Energetická zamyšlení 23: Racionálně a efektivně

Stále rostoucí světový hlad po energii nutí všechny země vážně se zabývat energetickou situací a vyhlídkami do dalších let. Oprávněně se v těchto souvislostech hovoří o potřebě, nebo spíše nutnosti, využívat všechny dostupné zdroje energie a samo sebou se rozumí, že racionálně a efektivně. Žádné zdroje by přitom neměly být odmítány, či zavrhovány, protože všechny jsou anebo jednou budou potřebné. Dnes je tak kupříkladu s despektem odmítáno uhlí s poukazováním na negativní environmentální vlivy jeho spalování, které jsou ovšem záležitostí používané technologie a ne samotného paliva. Zájem o kvalitní životní prostředí je přirozeně lidský. V poslední době se však z něj stalo politikum a to nikdy nepřineslo lidem nic dobrého. Evropská adorace ekologismu nás může také uekologizovat podobně jako prezident Regan uzbrojil Sovětský svaz a to dobrovolně.

Efektivita energetického systému je neobyčejně složitý pojem a nelze ji měřit prostým porovnáním výkonu a příkonu. Energetický systém je velice rozsáhlý a zahrnuje těžbu paliva a jeho transport, transformaci na požadované užitečné formy energie, jejich distribuci k odběratelům a konečnou spotřebu. Je nesnadné objektivně hodnotit efektivitu takového systému a pro mezinárodní srovnávání se proto používá parametr, známý jako energetická náročnost ekonomiky. Stanoví se porovnáním roční spotřeby primárních energetických zdrojů a hrubého domácího produktu. (O objektivitě a vypovídací schopnosti takto stanoveného parametru se trvale vedou diskuze a jako zpochybňující příklad může sloužit skutečnost, že masivními dotacemi podporované obnovitelné zdroje energie, v letošním roce to podle odhadů bude zhruba 28 mld. Kč, energetickou náročnost ekonomiky snižují, neboť energetický přínos je výrazně menší, než ekonomický. Dosud však nikdo nic lepšího nevymyslel.) Na počátku devadesátých let byla energetická náročnost české ekonomiky zhruba 3,5 násobkem průměru tehdejší Evropské unie a od té doby trvale klesá. Po roce 2000 klesala energetická náročnost ročně průměrně o 2,5 % díky zhodnocování spotřeby energie vytvořeným hrubým domácím produktem a v období po vstupu České republiky do Evropské unie vzrostlo zhodnocování spotřeby energie tak, že nárůst spotřeby energie o 1 % odpovídal nárůstu hrubého domácího produktu o 9 %. V současné době je energetická náročnost České republiky zhruba 1,5 násobkem průměru evropské sedmadvacítky, což je necelých 6 MJ/USD. Pravda, statistické výsledky lze celkem snadno zpochybňovat. Nejkrásněji to dokázal Winston Churchill, který věřil pouze těm statistickým výsledkům, které zfalšoval sám. Nicméně nejde ani tak o absolutní čísla, ale především o potvrzení pozitivního trendu.

V uplynulých letech byl pokles energetické náročnosti české ekonomiky dán především růstem ekonomiky, tedy jmenovatele ve zlomku PEZ/HDP a nyní je načase zabývat se také čitatelem, tj. spotřebou, nebo přesněji hospodárností využívání energie v České republice. Jak jsem již uvedl, jedná se o rozsáhlý systém a racionální, tedy cílevědomé, promyšlené a účelné řešení bude vyžadovat analýzu všech jednotlivých prvků celého energetického řetězce od zdrojů až po konečnou spotřebu. Všechna dílčí řešení budou od provozovatelů vyžadovat nákladné investice a pravděpodobně nejschůdnější budou opatření v oblasti konečné spotřeby. Nejspolehlivěji přiměje odběratele k hledání možností úspory elektřiny a tepla růst ceny energie a je žádoucí, aby při tom byla uplatňována řešení, snižující měrnou spotřebu a uplatňující moderní poznatky a technologie. Jedině tak může být dosaženo konečného efektu racionálně. Únor 2011