Deset let po vstupu osmi postkomunistických zemí střední a východní Evropy spolu s Maltou a Kyprem do EU lze s jistou mírou zjednodušení směle konstatovat, že největšími vítězi rozšíření EU v roce 2004 jsou Německo a zvláště Bavorsko a na druhé straně u přistoupivších zemí Česká republika a Polsko. Překvapivě malý zisk z rozšíření unie zaznamenala Francie. Maďarsko v poslední době promarnilo určitý náskok, který dříve mělo, ale situace se normalizuje. K těmto závěrům došli odborníci na nedávné konferenci Průmyslové a obchodní komory pro Mnichov a Horní Bavorsko (IHK) v Mnichově.
Zvláště Německo resp. Bavorsko, ale i Rakousko přitom měly ze vstupu nových zemí do EU velké obavy, především z negativních dopadů na pracovní trh a růstu kriminality. Uplynulých deset let ukázalo, že obavy z přílivu milionů imigrantů, hledajících práci v západní Evropě byly zcela neopodstatněné. Naopak se odhaduje, že toto rozšíření unie přineslo statisíce nových pracovních míst v původních 15 členských zemích (dále jen EU-15), ale také v nových členských zemích – osmi ze střední a východní Evropy (SVE), Malty a Kypru (dále jen EU-10). V roce 2007 přijaté Bulharsko a Rumunsko nejsou v této stati zohledněny.
Nastartování hospodářské spolupráce dávno před vstupem
Profesor Gabriel Felbermayr z Univerzity Ludwiga Maximiliana v Mnichově rekapituloval na konferenci vliv EU-10 – tedy deseti zemí s přibližně 75 miliony obyvatel - na vnitřní trh EU, a to z německého pohledu.
Klíčovými dohodami, které nastartovaly nebývalý rozvoj hospodářských vztahů mezi členskými zeměmi tehdejších Evropských společenství (ES) a postkomunistickými zeměmi Polskem, Maďarskem a Československem už dávno před jejich vstupem do EU byly „Evropské dohody“ tzv. Asociační dohody z roku 1991. Spolu s dohodami o podpoře a vzájemné ochraně investic – např. mezi SRN a tehdejší ČSFR z roku 1990 – byly Evropské dohody odrazovým můstkem pro neobyčejně rychlý rozvoj obchodu a investiční činnosti.
Dynamický růst podílu na německém zahraničním obchodu
Země EU-10 - zvýšily svůj podíl na celkovém exportu Německa z necelých 5 procent v roce 1993 na skoro 12 procent v roce 2013. Je třeba přitom vzít v úvahu fakt, že se Německo v posledních letech usadilo na místě 3. největšího exportéra světa za Čínou a USA.
Ještě větší dynamiku vykazuje podíl exportu do EU-10 na HDP Německa: mezi léty 1993 a 2013 se zpětinásobil z 1 procenta na současných zhruba 5 procent. Růst by byl pravděpodobně ještě vyšší, kdyby nedošlo k světové finanční krizi v roce 2008.
V zahraničním obchodě SRN dominují z EU-10 především Polsko, ČR a Maďarsko. Se třemi zeměmi má Německo pasivní obchodní bilanci – s ČR, SR a Maďarskem. To souvisí s jejich postavením v rámci mezinárodních dodavatelských řetězců zejména automobilového průmyslu. Subdodávky z těchto zemí zvyšují konkurenceschopnost německých finálních výrobků na zahraničních trzích i v samotném Německu.
Německo významným investorem v nových členských zemích EU
Šampiónem v oblasti přímých německých investic na jednoho obyvatele je ČR. V roce 2012 byl stav celkových německých přímých investic na jednoho obyvatele okolo 10 000 €, v Maďarsku více než 7 700 € a v Polsku přibližně 4 600 €. Tradiční cílové země pro německé investice jako jsou Čína, Brazílie a Jižní Afrika se pohybují pod hranicí 2 300 € na obyvatele. Je to samozřejmě důsledek zeměpisné blízkosti, dobré infrastruktury a optimálních rámcových podmínek v EU.
Takovému přílivu investic na jednoho obyvatele jako ČR se nemůže podle prof. Felbermayra rovnat ani např. Mexiko po vzniku zóny volného obchodu s USA a Kanadou (NAFTA) v roce 1992.
Německé investice vytvořily do roku 2012 téměř 1 milion přímých nových pracovních příležitostí v těchto zemích, což je zhruba 3 procenta potenciálu pracovních sil. Další zhruba 3 procenta nepřímých pracovních míst vznikla u subdodavatelů. Celkově tedy mají německé investice pozitivní vliv na přibližně 6 procent zaměstnanosti ve zkoumaných zemí.
