Energetická zamyšlení 19: Problémy nejmenší energetiky

Blížící se topná sezóna nepochybně opět přinese diskuze o lokálním znečisťování ovzduší malými zdroji pro vytápění, určenými ke spalování uhlí a dřeva. Zatímco velké energetické zdroje jsou pod kontrolou kontinuálním monitoringem a významné dlouhodobé zlepšení jejich provozu je natolik evidentní, že se už o nich v těchto souvislostech ani příliš nemluví, kontrola provozu domácích kamen a malých kotlů na vytápění je prakticky nemožná. A nejedná se přitom o zanedbatelné počty. Podle statistických údajů se na vytápění bytů v České republice podstatnou částí podílí dálkové vytápění (39 %), zemní plyn (36 %), elektřina (6 %), uhlí (15 %) a dřevo (4 %). To představuje zhruba 570 tisíc domácností vytápěných uhlím a 150 tisíc domácností, vytápěných dřevem a z toho pocházející a do topné sezóny soustředěná produkce škodlivin dokáže být často, zejména v blízkém okolí, velice nepříjemná. Zatímco u velkých spalovacích zařízení obvykle nebývá obtížné zajistit dostatečně dokonalé vyhoření paliva, u kilowattových výkonů to ani zdaleka tak snadné není a ve spalinách se objevují vysoké koncentrace produktů nedokonalého spalování, zejména oxidu uhelnatého a polyaromatických uhlovodíků a také nejjemnějších tuhých částic. Roční bilance emisí ukazují, že podíl malých zdrojů na celkovém znečistění ovzduší těmito látkami je překvapivě výrazný. Zpracované studie dokládají až dvoutřetinový podíl malých zdrojů v případě polyaromatických uhlovodíků a zhruba třetinový v případě tuhých částic. Emisní bilance většiny evropských států ukazují, že více než polovina do ovzduší vypuštěných dioxinů a furanů pochází z malých zdrojů. Jako obvykle se to všechno svádí na palivo a jako obvykle tomu tak není. Spalování pevných paliv bude vždy náročný proces a vytvořit vhodné podmínky vyžaduje vedle znalostí také vhodnou technologii a provozní kázeň. Zatímco ve velkých ohništích průmyslových kotlů lze poměrně snadno zajistit stabilní spalovací proces s dostatečně vysokou spalovací teplotou a řízenou dodávkou spalovacího vzduchu, v ohništích domácích kotlů a kamen to tak snadné není a u většiny používaných kotlů je to vlastně nemožné. Malý objem ohniště navíc zkracuje dobu hoření a běžný způsob občasného přikládání už ze samotného principu vede k nestabilitě, která je příčinou produkce zmíněných škodlivin. Současná technika se s tímto problémem dokáže vypořádat a na trhu existuje velká nabídka moderních automatických kotlů pro spalování uhlí, dřevní štěpky, či pelet. Jejích zkušební testy potvrzují vynikající parametry, především vysokou účinnost a téměř řádově nižší produkci problematických škodlivin. Jenže s rostoucí kvalitou roste také cena, která představuje až pětinásobek ceny dnes běžně používaných kotlů a navíc v nich nelze spalovat cokoliv, nýbrž pouze definované palivo, které je samozřejmě také dražší. A zase jde o peníze. Čistší ovzduší prostě není zadarmo. Jenže co s tím dělat, když se jedná o více než sedm set tisíc domácností? Nebylo by užitečnější dát přednost řešení tohoto závažného problému před mohutnou podporou nic podstatného nepřinášející výroby elektřiny ze slunce a větru? Dnes všichni povinně přispíváme na byznys jednotlivců, nepřispívali bychom ochotněji na čistější ovzduší? Říjen 2010