.png)
Strýc Jakub byl vždycky nepříjemný člověk.
To jsme věděli odjakživa.
Strýc Jakub byl nezdvořák.
To jsme věděli od naší svatby, kdy nám neposlal nejmenší blahopřání, ačkoliv jsme mu to zvlášť oznámili. Přestali jsme se s ním tedy stýkat.
Ale strýc Jakub byl strašlivý cynik, hrubián a sprosťák.
To konstatovala moje žena, když se Všemohoucímu zalíbilo povolati k sobě moji vroucně milovanou tchyni, potažmo matku, babičku a švekruši, a když jsme dostali od strýce Jakuba po dlouhých letech zase pár řádek, prostý, ale neobyčejně surový telegram: „Přijměte mé nejsrdečnější blahopřání k tomuto radostnému a významnému dni, kdy začnete nový život.
Strýc Jakub.“
Já pro svou osobu jsem sice viděl v těchto slovech pocitový názor muže zkušeného, s kterým možno pouze souhlasit, ale ženě jsem se neodvážil projevit své mínění. A tak zůstal strýc Jakub oficiálně cynikem, hrubiánem a sprosťáčkem a nesměl se u nás ani ukázat.
Toto prohlášení blokády ztratilo však značně na ostrosti, protože se ten cynik, hrubián a sprosťák u nás vůbec neukázal. Setkal jsem se s ním po roce náhodou v hospodě. Hlásil se ke mně, jako by se nic nestalo, a já mu tedy vyslovil své díky za onen procítěný telegram. Vyvalil na mne oči, jako by nechápal, o čem mluvím. Vyňal jsem tedy telegram z tašky, kde jej stále nosím na památku, a podal jsem mu jej. Přečetl si jej, prohlédl a najednou se dal do strašlivého smíchu a ukazoval mi datum podání.
1912!
Byl to gratulační telegram, jejž nám poslal k svatbě a který nás šťastně došel po sedmi letech právě v den pohřbu.
Teď se jen chvěji hrůzou, při jaké příležitosti nám asi slavná pošta dodá jeho kondolenci.
Zdroj: Eduard Bass Kukátko, Symposium 1970
.png?s3=1)
