.jpg?s3=1)
Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank
Favoritem na úřad je muž, který by Dukovany nejraději zarazil
Jihokorejský parlament dnes sesadil prezidenta Jun Sok-jola. Jde o bolehav i pro českou vládu a ČEZ. Jun Sok-jol, veliký zastánce výstavby nových jaderných bloků v Dukovanech právě v jihokorejské režii, poztrácel podporu dokonce i ve vlastních stranických řadách. Hned 204 poslanců 300členného jihokorejského parlamentu hlasovalo pro jeho konec. Na sesazení stačilo 200 hlasů.
Podstatná část jihokorejské veřejnosti sesazení kvituje. Natolik Jun Sok-jol zemi rozlítil svým nakonec „zbabraným“ vyhlášením stanného práva v úterý minulý týden.
V příštím roce by se prezidentem mohl stát naopak zavilý kritik Dukovan, I Če-mjong. Jeho Demokratická strana o dukovanském projektu říká, že aby jihokorejská strana zakázku získala, hrubě podsekla náklady. Jde prý „od počátku o mission impossible“, nerentabilní projekt, přičemž partaj chce zabránit tomu, aby byl daňový poplatník zatížen s ní souvisejícími nutnými vícenáklady. Nejradši by projekt zarazila.
Favoritem na prezidentský úřad Jižní Koreje je nyní tedy muž, který takto coby nejpravděpodobnější nový oficiální reprezentant strany stavitele otevřeně hlásá, že Dukovany budou stát mnohem více, než nyní jihokorejský státem ovládaný podnik KHNP, vítěz tendru, tvrdí. Děje se tak ještě před podepsáním příslušné smlouvy mezi KHNP a ČEZ.
Jihokorejská strana bude tedy ještě před podpisem smlouvy fakticky zpochybňovat, že je správná a že cena stavby Dukovan je reálná. Těžko pak takové pochyby může neakceptovat česká vláda, která tím dá vlastně za pravdu francouzskému rivalovi v boji o dukovanskou zakázku, státnímu podniku EDF.
Nad rozhodnutím přidělit zakázku jihokorejskému KHNP tak vyvstane nový, zásadní a nepřehlédnutelný otazník.
Černý den pro Francii, Slovensko i euro
Agentura Moody’s zhoršuje oběma zemím rating, Francie má poprvé v historii celkové ratingové hodnocení horší než Česko, vadí Le Penová a Fico
Světově významná ratingová agentura Moody’s včera večer nevídaně pilně úřadovala. V jeden den zhoršila nečekaně rating Francii, druhé největší ekonomice eurozóny, a také Slovensku.
Francii jej – mimořádně, mimo svůj řádný rozvrh ratingových rozhodnutí – snižuje poprvé po více než devíti letech, Slovensku poprvé po bezmála třinácti letech. Vůbec poprvé v historii má tak dnes Francie horší celkové ratingové hodnocení než Česko. Eurozóna tak z jeho hlediska přestala být elitním klubem. Případným přijetím eura by tak na sebe nyní Česko vázalo více rizik.
V očích tří světově nejvýznamnějších agentur – tedy Moody’s a také Standard & Poor’s a Fitch Ratings – vykazuje nyní Francie sice stejnou ratingovou známku jako Česko. Ale Fitch jí navíc přisuzuje negativní ratingový výhled, zatímco Česku výhled stabilní. Ostatní dvě agentury mají za stabilní shodně výhled Francie i Česka. Francie tudíž nyní má opravdu celkově horší ratingové hodnocení než Česko.
Přitom v květnu 2004, kdy Česko vstupovalo do EU, čímž se zavázalo přijmout euro, měla Francie od všech tří agentur ještě nejlepší možnou ratingovou známku a Česko za ní hluboce zaostávalo. U Moody’s mělo tehdy o čtyři stupně horší známku než Francie, u Standard & Poor’s dokonce o šest a u Fitch taktéž o šest.
Za dobu svého členství EU tak Česko dnešním dnem stahuje na nulu původní, zprvu zdánlivě nedostižný „náskok“ Francie v rozsahu celkově šestnácti stupňů. Když uvážíme, že třeba právě Moody’s nyní Francii snižuje známku o jediný stupeň po dlouhých více než devíti letech, je zřejmé, že ratingové agentury změnami známek neplýtvají, o což významnější situaci tedy dnešní definitivní české stažení „náskoku“ Francie představuje. Česko jej navíc zvládlo bez přijetí eura, s korunou. Je ale hlavně nabíledni, že eurozóna se od doby, kdy se Česko zavázalo euro přijmout, dramatiky proměnila. Což by měla reflektovat i probíhající tuzemská debata o přijetí této jednotné měny.
Zhoršení ratingu Francie a Slovenska ze strany Moody’s bezprostředně odráží shodně rizikový vnitropolitický vývoj, který v obou zemích nastává v době, kdy se již potýkají s vysokým deficitem veřejných rozpočtů. Ve Francii situaci zásadně zhoršuje nedávný pád vlády premiéra Michela Barniera, zejména v režii strany Marine Le Penové. Nová francouzská vláda nyní bude zřejmě muset Le Penové a jejím spolustraníkům ustoupit, aby návrh státního rozpočtu na příští rok parlamentem vůbec prošel. Tlak na ozdravení veřejných financí tak bude ještě slabší než dosud, přičemž už se stávajícím návrhem Barnierovy vlády nebyli investoři – věřitelé Francie – příliš spokojeni.
Na Slovensku se k neutěšenému stavu veřejných financí podle Moody’s přidává rozsáhlá reforma vlády Roberta Fica v oblasti soudnictví a také v oblasti mediální, která prý má oslabit systém brzd a protivah v zemi, a dále tak zhoršit nepříznivý trend vývoje ukazatelů kvality její veřejné správy. Což následně může oslabit i snahu o potřebnou konsolidaci veřejných financí.
Vlivné americké finanční společnosti odmítají uznat společné půjčování EU jako srovnatelné s půjčováním na národní úrovni
Tím podrývají evropskou integraci a přispívají k ohrožení eura
Americké společnosti zasazují nepříjemný úder Evropské unii a euru. Již třetí globálně významná americká finanční společnost, S&P, odmítla eurodluhopisy uznat jako svojí povahou odpovídající národnímu nástroji. Dále je tedy považuje za finanční nástroj nadnárodní. Jenže půjčování prostřednictvím nadnárodních nástrojů je nákladnější než půjčování skrze nástroje národní, typu německých vládních dluhopisů (viz graf).
Již v létě se stejně rozhodli také další velký americký sestavovatel globálně využívaných burzovních a tržních indexů, společnost MSCI, či společnost Intercontinental Exchange, která provozuje newyorskou burzu (viz níže).
Tyto americké společnosti mají celosvětově zásadní vliv na finanční trhy a měly tak v moci výrazně snížit náklady společného půjčování na úrovni celé EU. To by přeneslo další, významný díl ekonomické, ale tím pádem i politické moci do Bruselu. Takto ale například z hlediska německé vlády zůstává nadále atraktivnější půjčovat si sama za sebe.
Například včera ostatně i proto německý ministr obrany Boris Pistorius odmítl polský návrh na společné půjčování na úrovni EU za účelem financování zbrojení a vojenské obranyschopnosti.
Neexistence významnějšího rozsahu společného půjčování na úrovni EU je jedním z klíčových důvodů, proč nelze stavět rovnítko mezi eurozónu a Spojené státy, ani mezi euro a dolar. Je projevem nedostatečné integrace EU a eurozóny, která staví otazník nad dlouhodobou udržitelnost eura coby měny. (14.12.2024)