Energetická zamyšlení 15: Kauza Prunéřov

Rozhodnutí provozovatele velké uhelné elektrárny o její modernizaci by mělo být dobrou zprávou pro každého, protože bez elektřiny se nikdo neobejde. Znamená to, že obnovená elektrárna bude ještě dlouhou dobu sloužit a bude určitě lepší, než ta původní. Jedná-li se o elektrárnu, která spaluje domácí uhlí a bude-li modernizace zajišťována domácími firmami, je to při současném nedostatku dobrých zpráv dvakrát dobrá zpráva. Hovoří o posílení energetické nezávislosti, vytváření pracovních příležitostí a rozvoji domácích výrobců v oboru, který má budoucnost. Ukazuje se však, že to není dobrá zpráva pro všechny. Zarputilým kjótským bojovníkům vadí, že se vliv obnovené elektrárny projeví na území států existenčně ohrožených zvyšováním mořské hladiny, jako jsou pacifické státy, či Bangladéš, stejně jako států ohrožených změnou vodního režimu v důsledku roztátí horských ledovců v Číně, Indii a v dalších státech, závislých na himalajských prameništích, nemluvě o subsaharských státech, ohrožených dramatickým úbytkem srážek, který způsobí rozsáhlou neobyvatelnost jejich území. To už je hodně silná káva a naznačuje to argumentační vyčerpanost. Po fiasku v Kodani, kde měl obrovský počet delegátů konference znovu potvrdit teorii přerůstání kvantity v kvalitu a kde na sto tisíc demonstrantů protestovalo proti jednání pod heslem „Naše klima není součástí vašeho byznysu“ jakoby ekologistům docházela munice. Uvedená argumentace proti modernizaci prunéřovské elektrárny má hodně blízko k známé teorii motýlího křídla Edwarda Lorenze, zde však nejde o filosofii, nýbrž o energetiku a ekonomiku.

Poněkud realističtější námitkou proti záměru je údajně nízká čistá účinnost retrofitovaných bloků. Její současná projektová hodnota je 39,06 % a ve svém stanovisku se MŽP dožaduje, aby byla navržena alternativa s vyšší účinností, zohledňující účinnosti uvedené v BREF, tedy 42-45 % stanovené pro granulační kotle. Referenční dokument nejlepších dostupných technik však žádné parametry nepředepisuje, ani nenařizuje, ale poskytuje technicky vzdělaným zájemcům o obor informace o tom, kam se dnes jednotlivé technologie ve svém vývoji dostaly. Má tedy charakter doporučující a ani tomu jinak být nemůže. Stojí v něm m.j., že „Výběr systému, kterého se u zařízení použije, se zakládá na ekonomických, technických, místních a životní prostředí zohledňujících podmínkách, stejně jako na dostupnosti paliv, požadavcích provozu, okolnostech trhu a potřebách sítě.“ Ten, kdo takový výběr provádí, musí být hodně vzdělaný v oboru, mít bohaté zkušenosti a takoví lidé většinou chtějí žít v kvalitním a čistém prostředí a dovedou zodpovědně posoudit technické a ekonomické možnosti. Vzhledem k místním podmínkám a kvalitě uhlí je požadavek na čistou účinnost nejméně 42 % z kategorie „nemožné na počkání, zázraky do tří dnů“. Prokazují to také závěry kvalifikované studie, zpracované na Strojní fakultě ČVUT v Praze.

Všechen ten povyk, který se nyní děje kolem energetiky, byl vyvolán teorií globálního oteplování v důsledku intenzivního spalování fosilních paliv. Hlavním produktem tohoto spalování je oxid uhličitý a ten se stal úhlavním nepřítelem lidstva. (Připomeňme si, že nikoliv rostlin, pro které je nezbytný.) Podstatnou složkou hořlaviny fosilních paliv je uhlík a z každého kilogramu uhlíku vznikne dokonalým spálením necelých 3,7 kilogramů oxidu uhličitého. Snižovat jeho produkci je možné zvyšováním účinnosti, což se děje v průběhu celé historie moderní doby, anebo používáním paliv s nižším obsahem uhlíku, tedy zemního plynu, který se rychle stal strategickou surovinou. Protože se jedná o globální problém, podívejme se na strukturu světové spotřeby fosilních paliv. Zjistíme, že zhruba čtyřicet procent světové spotřeby energie je zajišťováno spalováním ropy, přibližně čtvrtina pochází z uhlí a další čtvrtina ze zemního plynu. S výjimkou antracitických uhlí je hmotnostní obsah uhlíku v ropě a ropných produktech jednoznačně nejvyšší a tak vzhledem k uvedenému podílu je jednoznačně největším zdrojem oxidu uhličitého ze spalování paliv ropa. Proč se asi aktivisté zaměřují na uhelné elektrárny? Je to tím, že jsou tak veliké a všem na očích a ještě k tomu mají vysoké komíny? Proč nestačí, že plní zákonné emisní limity?

Všeobecná pozornost, věnovaná v posledních letech problematice zemského klimatu, energetiku silně poznamenala. Asi opravdu nebude zapotřebí oddělovat ze spalin oxid uhličitý a na čas ho ukládat do podzemních, či jiných úložišť. Snad možná pro zvýšení výtěžnosti ložisek ropy. Technické řešení je k dispozici. Dnes už asi málokdo věří, že je možné obnovitelnými zdroji zajistit celou energetickou potřebu, ale tyto zdroje se staly součástí energetického mixu zcela v souladu s názorem, že je třeba efektivně využívat všechny dostupné zdroje energie. Nikdo nepochybuje o tom, že účinnost produkce energie má veliký význam, ale současně si všichni uvědomujeme, že její zvyšování má své ekonomické meze. A ty je nutné brát do úvahy při uplatňování jakékoliv technologie a jakéhokoliv zdroje. Nesporným přínosem klimatického poplachu je pak prohlubování a rozšiřování znalostí o chování naší planety a tak se možná brzy začneme zabývat problematikou globálního ochlazování. I to už tady bylo. Duben 2010