Konečně tedy tento týden dočkali jsme se kýženého obecného stravování. Co tu bylo potřebí sáhodlouhých vývodů, než se obec rozhodla postavit u Vejvodů několik sáhů stolů, na nichž se prostře válečný oběd pro neválčící obyvatelstvo. Strávníci prvních dnů se sice poněkud pozastavovali nad malými porcemi, ale prosím vás, při hromadných obědech to ani jinak nejde. Tu se musí pamatovat především na to, jak zdolat obrovský nával a vyřídit vše co nejrychleji. Obsluha už má sama sebou mrštné tempo, jen bylo nutno pamatovat, aby i obecenstvo celou proceduru neprotahovalo. Však víte, jak to chodí u elektriky: nežli na jedné zastávce pražské publikum vyleze, než se noví pasažéři rozhodnou, zda vystoupí či ne, a než pak definitivně vlezou do vozu (pakliže si to ještě na plošině nerozmyslí) – nahromadí se na pěti dalších stanicích tolik čekajících netrpělivců, že z toho kouká malá záplava rozhořčených dopisů a lokálek do novin. Proto se při stravování hledělo na to, aby i obecenstvo strávilo svůj podíl v příslušném tempu; no a kdybyste tam dostali na talíř půl pěkné husičky s knedlíkem a se zelím, jistě byste nijak nepospíchali a dali si hezky na čas, abyste každého sousta řádně užili. A tak se pořadatelstvo po zralé úvaze rozhodlo pro malé porcičky a na zahájenou, aby to šlo ještě rychleji, zvolena kaše.
Věru nelze najít ani dosti slov chvály pro tuto volbu, neboť kdyby chtěl nebožtík Mr. Taylor systemizovat i techniku jídla, s kaší by jistě docílil rekordu rychlosti. Jeho krajani si sice potrpí na žvýkání, ať už gumy nebo tabáku, a v nedostatku obojího přežvykují aspoň krásné fráze o ušlechtilé neutralitě; ale oproti všem těmto sportovním výkonům je kaše pravý sprinter a vlítne do žaludku jako pravý granát do stodoly. Jen dodatečné účinky nejsou ještě známy, neboť průraznou silou obecní kaše se krásná věda balistická doposud nezabývala.
Konečně možná dost, že pro některé lidi s oslabeným zrakem bylo vskutku poněkud obtížno najít válečnou porci na širokém talíři: vypráví se aspoň o jednom profesoru, jemuž spadl do talíře známkový korálek a jenž se pak marně pokoušel ukrojit z něho kousek. Odešel rozhořčen nad nestravitelností tohoto pokrmu a píše nyní rozkacený fejeton o špatnosti pražské kuchyně. Rozhodně bylo by na čase čelit takovým omylům; snad nejlépe bylo by, kdyby každému účastníku zapůjčila se po dobu obědu pěkná přírodopisecká lupa. Přílišných šťouralů není se co obávat, ti najdou v nejchutnějším pokrmu chlupy i bez lupy.
Jinou otázkou arci je, jak velké budou obecní porce, až se začne vařit vskutku pro lid. Dosud bylo konstatováno, že návštěvníky jsou lidé středních vrstev; až se přistoupí ke stravování nižších vrstev a obědy budou kvantitativně ještě nižší úrovně, bude pak otázka, jak docílit tak malých porcí, problémem ne pro bohy, ale spíše pro bakteriology.
Kdo však uvítal i takto hromadné stravování s největší radostí, to byli kolegové lokálkáři. Uhodilo na ně sedm hubených týdnů, jež jsou pro žurnalistu horší trýzní než sedm hubených let egyptských. I kdyby si nohy uběhali, kromě nějakého mizerného utopence nenajde se v Praze nyní nic kloudného, na čem by hladovící lokálkář mohl ukázat všestrannou pohotovost svého umění. Konečně tedy jednou mohl se o malých porcích rozepsat do syta. A vzali to hezky důkladně, od láhve studniční vody na stole až po toho hasiče u vchodu, abychom citovali hned věci nejvzdálenější.
A tak osedlali páni od lokálek v pravém slova smyslu Pegasa a vznesli se při této příležitosti do nadoblačné výše poetické se všemi těmi gurmánskými metaforami a laskominovými příměry, jimiž rozhodli se ověsit první pražské obecní stravování.
Ačkoliv však člověk musí při každém výtvoru básnickém přimhouřit poněkud oku a připustit mnohou „poetickou volnost“, byť i budila nevolnost, nad jednou poznámkou přece jen nedůvěřivě vrtím hlavou. Praví se totiž v jedné takové hromadně stravovací ódě: „… a z oken se line dráždivá vůně polévky a kaše…“
Říká se, že každé přirovnání kulhá; ale tento přívlastek dráždivosti u obecní kaše by, myslím, potřeboval protézy na obě nohy.
Zdroj: Eduard Bass Kukátko, Vydavatelství Symposium 1970
