říká v rozhovoru pro CzechIndustry Ing. Mirek Topolánek, předsedu výkonné rady Teplárenského sdružení ČR
Pane předsedo, jak byste charakterizoval současnou situaci v českém teplárenství?
Pořád ještě topíme a svítíme. Nálada je ale pod bodem mrazu. Většina lidí v energetice je současným stavem frustrována, protože není žádná perspektiva, na nic se nedá spolehnout, tedy kromě fyzikálních zákonů. Hozený kámen naštěstí pořád ještě padá směrem k zemi a teplo přechází z tělesa teplejšího na těleso chladnější.
Co Vy osobně považujete za jeho hlavní problémy a proč? Na nedávné konferenci TEP.KO jste to přirovnal k čekání na Godota…
Hlavním problémem jsou fakticky tři vrstvy regulace, nejprve máme vrstvu evropských směrnic, tam jde zejména o regulace v oblasti životního prostředí, emise klasických polutantů, emisní obchodování. Pak nastupuje vrstva regulace domácí - například trh s elektřinou, ale také třeba ekologické daně, poplatky za znečišťování ovzduší a tak dále. A pak je vrstva třetí, a to je regulace cen tepla. Ti regulátoři spolu samozřejmě nemluví skoro vůbec a je velmi těžké jim všem vyhovět a zároveň dodávat teplo a vytvářet zisk. Je to jako v té Beckettově komedii, jenomže my máme těch pánů tak 10 až 12, takže už to vlastně ani není komedie, ale právě spíš absurdní drama.
S čím vším se bude muset teplárenství v nejbližších letech vyrovnat?
To radši snad ani nemá cenu vyjmenovávat, je to velmi dlouhý seznam. Na prvním místě bych jmenoval požadavky na snižování emisí síry nebo oxidů dusíku, s prachem už jsme skoro na nule. Ty limity ale pořád ještě nejsou finální, takže vlastně ani úplně nevíme, jakou přesně modernizaci máme dělat, ani jaké palivo budeme schopni využít.
Tím se dostáváme k zajištění hnědého uhlí, jako základního paliva pro teplárny. Je situace stále v mrtvém bodě nebo se blýská na lepší časy?
Zatím to stále fakticky nikdo neřeší a zjevně se to řešit nebude, dokud nějaké teplárně uhlí opravdu nedojde. Pak věřím, že se řešení najde velmi rychle. Nebude to sice řešení pěkné a, jak se říká, systémové, ale bude. Topit se musí.
Plynárenské společnosti vidí řešení situace v přechodu tepláren, ale i výtopen na zemní plyn. Teoreticky to možné je, jak by ale vypadala praktická stránka?
Teoreticky je možné i letět na Mars. V první řadě je ale naprostá hloupost pálit domácí uhlí v kondenzačních elektrárnách s nízkou účinností a kogenerační teplárny s vysokou účinností využití primárního paliva předělávat na drahý dovážený plyn. To je s prominutím „turecké hospodářství“ a tím se nechci nijak dotknout Turků, protože jejich ekonomika dnes na rozdíl od EU slušně roste.
Jednou z možných náhrad uhlí je energetické využití odpadu. Bohužel, ani v tomto případě se neblýská na lepší časy…
Já myslím, že se blýská, dokonce i trochu zahřmělo, ale opravdový déšť pořád nikde. Věřím, že se to zlomí, ale je potřeba trpělivost. Minimálně pozoruji určitou změnu v myšlení lidí. Důležitý je zahraniční příklad. Když to dělají Švýcaři, Švédové, Dánové nebo Rakušané a Němci, tedy nejzelenější národy Evropy, tak asi energetické využití odpadu nebude tak odporný zločin, jak se nám přátelé neolitu z různých rádoby ekologických iniciativ snaží namluvit.
Samostatnou kapitolu tvoří spoluspalování biomasy. Podle některých informací se zdroje, které takto fungují, dostaly do hospodářské ztráty?
Energetický regulační úřad převzal po novele zákona určitý prováděcí předpis, a rozhodl se, že ho celý předělá. Bez ohledu na to, že už tu běžela řada zařízení. Výsledkem bylo, že právě spoluspalování biomasy v kombinované výrobě elektřiny a tepla se paradoxně přestalo vyplácet – čím více kondenzační výroby elektřiny z biomasy, tím méně byl dotyčný výrobce novým přístupem úřadu poškozen. Vidím to jako uzavřenou kapitolu, je potřeba se dívat do budoucna, aby k takovým zvratům nedocházelo.
