velmi bolestivé. Je-li svalstvo střevní ochablé, bývá břich silně plyny nadmut. Někdy bývá toto nadmutí břicha křivě vykládáno za známku těhotenství, jindy za nádor břišní a jsou-li při tom bolesti, myslívají nemocné, že mají zánět pobřišnice.

Od srdce a cév pozoruje se tlučení srdce a rychlý puls, dále veliká dráždivost cévní v tom smyslu, že hysterické osoby rychle mění barvy, brzy jsou překrvené, brzy bledé, horko a zima střídá se u nich a to obyčejně více na jedné straně. Že se na některém místě (na půl těla) potívají, je též známo.

Zajímavější, ale také záhadnější je zjev krvácení neporušenou kůží, krvavý pot a náhlé sešedivění. Známější jest náhlý vznik osutiny (kopřivky) na některém místě těla vlivem nervovým.

U hysterických objeví se někdy následkem místní křeče nebo ochrnutí cév ohraničené otoky na trupu nebo na končetinách někdy bolestné, někdy bezcitné. Ode dávna rozeznávaly se otoky „bílé“ které bývají teplé a měkké, a „modré“, které bývají tvrdé a studené. Bez patrné příčiny náhle povstávají i mizejí.

U nervos je třesení častým zjevem a tak i u hysterie. Obyčejně dostavuje se v záchvatech, trvá ¼ - 2 hod. a týká se pouze některých svalů, (na očích, ústech, končetinách apod.). Trvalé třesení údů a celého těla bývá řídké. Hysterickou osobu kupř. po rozčilení někdy chytne třesení do jedné ruky, bývá z počátku slabé, pak roste ve větší pohyby a přechází na celou půl těla. U někoho je v klidu třesení větší u jiného jen při pohybu. Ve spaní vždy přestává.

Ve tváři a na končetinách pozorují se někdy rychlé, pravidelné křečovité záškuby svalstva, jako by je elektrickou jiskrou podráždil. Někdo hází hlavou, pokrčuje ramenem, nepravidelně škube rukou nebo nohou, často pouze na jedné polovině těla. Někdy činí tyto mimovolné pohyby (chorea hysterická) chůzi, stání, řeč a veškerou práci velmi obtížnými.

Následkem křeče krčních svalů bývá hlava k jedné straně na dlouho stočena. Některý nemocný drží křečovitě sevřené prsty jako při psaní, některý drží ruku ohnutou v zápěstí nebo v lokti, jiný chodí skroucen na jednu stranu a opět skáče po jedné noze a druhou má skrčenou nebo křečovitě nataženou. Tyto křeče rovněž náhle po úrazu nebo rozčilení se objevují, mohou trvati i měsíce, mohou silně boleti a náhle zmizeti. Ve spaní úplně přestávají a při odvrácení pozornosti jsou menší.

Na rukou i nohou pozorují se často obrny různého stupně těch vlastností jako křeče. Nejsou vázány na obvod jistého nervu hybného, náhle po malém úrazu i vlivy duševními vznikají a zanikají. Obrna není nikdy tak úplná, aby nemocný nemohl aspoň trochu končetinou pohybovati, zejména se to ukáže v době zlosti nebo hrozícího nebezpečí. Někdy nastává nemožnost vykonávati pouze některé určité pohyby, což je právě zvláštnost hysterie. Kupř. nemocný provádí v leže veškeré pohyby nohama, ale jak vstane a chce jíti – nedovede udělati krok – klesá na zem (abasie). Někdy všelijak křiví nohy, špatně našlapuje, vleče paty, vrávorá – a nazpátek jde dobře.

