Emisní povolenky jsou rekordně drahé, dramaticky zvyšují zisk ČEZ

Komentář Lukáše Kovandy

Španělsko volá po jejich zastropování, připojí se Fialova vláda? 

Cena emisních povolenek EU v pátek během obchodování vzrostla na nový absolutní rekord, 99,22 eura za kus. Nakonec obchodování uzavřela na úrovni 98,01 eura. Což je historicky nejvyšší uzavírací cena. Již v nadcházejícím týdnu cena povolenek zřejmě překoná psychologickou úroveň 100 eur za kus.

Jedna povolenka představuje povolení vypustit do ovzduší ekvivalent jedné tuny oxidu uhličitého.

Důvodem růstu cen povolenek je fakt, že elektrárny, teplárny, ale také velké podniky typu cementáren musí v rostoucí míře při své výrobě spalovat uhlí, nebo dokonce mazut. To jsou „špinavé“ zdroje energie, které vyžadují větší objem povolenek, než si žádá výroba prostřednictvím plynu. Jenže plyn je napříč EU stále vzácnější. Rusko totiž už od poloviny června fatálně omezuje jeho dodávky. A další omezení chystá na přelomu srpna a září, kdy podle pátečního, poměrně nečekaného vyjádření Gazpromu přechodně zcela zastaví přepravu plynu potrubím Nord Stream 1.

Páteční oznámení ruského plynárenského gigantu, jejž ovládá Kreml, zřejmě zítra po otevření burz povede jak k růstu cen plynu, tak i povolenek. Protože znamená, že výrobní závody v EU si budou muset pořídit ještě větší objem povolenek, aby právě mohly místo plynu spalovat uhlí či mazut.

Cena emisních povolenek dramaticky stoupá navzdory k tomu, že už v jejím důsledku dochází k takzvané destrukci poptávky. A nutno dodat, že také k destrukci pracovních míst. V uplynulém týdnu oznámily kvůli vysokým cenám elektřiny a energií obecně, které způsobují z velké části právě povolenky, ukončení výroby hned dva významné výrobní závody EU. A sice jedna z největších evropských zinkoven, ta v nizozemském Budelu, a také jediná hliníkárna na Slovensku, podnik Slovalco v Žiaru nad Hronom. Lze předpokládat, že tato destrukce výroby, a tedy i poptávky po energiích v EU bude z důvodu neustávající energetické drahoty pokračovat.

Konkrétně podnik Slovalco je významným dodavatelem hliníku celé Evropě. Jeho generální ředitel Milan Veselý varoval, že po ukončení výroby jej budou coby dodavatelé muset zastoupit podniky z Číny a Ruska, protože Evropa se bez hliníku prostě neobejde. Potvrzuje se, že emisní povolenky EU zajišťují přesun výroby a pracovních míst do zemí právě typu Číny či Ruska. Zdražují totiž již tak drahou elektřinu, takže výrobu zinku či hliníku v EU činí nekonkurenceschopnou. Přitom ale nezajišťují žádný pokles globálních emisí oxidu uhličitého, neboť ty jen přemisťují na jiný světadíl. Fundamentální cíl povolenek – boj s klimatickou změnou – tak zůstává nenaplněn.

Enormní zdražování povolenek představuje klíčový důvod, proč Španělsko po Bruselu nyní žádá zastropování cen emisních povolenek. Pokud by Fialova vláda chtěla řešit podstatu drahé elektřiny a obecně energetické drahoty v Česku, měla by zvážit připojení ke španělskému požadavku.

Například za letošním růstem ziskovosti ČEZ totiž není válka, jak Fialova vláda sugeruje, když umetá cestičku zavedení takzvané válečné daně či daně z neočekávaných zisků (což je oboje jen jiný název pro daň sektorovou). Za růstem zisku ČEZ je letos totiž mnohem spíše právě růst cen emisních povolenek EU v letech 2020 a 2021, o zhruba 220 procent.

V těchto dvou předválečných letech ČEZ prodal 90 procent své elektřiny pro letošek. Povolenky dramaticky zdražují velkoobchodní elektřinu. Ovšem zároveň tím pádem dramaticky zvyšují marže především jaderným elektrárnám a velkým vodním elektrárnám. Protože ty coby velcí výrobci samozřejmě notně profitují ze zdražené velkoobchodní elektřiny, ale nečelí rostoucím nákladům, jelikož nemusí zdražené povolenky pořizovat. Na jadernou a obecně zelenou energetiku se povolenky nevztahují. Povolenky musí pořizovat paroplynové, resp. plynové a hlavně uhelné, případně mazutové elektrárny. Takže ČEZ registruje masivní nárůst své marže na jaderné elektřině, což je zdroj růstu jeho letošního zisku. Jadernou elektřinu z Temelína a Dukovan ČEZ prodává za cenu, jako by musel kupovat povolenky, ač je kupovat nemusí.

