říká v interview pro časopis CzechIndustry Ing. Karel Křížek, MBA, generální ředitel a předseda představenstva ÚJV Řež, a. s.
Pane generální řediteli, letošní Den otevřených dveří v ÚJV Řež, který se konal v rámci Týdne vědy a techniky AV ČR (2013), se setkal s velkým zájmem veřejnosti. Určitě největším lákadlem byly vaše výzkumné reaktory. V čem spatřujete nebývalý interes o vše, co je spojeno s jadernou energetikou?
I když od objevu radioaktivity uplynulo víc jak sto let, je pořád všechno s ní spojené opředeno tak trochu tajemstvím. Jaderný reaktor je pro velkou část veřejnosti něčím na hranici sci-fi a možnost podívat se, jak vypadá, dozvědět se podrobnosti o jeho fungování na místě, to je asi to co vždy přivede do Řeže tolik zájemců. Na straně druhé, jsme všichni obklopeni přístroji a zařízeními, která by bez elektrického proudu nefungovala. Diskuse o tom, jestli budoucnost energetiky je v jádru, klasických elektrárnách nebo v obnovitelných zdrojích plní média a vyvolává trvalý zájem veřejnosti.
V čem je podle Vás hlavní poslání ÚJV Řež v současném období?
Naše společnost prošla významnými změnami a to není fráze. Na začátku byl pionýrský výzkum jádra, postupně jsme se stali respektovaným výzkumným pracovištěm a v současné době fungujeme jako velká firma, která musí reagovat na změny vnějšího prostředí. Proto byly vyvedeny některé výzkumné a rozvojové aktivity do dceřiné společnosti Centrum výzkumu Řež. Došlo k významnému omlazení personálu. Z nepříliš průhledné příspěvkové výzkumné organizace se měníme na podnikatelský subjekt, který nejen zkoumá, ale především řeší zadané problémy, vyrábí a podniká. Nemůžeme se spoléhat jen na výzkumné granty, ty můžeme využívat jen do určité výše celkových investic. Jsme dnes především inženýrskou společností, ale pokud chceme být úspěšní a nezakrnět, musíme být aktivní i v oblasti aplikovaného výzkumu. V tom je potřeba pokračovat a dále to rozvíjet, je to v souladu s naší vizí, cíli a hlavním posláním.
Z toho vyplývají priority, na které se především v příštích letech zaměříte, můžete je charakterizovat?
Nosnou činností ÚJV Řež, a. s., je a bude, přicházet ke klientům s návrhem řešení efektivnějšího provozování elektráren a nabízet projekty na zlepšení účinnosti energetických zařízení a prodloužení životnosti jednotlivých komponent. K tomu je potřeba dlouhodobého monitoringu, testů a analýz stavu zařízení jaderných elektráren. To umíme a chceme v tomto být ještě lepší. Zaměřujeme se proto na podporu bezpečného provozu energetických zařízení, zejména jaderných elektráren. Dále jsou to aktivity v jaderných oblastech, které sice přímo nesouvisí s výrobou elektrické energie, např. bezpečné zpracování radioaktivních odpadů, likvidace vyřazených jaderných zařízení, vývoj a výroba radiofarmak. Poslední, ale velmi významnou oblastí jsou inovace a hledání nových možností pro naše podnikání.
Jednou z oblastí, jak jste uvedl, je vývoj a výroba radiofarmak… S tím souvisí i vznik Výzkumného a vývojového PET Centra v Řeži.
Oblast nukleární medicíny představuje obrovský potenciál a to jak pokud jde o diagnostiku, tak léčebné postupy. Naše společnost má v tomto ohledu dlouhou tradici. Od výroby prvního radiofarmaka se značkou ÚJV Řež v roce 1974, byl sortiment postupně rozšiřován a v současné době zahrnuje šest přípravků ve formě radioaktivních injekcí a šest kitů pro přípravu radioaktivních injekcí s 99mTc. Vedle toho provozujeme dvě významná moderní pracoviště pro diagnostické prostředky pro pozitronovou emisní tomografii, to je ta zkratka PET v Nemocnici Na Homolce v Praze a v Brně v Masarykově onkologickém ústavu. V roce 2012 jsme otevřeli výzkumné a vývojové PET Centrum v areálu v Řeži a od roku 2013 realizujeme výstavbu třetího podlaží PET centra, jež bude v kooperaci se zdravotnickým zařízením plnit úlohu vývojově-výrobně-aplikační. Obrovskou výhodou by bylo to, že bychom mohli přejít na výrobu radiofarmak s kratším poločasem rozpadu a rozšířit tak nejen naši nabídku, ale především zlepšit kvalitu diagnostiky a šetrnost k pacientům. Projekt je spolufinancován z Evropského fondu pro regionální rozvoj a státního rozpočtu ČR. Odborná lékařská pracoviště mají zájem o tuto šetrnou diagnostickou metodu, která je využitelná nejen v onkologii, ale i v dalších zdravotnických oborech. Ve srovnání vyspělými evropskými zeměmi je u nás nízký počet pracovišť s PET kamerami – zde vidím prostor pro další rozvoj.
