Dynamický pravěk v Evropě: příchozí populace rychle „převrstvily“ původní

Skupiny, které rychle změnily pravidla a nahradily kulturu původních obyvatel, systém privilegovaných mužů s právem plodit potomstvo nebo jiný pohled na počátky doby bronzové. Nejen tyto novinky o životě v pravěké Evropě se dozvídají vědci díky analýzám genomů 271 jedinců, kteří žili na území dnešních Čech před zhruba 7000 až 3500 lety. Ukazuje se, že život ve střední Evropě byl mnohem barvitější, než se předpokládalo.

Strategicky umístěné území dnešních Čech ve středu Evropy přitahovalo řadu významných kultur. Nejen proto je tato oblast jedním z klíčových regionů pro pochopení celého evropského pravěku.

Nejnovější studie, publikovaná v Science Advances, identifikovala nejméně tři další migrační události, které utvářely středoevropský pravěk spolu s doposud známými velkými migračními vlnami: příchodem neolitiků (spojený s rozšiřováním zemědělství) a migrantů se “stepním” podílem DNA v eneolitu (kultura se šňůrovou keramikou).

Analýzy mezinárodního týmu vědců z ústavů Maxe Plancka pro výzkum historie lidstva (Jena) a evoluční antropologii (Lipsko) a kolegy z Archeologického ústavu AV ČR v Praze a dalších českých pracovišť ukázaly, že zkoumané období bylo mnohem dynamičtější, než se dosud obecně předpokládalo.

Příchozí populace rychle převrstvily původní obyvatelstvo

Na české území v eneolitu například přicházely skupiny z lesních a lesostepních oblastí východní Evropy (spojované s kulturou se šňůrovou keramikou). Po svém příchodu mimo jiné asimilovaly „místní“ ženy, které byly potom pohřbívány způsobem běžným u příchozích skupin. Podle genetické analýzy však nevykazují žádný „stepní“ podíl ve své DNA.

„Byli jsme schopni vyplnit některé zásadní mezery v dosavadním výzkumu, zejména ve zlomovém období před ca 5000 lety, kdy můžeme sledovat opravdu velké změny v genetických profilech tehdejších středoevropských populací,” říká Wolfgang Haak z ústavu Maxe Plancka, světově uznávaný odborník v oblasti archeogenetiky a vedoucí celého projektu. „Pozoruhodné je, že v tomto časném horizontu identifikujeme jedince s vysokým podílem tzv. ‚stepního‘ elementu spolu s jedinci s malým nebo žádným podílem, kteří jsou pohřbeni ale podle týchž striktních pravidel vlastních příchozímu obyvatelstvu.”

Patrně jenom někteří měli právo plodit potomstvo

Genetický profil populace nositelů kultury se šňůrovou keramikou (před ca 4900–4400 lety) se během doby výrazně měnil. Zásadně se snížil počet mužských rodových linií (podle porovnání Y-chromozomů děděných výhradně po mužské linii). Zatímco po příchodu na území dnešních Čech existovalo nejméně pět různých mužských příbuzenských linií, v pozdějším období už to byla téměř výhradně jen jedna. To znamená, že všichni muži byli v zásadě potomky jediného, geneticky nepříliš vzdáleného předka.

Obr. Výjimečná pohřební výbava hrobu z období kultury se zvoncovitými poháry z Tišic (Mělník)

„To může odrážet vznik nových sociálních struktur nebo vědomých, cílených regulací sexuálního chování, které vedlo ve svém důsledku k vytvoření systému, kde měla jen omezená skupina mužů právo plodit potomstvo,” říká první autor studie Luka Papac, vědecký pracovník ústavu Maxe Plancka pro výzkum historie lidstva.

Kultura „jediného“ muže

Tento model chování byl patrně ještě striktněji aplikován v populacích spojovaných s následující kulturou zvoncovitých pohárů (před ca 4500–4200 lety), v níž každý doposud analyzovaný jedinec mužského pohlaví náležel pouze k jedné jediné, zcela nově se objevující mužské příbuzenské linii. Tato zcela nová mužská příbuzenská rodová linie se do té doby v Čechách nikdy nevyskytla, resp. dosud nebyla zjištěna. To naznačuje příchod dalšího nového obyvatelstva (klanu) do Čech někdy po roce 2500 př. n. l., které ve velmi krátké době kompletně nahradilo všechny doposud existující mužské rodové linie.

Starší doba bronzová ze severovýchodní Evropy

O únětické kultuře starší doby bronzové se většinou předpokládalo, že vznikla domácím vývojem na podhoubí kultury zvoncovitých pohárů s případným omezeným kulturním vlivem obecně z jihovýchodu. Genetická data ale překvapivě ukazují na zásadní genetickou změnu s kořeny spíše na severovýchod od české kotliny.

„Určitě jsme neočekávali, že doklady nějakého genetického zlomu na přelomu eneolitu a starší doby bronzové budou tak výrazné.“

Přibližně 80 % mužských rodových linií se v této době objevuje na českém území zcela nově. Některé z nich se našly v dřívějších dobách v severovýchodní Evropě, což naznačuje oblasti jejich možného původu. „Toto zjištění je pro nás archeology velmi překvapivé. Určitě jsme neočekávali, že doklady nějakého genetického zlomu na přelomu eneolitu a starší doby bronzové budou tak výrazné a že zasáhnou podstatnou část zdejší populace,“ říká jeden ze spoluautorů a spoluvedoucí projektu Michal Ernée z Archeologického ústavu AV ČR v Praze. „Kontakty na Pobaltí se přitom archeologicky projevují v době bronzové až později, kdy tento region hrál klíčovou roli například jako zdroj jantaru, importovaného odtud do střední i jižní Evropy,” dodává.

Regionální zkoumání pro lepší celkový obraz

Poslední archeogenetické studie dokládají, že významnou roli v šíření kultur i genů v pravěké Evropě hrály migrace obyvatelstva. Ale teprve na základě posledních regionálně zaměřených studií spojených s detailním vzorkováním menších oblastí začínají vědci lépe rozumět rozsahu, významu a konkrétním důsledkům těchto změn.

Výsledky této studie předkládají velmi dynamický obraz středoevropského pravěku, s četnými proměnami kulturního, biologického a sociálního habitu tehdejších společností, čímž podtrhují přínos a potenciál detailněji orientovaných „regionálních“ studií. Snaha o hlubší pochopení procesů a mechanizmů, které stojící za těmito změnami, pak bude předmětem následujícího interdisciplinárního výzkumu.

Zdroj: AV ČR (28.8.2021)