Pokud by tedy Fialova vláda chtěla řešit podstatu problému drahé elektřiny, místo válečné daně, která ani nemůže být válečnou, jak vidíme, se v tandemu se Španělskem pokusí vyjednat změnu systému obchodování s povolenkami. To je řešení, které míří k podstatě problému. Další daň, ať se jmenuje válečná nebo sektorová, podstatu neřeší.

Za letošním ziskem ČEZ není válka, ale to, že Brusel manipulací trhu s povolenkami dosáhl v uplynulých dvou letech jejich zdražení o stovky procent. Uměle tak zdražil fosilní elektřinu – z plynu, uhlí či mazutu. A uměle tak zvýšil marže na jaderné elektřině. To je zdroj letošního růstu zisku ČEZ, nikoli válka. Válka se v ziskovosti ČEZ teprve projeví. Drahá elektřina je „nový normál“, nic mimořádného, co by opodstatňovalo daň z mimořádných zisků. V porovnání s předpandemickými lety bude drahá už pořád. Pokud ji Fialova vláda chce systematicky zlevnit, měla by se zasadit o změnu systému obchodování povolenek.

Rusové teď budou Evropě plyn zapínat a vypínat, na zimu jej vypnou zcela, varuje expert z Bruselu

Včera oznámené vypnutí zřejmě Němce definitivně přiměje zachovat si své jaderné elektrárny.

Rusko v pátek v podvečer nečekaně oznámilo, že opět zcela odstaví plynovod Nord Stream 1. Odstávku vysvětluje překážkami technického rázu a v té souvislosti západními sankcemi. Experti z EU, stejně jako třeba němečtí politici však soudí, že skutečný motiv Kremlu je politický. „Rusko teď bude několik měsíců dodávky střídavě přerušovat, než je na zimu vypne zcela,“ varuje Simone Tagliapietra z bruselského institutu Bruegel.

Cena plynu v EU v pátek v podvečer v reakci na oznámení Gazpromu citelně vzrostla, až o devět procent, nad úroveň 260 eur za megawatthodinu. Další růst je třeba předpokládat s otevřením příslušné burzy v pondělí. Cena plynu může vyletět až nad úroveň 300 eur za megawatthodinu. Pro srovnání, před válkou a pandemií, v letech 2018 a 2019, se plyn v EU na téže burze prodával průměrně za 18 eur za megawatthodinu. Cena nad úrovní 300 eur by tak značila zhruba 17násobné zdražení.

Cena plynu v EU nakonec v pátek uzavřela na novém historickém rekordu, 244,6 eura za megawatthodinu.

Gazprom během odstávky plánuje provést revizní kontrolu plynovodní turbíny. Pokud se neprojeví zásadnější problémy, měla by se vrátit do provozu po třech dnech. Odstávka by v takovém případě tedy trvala od 31. srpna do 2. září, poté by měla být přeprava obnovena opět ve stávajícím rozsahu pětiny kapacity potrubí.

Na revizní kontrole by se podle vyjádření Gazpromu měli podílet i pracovníci německé Siemens Energy, výrobce turbíny. Siemens Energy však zatím věc nekomentovala.

Oznámení Gazpromu je poměrně nečekané. Na rozdíl od červencové desetidenní plné odstávky nebyla tato dlouhodobě plánována. Reakce trhu napovídá, že obchodníci s plynem se obávají, že jde o politicky motivovaný děj, jehož cílem může být ještě dále vyhrotit energetickou krizi EU.

Gazprom nicméně i tentokrát, stejně jako při červnovém snížení přepravy plynu ze 100 na 40 procent kapacity potrubí, uvádí, že odstávka je technickou záležitostí. Vysvětluje ji nutností údržby turbíny. K ní nyní prý bude muset podnik přistupovat po každém tisíci hodin provozu, tedy zhruba každých 42 dní.

Ruskou stranu ovšem k plánovanému přerušení dodávek mohou povzbuzovat některé vlivné hlasy, jež zaznívají hlavně z Německa, volající po spuštění „sesterského“ plynovodu Nord Stream 2.

Místopředseda německého parlamentu Wolfgang Kubicki z vládní strany FDP v pátek v rozhovoru pro rozhlasovou stanici RND uvedl, že ke spuštění Nord Streamu 2 by mělo dojít co možná nejrychleji.

