Energetická konference v Brně přiblížila nové výzvy v energetice

Nastavení vhodné rychlosti transformace energetiky, budoucí využití jednotlivých plynných paliv v energetickém mixu nebo úskalí v procesu očekávané dekarbonizace. Především těmto zásadním tématům se věnovala konference Energetika 2023, kterou ve dnech 20.–21. září 2023 v Brně uspořádala poradenská společnost EGÚ Brno.

Dvoudenní setkání odborníků v energetice zahájili úvodními proslovy Zdeněk Vala, člen správní rady a ředitel společnosti EGÚ Brno, a Petr Třešňák, náměstek člena vlády na ministerstvu průmyslu a obchodu.

Rychlost transformace energetiky

Tématu dekarbonizace se v prvním bloku věnoval ve svém příspěvku Michal Macenauer, ředitel strategie v EGÚ Brno. Ten mimo jiné zmínil, že roste ochota investovat do zelených řešení, zároveň však narůstají problémy s realizovatelností a s cenou. „Důsledkem ukvapené dekarbonizace v Evropské unii může být přesun průmyslové výroby mimo Evropu, například do Číny. Dekarbonizace musí být globálně synchronní. Stoprocentní dekarbonizace Evropské unie je ekvivalentem dekarbonizace zbytku světa o pouhých osm procent,“ zdůraznil M. Macenauer.

Jiří Feist, člen představenstva společnosti EP Power Europe, uvedl, že ohledně rychlosti dekarbonizace záleží na podmínkách energetického trhu jako takového. Pokud jde o transformaci teplárenství, chybí mu jakákoli koncepce ze strany státu. Podobné je to rovněž u vodíkových projektů. Česko má podle něj v současné době poslední možnost, kdy začít stavět nové jaderné bloky.

Podle Svatopluka Vnoučka, místopředsedy představenstva společnosti ČEPS, je tuzemská přenosová soustava robustní a má dostatečnou kapacitu. Do její obnovy a rozvoje se investují značné finanční prostředky. Ty budou zapotřebí ještě ve větší míře i do budoucna, a to z důvodu zajištění dekarbonizačních závazků s ohledem na stále intenzivnější využívání obnovitelných zdrojů energie (OZE).

Jak připomněl Pavel Čada, místopředseda představenstva společnosti EG.D, tak do roku 2030 dosáhnou investice určené k integraci sítě OZE z jejich strany 8,5 miliardy korun. „Pro úspěšnou integraci OZE jsou zapotřebí systémové změny a masivní investice do sítě, a to jak z krátkodobého, tak i z dlouhodobého horizontu,“ uvedl P. Čada.

Zdeněk Zajíček, prezident Hospodářské komory ČR, představil iniciativu Česko na křižovatce. Podle něj jsou zásadní investice do energetické, dopravní, datové a další technické infrastruktury. „Strategické investice podle v průzkumu dotázaných firem nejvíce ohrožují dlouhé povolovací procesy, chybějící vize státu a složitá legislativa, neprovázaná se strategickými dokumenty,“ informoval Z. Zajíček. Podle něj se dekarbonizace neobejde bez jádra, které ale musí nutně doplnit OZE a na přechodnou dobu také plyn.

Zemní plyn, vodík a další paliva

V rámci druhého bloku se tématem dekarbonizace plynárenství zabýval Thomas Merker, finanční ředitel ve společnost GasNet. Podle něj se dá očekávat do budoucna vyšší využívání plynných paliv s tím, že zemní plyn bude postupně nahrazen biometanem a vodíkem. „Plynná paliva musí v budoucnosti pokrýt sezonní poptávku po elektřině a teplu ve výši až 25 gigawattů. Vodík se stane konkurenceschopným po roce 2030 a jedním z prvních odvětví jeho využití se stane doprava,“ nastínil T. Merker.

Jak zdůraznil Radek Jirků, člen dozorčí rady Teplárny Zlín, uhlí musí být postupně nahrazováno jinými zdroji pro výrobu elektřiny, jako jsou třeba OZE. „Vypnutí uhelných elektráren musí předcházet výstavba jiných stabilních zdrojů. Nejlepším řešením se jeví středně velké jaderné elektrárny s podporou OZE a přečerpávacích elektráren. Zásadní je, aby se udržel provoz uhelných elektráren do doby, než za ně bude existovat náhrada,“ řekl R. Jirků s tím, že není možné je odstavit bez náhrady.

Potenciál zdrojů na plynná paliva v současné energetice představil Jiří Novák, business development manager ze společnosti Gentec CHP. Podle něj nelze tato paliva v energetice efektivně nahradit a jejich role bude do budoucna spočívat především v poskytování flexibility. Zmínil i příznivý časový horizont, pokud jde o vlastní výstavbu kogenerační jednotky. Doba realizace středně velké kotelny s kogenerační jednotkou do 3 MWe je 12 měsíců, u velké kotelny s kogenerační jednotkou nad 3 MWe je to 18 měsíců.

Palivům s potenciálem do budoucna se věnoval Martin Růžička, ředitel úseku pro dekarbonizaci ze společnosti Orlen Unipetrol RPA. Zmínil, že současná evropská regulace přináší zásadní změny v tomto segmentu a pojí se s ní mnohá úskalí, na něž je nutné reagovat. „Spotřeba energie v dopravě v České republice bude do roku 2030 stagnovat, vlivem regulace se však zvýší podíl alternativních paliv,“ sdělil M. Růžička s tím, že firma hodlá do roku 2030 investovat v rámci udržitelného rozvoje 35 miliard korun, mimo jiné i do produkce biopaliv. Pokud jde o vodík, je Orlen Unipetrol v ČR největším producentem šedého vodíku. S tím souvisí i předpokládaná síť vodíkových čerpacích stanic, kterých společnost plánuje uvést do provozu celkem 28.

Toky energií

Ve třetím bloku prezentoval svoje názory v souvislosti s transformací energetiky Pavel Šolc, člen představenstva společnosti ČEPS. Změna podle něj musí být slučitelná s energetickou bezpečností. S tím souvisí i stav a rozvoj síťové a informační infrastruktury a nezanedbatelný vliv bude mít s ohledem na stále větší využívání OZE i počasí. V obecné rovině se dá počítat v zimě s deficity na jaře a v létě s přebytky vyrobené elektřiny. Dekarbonizace a změna energetického mixu podle něj způsobí nápor na elektrizační soustavu i služby výkonové rovnováhy.  

René Neděla, zástupce vrchního ředitele sekce energetiky a jaderných zdrojů na ministerstvu průmyslu a obchodu, představil změny toků plynu i ropy, které nastaly po zastavení dodávek z Ruska. V souvislosti s dekarbonizací považuje za nejvíce problematický sektor teplárenství.

Podle Jana Fouska, výkonného ředitele Asociace pro akumulaci energie AKU-BAT CZ, je zapotřebí v Česku co nejdříve začít využívat technologie na ukládání energie. Připomněl i zpoždění, která má ČR s legislativou umožňující rozvoj moderní energetiky, ať už je to sdílení elektřiny z čistých zdrojů v rámci komunit, nebo stavba velkých bateriových úložišť, která by se mohla používat k vyrovnávání celostátní energetické soustavy. „Rozvoj OZE, akumulace, agregace a dalších forem moderní energetiky nesmí znamenat překotné a unáhlené odpojování točivých zdrojů. Je nutné stavět nové plynové zdroje na pokrývání špiček, stejně jako co nejdéle zachovat a k tomu i budovat nové jaderné zdroje,“ konstatoval J. Fousek. 

Radim Černý, místopředseda představenstva a ředitel úseku Řízení distribuční soustavy ve společnosti ČEZ Distribuce, se zaměřil ve svém příspěvku na fakt, jak transformace energetiky dopadá na provozovatele distribučních soustav. Podle něj změna zdrojového mixu přináší větší požadavky na regulaci ze strany provozovatele distribuční sítě. Stejně tak vykazuje rostoucí trend i hodnota rezervovaného výkonu. „Zatím nedochází k uzavírání celých oblastí, ale výrazně roste počet oblastí s omezenou distribuční kapacitou. Nicméně na konkrétních transformovnách dochází k uzavírání z důvodu vyčerpání kapacity,“ zdůraznil R. Černý s tím, že s rozvojem decentrálních zdrojů nabývá na důležitosti spolupráce mezi provozovatelem přenosové soustavy a jednotlivými provozovateli distribučních soustav.

