Energetická zamyšlení 13: Prvořadá je spolehlivost dodávky

Nový návrh české energetické koncepce z dílny Ministerstva průmyslu a obchodu nepřinesl nic nového. Stačí si ho porovnat s návrhy z roku 2003 a je zřejmé, že jeho tvůrci trvají na svém. Vědí, o čem je řeč. Úkolem energetiky je zajistit za přijatelnou cenu spolehlivou dodávku energie všem odběratelům, což je významné především proto, že bez spolehlivé dodávky si moderní společnost nelze představit. Cena je přitom až na druhém místě, neboť trvalý růst ceny energie má vzhledem k růstu světové populace, rozvoji civilizace a postupnému vyčerpávání až dosud využívaných zdrojů charakter přírodního zákona. Růst ceny také motivuje odběratele ke snížení spotřeby. Na prvním místě je dnes spolehlivost dodávky a tu má navrhovaná koncepce zajistit využíváním vlastních uhelných zdrojů a významným posílením role jaderné energetiky. Optimistický nárůst podílu obnovitelných zdrojů, obsažený v návrhu, je dán jak potřebou, tak i povinností respektovat evropské víze a lze si jen přát, aby se uskutečnil.

Proč je otázka spolehlivosti dodávky tak významná? Zejména proto, že v posledních letech silně roste světová poptávka po energii. Podle kvalifikovaných odhadů vzroste do roku 2030 evropská spotřeba energie o třicet a světová o osmdesát pět procent. Důvody tohoto růstu jsou tytéž jako u růstu ceny energie a proto je ekonomický vývoj nejlidnatějších zemí světa sledován s rostoucí pozorností. Jen samotná Čína poptává u světových výrobců v poslední době v průměru jeden uhelný blok týdně. Pro čtyři nejlidnatější země světa s dynamicky se rozvíjející ekonomikou se dnes používá označení BRIC, znamenající Brazílii, Rusko, Indii a Čínu a jejich rostoucí energetická potřeba zcela jistě ovlivní světovou energetiku. Přitom by v roce 2030 měla světová populace překročit hranici devíti miliard obyvatel. Nedostatek dnes běžně využívaných zdrojů energie v důsledku jejich naprostého vyčerpání není prozatím aktuální a je jisté, že v budoucnu budou využívány zdroje nové. Všeobecný hlad po energii ale jistě povede k významnému růstu ceny energie a nepochybně budou dodávky energetických surovin používány k politickým tlakům, což jsme ostatně již měli možnost poznat. Odhaduje se, že v roce 2030 dosáhne energetická dovozová závislost Evropské unie osmdesáti procent a to je opravdu na pováženou. Postavit energetiku země v maximální míře na vlastních zdrojích je proto nanejvýš zodpovědné. Lze přitom oprávněně diskutovat o volbě a kapacitě těchto zdrojů, což v našem případě znamená zejména ocenit možnosti zdrojů obnovitelných. A i kdyby se podařilo v brzké době dosáhnout jejich osmiprocentního podílu na výrobě elektřiny, což je zřejmě nereálné, zbude zde potřeba zajistit spolehlivou výrobu a dodávku těch zbývajících devadesáti dvou procent. Ne na konci tohoto století, ale již v průběhu příštích deseti let.

Vzápětí po zveřejnění byl návrh koncepce české energetiky kritizován s argumentací, že jde na ruku velkým výrobcům, namísto aby podporoval malé. Kdo jiný ale dokáže zajistit výrobu, odpovídající současné potřebě? Malí výrobci to jistě nejsou. Ti mají zcela jiné zájmy, než být pilířem energetického systému. Decentralizace zdrojů nabízí možnost lepšího hospodaření s energií a dokonalejšího využívání dostupných zdrojů. Může být a postupně se stává cenným doplňkem energetického systému. Nemůže ale být jeho základem. Dalším argumentem je podcenění možností úspor a nadhodnocení očekávaného růstu spotřeby. Možnosti úspor jsou skutečně značné, je však třeba rozlišovat mezi úsporou primárních zdrojů a úsporou elektřiny. Snižování spotřeby tepla na vytápění je racionálním řešením a současný program Zelená úsporám jistě přinese nezanedbatelný efekt. Snižovat spotřebu elektřiny však vyžaduje zásadní modernizaci spotřebičů a to je v celku podstatně nákladnější, než zateplování budov a výměna oken. Provedené analýzy ukazují, že například v domácnostech by bylo možné snížit spotřebu elektřiny až o čtvrtinu, jenže podstatnou část těchto úspor lze zajistit modernizací vybavení a pouze zbytek úsporným chováním. Jedná se proto o dlouhodobou záležitost a potvrzuje se, že šetřit může pouze bohatý, protože chudý na to prostě nemá. Bohatství může zajistit pouze ekonomický rozvoj a ten zase přináší růst spotřeby energie.

Závislost spotřeby energie na výši hrubého domácího produktu země je jednoznačná. Nárůst spotřeby v důsledku růstu populace v našem případě příliš nehrozí, světová populace však exponenciálně roste a my jsme součástí toho světa. Rovněž zvyšování účinnosti transformace energie, jako jedno z efektivních úsporných opatření na straně spotřeby primárních zdrojů, je dlouhodobou a nákladnou záležitostí.

Navržená energetická koncepce představuje uvážený, zodpovědný a racionální dokument, který nechce řešit vše, má však vytvořit podmínky pro vývoj k efektivnější a přitom stále spolehlivé energetice, která přirozeně také dbá na ochranu životního prostředí, neboť je to otázkou slušnosti a morálky. Je už načase, aby o energetické budoucnosti země rozhodovali zodpovědní odborníci na energetiku a ne nezodpovědní milovníci přírody. Únor 2010