Eduard Bass: Stručný návod k cestování do ciziny

První podmínkou k cestování do ciziny jest cestovní pas. Chcete-li, aby byl včas a bez čekání vyhotoven, počínejte si dle těchto pokynů:

Jakmile se vám narodí děcko, zadejte mu ihned o pas. Když začne chodit do školy, možno se poprvé po pase poptat. Dovíte se, že se „už dělá“ a s tímto oblažujícím pocitem čekáte, až děcko vychodí školu. Pak se zeptáte podruhé a dovíte se, že pas už je hotov, jen se čeká na podpis pana rady. Tím se tedy ocitáme před největší překážkou, ale s trochou dobré vůle a trpělivosti přemůžete i tu, a když vaše děcko dosáhne třicítky, věku tedy k cestování zvlášť vhodného, spadne vám pas i s podpisem do klína jako zralá švestka.

*

Vedle cestovního pasu jest potřebí potvrzení o zaplacených daních. Tento doklad znamená nejenom veliké obíhání úřadů, nýbrž i složení velké kauce za daně, jež vám snad během vašeho života budou uloženy. Nejlépe se z těchto potíží vyzujete, prohlásíte-li, že jste český spisovatel, načež i poslední úředník pochopí, že není naděje, že by vaše příjmy dosáhly někdy výše, jež se zdaňuje, a vydá vám ihned příslušná potvrzení.

S pasem v ruce nastoupíte komplikovanou pouť po příslušných konzulátech, legacích a vyslanectvích, abyste si opatřili vízum. Za několik týdnů čekání seznámíte se důkladně nejen se zařízením předsíní, chodeb a čekáren dotyčných institucí, ale i s nejdůležitější osobou pro vaši záležitost: sluhou. Ukáže se nakonec, že je to ochotný, bonhomní muž, který vám jako známý za mírnou odměnu opatří za dvě hodiny, oč jste se po týdny marně ucházeli.

*

Nato nastane starost o výměnu peněz. K tomu cíli jsou zřízeny banky a směnárny, jež vám s největší ochotou vysvětlí, že vám peníze dát nesmějí bez svolení devizové ústředny. Obrátíme se na devizovou ústřednu, jež vám zase s největší ochotou svolení udělí, přinesete-li si povolení ministerstva financí. Putujete tedy do ministerstva financí, kde mají z vaší návštěvy nesmírnou radost, neboť tak se prokazuje správnost Rašínova systému, že nutno šetřit s úředními silami a zjednodušit celou správu. Podle celého vývoje věcí možno očekávat, že v další budoucnosti budou žadatelé z ministerstva financí odkazováni, aby si ještě přinesli dovolení od pana ministra, aby tak všechny instance v republice byly řádně zaměstnány.

Máte-li pas a finance v pořádku, musíte si opatřit vývozní povolení u Obchodní a živnostenské komory. Příslušné formuláře v rozměru velikého archu vyplňují se v pěti exemplářích. Každý výtisk se píše zvlášť, perem, protože kopírování modrým papírem může přivoditi otravu krve a pateré popsání archů netrvá přece jen tak dlouho, jako kdyby si např. komora vzpomněla a předepsala žádosti desateré. V žádosti musíte vypsat všecko, co chcete vyvézti; peníze zašité do kravaty nebo do límečku u krku není nutno přihlásiti.

*

Vedle pasu, peněz a zavazadel potřebujete za dnešních poměrů i potraviny na cestu. I ty nutno přihlásit v žádosti o vývozní povolení; aby však byly skutečně povoleny, nutno si přinést potvrzení z magistrátu, že nic nenamítá proti tomu, ochudíte-li pražské obyvatelstvo o 2 kg salámu a bochník chleba, ponechávaje tu jinak k obecní dispozici všechny naturálie, jež během své nepřítomnosti nezkonzumujete. V tomto ohledu radíme vám, abyste si věc důkladně rozmyslil. Mnoho mužů zkušených a světa znalých zastává názor, že jest lépe v cizině hlady zemřít než čekat vyřízení od pražského magistrátu.

*

Nyní můžete konečně přikročiti k vyhledání vhodného vlaku. Kdybyste si vyhledali spojení předčasně, 2 až 3 dny před odjezdem, byla by to práce marná, protože zcela jistě budou mezitím odjezdy vlaků změněny. Cestu stanovíte nejpohodlněji podle malých jízdních řádů; ty však neexistují. Odeberete se tedy na nádraží, kde jsou vylepeny oficiální jízdní řády. Mají dvě pozoruhodné vlastnosti:

a) spojení do ciziny na nich není,

b) jednotlivé údaje jsou zastaralé a neplatné.

