Svaz vítá, že po letech sporů Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 10. prosince 2019 potvrdil, že lze náhradu mzdy za dovolenou uplatnit jako náklad na podporu výzkumu a vývoje podle § 34 zákona o daních z příjmů.
První rozhodnutí vydal senát NSS při projednávání kasační stížnosti ve věci žalobkyně, kterou byla společnost ABADIA a. s., proti Odvolacímu finančnímu ředitelství. Jedna z námitek, kterou řešil, byla uplatnitelnost náhrady mzdy za dovolenou v této oblasti. Celkově však kasační stížnost soud zamítl a rozhodnutí finanční správy obstálo, protože stěžovatelka neprokázala, že výdaje vynaložila při realizaci projektu výzkumu a vývoje.
Svaz průmyslu a dopravy uplatnitelnost nákladů za dovolené dlouhodobě prosazoval, přestože se k němu soudy nižší instance vyjadřovaly nejednoznačně. Právě o takovýchto případech, kdy se musí firmy dlouze soudit a dostat svůj případ až před Nejvyšší správní soud, jsme psali již dříve zde. Zmiňujeme přitom právě i otázku dovolených.
„Naše slova se naplnila. Jsme rádi, že Nejvyšší správní soud potvrdil náš názor. Smutné ale je, že to trvalo několik let a zástupci státní správy odmítali slyšet logické argumenty, vést o nich diskusi a preferovali svůj výklad v neprospěch firem,“ uvedl Bohuslav Čížek, ředitel Sekce hospodářské politiky a hlavní ekonom Svazu průmyslu a dopravy.
Předseda Senátu Josef Baxa v odůvodnění rozsudku mimo jiné uvedl:
„Je-li s ohledem na odpracované hodiny na výzkumných a vývojových pracích zřejmé, že dle zákoníku práce vzniká nárok na dovolenou, není racionálního důvodu tento výdaj nepovažovat za výdaj související s realizací projektu výzkumu a vývoje. Jde o náklad stanovený zákonem za práci, nikoliv za nepřítomnost v práci či zotavování se.“
„Náhrada mzdy za dovolenou patří mezi osobní náklady a je tudíž odčitatelnou položkou na podporu výzkumu a vývoje upraveném v § 34 odst. 4 zákona o daních z příjmů.“
„Práce vykonávaná lidmi s sebou neodmyslitelně nese osobní mzdové, resp. personální náklady. Ty tradičně daňové zákony považují za výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů (zde dle § 24 zákon o daních z příjmů). Není žádných pochyb o tom, že náhrada mzdy za dovolenou je právě oním nákladem vynaloženým na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, jinak řečeno je jeho součástí (existuje zde „přímá“ souvislost se zdanitelným příjmem).“
„Argumenty žalovaného uměle oddělující samotný výkon práce od dovolené, během níž se zaměstnanec přece nepodílí na takových činnostech, vyhodnotil kasační soud jako ryze účelové a nepřesvědčivé. Lze je vyvrátit i pouhým jazykovým výkladem zkoumaných zákonných ustanovení, která nepožadují, aby výdaje (náklady) byly vynaloženy na realizaci projektu VaV, nýbrž při realizaci takového projektu. Je zřejmé, že zákon zde nezamýšlel striktně zúžit výdaje na ty, které byly vynaloženy přímo na řešení projektu VaV, nýbrž v (širší) souvislosti s jeho řešením.“ (20.1.2020)