Kde všude dnes nachází uplatnění radioaktivní záření?
V oblastech mírového využití je to především zdravotnictví, energetika, technická diagnostika materiálů, zušlechťování materiálů a výrobků, měřicí přístroje a metody, archeologie a řada dalších oborů.
Do Skupiny ÚJV patří kromě „matky“ další společnosti, které se, obrazně řečeno, navzájem doplňují, počítáte do budoucna s dalším rozšiřováním Skupiny ÚJV, nebo je takříkajíc v optimální sestavě?
V současné době jde o optimální sestavu, která sahá od výzkumu, vývoje a inovací v oboru energetiky, především jaderné – Centrum výzkumu Řež, přes projektovou činnost, služby v investiční výstavbě a modernizaci – EGP Invest v Uherském Brodu, aplikaci vědeckých poznatků v oblasti mechaniky těles, materiálů a prostředí – Ústav aplikované mechaniky Brno, po výzkum, vývoj a náročnou diagnostiku energetických zařízení – Výzkumný a zkušební ústav Plzeň. Spolu s pěti divizemi naší společnosti tak nabízíme skutečně ucelené portfolio služeb od jaderek, přes klasické elektrárny, testování materiálů, laboratorní analýzy až po odvoz nebezpečných odpadů a ochranu životního prostředí. Pod jednou značkou s tradicí a vysokým nasazením odborníků. Mimochodem, celá Skupina ÚJV má víc než 1100 zaměstnanců, z nichž 64 procent má vysokoškolské vzdělání. To je obrovský potenciál.
Mezinárodní spolupráce ÚJV Řež je rozsáhlá. Které projekty považujete z hlediska jejich významu a přínosu za strategické?
Za těch skoro šest desetiletí, co existujeme, jsme se zapojili snad do všech významnějších projektů v oblasti jaderné energetiky ať už v rámci MAAE nebo EU, v USA, dnešní Ruské federaci nebo na asijském kontinentě. V roce 2012 bylo 34 % obratu realizováno mimo ČR. Ale abych byl konkrétní. V rámci evropské kooperace v gesci CEA (Atomic and Alternative Energies Commission) je to projekt Jules Horowitz Reactor (JHR). Řeší výstavbu pokrokového jaderného reaktoru pro výzkum materiálu a paliva o výkon až 100 MW. Do provozu má přijít v roce 2016 ve francouzském Cadarache. V rámci konsorcia JHR realizuje ČR, respektive Centrum výzkumu Řež, vývoj a dodávku horkých komor, projekt v rámci Velké infrastruktury pro výzkum, vývoj a inovace. Po dostavbě bude reaktor přístupný také pro české subjekty. Důležitá je pro nás součinnost se státy, s nimiž má ČR uzavřené mezinárodní dohody o vědecko-technické spolupráci v jaderné energetice (USA, Rusko, Německo, Francie). Například s USA na výzkumu tekutých solí pro chlazení reaktorů 4. generace nebo naše zapojení do Iniciativy pro snížení globální hrozby, se zkratkou GTRI což znamená Global Threat Reduction Initiative. V jejím rámci se čerstvé i vyhořelé vysoko obohacené jaderné palivo z výzkumných reaktorů ruského původu vozí zpět do Ruské federace k přepracování. První transport, 568 ks vyhořelých palivových kazet, se z Řeže uskutečnil v prosinci 2007. Po dokončení konverze LVR-15 na palivo typu IRT-4M s nízkým obohacením (do 20 % 235U) byl v dubnu 2013 odvezen zbytek vyhořelého paliva do závodu Maják ve městě Ozersk v Čeljabinské oblasti Ruska. Tuto službu také realizujeme prakticky pro všechny země, kam bylo dodáváno vysoce obohacené palivo z bývalého Sovětského svazu. Jednou z posledních zemí, ze které jsme palivo odvezli, je Vietnam. Mohl bych ještě hovořit o projektu udržitelná energetika – SUSEN, který je s nemalými náklady budován u nás v Řeži a v Plzni, nebo dalších, je toho skutečně hodně a vypovídá to o renomé, které ÚJV Řež, a. s., ve světě má.
Nedávno bylo založeno sdružení "V4G4 Centre of Excellence" pro provádění společného výzkumu a vývoje v oblasti jaderných reaktorů IV. generace. Této problematice se věnujete už v rámci mezinárodní spolupráce, nedochází tak z dublování výzkumu, v čem jsou specifika nového sdružení?
Určitě ne. Do projektu se zapojily významné organizace jaderného výzkumu Visegrádské čtyřky, vedle nás ještě maďarská MTA EK, polská NCBJ, Świerk a slovenský VUJE, a.s. Cílem je provádění společného výzkumu a vývoje v oblasti jaderných reaktorů 4. generace. Toto centrum excelence umožní členům, aby spojili své kapacity a prostředky v každé zemi pro vývoj reaktorů čtvrté generace, zejména plynem chlazené rychlé reaktory a přispěli tak ke splnění cíle udržitelnosti jaderné energie se zachováním nejvyšších bezpečnostních standardů. Přesně to, co dnes jaderná energetika potřebuje.
Jak Vy osobně vidíte budoucnost jaderné energetiky ve světě a v České republice?
Jaderná energetika zdaleka neřekla své konečné slovo, ostatně už tady padlo, že se věnujeme reaktorům 4. generace, tedy projektům, které zaměstnají fyziky, matematiky, chemiky, jaderné inženýry ale i ekonomy ještě několik desetiletí. Čtvrtá generace jaderných reaktorů bude nejen efektivnější, ale také bezpečnější, protože bude využívat zejména pasivní bezpečnostní a fyzikální principy. Jsme svědky na jedné straně politických rozhodnutí, která dávají jaderné energetice stop, na straně druhé se každý rok někde ve světě poklepává na základní kámen nové jaderné elektrárny. Nedávná studie EU o energetické budoucnosti lidstva zcela jasně potvrdila, že to prostě bez jaderné energie nepůjde. I když budou mít jednou všechna elektrická zařízení třídu A+++ tak pořád budou potřebovat elektřinu. V současné době je na naší planetě ještě několik stovek milionů lidí, kteří nemají elektrickou energii, ale chtějí žít lépe, mít třeba počítač nebo chytrý telefon, internet... a pouze obnovitelné zdroje jako solární energie nebo vítr jim nepokryjí jejich potřeby. O tom jsem přesvědčen, přitom ochranu přírody považuji za prvořadou, ale copak není jádro také obnovitelná energie? Proč se na ni dívají někteří lidé jinak? V České republice je to otázka státní energetické koncepce, která by měla být schválena a směřována ne na deset nebo dvacet let, ale na padesát let. Protože jaderná energetika je běh na dlouhou trať.
Na řadě konferencí z posledního období se věnovala pozornost využití malých komerčních reaktorů, například v teplárenství. Přitom například v Československu se o jejich využití při výrobě elektřiny a tepla hovořilo od 70 let… Myslíte si, že už nastal jejich čas a mají šanci také u nás?
Malé jaderné reaktory chápu jako fantastickou možnost využití energie z jádra. V jaderných ponorkách fungují reaktory s vysoce obohaceným palivem desítky let bez zásahu člověka, pohánějí ledoborce. Mám ale obavu z nereálnosti pokud jde o širší zapojení do civilního využití. Neumím si představit, že by to nějaký dozorový úřad schválil, resp. vydal licenci na jaderný reaktor třeba uprostřed sídliště nebo někde za humny vesnice. Stačí si vzpomenout, jaké dusno je kolem hledání vhodného místa pro úložiště vyhořelého paliva a tady by se jednalo o malou jaderku! A to je tady ještě mnoho dalších faktorů, třeba hrozba zneužití teroristy. Jedním z důvodů, proč se stavějí jaderné elektrárny velkých výkonů je zcela pragmatické konstatování, že se nejen víc vyplatí, než ty malé, ale i z pohledu jejich ostrahy. Takže nejsem skeptický, ale myslím si, že se ještě nenarodila generace, která si je opravdu užije.
Než jste se stal generálním ředitelem ÚJV Řež, tak jste pracoval v pozici ředitele Centrálního inženýringu ČEZ a podílel se na zvýšení výkonu čtyř bloků JE v Dukovanech. Můžete nám celou akci přiblížit, kde jsou hranice růstu výkonu a čím jsou ovlivněny? Pokud vím, tak v Maďarsku výkon reaktorů VVER 440 posunuli ještě výše.
Zvýšení výkonu nebo lépe, využití výkonových rezerv je optimalizační úlohou. Kritériem „vytknutým před závorku“ je bezpečnost, to je bez diskuse. Projekt byl dále analyzován podle mnoha dalších kritérií, ale dominantní byla ekonomická návratnost a minimalizace čerpání životnosti hlavních komponent elektrárny. Jako optimum nám vyšlo zvýšení výkonu dukovanského bloku o cca 60 MW. Celkově šlo u výkonu o 240 MW, což považuji za dobrý výsledek. Byl to logisticky i technicky náročný úkol, pro investora a všechny dodavatele a nutno podotknout za velmi nízkých finančních nákladů a při zachování objemu palivové základny. Zvýšení výkonu bylo dosaženo, mimo jiné, modernějším palivem, náhradou dožívajících turbín za jiný efektivnější typ, zvýšením účinnosti tepelného cyklu, výměnou dožívajících transformátorů a generátorů, které zvládnou přenesení vyšších výkonů. Ale nejednalo se jen o Dukovany, v Temelíně jsme se rovněž podíleli na zvýšení výkonu. Nebylo zde potřeba měnit téměř žádná zařízení, podařilo se vesměs zlepšit termodynamickou účinnost stávajících zařízení. Výkon v jaderné elektrárně Temelín se zvýšil o 4 %, cca o 80 MW. Dalo by se říci, že „nový energetický blok“ o výkonu 80 MW, s prakticky nulovými proměnnými náklady, jsme pořídili za méně než 500 mil. korun!
S tím úzce souvisí životnost tlakové nádoby reaktoru, která je klíčovým prvkem elektrárny a jako jediná se nedá vyměnit. Je reálné, že by mohla u VVER 440 sloužit 60 a více let? Jak je monitorován její technický stav?
Máte pravdu, že kromě tlakové nádoby lze vše ostatní prakticky vyměnit. To ovšem neznamená, že tlaková nádoba není pod kontrolou a je nejslabším článkem prodlužování životnosti jaderné elektrárny. V současné době platí, že reaktory typu VVER, které slouží např. v Dukovanech, jsou značně robustní a předimenzované. V době jejich konstruování a výroby nebyly tak sofistikované výpočetní prostředky, jako jsou dnes. Teď se vše projektuje na bezpečnostní a technologické optimum, ale dříve ruští inženýři spíše všude přidali, než ubírali. Měli prostě takový přístup, preferovali bezpečnost a robustnost. Obě jaderné elektrárny v ČR mají tzv. „Program řízení životnosti“. V tomto programu se sleduje skutečná kondice systémů a komponent jaderných bloků. K tomu se využívají data z provozování, diagnostiky, údržby, modernizací, atd. Provozovatel musí vědět o každé důležité komponentě v jakém je stavu a na kolik je vyčerpána její životnost, je to jeho povinnost vyplývající z atomového zákona. Státní úřad pro jadernou bezpečnost provádí detailní kontroly u provozovatele, a pokud zjistí porušení zákona, je povinen zakázat jeho provozování.
Odpůrci jádra neustále argumentují tím, že jaderné elektrárny nejsou bezpečné. Můžete se k tomu vyjádřit?
Velký vliv na postoje určitých skupin kritiků, měli zejména tři události – Three Mile Island, Černobyl a Fukušima. V obou případech sehrál klíčovou roli lidský faktor, ne samotná elektrárna ani jaderná technologie jako taková. Po každé z výše uvedených havárií byla přijata rozsáhlá technická opatření pro eliminaci lidského faktoru a zvýšení jaderné bezpečnosti. A to se týká jak nových jaderných elektráren, tak prodlužování životnosti těch stávajících. Myslím si, že jde spíše o kritiky, kteří mohou zastupovat zájmy jiného strategického paliva, např. plynu. Přesto je skutečnost taková, že v roce 2013 bylo ve světě komerčně provozováno 432 jaderných bloků, jejich celkový instalovaný výkon představoval 372 GW. Více jak 60 bloků se staví ve 13 zemích a 162 bloků je plánovaných, o 316 dalších se předběžně uvažuje. A podobně je tomu v případě argumentů proti procesu prodlužování životnosti jaderných elektráren, které se objevují převážně v médiích, a které nechápu.
V první řadě, co je to životnost jaderné elektrárny a z čeho vychází? V projektu jaderné elektrárny najdete parametry životnosti, které vycházejí z předpokládaného, velmi konzervativního způsobu provozování. Zde jsou předpoklady, které často neodpovídají realitě. Například předpokládaný počet rychlých tedy havarijních odstavení je ve skutečnosti mnohem nižší, než bylo uvažováno v projektu, způsob vychlazování primárního okruhu je šetrnější, atd. Proto je nutné vycházet ze skutečných hodnot a vyhodnocovat skutečnou životnost. Podívejme se na příklad USA. Tam se životnost jaderných elektráren prodlužuje na 60. let. Za mořem mají nastaven velice jednoduchý proces. Jejich jaderný dozor disponuje rozsáhlým týmem specialistů, kteří jdou cíleně po nejdůležitějších komponentech a pokud je vše v pořádku, elektrárna jede dále. Ovšem bezpečnost jaderných zařízení není jen věcí státního odborného dozoru, ale zejména provozovatele. Ten musí mít náročné nástroje pro sledování a vyhodnocování bezpečnosti. Nesmí podlehnout sebeuspokojení a bezpečnost musí být vždy na prvním místě! Jsem přesvědčený, a nejen proto, že v tomto oboru pracuji celý život, nebo možná právě proto, že kdo se seznámí se skutečnou pravdou o jaderné energetice, nebude jejím zaslepeným kritikem.
Nedávno jsem hovořil s německým kolegou o budoucnosti jaderné energetiky v SRN. Řekl mi v této souvislosti, že pokud skutečně do roku 2022 odstaví všechny jaderné elektrárny v zemi, tak budou potřebovat ještě minimálně tři čtyři generace jaderných odborníků, kteří se budou zabývat jejich likvidaci, takže obor se bude na vysokých školách dále vyučovat a bude pokračovat i výzkum a vývoj. Co vše a v jakém časovém horizontu odstavení a likvidace jaderné elektrárny představují?
Myslím, že v tomto směru je skeptikům nebo těm, kdo neví, jestli obor jaderné inženýrství má perspektivu, nejlepší odpovědí situace v Itálii. Ta od jaderného programu odstoupila před skoro třiceti lety, přesto má dodnes prestižní vysoké školy se zaměřením na jádro a výzkumná pracoviště, která se této problematice věnují. Nedávno byl u nás v Řeži profesor Walter Ambrosini z univerzity v Pise a prezident ENEN ASSOCIATION a představil nám mimo jiné nejen plány celoevropského dalšího vzdělávání v oboru jaderné energetiky, ale i univerzitní projekty týkající se reaktorů 4. generace na kterých pracuje. Jestli vznikne i obor „likvidace“ jaderných elektráren si netroufnu říct, my dnes způsoby jak jaderné zařízení bezpečně odstavit a zlikvidovat známe, existují na to jasně dané směrnice, které vypracovaly jednotlivé národní dozorové úřady. V ČR jsme dosud žádnou jadernou elektrárnu neodstavili a tedy ani neprováděli její likvidaci. V Řeži máme zkušenosti s likvidací jaderných zařízení. První náš výzkumný reaktor, který jsme vyřadili z provozu, včetně jeho příslušenství byl řízeným způsobem zlikvidován. Likvidaci jaderných odpadů děláme pro zdravotnictví, průmysl a další zákazníky. Podnikáme kroky k tomu, abychom se mohli podílet na zakázkách pro vyřazování dožitých elektráren v Evropě. Máme k takové práci dostatečné kompetence a zkušenosti.