D. Záchvaty hysterické.

a) Tak zvané malé záchvaty pozorují se u nás častěji, než velké. Jak často přicházejí, je velmi neurčité, někdo je má každý týden, někdo jednou za léta. U někoho se vracejí v pravidelných obdobích a tu bývá jen jeden záchvat nebo celá řada jich. Ženy jsou více postiženy než muži. Rovněž co do síly (intensity) záchvatů velké rozdíly shledáváme. Hlavní známky těchto záchvatů jsou: Povstávají náhle po nějakém rozčilení, dojmu bolestném, leknutí nebo po jakémkoli i menším úrazu. Někdy se záchvat ohlašuje předzvěstnými příznaky. Vědomí bývá vždy více méně porušeno, bezvědomí bývá pouze v nejtěžších případech.

Záchvaty bývají u téhož nemocného obyčejně vždy téže tvářnosti. Lékař může v jednotlivých případech nalézti na těle nemocného zvláštní místa (hysterogenní body) přesně ohraničená, veliká jen co by prst přiložil, která při tlaku jsou bolestivá a vyvolávají záchvat. Taková místa jsou kupř. na temenu hlavy, na očích, u nosu, vedle hrtanu, pod klíčkem, u srdce; na zádech, v dolní části břicha, u žen v místě, kde asi leží vaječník aj. Aby zajímavost hysterie byla ještě větší, najdou se zase místa či body, na které když se přitlačí, záchvat pomine. Takové pokusy ovšem může prováděti jen odborník, laiku dostačí, ví-li o takových podivných poměrech.

Některá nemocná kupř. následkem rozčilení upadne v lehkou mdlobu, sedne si nebo obratně klesne na židli, zbledne nebo zčervená, vzdýchá a rychle dýchá, někdy hlasitě naříká a dostává buď bolesti nebo křeče, třesení nebo silné škubání do jedné ruky nebo nohy, někdy do poloviny těla, někdy tluče oběma rukama nebo hází nohama, někdy třese hlavou, někdy jí křeč jen napne jednu končetinu, někdy je celá strnulá, že se nemůže hýbati, jindy zase křeč zachvátí jen svaly dýchací, tak že nemocná nemůže dýchati, jindy opět zkroutí jen obličej nebo celé tělo na jednu stranu. Variace jsou různé. Záchvat trvá pouze několik minut a je zas dobře. Někdy hysterický záchvat záleží pouze v tlučení srdce, v silných bolestech hlavy, vrhnutí, bolestech žaludečních a jiných tzv. vnitřních křečích. Záchvat může i několik hodin trvati.

Opovídá-li se záchvat předzvěstnými příznaky, pozoruje se u nemocného dráždivá nálada, nevolnost, nepokoj, smích a pláč, nadýmání, škytavka, zívání, nucení, bolesti v jistém místě a různé podivné pocity. Když má již záchvat přejíti – pocítí nemocný zvláštní tíseň na prsou, úzkost a tlučení srdce, zdá se mu, jakoby něco jako koule (globus hystericus) vystupovalo ze žaludku jícnem nahoru a krk to stáhlo. Při tom mu buší v hlavě, hučí v uších, dostává závrať – a padá.

Tak hluboké a náhlé bezvědomí jako u záchvatu padoucnice zde nikdy nenastává a proto má hysterická osoba vždy dosti času, aby si vhodné místo k pádu volila a neporanila se. Několik okamžiků nemůže vydechnouti, obličej zrudne a celé tělo je natažené a strnulé, ale brzy tato spínavá křeč celková ochabuje, dýchání se uvolní a pak urychlí a nemocný začne sebou škubati a zmítati, hází rukama, nohama, někdy provádí jen určitý stejný pohyb rukou nebo trupem, při tom křičí, ječí, pláče apod. Za několik minut se utiší, otevře oči, směje se nebo pláče, neví dobře, co dělal, ale ve tvrdý spánek nikdy neupadá jako po záchvatu padoucnice.

b) Velké záchvaty (grande hystérie) jsou jaksi zhoršené a prodloužené malé záchvaty, k nimž ještě přistupuje zjevné porušení duševní.