K správné informaci slouží provozní kancelář, kam se nejlépe obrátit pro vysvětlení, které vlaky z předepsaných jedou a které ne. Kancelář tu poznáte podle tabulky na dveřích s nápisem: „Informace cestujícímu obecenstvu se neudílejí.“ Následkem toho zbývá vám dvojí možnost: buďto se cesty vzdát a jakožto obecenstvo necestující informaci obdržeti, nebo se cesty nevzdávat a informaci hledat u vrátných nebo-li portýrů. V tomto případě svoláte v hlavní dvoraně poradu všech vrátných, kteří se malebně seskupí kolem jízdního řádu a ochotně každý projeví své mínění, který vlak spojení do ciziny má, a který nikoliv. Po provedené debatě určí se pravý vlak dvoutřetinovou většinou všech přítomných; při stejném počtu pro i proti rozhoduje mínění nádražního policajta.

*

Nato se pokusíte o získání jízdního lístku. Pro jízdní lístky jsou zřízeny nádražní pokladny, jež se otvírají půl hodiny před odjezdem vlaku. Při strašlivých návalech nyní panujících osvědčuje se tato zvyklost znamenitě, neboť když jest asi jedna třetina kupujících vyřízena, vlak odjede a není nijak přeplněn. Aby se zabývající dvě třetiny zbytečně nerozčilovaly, prodávají se lístky dál na důkaz dobré vůle slečny pokladní. Jestliže však je vlak dosti dlouhý, že by mohl pojmout všechny cestující, možno s plno důvěrou v železniční správu věřit, že s odjezdem nějakou hodinku počká, dokud si všichni lístky nezakoupili.

 Pro pohodlí obecenstva prodávají se lístky také v cestovních kancelářích, jež mají dvě výhody: jednak bývá v nich nával větší, jednak bývají jejich lístky prohlášeny na drahách za neplatné.

*

Majíce lístek, přikročíme k vypravení zavazadla.

Tento úkon rozpadá se na několik složek:

a) spropitné za donesení zavazadla z vozu do nádražní budovy;

b) spropitné za odšoupnutí zavazadla k váze;

c) spropitné za vážení;

d) spropitné za dovezení zavazadla od váhy do vagónu;

Když přijdete sami na perón, neopomiňte se hned podívat po něm; zpravidla zjistíte, že je uloženo v cizím vlaku, načež si přichystejte ještě

e) spropitné za zjištění zavazadla v cizím vlaku;

f) spropitné za přenesení zavazadla do pravého vlaku;

g) spropitné za umístění zavazadla ve vagóně.

Nato se hledíte seznámit s vlakovými zřízenci, seznamte je se svým zavazadlem, vysvětlete jim cíl cesty a udělejte

h) ch) i) spropitné za správné vyklopení zavazadla na konečné stanici nebo při jízdách do ciziny za ponechání ve vlaku. Při všem tom jednání předpokládá se arci, že projevíte v jednání se zřízenci dosti taktu a neurazíte je spropitným dvoukorunovým; v takovém případě přičtěte si osudné následky sami.

*

Jízdu ke hranicím přestojíte velmi snadno; hůře už je to se sezením. V poslední stanici očekává vás celní prohlídka. Při dnešních omezených jízdních řádech jest občasný příjezd vlaku s cestujícími pro celní úředníky velikým povyražením v jejich zoufale nudném životě. Projevují také radost zrovna dětinskou: ohmatávají každého cestujícího, sahají mu do kapes, přepočítávají mu peníze, podívají se na podšívku klobouku a radují se naivně z každého nalezeného vajíčka. Osobní seznámení se s vámi těmto dobrým lidičkám nestačí, chtějí vidět i vaše zavazadla. Musíte jim dát přinést kufr (spropitné k, l, m) a ukázat, co vyvážíte. Že by vám přišli v zavazadle na některé drahocenné věci, které tajně chcete vyvézt, toho se obávat nemusíte: byly jistě již mezi jízdou vybrány a uschovány někým jiným.

Celní prohlídka netrvá, máte-li štěstí, déle než nějaké dvě tři hodiny. Pravidelně se omezuje jen na dobu, jíž je potřebí, aby vlak sousedního státu vám odjel. Někdy se však stane, že cizí vlak vám neujede, protože nejede vůbec, a váš vlak žádné spojení nemá. To se ukáže, teprve když hodláte po celní prohlídce vstoupit opět do vozu. Případ takový vysvětluje se tím, že buď se rada portýrů v Praze zmýlila, nebo byl, než jste se dostali na hranici, jízdní řád poněkud změněn.

Zdroj: Eduard Bass Kukátko, Symposium 1970