Podle Kubického by spuštění potrubí umožnilo naplnit zásobníky v období, které zbývá do příchodu zimy. Míní, že spuštění plynovodu by vedlo k tomu, že by Rusko dodávalo mnohem vyšší objem plynu než nyní. Zřejmě by podle něj dodalo veškerý nasmlouvaný objem suroviny.  Až budou zásobníky plné, lze prý Nord Stream 2 zase vypnout.

Výstavba potrubí Nord Stream 2, jež spojuje Rusko přímo s Německem, byla dokončena loni. Plynovod však nebyl nikdy spuštěn. Nejprve kvůli chybějícímu povolení německých úřadů, ale také Bruselu, posléze kvůli ruské invazi na Ukrajinu.

Volání po spuštění Nord Streamu 2 ale bude zřejmě v příštích týdnech sílit. Na poplach totiž bijí němečtí průmyslníci. Podle nich rekordní ceny elektřiny a takřka rekordní ceny plynu, jež nyní nastávají, můžou vést k postupné deindustrializaci Německa.

Právě tyto hlasy Kremlu mohou signalizovat, že pokud ještě více své dodávky do EU omezí, třeba i v důsledku oznámené odstávky na přelomu srpna a září, tím dále zesílí volání po spuštění Nord Streamu 2. Což by bylo v zájmu Ruska. Podnik Gazprom je ovládaný Kremlem, vede jej Alexej Miller, muž zcela oddaný prezidentu Vladimiru Putinovi.

Nutno však říci, že hned v pátek sami Kubického spolustraníci jeho slova odmítli. Tvrdě, byť bez uvedení jména adresáta kritiky, je zkritizoval také ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Kubického spolustraníci z FDP místo toho volají spíše po prodloužení životnosti tří zbývajících jaderných elektráren. O ní má v nejbližší době rozhodnout německá vláda, na základě zátěžového testu německé elektrárenské soustavy. Oznámení Gazpromu tak zvyšuje pravděpodobnost, že k prodloužení životnosti německého jádra dojde.

Jestliže by kvůli drahému plynu, a tedy také drahé elektřině došlo k uvedené postupné deindustrializaci Německa, motor evropské ekonomiky by se fatálně zadrhl. Netřeba připomínat, že česká ekonomika, jež je ještě průmyslovější než ta německá, tím pádem také. Zkázu by to přineslo ale celému evropskému hospodářství. Německo a některé další země typu Nizozemska totiž skrze Evropskou centrální banku zastřeně financují země typu Itálie nebo Španělska, které by jinak byly v bankrotovém stavu již nyní. Pokud nebude mít Německo svůj průmysl v jeho současné síle, nebude mít ani z čeho financovat mnohem chudší, předlužený jih eurozóny.

„Opravdu se obávám postupné deindustrializace Německa,“ citovala včera agentura Bloomberg Ralfa Stoffelse, generálního ředitele společnosti BIW Isolierstoffe. Firma založená roku 1971 je dnes lídrem evropského trhu s izolačními materiály.  Energetická drahota je podle Stoffelse v Německu ještě závažnější než jinde.

Vláda zvažuje, že v příspěvku na bydlení zohlední hypotéky

Šlo by o populistické opatření, které přisype finanční zajištěným lidem na úkor skutečně potřebných.

Vláda zvažuje, že do výpočtu příspěvku na bydlení zahrne také splátky hypotéky, příp. jiných úvěrů souvisejících s bydlením. Vyplývá to ze slov ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky. Zahrnutí splátek hypoték by ovšem bylo neadresným, populistickým opatřením. Takový krok by totiž příliš nepomohl těm skutečně potřebným. Tedy zhruba 25 procentům domácností, sestávajících z lidí chudých, případně ze zástupců nižší střední vrstvy. Tito lidé totiž zpravidla hypotéku nemají. Přitom stupňující se energetickou drahotou a obecnou inflací, včetně třeba inflace potravin, jsou zasaženi daleko tíživěji než zbytek populace. Výdaje za energie a potraviny tvoří v případě chudších domácností daleko větší podíl na celkových výdajích, než je tomu u bohatších.

Lidé, kteří hypotéku mají, se rekrutují z řad finančně stále poměrně solidně finančně zajištěných domácností. O tom svědčí i nejnovější, červnová data České národní banky. Z nich plyne, že podíl nesplácených nebo jinak problémových hypoték (takzvaně nevýkonných) je nyní nejnižší v celé historii sledování, tedy od roku 2002. Tento podíl totiž v červnu představoval jen 0,62 procenta na celkových hypotečních úvěrech (viz graf).