Konvergence v plném proudu
Často je kladena otázka, jak úspěšně proběhla kýžená konvergence – tedy dohánění vyspělých zemí západní Evropy – novými členy EU. Zda byl zaznamenán rychlejší růst HDP v těchto zemích.
Prof. Felbermayr použil pro vyhodnocení tohoto kritéria ukazatel HDP na jednoho obyvatele v paritě kupní síly a srovnával pouze 8 zemí SVE, které vstoupily do EU v roce 2004.
Některé země dosáhly pozoruhodných úspěchů – například Polsko se z původních zhruba 30 procent HDP Německa v roce 1990 vypracovalo na cca 53 procent HDP Německa v roce 2012.
Postupně se vyrovnávají i rozdíly mezi jednotlivými zeměmi. Rozdíl v tomto ukazateli v roce 1990 mezi nejchudším Polskem s 30 procent HDP Německa a nejbohatším Slovinskem s 60 procenty HDP Německa činil zhruba 30 procent. V roce 2012 už je tento rozdíl mezi nadále nejbohatším Slovinskem se 67 procenty HDP Německa a mezitím nejchudším Lotyšskem s 51 procenty už jen zhruba 16 procent. I tyto výsledky byly v posledních letech negativně ovlivněny světovou finanční krizí.
Celkově roste i podíl sledovaných zemí na vytváření HDP celé EU. V letech 2004 až 2012 se zvýšil podíl EU-10 přibližně o polovinu na aktuálních zhruba sedm procent.
Outsourcing prospívá Německu i novým členským zemím
Další tendencí, kterou lze potvrdit statistikami, je pokles objemu domácí (německé) přidané hodnoty v německých výrobcích dodávaných pro export. Podíl klesá od poloviny 90. let z původních 66 procent na dnešních zhruba 55 procent také v důsledku rozšíření EU. Na druhé straně ale roste souběžně také podíl německé přidané hodnoty na exportu ostatních členských zemí EU. Nejvyšší je u ČR s podílem 12 procent a celkově je nejvyšší právě u členů EU přijatých v roce 2004. To je jasným důkazem, že se podařilo země EU-10
důkladně zapojit do dělby práce uvnitř unie.
Visegrádské země nejsou žádnou „dílnou Německa“
Ze statistik je zřejmé, že si země EU-10 vybojovaly seriozní místo v dodavatelském řetězci německých firem – opět se to týká především zemí tzv. Visegrádské čtyřky, které jsou i poměrně velkými zeměmi ve srovnání např. se Slovinskem.
Zatímco v segmentu nízko kvalifikovaných subdodávek pro Německo převládají země z jihu EU, v oboru středně kvalifikovaných subdodávek jasně dominují země EU-10. Získaly tak pro sebe segment s vyšší přidanou hodnotou na úkor zemí jako jsou Portugalsko či Španělsko. U vysoce kvalifikovaných dodávek pro Německo je pak podíl jižních zemí EU a SVE přibližně stejný.
Tím je jasně prokázáno, že země EU-10 a z nich hlavně ty středoevropské nejsou už zdaleka žádnou podceňovanou „dílnou Německa“. Se stoupajícím významem a další podporou vědy a výzkumu v zemích EU-10 včetně ČR lze očekávat, že se tento trend ještě bude prohlubovat a bude růst podíl této skupiny zemí na vysoce kvalifikovaných importech Německa.
Outsourcing zvyšuje konkurenceschopnost Německa na světových trzích
V Německu se intenzívně diskutuje otázka, zda „východního rozšíření EU“ a s tím souvisejícího outsourcing subdodávek ze zemí EU-10, převládá substituční efekt – tedy náhrada domácí produkce „levným“ importem a tudíž ztráta pracovních míst nebo efekt zvyšování konkurenceschopnosti Německa.
Postupně se stále více německých odborníků přiklání k závěru, že jednoznačně převládá efekt posilování konkurenceschopnosti Německa. Svědčí o tom také německý exportní rekord z července 2014, kdy poprvé v historii překonalo Německo hranici exportu v hodnotě 100 miliard € za jediný měsíc a vyvezlo zboží za 101 miliard €.
Pozitivní efekty „východního rozšíření EU“ se promítají také do zaměstnanosti v SRN. Odborníci odhadují, že vzniklo jen v Německu okolo 300 tisíc nových přímých pracovních míst, o nepřímých v subdodavatelských sektorech ani nemluvě.
Problémy se postupně řeší
V zemích EU-10 (s výjimkou Malty a Kypru) zůstává k vyřešení celá řada problémů. Chybí v nich vize budoucnosti, neprobíhá dostatečný dialog mezi hospodářstvím a politikou a celkově trpí nevypočítatelností a tedy nespolehlivostí hospodářské politiky státu. Také se většina těchto zemí potýká s korupcí, šedou ekonomikou, nedostatečnou transparentností veřejných zakázek, nízkými investicemi do vědy a výzkumu a v neposlední řadě zastaralým vzdělávacím systémem.
Vzdělávací systém a investice do vědy, výzkumu a inovací
Průzkumy místních hospodářských komor potvrzují, že pro udržení v prohloubení všech pozitivních trendů jsou klíčové zejména oblasti vzdělání – a tedy zlepšení situace na pracovním trhu a dále zvýšení investic do vědy, výzkumu, vývoje a inovací. Ve výdajích do posledně jmenovaných oborů jsou země EU-10 stále na posledních místech v unii.
Podle průzkumu Česko-německé obchodní a průmyslové komory (ČNOPK) se 80 procent německých firem v Česku snaží posílit výzkum a inovace. Větší polovina z nich provozuje přímo v Česku vlastní výzkum. To je dobrým znamením pro budoucnost.
Takzvaný „duální systém“ vzdělávání, založený na úzkém propojení teorie s praxí v podnicích a osvědčený v Německu, zatím nenašel plné využití v zemích SVE. Česko podle dosavadních informací hledá svou vlastní cestu pro řešení a mezitím se situace na pracovním trhu nadále vyhrocuje.
Zajímavou inspirací může být aktivita německé Průmyslové a obchodní komory (IHK) v Polsku, které je mimochodem považováno za šampióna ve vyučování němčiny mezi zeměmi SVE. Komora vyškolila v poslední době zhruba 600 pracovníků např. v oboru mechatronika a na závěr jim vydala certifikáty, které jim otevírají cestu hlavně do německých firem. Samozřejmě vznikla obava, že tito pracovníci odejdou z Polska do německy hovořících zemí. Nestalo se tak. Téměř všichni zůstali v Polsku a většinou jsou zaměstnaní v polských pobočkách německých firem. Proto se v projektu bude dále pokračovat.
Vstup zemí SVE byl výhrou pro obě strany
Celkově proběhlo rozšíření úspěšně. Rozvojem vzájemného obchodu a výrazným růstem investic v nových členských zemích byly tyto země správně integrovány do vnitřní dělby práce v unii. Silné hospodářské impulsy působily jako stabilizační faktor v zemích EU-10. Po vstupu těchto zemí do EU došlo ke značnému zvýšení tempa dohánění životní úrovně původních členských zemí a mezera v životní úrovni se postupně dále zaceluje. K tomu přispěla také důsledná kohezní politika unie, od které jen v roce 2012 obdržely státy EU-10 netto platby v celkové výši 18 miliard € jen pro tuto oblast unijní politiky. Volný pohyb pracovních sil se i po vypršení přechodných období rozvíjí přiměřeně. Obavy ze zahlcení západní Evropy levnými pracovními silami z EU-10 se zatím nepotvrdily.
V neposlední řadě se „východním rozšířením“ značně zvětšila oblast míru a prosperity v Evropě, ve které propukly dvě nejhorší války v dějinách lidstva. Zvláště v dnešní době nebezpečných regionálních konfliktů nejsou proto pojmy jako mír a prosperita ani zdaleka samozřejmostí.
Ing. Zdeněk Fajkus
VTUD e.V., Mnichov
Tab. 1. Podíl obchodu s EU-15 na dovozu a vývozu jednotlivých zemí EU-10
(pozoruhodný je neobyčejně vysoký podíl EU15 na vývozu z České republiky 60,8 procenta)
Tab. 2. Volný pohyb osob v EU – počty osob z EU-10 zaměstnaných v zemích EU-15 v tisících a v procentech z celkového počtu zaměstnanců
(v letech 2005 až 2012 se celkový počet osob z EU-10 zaměstnaných v zemích EU-15 téměř ztrojnásobil, přesto netvoří ani 1 procento všech zaměstnanců EU-15)
Tab. 3. Příjmy a výdaje v rozpočtu EU v miliardách € - vztaženo na 25 členských zemí EU bez Bulharska, Rumunska a Chorvatska – v tabulce použita zkratka NMS-10 znamená „EU-10“
(podíl plateb zemím EU-10 se zvýšil mezi léty 2005 a 2012 z 9,4 procent na 26,3 %, zatímco jejích platby do rozpočtu EU ve stejném období se zvýšily z 5,4 procent na 6,7 procenta celkových příjmů)
Celý článek ke stažení zde: