Energetická zamyšlení 16: Přínosy klimatického alarmismu

Teorie globálního oteplování, způsobeného intenzivním spalováním fosilních paliv, silně poznamenala vývoj energetiky ve světě. Agenda, spjatá s bojem proti klimatickým změnám, v poslední době někdy označovaná jako největší podvod století, dokázala přitáhnout pozornost odborníků i veřejnosti, a tím také politiků, na celou řadu závažných témat současného světa. Znovu se hledá odpověď na otázku, zda se může člověk stát vládcem přírody, intenzivněji a hlouběji jsou analyzovány možnosti zabezpečení dostatku energie pro obyvatele planety, jejichž populace exponenciálně narůstá a rozvíjí se výzkum a vývoj v celé řadě oblastí, zaměřených na efektivní využívání všech dostupných zdrojů a racionální hospodaření s energií. Ta se stává stále žádanějším a vzácnějším zbožím, což podněcuje invenci při hledání nových možností a současně vyvolává zájem o hledání úspor.

Vzhledem k tomu, že energetický příkon Země od Slunce převyšuje o více, než čtyři řády světovou energetickou produkci, je málo pravděpodobné, že by bylo v lidských silách významněji ovlivnit působení Slunce na zemské klima. Intenzita slunečního záření je rozhodujícím faktorem a zodpovědně sledované a vyhodnocované údaje z posledních let nasvědčují možné změně dosavadního trendu. Je dosti pravděpodobné, že nás čeká období globálního ochlazování a to pak nebude způsobeno kjótskou agendou, ale dosud ne zcela poznanými přírodními silami.

Rostoucí spotřeba energie a tenčící se zásoby fosilních paliv přirozeně vyplývají z podstaty věci. Lidská populace roste, rozvoj civilizace přináší růst energetických potřeb a fosilní paliva jsou dominantním zdrojem energie. Jejich nerovnoměrné geografické rozložení a z něj plynoucí rozdílná dostupnost zdrojů představuje zásadní politické téma současnosti a jeho řešení kjótská agenda příliš neprospěla. A je to zvláště silné téma pro evropské země, které vesměs významnějšími energetickými zásobami nedisponují a jsou proto stále více dovozově závislé. (Z tohoto pohledu je také třeba posuzovat stále živé domácí téma „územních limitů těžby.) Je také jisté, že Evropu obnovitelné zdroje energie nespasí, mohou však současný nepříznivý trend zmírnit. Každopádně je však jisté, že světu jen tak brzy totální vyčerpání zásob fosilních paliv nehrozí. Na konci druhého tisíciletí bylo z celkových geologických zásob vyčerpáno něco málo přes jedno procento.

Snižování produkce oxidu uhličitého ze spalování fosilních paliv nejspíš oteplování planety nezabrání. Je však jisté, že racionálním řešením této úlohy je zvyšování účinnosti transformace energie, což je ekonomicky motivovaným cílem výzkumu a vývoje od dob průmyslové revoluce. Přínos takového řešení je jednoznačný: vyšší účinnost zdroje znamená nižší spotřebu paliva a proto také nižší produkci oxidu uhličitého. Uhelné bloky s čistou účinností převyšující čtyřicet pět procent, či bloky s kombinovaným cyklem na bázi zemního plynu s účinností kolem šedesáti procent je dnes možné vidět v běžném provozu. Objevují se zásadně inovované i zcela nové technologie energetického využívání fosilních paliv. Postupně se ujasňují reálné meze využívání obnovitelných zdrojů a současně s tím nabývá na významu potřeba dostatečně kapacitní akumulace elektřiny. Podobných významných témat energetické budoucnosti existuje dlouhá řada. Ve většině případů nebylo jejich řešení klimatickým poplachem přímo vyvoláno, ale nesporně jím bylo uspíšeno a posíleno. Potvrzuje se tak stará pravda, že všechno špatné může přinést i něco dobrého. Květen 2010