David Šafář, člen představenstva společnosti EG.D, uvedl, že decentralizace energetiky se kromě posílení páteřní distribuční sítě neobejde ani bez investic do inteligentních zařízení, jako jsou například Smart Metery. Varoval zároveň, že vlivem výroby elektřiny z fotovoltaik roste napětí v sítích nízkého napětí a ve specifických oblastech může docházet k přetížení sítě. Jako nezbytné proto považuje zřízení Energetického datového centra, které bude sledovat data o výrobě a spotřebě elektřiny v tuzemské elektrické soustavě. Plně funkční by mělo být nejpozději do konce roku 2026.

Podle Stanislava Votruby, vedoucího sekce Koncepce sítě ze společnosti PREdistribuce, bude v souvislosti s dekarbonizací a decentralizací zdrojů zapotřebí budovat nové sítě na všech napěťových hladinách. Zároveň za zásadní považuje zajištění provozovatelnosti sítě v každém okamžiku, stejně jako nárůst míry flexibility v síti na straně výroby i spotřeby. S tím souvisí i zvýšení angažovanosti a informovanosti zákazníků.

Bude nová energetika tržní?

Čtvrtý blok zahájil Michal Puchel, předseda představenstva společnosti OTE, který zmínil faktory, mající vliv na cenotvorbu elektrické energie. Mezi nimi jsou politická rozhodnutí týkající se například dekarbonizace či složení energetického mixu, geopolitické vlivy jako třeba konflikty a s nimi související dostupnost zdrojů, dále pak počasí, technické podmínky nebo ekonomická situace v jednotlivých státech.

Jaromír Čermák, místopředseda burzovní komory Českomoravské komoditní burzy Kladno, připomenul, že trh musí fungovat ve prospěch zákazníka. „Liberalizace energetického trhu měla za cíl vytvoření konkurenčního prostředí a zabezpečení spolehlivých dodávek energií,“ uvedl J. Čermák s tím, že pokud jde o zásahy státu v podobě regulací, ty by se měly omezit na nejnutnější minimum.   

Zkušenosti společnosti ČEZ s dovozem zkapalněného zemního plynu (LNG) do Evropy odprezentoval Luděk Horn, ředitel útvaru Trading ČEZ. Podle jeho slov ČEZ stále hledá nové dodavatele zemního plynu s cílem nahradit ruské dodávky. Pronájem zplyňovací kapacity v plovoucím terminálu v nizozemském Eemshavenu je do roku 2027. ČEZ již v terminálu odbavil více než 20 lodí a uzavřel rámcové smlouvy na obchodování s LNG s více než 25 protistranami. Zároveň probíhají jednání o zajištění časově navazující zplyňovací kapacity v připravovaných terminálech v Německu a Polsku.

Peter Gyurovszky, Senior Legal Councel ze společnosti EP Commodities, představil platformu AggregateEU, která byla vytvořená jako reakce EU na narušení globálního trhu s plynem. „Země EU musí přes platformu agregovat poptávku po plynu odpovídající 15 % jejich závazků naplnit zásobníky, což představuje přibližně 13,5 miliardy metrů krychlových plynu ročně,“ vysvětlil P. Gyurovszky.

Jan Troják, ředitel projektového financování z ČSOB, zmínil tržní riziko v souvislosti s financováním nových fotovoltaik. Kromě rizik prověřených časem, jako jsou rizika technologická, implementační či provozní, nebo rizik spojených s umístěním projektu, přibyla i rizika nová, a to konkrétně riziko nedostatečného odběru či riziko nízké prodejní ceny elektrické energie.

Střet zájmů při dekarbonizaci

V závěrečném diskuzním panelu na téma nutnosti dekarbonizace a z toho vyplývajících úskalí hovořili Martin Slabý, předseda Rady Českého plynárenského svazu a předseda představenstva Pražská plynárenská Distribuce, Vladimír Hlavinka, generální ředitel společnosti Tedom a místopředseda Svazu moderní energetiky, Martin Hájek, ředitel Teplárenského sdružení České republiky, Jan Pačes, místopředseda představenstva společnosti 2JCP, Pavel Řežábek, hlavní ekonom ČEZ, a Martin Ludvík, generální ředitel společnosti Sev.en Industry Supply.

Z debaty mimo jiné vyplynulo, že proces dekarbonizace je nutný, zatím však neexistuje adekvátní náhrada za elektřinu vyrobenou z uhlí. V této souvislosti je důležitý zemní plyn, a to především pro zimní období. Dlouhodobé plánování ze strany státu postrádá efektivitu, důležité kroky se musí učinit v dohledné době. S tím se pojí i tržní mechanismy, které by měly být rozhodně zachovány.