Ekonomicky i sociálně by mělo daleko větší opodstatnění, pokud by vláda čistě jen navýšila, třeba i podstatně, takzvané normativy příspěvků na bydlení. To znamená, že výpočet výše příspěvku na bydlení by i nadále zahrnoval jen to, co zahrnuje už nyní, tedy náklady na nájemné, energie, vodné a stočné a další poplatky spojené s bydlením. Ovšem nikoli tedy splátky hypoték. Jestliže by došlo k navýšení normativů při zachování stávajícího způsobu výpočtu, rozšíří se smysluplně okruh lidí, jimž vláda adresně pomůže a také samotná výše zacílené pomoci.

Normativ je finanční částka – horní limit – stanovený platnou legislativou. Zpravidla jej stanovuje vláda na kalendářní rok. Tato finanční částka se odvíjí od počtu osob domácnosti a od velikosti obce, kde daná domácnost bydlí (a od toho, zda jde o byt nájemní, nebo v osobním či družstevním vlastnictví). Takže například důchodkyně, říkejme jí Alena, samostatně žijící v nájmu ve vesnici s počtem obyvatel do 10 tisíc, má pro letošek legislativně stanovený normativ 6746 korun.

Předpokládejme nyní, že naše důchodkyně Alena pobírá průměrnou výši penze. Ta letos v březnu v případě žen představovala 14 859 korun. Předpokládejme dále, že tato penze představuje veškerý čistý měsíční příjem domácnosti této seniorky Aleny.

Stát je ze zákona připraven prostřednictvím příspěvku na bydlení Aleně pomoci, jsou-li její náklady na bydlení vyšší než 30 procent příjmu příslušné domácnosti. 30 procent z uvedené částky 14 859 korun představuje suma 4458 korun. Pokud tedy seniorka Alena příslušnému úřadu prokáže, že její náklady na bydlení (počítá se do nich tedy nájem, energie, vodné a stočné a další příslušné poplatky, nikoli – zatím – splátky hypoték) přesahují částku 4458 korun, má nárok na pomoc od státu.

Výši pomoci limituje právě normativ. Ten pro domácnost typu té, v níž v nájmu bydlí paní Alena (tedy v jednočlenné domácnosti v obci do 10 tisíc obyvatel), pro letošní rok vláda stanovila na již uvedených 6746 korun.

Jestliže – pro jednoduchost – činí náklady na bydlení paní Aleny dohromady přesně 5000 korun (a splňují tedy podmínku, že jsou vyšší než třetina příjmu, protože 5000 > 4458), dostane paní Alena od státu plnou pomoc, protože její náklady na bydlení jsou i tak nižší než normativ (5000 < 6746). Dostane tedy 5000 – 4458 = 542 korun, neboť stát plně pokryje náklady na bydlení přesahující částku odpovídající třetině příjmu.

Pokud by náklady na bydlení paní Aleny ovšem činily (třeba kvůli růstu cen energií) 7000 korun, budou také pochopitelně splňovat podmínku, že jsou vyšší než třetina příjmu. Avšak zároveň by už přesahovaly legislativně daný normativ, tedy 6746 korun. Takže paní Alena by od státu dostala pomoc jen do výše právě tohoto normativu. Pomoc by tak činila 6746 – 4458 = 2288 korun.

Pokud by však vláda zvýšila normativ, třeba o tisícikorunu, Alena dostane pomoc opět plnou, tedy 7000 – 4458 = 2542 korun. Jestliže by Aleně stouply náklady spjaté s bydlením kvůli drahým energiím třeba na 10 tisíc korun, stát by mohl její finanční tísni předejít navýšením normativu třeba o čtyři tisíce korun, na 10 746 Kč. Takže paní Alena by měla nárok na pomoc 10 000 – 4458 = 5542 korun.

Takovéto navýšení normativů už by bylo pochopitelně značným zásahem do veřejných rozpočtů. Pořád by se ale jednalo o relativně účinnou, dobře zacílenou pomoc, postavenou navíc na půdorysu toho, v čem už úřadu mají zaběhlou praxi. Nevymýšlelo by se nic nového, jako je tomu třeba u plošného, nezacíleného energetického tarifu.

Zacílení v případě příspěvku na bydlení zajišťuje stále zmíněná první podmínka, tedy že na příspěvek na bydlení dosáhnou jen ti, kteří dávají na bydlení, tedy včetně energií, více než 30 procent (v Praze 35 procent) svého příjmu. Pokud se zohlední splátky hypotéky, rozšíří se okruh příjemců pomoci o lidi, kteří to vlastně nepotřebují, zatímco potřebným – třeba naší paní Aleně – se tedy nutně dá méně, než by se dát mohlo. (21.8.2022)