Energetika prochází dramatickými změnami, které boří letité způsoby řízení a provozování energetických systémů.
Národní trhy s elektřinou i zemním
plynem byly liberalizovány a postupně dochází
k jejich integraci. S tím narůstá také
objem přeshraničních transakcí, které jsou
realizovány na infrastruktuře, která byla dimenzována
pro vnitrostátní potřeby
a pouze omezené (spíše bezpečnostní) přehraniční
výměny. A přestože se o potřebě
její modernizace a dalšího rozvoje mluví
v Evropě již více než dekádu, řada úzkých
míst v sítích nadále přetrvává.
V posledních letech dochází ke změně
zdrojové základny. Tradiční elektrárny vyrábějící
v základním zatížení a poskytující
výkon podle aktuálních potřeb ustupují ve
prospěch elektráren s proměnlivým výkonem.
Ten závisí na aktuálních přírodních
podmínkách a neřídí se stranou poptávky.
Navíc mají tyto zdroje zákonem garantovaný
přednostní přístup do přenosových
a distribučních sítí. Nevhodně nastavená
finanční podpora masivního rozšíření obnovitelných
zdrojů vede k rozsáhlým tržním
distorzním, kdy cena elektřiny na velkoobchodních
trzích se pohybuje na úrovních,
kdy jsou investice do konvenčních
zdrojů nerentabilní. Přes pokles komoditní
(trhem stanové) složky elektřiny dochází
k nárůstu cen elektřiny pro konečné spotřebitele
vlivem výrazného nárůstu nekomoditní
složky ceny, tj. náklady na infrastrukturu,
řízení spolehlivosti a organizace
trhu, dotacemi pro obnovitelné zdroje
a kombinovanou výrobu elektřiny a tepla,
ale také daňovým zatížením. Právě nekomoditní
složka ceny ohrožuje v řadě evropských
zemí konkurenceschopnost průmyslu.
Přetrvávající hospodářská krize přispěla
k nefunkčnosti evropského systému obchodování
s emisními povolenkami. S ohledem
na velký převis nabídky povolenek na
trhu je cena emisí uhlíku téměř nulová
a spíše než trhem je její pohyb ovlivňován
politickými proklamacemi klíčových evropských
legislativců. To, spolu s aktuálním
nadbytkem uhlí na trhu vyvolaným nárůstem
těžby levného břidličného plynu
v USA, vede k paradoxní situaci. Přes snahu
EU o postupnou dekarbonizaci se vedle dotovaných
zdrojů na obnovitelné zdroje vyplatí
nejvíce vyrábět elektřinu v starých již
odepsaných úhelných elektrárnách. Nové
paroplynové elektrárny s relativně nižšími
emisemi uhlíku, které jsou stěžejní pro vyrovnávání
špiček a nestabilních dodávek
z OZE, se díky kombinaci nízké tržní ceny
elektřiny a relativně vysoké ceně zemního
plynu nevyplácí provozovat. A další z nízkoemisních
zdrojů, poskytujících dodávku
v základním pásmu, tj. jaderné elektrárny,
jsou v Evropě po událostech ve Fukušimě,
mírně řečeno, pod tlakem.
Zásobování energií je v Evropě po liberalizaci
založeno na tržních principech.
V současné době ale převládá ve všech evropských
zemích vysoká investiční nestabilita.
Největším rizikem přitom nejsou rizika
tržní (proti nim společnosti již nyní
efektivně využívají standardizované nástroje
řízení tržních rizik), nýbrž legislativně-
regulatorní nejistota vyvolaná častými
změnami podnikatelského prostředí
(legislativně-regulatorního rámce) a zásahy
deformujícími trh. Dostáváme se tak
do situace, kdy se v celé Evropě vyplatí investovat
pouze do toho, co je státem podporované,
respektive kde existují garantované
ceny.
Takováto situace je dlouhodobě neudržitelná
a v rámci Ministerstva průmyslu
a obchodu podnikáme kroky k nápravě.
Věřím, že pokud chceme stávající situaci
změnit a udržet nynější vysokou kvalitu dodávek
energie a energetickou bezpečnost,
je potřeba vybalancovat stávající systém
a stabilizovat jej minimálně po dobu deseti
let jako v zásadě neměnný, a to nejen na
úrovni jednotlivých členských států, nýbrž
celé EU. Z pohledu státní energetické politiky
a Ministerstva průmyslu a obchodu je
tak primárním cílem zajištění stabilního
předvídatelného podnikatelského prostředí
a efektivní státní správy. Hlavní nástroj,
který má stát k dispozici, je Státní
energetická koncepce jako základní strategicko-
koncepční materiál pro oblast energetické
politiky. Koncepce, jejíž zpracování
Ministerstvu průmyslu a obchodu ukládá
přímo energetický zákon, udává vizi a další
směřování energetiky v dlouhodobém časovém
horizontu.
Hlavním posláním Státní energetické
koncepce (dále též SEK) je zajistit spolehlivou,
bezpečnou a k životnímu prostředí šetrnou
dodávku energie pro potřeby obyvatelstva
a ekonomiky, a to za konkurence-