Ekonomickým tématem roku 2023 bude zestátnění ČEZ

Komentář Lukáše Kovandy

Domácnosti si na energie musí vyčlenit až čtyřnásobek letošních výdajů.

V příštím roce bude dění v české energetice vévodit diskuse nad dalším osudem ČEZ. Ten nyní stát vlastní ze zhruba 70 procent a Fialova vláda v příštím roce může rozhodnout o zahájení kroků vedoucích k plnému zestátnění podniku či k jeho rozdělení na část plně státní a na část (polo)soukromou, potenciálně dále alespoň do jisté míry obchodovanou na burze. Ve státní části by se mohla ocitnout ta část současného podniku ČEZ, jež zodpovídá za jadernou energetiku, cenotvorbu elektřiny a potenciálně i její distribuci. To by státu umožnilo lépe regulovat ceny elektřiny a současně uskutečňovat výstavbu nových jaderných bloků bez nutnosti diskuse s menšinovými akcionáři, pro něž je taková výstavba zhusta až příliš velkým rizikem.

Česko bude usilovat o získání další kapacity na některém ze zřejmě německých terminálů zpracovávajících zkapalněný zemní plyn. Německo je nyní horečně připravuje a v příštím roce jich po letošním prosincovém otevření prvního spustí hned několik. Rovněž by Česka republika měla pokročit v realizaci odklonu od ruské ropy, zejména postoupit v realizaci letos dojednaného navýšení kapacity ropovodu TAL. V příštím roce nelze vyloučit trvalejší výpadek dodávek ropy ropovodem Družba, ať až z důvodů objektivních typu válečného poškození příslušné infrastruktury na ukrajinském území či z důvodů inscenovaných ruskou stranou.

Nelze vyloučit, že Fialova vláda bude muset přikročit k dalším krokům, jimiž by podnikům či domácnostem v ČR ulevila od drahých energií. Řada podniků a domácností totiž teprve právě v příštím roce pocítí skutečnou energetickou drahotu, například z důvodu ukončení fixací cen energií nastavených ještě v době před předválečným a válečným zvýšením cen. Například domácnosti musí počítat s přibližně až čtyřnásobným růstem cen plynu, elektřina jim typicky zdraží na dvoj- až trojnásobek letošních úrovní, a to vše už při zohlednění zastropování cen, které platí od začátku roku 2023. I v příštím roce nadále vláda bude domácnostem i podnikům odpouštět příspěvek na podporované zdroje energie. Naopak platnost úsporného tarifu letos s koncem roku končí, neboť při zastropování cen by se pomoc „dublovala“. Vláda náklady na zastropování cen energií domácnostem, malým a středním podnikům, velkým podnikům a organizacím placeným z veřejných rozpočtů, například městským dopravním podnikům, odhaduje v roce 2023 na až 200 miliard korun, spíše však půjde o 170 miliard. Tuto sumu by prakticky v celém jejím rozsahu mohlo pokrýt souhrnné inkaso z daně z neočekávaných zisků energetických a petrochemických podniků a bank, dále z mimořádných odvodů výrobců elektřiny v čele s ČEZ a konečně také z dividendy ČEZ.

Třicet let po rozpadu federace jsou nůžky mezi ratingem Česka a Slovenska nebývale rozevřeny

Ve prospěch Česka. Slovensko přitom mívalo navrch.

Třicet let po rozpadu česko-slovenské federace se nebývale rozevírají nůžky v ratingovém hodnocení Česka a Slovenska – ve prospěch Česka. Alespoň tedy pokud vezmeme v potaz ratingové hodnocení dluhových závazků obou zemí z pohledu tří globálně nejvýznamnějších ratingových agentur, tedy Moody’s, Standard & Poor’s a Fitch.

Jakýmsi „etalonem kvality“ jsou dluhopisy německé. Ty jsou zmíněnými agenturami hodnoceny dlouhodobě těmi úplně nejlepšími známkami. Proto se nabízí zhodnotit to, jak příliš za souhrnným hodnocením německých dluhopisů – a tedy jeho schopností dostát svým dluhovým závazkům – zaostávají ty české a ty slovenské.

Česko nyní zaostává za Německem o devět stupňů, protože v hodnocení každé ze tří uvedených agentur mají jeho dluhopisy o tři stupně horší hodnocení než dluhopisy německé. Slovenské dluhopisy ovšem za těmi německými zaostávají hned o čtrnáct stupňů (viz graf níže). Přitom v letech 2006 až 2010 Slovensko vykazovalo převážně lepší souhrnný rating než Česko. Ztrácelo tehdy na Německo méně než Česko.

Od října 2019 Česká republika dosahuje svého vůbec nejlepšího hodnocení v historii země od roku 1993. V říjnu 2019 totiž zlepšila své hodnocení o jeden stupeň agentura Moody’s. O rok dříve, v srpnu 2018, zlepšila své hodnocení agentura Fitch. Předtím bylo hodnocení České republiky ze strany daných tří agentur stabilní od roku 2011.

Je však třeba uvážit, že v hodnocení agentur existují rozdíly, dané odlišnou metodikou. Například agentura Moody’s držela rating cizoměnových závazků ČR na neměnné úrovni „A1“ v letech 2002 až právě 2019. Za stejnou dobu agentura Fitch změnila příslušné hodnocení ČR hned šestkrát, a to vždy ve směru zlepšení hodnocení, celkově o sedm stupňů.

Z celosvětového pohledu je ČR stále „dlužníkem druhé kategorie“. Žádná z tří nejdůležitějších agentur jí nepřisuzuje prvotřídní hodnocení, které náleží zemím typu zmíněného Německa, ale také Nizozemska, Švýcarska nebo třeba Austrálie. V hodnocení Standard & Poor’s se ale ČR umisťuje jen o dva stupně níže než Spojené státy, jejichž dluh je obecně považován ze bezpečné útočiště.

Společně s Estonskem je ČR ovšem jedinou zemí bývalého východního bloku, která dosahuje ratingu z pásma investičního, a to vysokého stupně. Vykazuje jej v hodnocení všech tří zmíněných agentur, zatímco Estonsko dosahuje na vysoký stupeň pouze z pohledu dvou z nich. Cizoměnové závazky ČR jsou v investičním pásmu nepřetržitě od vzniku země v roce 1993. Naposledy spekulativní stupeň přisoudila některá ze tří klíčových agentur, konkrétně Moody’s, někdejšímu Československu v roce 1992.

Veřejné finance ČR jsou v lepším stavu než veřejné finance většiny zemí, které vykazují lepší hodnocení. Ratingové agentury do hodnocení totiž promítají i jiné než ryze ekonomické aspekty, například kvalitu a stabilitu institucí nebo geopolitickou pozici.

Třicet let po rozdělení federace pracuje v Česku rekordní počet Slováků

Češi se zato na Slovensko za prací neženou – míří jich tam 25krát méně než Slováků do Česka.

Třicet let po rozdělení česko-slovenské federace trvá trend disproporčního zájmu Slováků o pozici na českém trhu práce v porovnání se zájmem Čechů o pracovní místo na tom slovenském. Pandemie sice trend poněkud zbrzdila, protože přechodně „zmrazila“ trh práce jak v ČR, tak na Slovensku, nicméně popsaný trend vskutku trvá i tak (viz graf níže).

Nic zásadního na tomto trendu nezměnil ani vstup Slovenska do eurozóny, k němuž došlo 1. ledna 2009. Od té doby se počet Slováků pracujících v Česku zvýšil ze 100 223 osob na 214 907 osob ke konci listopadu 2022. Vyplývá to z údajů Českého statistického úřadu a ministerstva práce a sociálních věcí.

Za stejnou dobu se počet Čechů pracujících na Slovensku zvýšil z 1915 na 6480 osob, vyplývá z dat slovenského Ústredia práce, sociálnych vecí a rodiny. Zatímco tedy počet Slováků pracujících v ČR od roku 2009 vzrostl o 114 684 osob, počet Čechů pracujících na Slovensku se zvýšil o 4565 osob, tedy přibližně 25krát méně. I pokud se zohlední zhruba poloviční velikost slovenského trhu práce v porovnání s tím českým, zůstává rozdíl stále markantní.

Český trh práce si tedy stále udržuje vysokou atraktivitu i pro zahraniční zaměstnance ze zemí platících eurem. Silný zájem Slováků o uplatnění na tuzemském trhu práce nijak nepolevuje, jak zachycuje graf níže. To se přitom nedá říci o zájmu Čechů o práci na Slovensku, který je dlouhodobě poměrně velmi slabý. Slovensku tedy přijetí eura nepomohlo jakkoli viditelně zatraktivnit svůj trh práce pro cizince typu právě Čechů.

Česko v posledních letech vykazuje nejnižší míru nezaměstnanosti ze zemí EU a OECD a jako takové představuje jakýsi magnet pro zahraniční zaměstnance, nejen Slováky.

V České republice nikdy v její historii nepůsobilo tolik zahraničních zaměstnanců jako právě letos. Počet řádně registrovaných pracovníků ze zahraničí letos koncem listopadu poprvé v historii překonal psychologickou hranici 800 tisíc osob, když konkrétně činil 800 317 osob, jak plyne z dat ministerstva práce a sociálních věcí, zachycujících počet cizích státních příslušníků evidovaných tuzemskými úřady práce. To představuje nárůst oproti konci roku 2021 o zhruba čtrnáct procent.

Ještě koncem roku 2014 činil počet zahraničních pracovníků v ČR pouze zhruba 261 tisíc osob. Takže během zhruba osmi let došlo k trojnásobnému nárůstu jejich počtu. Klíčovým důvodem tohoto markantního vzestupu jsou dlouhá léta prosperity ČR a rekordně nízká míra nezaměstnanosti. (30.12.2022)