Po příznacích předvěstných nastává záchvat křečí podobných padoucnici. Po tom křečovité pohyby stávají se ještě bouřlivější, nemocná rytmicky hází rukama, trupem, vyhazuje nohy do výše, kutálí se, prohne se do oblouku tak, že se dotýká hlavou a patama podložky. (Francouzští lékaři nazvali ten zjev „arc de cercle“). Pak činí pohyby trupem, jako by pozdravovala, kroutí pánví, mlaská, vyplazuje jazyk, obnažuje se, strhává šaty, bubnuje nohama atd.

Někdy ještě k tomu přistupuje perioda vášnivých posicí teatrálních, kdy nemocný nacházející se ve stavu mrákotném jedná pod dojmem různých děsivých, milostných nebo náboženských halucinací a klamů smyslových. Buď se tváří zlostně, nadává a staví se do útočných nebo obranných postavení nebo je výraz tváře děsivý a nemocný choulí se v koutě a pláče. Někdy zase objímá a líbá neviditelnou osobu, zpívá milostné písně a je pohlavně rozčilen. Jindy v náboženském vzrušení spíná ruce, modlí se a upírá oči k nebi. Zdá se, jakoby nemocní hráli vášnivé scény divadelní s takovým citem, že by je žádný umělec lépe neprovedl.

Jsou-li pozorováni, nebo kdyby někdo chtěl jim domouvati a snažil se záchvat přerušiti, rozčilují se jen více a hrají svou úlohu tím déle a vynalézají nové a nové způsoby. Po záchvatu, který může trvati ½ - 1 hod. i déle, nespějí, jsou slabí a nevědí skoro nic o tom, co prováděli. V následcích záchvatu dostavují se různé změny citlivosti, křečovité stažení některých svalů nebo jich obrny.

Někdy po záchvatu nastává déle trvající porušení stavu duševního.

E. Duševní poruchy hysterické.

Jest málo chorob, u nichž se občasně vyskytuje krátce trvající porušení duševní činnosti. Nehledě k alkoholismu, bývá to nejčastěji padoucnice (epilepsie) zjevná i skrytá, jejímž příznakem bývají krátké duševní poruchy, jako stavy mrákotné, brzy pomíjející stavy rozčilení nebo surovosti aj. Hysterie, která svými záchvaty křečovitými nejblíže stojí padoucnici, vyznačuje se právě tak, jako ona, záchvaty duševním (psychickými). Tyto vystupují pak úplně samostatně nebo jsou sdruženy se záchvaty křečovými. Jsou případy hysterie, které nikdy křečí neměly a jen záchvaty duševními se vyznamenávají.

1. Záchvaty mdlob. Některé hysterické ženy zvláště jsou náchylné upadati do mdlob i při menším leknutí, hněvu, rozčilení, po nepatrném úrazu. Mdloby mohou býti slabé a krátké, jindy však bývají i těžké a dlouho trvají.

2. Záchvaty strnulosti kataleptické. Osoba hysterická po leknutí náhle upadá ve stav celkové ztrnulosti, stojí, sedí nebo leží bez hnutí jako socha, oči má buď zavřené neb otevřené s výrazem ztrnulosti, vědomí je zachované, dotyčná osoba vše kolem sebe vidí a slyší, jen že mluviti nemůže ani sebou hýbati. Na podráždění kůže píchnutím se nehne, zdvihneme-li jí ruku do výše, nechá ji v dané poloze. Někdy jsou všechny svaly nápadně suché, tak že násilím ruku ohnouti nemožno. Stav ten trvá někdy krátce, nemocný dá se lehce vzbuditi, postříkáme-li jej vodou, ale někdy trvá stav ten několik dnů až měsíců. V tom případě ovšem běží již o těžší choroby duševní i jiného rázu.

3. Záchvaty spavé (narkoleptické, lathargické). U některých hysterických dostaví se v určitou hodinu denní spánek krátko trvající, ze které nelze nemocného vzbuditi voláním – jen dotekem. Někdy se opakují záchvaty spánku několikrát za den a překvapují náhle i v chůzi. V těžších případech upadají nemocní ve spánek kolik týdnů trvající, a nedají se ničím probuditi.