Podmínky na trhu s teplem by mohla vyrovnat uhlíková daň, jak to vypadá s jejím zavedením?
Za minulé vlády to nakonec spadlo pod stůl. Co bude provádět ta nastupující, si raději netroufám odhadovat.
V této souvislosti se nemohu nezeptat, jestli má podle Vašeho názoru trh s emisními povolenkami budoucnost nebo se jedná o mrtvý projekt?
To záleží v první řadě na tom, jak se bude vyvíjet celý model evropské energetiky. Pokud budeme směřovat od volného trhu s elektřinou, který se mimochodem zatím stále tak docela nepodařilo vytvořit, zpět ke státem direktivně řízeným národním energetikám, tak nemá emisní obchodování vůbec žádný smysl. I v případě, že se podaří trh s elektřinou v dnešním smyslu slova udržet, je třeba si položit otázku, co si od trhu s povolenkami vlastně slibujeme. Pokud je cílem stabilní a dlouhodobě předvídatelná cena vypuštěné tuny oxidu uhličitého, tak řešením je jednoznačně uhlíková daň a nikoli trh – ten je ze své podstaty nepředvídatelný, zvláště pokud s ním manipuluje evropský byrokrat nebo dokonce poslanec.
A jak to vidíte Vy? Dočkáme se liberalizovaného trhu nebo bude nehrazen regulací?
Tak to je otázka za milion. Bohužel s nezvládnutou a nefunkční regulací trhu, respektive jeho přeregulovaností logicky rostou tendence národních států brát věc do vlastních rukou a jednotný trh se prakticky rozpadá. Komise tomu zatím jen přihlížela a k žádné skutečné akci se neodhodlala. První vlaštovkou je možná zahájení vyšetřování Německa, které si v rámci podpory domácího průmyslu formou úlev z placení nákladů na obnovitelné zdroje dělá z evropských pravidel hospodářské soutěže již delší dobu trhací kalendář. Jestli to ale někam skutečně povede, nebo to nakonec vyšumí do ztracena, to je dnes opravdu těžké předvídat. Je ale zřejmé, že pokud nebude Komise jednotný trh důsledně chránit a vymáhat, tak prostě nebude. Ochranářská opatření jedné země totiž logicky vyvolávají řetězovou reakci a vzniká lavina, kterou je pak velmi obtížné zastavit.
V připomínkovém řízení je aktualizace Státní energetické koncepce, vláda by ji měla projednat počátkem jara příštího roku (2014). Ze strany teplárenských společností je k ní řada výhrad. Které to jsou především? Myslíte si, že po nástupu nové vlády obstojí nebo nás čeká další aktualizace již několikrát aktualizované SEK?
Doba je dnes pro jakékoli dlouhodobé koncepce mimořádně nepříznivá. Nacházíme se v mimořádně turbulentním období permanentní energetické revoluce. To není doba, kdy lze něco dlouhodobě předvídat a naplánovat. Stačí se podívat, co všechno je dnes jinak oproti stávající koncepci, která byla přijata před pouhými deseti lety. To byla dříve v energetice poměrně krátká doba, dnes je to málem věčnost. Myslím, že to ještě bude mít další vývoj. Ekonomická realita se ale postupně prosadí bez ohledu na to, co bude nebo nebude v koncepci. Největší starosti mi dělá ta zahleděnost do českého rybníčku. Nemusí se nám líbit, co dělají v energetice Němci, ale jako fakticky sedmnáctá spolková země to prostě dost dobře nemůžeme ignorovat. Nejsme ostrov v Karibiku, měli bychom trochu víc koukat kolem sebe a snažit se předvídat příležitosti a využívat je.
Ve všech pádech je dnes skloňována energetická bezpečnost. Názory na obsah tohoto pojmu jsou různé. Jak Vy osobně ji vnímáte z pohledu České republiky, ale i Evropy?
Energetická bezpečnost je úzce propojená s energetickou nezávislostí a ta je zase propojena s nezávislostí politickou. Charles de Gaulle kdysi nezávislost definoval jako možnost říci „ne“. Kdo chce takovou možnost mít, musí mít alternativní variantu, která je možná nepříjemná, ale ne zcela zničující. Zásadní chybou je, že se EU v posledních letech soustředila jen na environmentální vrchol energetického trojúhelníku, tedy na udržitelnost, zatímco bezpečnost a konkurenceschopnost zůstaly kdesi daleko vzadu. Je potřeba to trochu vyvážit a tento názor naštěstí v Evropě postupně sílí.
.jpg)
Celý článek ke stažení zde: