Devět členských států Evropské unie vyrábí elektřinu a teplo z hnědého uhlí. Německo je jeho hlavním producentem a v roce 2018 představovalo přibližně 45 % celkové těžby hnědého uhlí v EU, následované Polskem (16 %), Českem (11 %), Řeckem (10 %), Bulharskem (8 %) a Rumunskem (6 %). Celkem těchto 6 zemí představovalo 96 % celkové produkce EU.
V roce 2018 bylo 9 % z celkové elektřiny vyrobené v EU z lignitu, což je stejné množství elektřiny, která byla vyrobená z černého uhlí a více než dvojnásobné množství než z fotovoltaiky. V EU byly jaderné teplo a zemní plyn hlavními palivy používanými k výrobě elektřiny. Na úrovni jednotlivých zemí však v některých členských státech představovala velkou část elektřina vyrobená z hnědého uhlí, přičemž nejvyšší podíl měla Česká republika (43 %), Bulharsko (38 %), Řecko (32 %) a Polsko (29 %).
Co je lignit a jak významné je toto fosilní palivo v EU?
Lignit je druh pevného fosilního paliva. Spolu s hnědým uhlím je součástí skupiny tzv. hnědého uhlí. Ve srovnání s černým uhlím (antracit, jiné černé uhlí, koksovatelné uhlí) má lignit nízký obsah energie, tj. nízkou výhřevnost. V praxi je výhřevnost hnědého uhlí asi 10 MJ / kg v závislosti na členském státě a konkrétním dole, což je výrazně pod oficiální spalnou hodnotou (20 MJ / kg), jak je uvedeno v nařízení (EU) č. 2146/2019 .
I přes svůj nízký energetický obsah je lignit jedním z mála primárních energetických zdrojů, které jsou k dispozici v relativně velkém množství na území některých členských států EU. Používání hnědého uhlí je často levnější než dovoz jiných fosilních paliv a omezuje jejich energetickou závislost.
V roce 1990 vyprodukovalo čtrnáct členských států celkem 671 000 tisíc tun (kt) hnědého uhlí. Tato výroba nepřetržitě klesala a v roce 2018 dosáhla 367 000 kt. V současnosti lignit stále produkuje devět členských států.
V období 1990–2018 vyprodukovalo přibližně 90 % celkového hnědého uhlí v EU šest členských států (Německo, Česko, Polsko, Řecko, Rumunsko a Bulharsko). V roce 2018 činila domácí produkce hnědého uhlí v Německu (45 %), Polsku (16 %), Česku (11 %), Řecku (10 %), Bulharsku (8 %) a Rumunsku (6 %) dohromady 96 % celkové produkce EU. Slovensko, Slovinsko a Maďarsko těžily lignit ve velmi malém množství. Výroba v Chorvatsku, Itálii, Francii a Rakousku, která nepřekročila 2 500 kt ročně, se zastavila před rokem 2004. Výroba ve Španělsku nepřetržitě klesala od roku 1990 (16 000 kt) do roku 2007, což byl poslední rok výroby.
V období 1990–2018 bylo přibližně 73 % lignitu použitého pouze k výrobě elektřiny, zatímco 27 % se spalovalo v teplárnách. Aby se snížily náklady na dopravu, jsou elektrárny obvykle umístěny vedle dolů. Nacházejí se daleko od měst, a tedy daleko od potenciálních zákazníků. Vzhledem k vzdálenosti je obtížné využívat teplo produkované těmito elektrárnami.
Jaký je dopad hnědého uhlí na životní prostředí?
Všechna fosilní paliva obsahují uhlík, který se při spalování uvolňuje ve formě skleníkových plynů (např. oxid uhličitý, metan). Proto spalování hnědého uhlí přispívá k emisím skleníkových plynů. Emisní faktor oxidu uhličitého se počítá z uhlíku v palivu. Tento faktor se liší v závislosti na kvalitě hnědého uhlí. Nejvyšší hodnota byla zaznamenána u Řecka se 121,5 tCO2 / TJ. To znamená, že spalování jedné terajoule hnědého uhlí má za následek emisi 121,51 tun CO2 do atmosféry. Nejnižší hodnotu vykázalo Rumunsko s 97,6 tCO2 / TJ. Obecně je uhlíkový emisní faktor pro lignit vyšší (101,2 tCO2 / TJ) ve srovnání s dalšími palivy, jako je jiné bituminózní uhlí (94,6 tCO2 / TJ) a zemní plyn (56,1 tCO2 / TJ). Proto jedna GWh elektřiny vyrobené pomocí hnědého uhlí vede k téměř dvojnásobnému množství emisí CO2 ve srovnání s jednou GWh vyrobenou pomocí zemního plynu.
Zdroj: Eurostat (14.9.2020)