Sensační takové případy noviny často ohlašují. Tito nemocní spějí nepřetržitě, necítí žádné tělesné potřeby, nechají se uměle krmiti, výkaly pouštějí pod sebe, dýchají povrchně a tep bývá velmi slabý. Někdy může dýchání i na několik minut přestati, tak že jsou zdánlivě mrtví.

Při bližším ohledání dokážeme u spícího, že svalstvo bývá tuhé a napjaté, a že víčka se třesou, vůbec celý stav jest jakási strnulost a ne pravý spánek. Po jisté době nemocný náhle se probudí a neví nic o svém dřívějším stavu.

4. Záchvaty mrákotné. Tyto mají ve veřejném životě veliký význam, poněvadž osoba hysterická ve mrákotném stavu podobá se úplně bdící a není rozčilena. Za to jedná jako v polospánku beze všech ohledů na mravnost, pod dojmem nějakých klamů smyslových slepě páše zločiny, krádeže, zapaluje apod., když náhle přijde k sobě – ve stav jasného vědomí – nepamatuje se na nic. Ztráta paměti (amnesie) může se týkati všech dějů po čas mrákotný, ale někdy vztahuje se na jistou dobu před tím nebo po tom stavu.

Při té příležitosti nutno vzpomenouti, že u hysterických přihází se zvláštní zjev duševní tj. ztráta paměti pouze pro určité vědomosti, kupř. zapomene čísti nebo psáti, zapomene cizí jazyk, vyšívání, kdežto ostatní paměť ani inteligence netrpí. Po nějakém delším čase může se původní stav paměti zase vrátiti.

Může se státi, že stavy mrákotné střídají se v delších obdobích se stavy jasného vědomí a že dotyčná osoba má pro každý stav zvláštní oddělenou paměť, tak že ve stavu jednom neví, co dělala ve stavu druhém, žije jaksi ve dvou osobnostech a má dvojí vědomí. Pouze periody jednoho stavu jsou pamětí spojená. Aby vyprávěla osoba o svých činech provedených kupř. ve stavu mrákotném, musila by býti uměle hypnotizována – tj. převedena ve stav mrákotný.

5. Záchvaty náměsíčnictví (somnambulismu) jsou úplně podobné stavům mrákotným těch osob, které ve spánku či polospánku vycházejí z postele, vykonávají různé domácí práce a zase, jako by nic se nestalo, si lehnou a spějí dál. Ráno o ničem nevědí. Podobné záchvaty hysterického somnambulismu trvají někdy i kolik dní a bývají vyvolány velkým záchvatem křečí, rozčilením nebo pokusem hypnotickým. Ze stavu toho dají se těžko dráždidly probuditi.

6. Záchvaty náhlé šílenosti, krátce trvající, pouze několik hodin nebo dní. Po nějakém rozčilení nastává náhle u hysterické osoby zákal vědomí, ve kterém jedná dle klamů smyslových (halucinací). Nemocná vidí a slyší hrozné věci, žaláře, bitvy, fantastické scény, náboženského nebo milostného obsahu apod. Při každém záchvatu opakují se tytéž děsivé obrazy, bolestné výkřiky a chování nemocné bývá stejné. Převládá totiž vždy jedna a táž nálada, obyčejně děsivá. Někdy se vystřídají různé nálady. Nemocná vidí kupř. sběh lidu, mrtvoly, bezhlavé oběšence, vrahy – (děsí se proto a divoce lká), pak ji chce někdo odnést – pálí ji ohněm (válí se proto na zemi a ohání se), konečně přijde vysvoboditel, činí jí návrh milostný (směje se a tancuje), zjeví se anděl (modlí se). Bouře zmítající celým tělem a duší náhle přestává – nemocná se utiší a neví nic, nebo vzpomíná jen v hrubých obrysech na to, co se jí zdálo.

Podobné záchvaty jsou velmi rozmanité a pestré.

7. Déle trvající a vůbec trvalé choroby duševní pozorují se u hysterických mnohem častěji, než u jiných lidí; poněvadž jsou svou povahou k nim více náchylní. Dříve popsali jsme povahu hysterickou u těch lidí, kteří obecně jsou považovány za duševně zdravé. Mezi duševním zdravím a chorobou duševní každému patrno je mnoho stavů chorobných, které neplatí v očích lidí za duševní chorobu, ale jsou zdroj velkých nepříjemností rodině i dalšímu okolí.

Mnohé hysterické osoby trpí zvrhlostí mravní (moral insanity), jeví převrácené náklonnosti, vynikají hrubostí, bezcitností a zlomyslností, utrácejí majetek hýřením, pitím a výstředním dobrodružným životem. V rodině působí nesváry, nectí rodičů a neuznávají žádných zákonů, páší výtržnosti, kradou a neštítí se žádných zločinů. Prostitutky, ženy opilství oddané a trestanky bývají často hysterické.

Takové ženy dovedou se přetvařovati, podváděti, stavěti se nevinnými a pronásledovanými, dovedou výmluvným jazykem nezkušeného oklamati, získati si dočasně jeho důvěry a soustrasti a za chvíli se mu vysmějí. Když se odhalí jejich kousky, upadají v rozčilení, rvou si vlasy, nadávají, pláčou, rozbíjejí vše kol sebe apod.

Některé nemocné hysterické trpívají šíleností náboženskou, upadají ve stavy zbožného vzrušení a snění, vidí Pannu Marii, boha i svaté a zvěstují pak ostatním lidem, že jsou od boha vyvoleny, aby hříšný svět obrátily.

Některé hysterické ženy bývají většinu svého života v náladě, smutné, pesimistické, cítí se nešťastnými a často pokoušejí se o sebevraždu, někdy jen aby druhé postrašily nebo vzbudily zájem jiných osob, aby se o nich mluvilo, ale někdy i do opravdy a proto se musí na ně dávati vždy pozor.

Poznávání hysterie. Na základě podaného líčení hlavních příznaků hysterických může si laik učiniti jakýsi pojem o tom, co je to hysterie a bude zajisté upozorněn v mnohém případě na to, aby hledal chorobu tam, kde jiný člověk věci úplně neznalý nemocnému křivdí a okolí jeho mylnými výklady klame. Článek tento není psán pro nemocného samého, aby se učil poznávati svou chorobu a pak ji léčiti, ale pro osoby, které mají nemocného na starosti, aby byly upozorněny na jisté chorobné příznaky a poznaly jich význam, aby v čas lékařskou pomoc hledaly.

Hysterie se sdružuje často s jinými nervovými chorobami, a proto v každém případě musí býti ponecháno lékaři, aby správné rozpoznání (diagnosu) nemoce učinil, laiku v tom ohledu žádné návody se dávati nemohou, poněvadž k posouzení příznaků je třeba odborných vědomostí. Často slýcháme a čteme výraz „stigmata hysterická“ – tím se rozumějí „známky“ či příznaky, které vedou lékaře k poznání hysterie.

Léčba hysterie. Hysterie jest nemoc vyléčitelná a záleží jen na vážnosti případu a jiných okolnostech, dá-li se vyléčiti úplně nebo jen částečně. Někdy zmizejí jen některé příznaky – bolesti, křeče, obrny – a základní povaha hysterická zůstává. Někdy se nemůže zaručiti, že se později choroba nevrátí. Proto musí míti každé léčení na zřeteli dvojí věc: pomíjející příznaky a základní stav duševní i tělesný. Důležitější je starati se o řádnou výživu a sesílení duševní energie, dále odstraniti rušivé a dráždivé vlivy z okolí nemocného – a to jsou často velmi těžké úkoly.

Léčení jednotlivých příznaků není možno zde uváděti, popsala by se tím větší kniha, nežli je „domácí lékař“. Léčení hysterie, jelikož nervové choroby vážné a dlouho trvající nezkušený člověk nikdy sám prováděti nebude a musí se obrátiti k lékaři o radu. Uvedem jen hlavní zásady. Škodlivé vlivy dědičné náklonnosti hledíme u dětí napraviti vhodnou výchovou, tak aby se děti otužovaly tělesně i duševně. K tomu cíli slouží řádná výživa, lázně, cvičení tělesná a přesný rozvrh vyučovací. Dítě musí býti co možná nejvíce na vzduchu a hráti si, nesmí se mu trpěti rozmary a vrtochy, nesmí se úzkostlivě dbáti na každé škrábnutí a nářky – dítě si musí zvykati na různé nehody, bolesti a odpírání, aby později v životě sneslo větší útrapy. Nechť se učí milovati pravdu a upřímnost, odpouštěti urážky a krotiti vášně. Ve škole se nemá přetěžovati úkoly, více má se pohybovati venku, než seděti u knihy. Tím není řečeno, že se nemá ničemu učiti. Pobožnůstkářství a strašení peklem dětem škodí.

Záhy, dříve než přijde doba pohlavní dospělosti, mají se od dětí pocházejících z nervově zatížených rodin vzdalovati veškeré popudy, které by jitřily fantasii a sváděly k samoprznění. Špatné příklady v domácnosti, hádky, vrtochy matky a jiné necnosti nemá dítě viděti – jinak je napodobuje.

Ostatně stran výchovy, otužování, volby povolání apod. mají se rodiče poraditi s lékařem.

Že by se hysterická dívka sňatkem uzdravila, není pravda. Pokud běží o lehkou chorobu, o příznaky jen tělesné, nemůže se proti sňatku namítati ničeho, ale kde jsou známky poruch duševních, tu bylo by velice nesvědomité činiti bližního a snad i celé potomstvo nešťastným. Bohužel mívá v případě sňatku lékař slovo poslední.

Jak se třeba zachovati v případě vyvinuté hysterie, těžko dávati všeobecně platné dobré rady, poněvadž musí se rada vždy říditi dle poměrů životních nemocné osoby; třeba vždy vniknouti do duše a seznati její bolestné rány. A ty zjeví nemocná pouze lékaři, který si získal svým vážným a střízlivým, ale i soucitným vystupováním její důvěry.

Jakmile nabude nemocná tolik energie a sebevědomí, že uznává léčitelnosti své choroby, je vyhráno. Stesky nemocných nikdy se nemají podceňovati, nemá se jim vytýkati, že se přetvařují a že jim nic neschází; někdy i lékař jim křivdí, když je pořádně nevyšetří, jak teprv člověk choroby neznalý.

Nejlepším lékem proti hysterii bude: vybaviti nemocného z dosavadního okolí a dáti ho jinam na přiměřené zaopatření nebo vychování. V těžších případech jsou vhodná místa léčebná, kde nemocní jsou pod stálým dozorem lékařským a vedeni jsou soustavně k otužování těla i duše účelně rozdělenou prací a řádnou výživou, a kde jsou nuceni podvoliti se přísnému domácímu řádu.

V nejtěžších případech s duševními chorobami nezbývá ovšem než ústav pro choromyslné.

Léky proti hysterii, chorobě tak různotvarné, zúmyslně žádné neuvádím. Víra činí i bezcenné léky zázračnými. Dobré výsledky u hysterie má rozumně prováděna vodoléčba, léčení elektřinou, masáže, různé lázně apod. Jak a co prováděti, má určiti odborník.

Velmi dobře se osvědčuje v těžkých případech hysterie zejména u tělesně sešlých methoda Weir-Mitchellova tj. osamotnění v ústavu, oddělení od domácích lidí, masáže celého těla, násilná výživa, pak tělesná cvičení. Že takové nemocné nikdy opojných a rozčilujících nápojů nesmějí píti, rozumí se samo sebou.

Zdroj: Domácí lékař, lékařský rádce zdravých i chorých, Praha 1902.

Další hesla jsou pod odkazem Zdraví/Domácí lékař